Nepřijely dvě hvězdy, to nás zklamalo, ale atmosféra byla skvělá, říká dramaturg Colours of Ostrava

“Letošní Colours of Ostrava? Mám lehce smutný pocit a jsme zklamaní, protože k nám nepřijely dvě hlavní hvězdy, na které jsme se těšili. Na druhou stranu mám i skvělý pocit, protože letošní atmosféra byla jedna z nejlepších, jaké jsme kdy zažili,” říká v rozhovoru pro Magazín PATRIOT sedmadvacetiletý Filip Košťálek, dramaturg festivalu Colours of Ostrava.

“Spousta lidí se skvěle bavila. Ať už bylo poledne, večer nebo noc, tak lidi tančili, usmívali se – a to je ta největší odměna,” říká Filip Košťálek.

Je vám dvacet sedm let. Připadá mi fascinující, že tak mladý člověk šéfuje dramaturgii tak velkého festivalu, jako je Colours of Ostrava. Jak se vám ve vaší pozici vyjednává s manažery a agenty těch největších světových hvězd? Dávají vám najevo, že jste mladý, nezkušený, nebo to v branži takhle nefunguje?
Musím se přiznat, že jsem se nesetkal s odmítnutím kvůli věku. Ani nějakou přezíravost tam necítím. Myslím, že je to i díky tomu, že Colours fakt mají ve světě velké jméno. Je to díky tomu pro mě možná trochu jednodušší. Spousta kapel tady chce hrát a jejich agenti ví, že je to pro ně důležité.

Jak dlouho jste v týmu Colours?
Devátým rokem.

Můžete tento ročník v těch devíti letech někam zařadit?
Pro mě je každý ročník trochu jiný, protože se i to, co pro festival dělám, dynamicky vyvíjí. Nicméně letos to byl rozhodně nejnáročnější ročník. A to z toho důvodu, že se opravdu staly věci, které se za dvacet let nestaly, a taky díky tomu, že jsem byl mnohem více vystaven rozhovorům v médiích. Celá moje pozice byla jiná – letos jsem neměl ruce na počítači a nemohl jsem věci řešit, ale musel jsem se spolehnout na celý náš tým. Což je velká změna, pro mě trošku stres a zároveň respekt k lidem, kteří pro nás pracují.

Takže vy jste byl dramaturgem poprvé.
Se Zlatou už nějaký čas festival po dramaturgické stránce připravujeme, ale v tomhle rozsahu poprvé.

Jaké to je, když se dramaturg festivalu dozví, že nepřijede Ellie Goulding, jedna z největších letošních hvězd? Jaké jste měl pocity?
Já jsem v tu chvíli necítil nic. Člověk se to snaží hlavně vyřešit. Snažíme se vždycky najít to nejlepší řešení pro návštěvníky, protože ti jsou u nás na prvním místě. Snažíme se jim vysvětlit, co se stalo – snažíme se to zjistit, protože to často nevíme. V tomhle případě jsme věděli, že je Ellie Goulding nemocná. A bohužel, i umělci jsou lidé. Tohle se může stát, i když je to nemilé. Takže jsme řešili, co s tím, jak to nahradit, zkoušeli jsme i nějaké zahraniční varianty, ale to už se den předem nedá.

Když jste se dozvěděl, že nepřijede ani Burna Boy, co jste si myslel o celém ročníku?
Pocity byly fakt nepříjemné. Opět to bylo takové, že jsme si říkali, že to musíme vyřešit. Vlastně jsme do poslední chvíle doufali a snažili se, aby přijel. Říkali nám, že porouchané letadlo má šanci na to, aby bylo opraveno. Dokonce byl pronajatý druhý tryskáč, který si Burna Boy pronajal; byl připraven na ranveji. Měl ale taky podle managementu Burna Boye nějaké problémy. Řešili jsme i přesun na další den. Byli jsme v adrenalinu, v tempu, do toho se děje spousta dalších věcí. Myslím si, že mi to všechno dojde až třeba za dva týdny.

V Ostravě se o Burna Boy povídá, že tady dokonce prý byl, ale nebyl ve stavu, ve kterém by byl schopný vystoupit. Je to pravda?
To je samozřejmě nesmysl.

Když jste domlouvali Burna Boye, věděli jste o jeho nespolehlivosti – že se mu něco podobného v minulosti už stalo?
Když jsme ho domlouvali, tak jsme to nevěděli. Tyto hvězdy se domlouvají třeba rok dopředu. Během roku se stalo spoustu věcí. Začaly nám chodit signály, že na některý koncert nedojel, že to s ním bylo složité. Samotné jednání a příprava byly velmi náročné, ale byli jsme ujištěni, že všechno běží podle plánu. A všechno podle plánu běželo až do tří hodin před koncertem. A nakonec - nepřijel.

Cítil jste kvůli tomu tlak na svou osobu? Slyšel jsem, že jeho vystoupení bylo vaše velké přáním jako dramaturga.
Byl to pro nás sen přivést Borna Boye, protože je to jedna z nejprogresivnějších hvězd současnosti. Je to Afrika, která ke Colours patří. Spousta festivalů si na to z různých důvodů netroufne. Ve světě je to velká hvězda, u nás to byl donedávna neznámý interpret. Tlak na sebe jsem cítil hlavně z důvodu, protože jsme zodpovědní návštěvníkům – aby se bavili, aby dostali to, co chtějí. Zároveň jsem věděl, že jsme udělali maximum. Kapela byla nachystaná, zvučila pět hodin. Zvažovali jsme všechny varianty, jak ho sem dostat. Prostě to nevyšlo.

Můžete prozradit, kolik taková hvězda stojí?
Bohužel to prozradit nemůžu, ale jsou to vyšší miliony, až desítky milionů korun.

Když jsme u peněz – jak to funguje, když hvězda nepřijede?
Hvězda dostává předem zálohu, to je standardní. A potom je tady spousta nákladů, které musíme zaplatit – catering, ubytování, ale i extra technické náklady. Každá show má svá specifika, která musíme dodat. Teď je otázkou právníků, agentur a managementu, jak se k tomu postaví a jestli nám opravdu vrátí to, na co máme nárok, nebo ne. V tuhle chvíli to nedokážu říct.

Objevil se další problém – návštěvníci u vstupu měli na sobě symboly LGBT+ komunity a existuje nahrávka, že je obsluha odmítla pustit dovnitř. Jak jste vnímal to, co se stalo a co se pak kolem toho rozvířilo?
Ochranka nikoho dovnitř pustit neodmítla! Pouze se ptala návštěvníků, co znamenají symboly, kterými jsou ozdobeni. Někdy nad rámec toho, co bylo nutné a někdy s nevhodným komentářem. Omluvili jsme se za to. Pro mě osobně a myslím, že pro spoustu lidí v týmu, to byla mnohem větší rána než to, že nepřijely dvě hvězdy. Tím, co děláme a jací jsme, tak se snažíme být otevření úplně všem. Všechny naše projekty to dokazují po dvacet let. Sám se to snažím prosazovat. Svoboda je to hlavní, festival je pro všechny. V první fázi jsme vůbec nechápali, co se děje. Samozřejmě jsme to začali rozplétat a je to velké nedorozumění, za které jsme se ihned omluvili, a já se znovu omlouvám, protože mě to osobně mrzí a mrzí mě to za všechny lidi, kteří na festivalu pracují.

Kdybyste mohl vrátit čas, komunikovali byste něco v tomto problému jinak?
Je to velmi náročné, protože se to děje v živém přenosu. My jsme neměli k dispozici žádné nahrávky, které byly později zveřejněny. Přišlo nám to v tu chvíli absurdní. Postupně jsme zjišťovali, co se stalo a že takový problém vůbec může nastat. Zjistili jsme, že všichni dovnitř prošli. Je to o nastavení kontrolních systémů a špatném vyhodnocení situace jednotlivcem. Znovu se omlouvám všem, kteří čelili nějakým nevhodným poznámkám našeho personálu. Budeme to důkladně analyzovat a řešit, jak to udělat tak, aby se to nikdy nestalo znovu.

Vy jste dramaturg, nejste šéf, který má na starosti ochranku a vstupy. Nicméně se ještě zeptám. Vím, že Colours se otvírá všem, zároveň nechce propagovat politické strany, hnutí, ideologie. Co ještě je svoboda, a co už je za hranou? Dovedu si představit vlajku a symboly LGBT+, ukrajinskou vlajku, českou vlajku, i další symboly. Co už je ale propagace něčeho, co už na festival nepatří?
Nepatří k nám prezentace politiky a jakýkoliv hanlivý, nebo urážlivý obsah. Je to složitější i proto, že pro nás pracuje šest tisíc osm set lidí, a opravdu každý z nich nějak mluví ústy festivalu. To je moje největší noční můra. My jim musíme věřit. My se často s návštěvníky ani nepotkáme, na rozdíl od nich – od barmanů, lidí u vstupu, sběračů odpadků. Ten systém musí být hodně univerzální, nedokážeme šesti tisícům osmi stům lidem vysvětlit, jaké všechny podoby mohou mít vhodné a nevhodné symboly. Proto jsou určité mechanismy, jako je například supervizor security, který v případě takové situace přichází na bránu a rozhoduje o vpuštění, či nevpuštění konkrétního člověka, protože má o trochu více informací než ten, který je úplně v první linii. Na festival patří svoboda, zábava, a otevřená mysl. Chceme dělat svět lepším a veselejším. Já jsem ve výsledku rád, že tolerance bude téma, které v budoucnu budeme řešit. Budeme řešit, co je to svoboda, co je to demokracie, a hlavně, že to všichni lidi denně žijí. Úlohou festivalu je otevírat témata a ukazovat, co všechno je dnes pro společnost důležité.

Někteří fanoušci festivalu na sociálních sítích vyčítali přítomnost prezidenta a premiéra. Jaký je váš pohled na účast těchto dvou osobností?
Oba jmenovaní jsou hlavní představitelé státu, které jsme si demokraticky zvolili. Nejsou tady jako reprezentanti politických stran, ale jako čelní reprezentanti českého státu a výkonné moci. Colours jsou akce nadnárodního charakteru a návštěvy Vlády ČR, Parlamentu i prezidenta k tomu patří. Reprezentujeme Českou republiku a jsme rádi, že můžeme ukázat festival na světové úrovni.

Říkal jste, že se mnohdy s fanoušky ani nepotkáte. Nehrozí, že jste trochu odtržení od obyčejných problémů, obyčejných návštěvníků? Napadají mě jednorázové kelímky i další témata.
Máme spoustu přátel, pořád žijeme v Ostravě, takže ty příběhy slyšíme, čteme si, co se o nás píše, a snažíme se to vnímat. Samozřejmě každý má nějakou svou roli.

No a jaký je tedy váš pohled na problém s jednorázovými kelímky? Není to chyba, aby takovýto festival měl kelímky, které se válejí po zemi a pak se vyhazují?
Ta problematika je složitější. Nechali jsme si vypracovat studii, která říká, že pro náš festival, tady v Ostravě, o téhle kapacitě, je tohle řešení lepší z hlediska ekologie. Je to z toho důvodu, že v Ostravě neexistuje velká mycí linka. Skoro devadesát procent kelímků jsme schopni vytřídit. Vytříděné kelímky pak pokračují ve svém ,,životě plastu“ a vznikají z nich další věci. Věnovali jsme se tomu rok a půl, dva roky, abychom si to i sami před sebou vyjasnili. Všichni doma třídíme, třídíme v kanceláři a víme, že třídění je ekologická záležitost. Jak říkám a opakuju – vratné kelímky nejsou něco, co můžeme aplikovat na všechny festivaly.

Sledujete vy osobně sociální sítě v průběhu festivalu, nebo jste si to zakázal?
Musel jsem si smazat Facebook, ale Instagram mám rád.

Lidé na sociálních sítích vzpomínají na minulé ročníky, říkají, že už to nikdy nebude takové. Je to srandovní – nic totiž nebude jako dřív. Jaký je váš pohled na dramaturgii festivalu a jeho budoucnost? Někdo říká, že ty hvězdy jsou pozlátko a festival by se bez nich i obešel, protože Colours se odehrává na menších scénách, s menšími jmény, které však lidi uhranou a které se pak třeba stanou slavnými. Jsou nutné hvězdy k přilákání masy lidí?
Já si myslím, že jsou nutné, ale zároveň i z toho důvodu, že přinášejí zážitky pro masy lidí. A jsou nutné i proto, že díky nim můžeme nabízet to všechno kolem, všechny objevy, kapely z celého světa. Je to naše možná skrytá mise, aby člověk, který přišel na Macklemore nebo OneRepublic, se zasekl na jedné z malých scén a uviděl kapelu ze Senegalu, která hraje skoro tradiční hudbu, a řekl si: Ty jo, to má něco do sebe. A naprosto se tam ztratil. Bez hvězd to nepůjde, ale zároveň na Colours vždy bude hudba z celého světa, objevy všemožných žánrů. Snažíme se dělat to, co je podle nás nejprogresivnější, nejkvalitnější a co má nějaký přesah.

Zajímalo by mě, jak dnes vypadá lákání hvězd větších i menších na festival do Ostravy. Někde jsem četl, že objíždíte speciální festivaly, kde se kapely ukazují. Jak to funguje?
Je to tak. Existují festivaly, které jsou speciálně zaměřené na lidi, kteří pořádají další festivaly a koncerty. Je to taková přehlídka, říká se tomu show case. Funguje to tak, že naši kolegové v dané zemi jsou specialisté buď na danou zemi nebo žánr a předvyberou nám to, co zrovna v tu chvíli letí, co si myslí, že je skvělé. My někam vyrážíme a můžeme kapely zažít naživo. Koncerty jsou často třeba třicetiminutové, aby se jich stihlo co nejvíc. My si z toho předvýběru ještě vybereme, co sedí tady k nám.

Stalo se vám někdy, že jste se zamiloval do kapely, kterou ale kolegové nedoporučili? Anebo naopak – že se vám nelíbila kapela, která se ostatním líbila?
Ano, stává se to. Nechci říct, že často, ale stává se to. Máme velké hádky o tom, jestli některá kapela na Colours patří. Ale to je skvělé – každý má svůj názor a díky tomu jsme schopni si argumentovat. Někdy prostě nesouhlasíme jeden s druhým, ale věříme si. A alfou omegou je pro nás to, že někdo z nás viděl ten živý koncert. Takže pokud je někdo přesvědčen, že naživo to funguje, i když třeba videa jsou hrozná, tak si řekneme: Věříme ti, věříme si, bude to dobrý. Pak za to ten daný člověk nese zodpovědnost.

Je to zákon, že kapelu musíte vidět naživo? Nebo jsou i kapely, které jste naživo neviděli, ale máte reference, ze kterých vyplývá, že by na Colours měly být?
Naživo vidíme asi osmdesát pět procent kapel. Snažíme se jich vidět co nejvíc. Samozřejmě nejde to všechno. Ta magie se děje tady, mezi publikem a pódiem. Nikde jinde to není.

Budete dramaturgem i následujícího ročníku Colours of Ostrava?
Já doufám, že ano. Už teď pilně připravujeme další festival. Čeká nás skvělý ročník.

Říká se, že když jeden ročník končí, začíná se hned připravovat ten další. Je to tak?
Ano, je to tak. S přípravami dalšího ročníku jsme začali v květnu.

Asi nám neřeknete, koho budete chtít přivézt?
Ne, to vám říct nemůžu. Postupně to budeme zveřejňovat na sociálních sítích. Jednání stále pokračují, není to o jednom e-mailu, ale často o týdnech a měsících jednání.

Jak se za poslední roky vyvíjejí ceny umělců a kapel, které chcete na Colours? Zvyšují se celkové náklady na festival?
Zvyšují se ceny úplně všeho – od kapel, přes lidskou sílu, zdroje materiálu – vše roste v desítkách procent.

Může se ten kolotoč někdy zastavit? Zvyšuje se vstupné, ceny jídla, alkoholu. Pořadatelé pak říkají, že vstupenky zdražovat musí, hvězdy jsou dražší, nájem je vyšší. Stánkaři říkají, že kvůli vysokému nájmu musí být dražší jídlo. Myslíte, že se to dá zastavit?
Uvidíme. Nemám na to odpověď. Těžko s tím něco můžeme udělat. Můžeme se jenom snažit, abychom sehnali dostatek zdrojů na to, abychom tady všichni zase za rok mohli být. Vděčíme za to partnerům, lidem, kteří na festival chodí – vstupenky se zdražují, i když stále v porovnání se světem jsou levné. Nejsem si jist, že je to přechodné období, že za nějaký čas se to dá do normálu. Myslím, že už budeme vždy fungovat trošku jinak. Ale je to výzva.

Vím, že počty návštěvníků už pár let Colours nezveřejňují. Byly Colours počtem diváků úspěšní než festival Beats for Love?
Jen bych k tomu řekl, že jsme byli letos spokojení a myslím, že kolegové z Beats for Love také.