Obří vítězství hokejistů, alkoholismus dělníků, vzestupy i pády Ostravy, to vše tu máme, říká kronikář

​Archiv města Ostravy střeží ve svých místnostech s přísně hlídanou teplotou kroniky Ostravy a všech jejích částí, které bývaly před průmyslovým rozmachem tohoto města často jen malými vesnicemi.

V těchto knihách, uložených v „chládku“, lze číst o spoustě událostí, které zmizely v hlubinách minulosti, které však archiváři čas od času vynášejí na světlo současnosti, aby dnešní moderní Ostravané poznali, jak Ostrava rostla a co všechno se v ní dělo.

Právě takové události lze najít v publikacích Ostravské kalendárium, jehož v pořadí už 26. svazek vyjde v únoru. Jeho autorem je kronikář města Martin Juřica a spolupracovali s ním členové komise muzejní, letopisecké, názvoslovné a heraldické Rady města Ostravy.

Čím toto bouřlivé město fascinuje dnešní historiky a jak vypadá v současnosti práce kronikáře? Pojďme se s Martinem Juřicou vydat do Ostravy plné tvrdé dřiny a drsných horníků, ale i světových byznysmenů, do Ostravy jako kulturní líhně, do města drceného ve své době alkoholismem.

V únoru vychází souhrn historických událostí v publikaci Ostravské kalendárium 2021. Starší fakta lze najít v historickém kalendáriu, které zveřejňujete na internetových stránkách města a v elektronické encyklopedii Ostravy. Jaké „špeky“ z Ostravy vás v poslední době nejvíce zaujaly?
Obě kalendária a encyklopedii Ostravy už děláme opravdu dlouho a někdy je stále komplikovanější nacházet nové zajímavé události. Ale stále se to dá. Nedávno třeba vyšla kniha o Vítkovicích a tam její autoři v kapitole o sportu píší, že vítkovický hokejový mančaft někdy v třicátých letech, bohužel tam chybí přesné datum, porazil v přátelském utkání tehdejší hokejové župy hokejisty SK Petřvald 51:0! Tak to určitě stojí za to více dohledat a zpracovat do kalendária, protože 51:0 když rozpočítáte na hokejové třetiny, tak to je skoro každou minutu jeden gól (směje se).

Tak to byli opravdu důstojní předchůdci dnešních extraligových Vítkovic...
Ano, mezi podobné zajímavosti patří třeba pokusné první použití jakýchsi výstrah pro řidiče automobilů v ulicích Ostravy, Nejednalo se však o semafory, nýbrž o soustavu vypuklých zrcadel, v nichž měl řidič vidět všechna vozidla, přijíždějící na křižovatku z ostatních směrů. Podobné události nacházíme hodně v tehdejších novinách, to je často bohatý zdroj informací.

Znáte historii Ostravy tak jako málokdo. Jste rodilý Ostravák?
Mám to komplikované, Ostravák nejsem, jsem rodák z Karviné, dlouho jsem žil v Petřvaldě, pak dlouho v Orlové a pak dlouho v Ostravě. Teď už zase tři roky v Ostravě nebydlím, dneska jsem Těšíňák (směje se). To vše mi umožňuje dívat se na Ostravu trochu jinýma očima.

Máte Ostravu rád, jste nekritický patriot?
Nejsem z Ostravy nekriticky uvařený, nejsem do ní ani bláznivě zamilovaný, ale je v ní řada míst, která opravdu doslova miluju. Třeba výhled na celou Ostravu z Bazalů nebo z haldy Ema, ten je srdcervoucí. Tam se cítím vždy jako kovaný Ostravák.

Je Ostrava dobrá adresa k životu? Byt se tu dá sehnat celkem lehce, co ale podmínky k životu?
Jasně, v Ostravě jsou samozřejmě lokality, kde by člověk bez donucení nebydlel, ale je tu spousta krásných míst, kde se dobře žije. Když jsem byl v Ostravě, tak jsem bydlel v Žerotínově ulici, kousek od Polského domu a byl jsem úplně spokojen. Byl to nájemní byt, kousek od centra, úplně tiché místo a kousek od Stodolní. A vždy se mi líbila ta podkova domů na Slezské, jak se jede na Bazaly a důl Bezruč, tam bydlet musí být úžasné. Kdybych se do Ostravy vrátil, tak bych chtěl bydlet třeba tam.

Má Ostrava všechno v oblasti kultury, služeb, co by mělo třetí největší město mít?
Myslím, že ano. Ale protože jsem vyrostl s muzikou, tak tu opravdu chybí pořádný koncertní sál. To není nová věc, Ostravě chybí a Ostrava o něj usiluje už od první republiky, a vlastně od dob Rakouska-Uherska. Nejznámější je pokus z šedesátých let, kdy se o koncertním sále vážně uvažovalo. Proběhla i architektonická soutěž na jeho podobu. Ale až teď se zdá, musím to zaklepat, že tady reprezentativní koncertní hala Stevena Holla snad bude. Doufám tedy, že ano, vždyť má doslova světový ohlas.

Pochybujete?
Vždy existují obavy, protože těch obrovských, někdy až megalomanských plánů bylo a je v novodobé historii Ostravy strašně moc. Třeba výstavba lanovky z Dolních Vítkovic směr zoo, tady kousek v Přívoze mělo stát muzeum městské hromadné dopravy nebo teď třeba záměr vystavět na Karolině ten mrakodrap. Ale třeba se toho všeho dočkáme, kdo ví. Koneckonců samotná Nová Karolina měla také nahnuto.

Kterou kroniku máte v archivu nejstarší?
V roce 1835 vyšel v době mocnářství pokyn, aby vsi a města psaly kroniky. V Čechách a jinde na Moravě tak staré kroniky jsou, ale tady se ta tradice tehdy moc nedodržovala, máme však v archivu některé kroniky farní nebo školní. Nejstarší dochované kroniky z částí, které dnes tvoří Ostravu, pocházejí z dvacátých let 20. století, dokonce i nejstarší moravskoostravská kronika je mladší, a to z roku 1936. A vůbec nejkrásnější kroniku tu máme z Hrabové, tehdejší kronikář si s ní skutečně pohrál, je v ní spoustu fotek a pěkné obrázky.

Průmyslová Ostrava nemá dlouhou historii, ale opravdu bohatou, jak ji vidíte vy?
Třeba právě při tvorbě našich historických kalendárií často člověk z archivních dokumentů zjišťuje, kolik lidí třeba jen z umělecké branže Ostravou prošla. Třeba teď jsem narazil na pěvce z La Scaly, který tu měl koncert v době první republiky. Za Rakouska v Ostravě hostovaly veliké světové show podniky, jako velký americký cirkus Barnum & Bailey či velká show Buffalo Billa, která třeba v Praze nevystoupila. Slavná historie Ostravy tady bezesporu pořád zůstane.

I když Ostrava prošla rozsáhlým útlumem průmyslu…
Ale ta průmyslová historie či někde i současnost se nedá vymazat. Když přijíždí člověk do Ostravy vlakem z kterékoliv strany, tak vždy prvně projede nějakým průmyslovým areálem. Když vjíždí do Svinova, tak míjí po pravé straně bývalý lihovar, což upomíná i na ony bouřlivé alkoholické dějiny Ostravy, které si prožila. Když přijíždí od Bohumína, jede kolem koksovny Svoboda. A když jede od Frýdku-Místku, tak v Kunčicích projíždí kolem areálu bývalé Nové huti, dnes Liberty. Vzpomínám si na jeden výrok Václava Klause mladšího, když tady jednal o otevření pobočky svého soukromého gymnázia. Ten na otázku, jak se mu líbí Ostrava, řekl, že když vjíždí do Prahy, tak že ho panorama Hradčan více chytí za srdce než panorama Ostravy. Což se dá vztáhnout i na jiná města či obce. Jenomže bez toho všudypřítomného průmyslu by Ostrava, jak ji známe dnes, prostě nebyla.

Ano, Ostrava byla ve středověku a až do poloviny 18. století, kdy na Landeku nalezli uhlí, jen malé ospalé provinční městečko…
Připravuji nyní projekt, jak žila Ostrava v době normalizace do roku 1989, a v něm chci v úvodním historickém exkursu ukázat na srovnání map z 30. let 19. století mapy a plánky tehdejší Moravské Ostravy a blízké Opavy. Opava byla mnohem větší, měla v té době dvě náměstí, kdežto Ostrava byla takový okrouhlík domů kolem obdélníku náměstí s několika málo předměstíčky. Je však zajímavé, že zakladatel Ostravy, olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, vytyčil ve 13. století toto hlavní ostravské náměstí rozměrově velice velkoryse. Myslel si totiž, že Ostrava bude mít daleko větší význam, než dlouhá století většinou měla.

Kde měla středověká Ostrava své městské brány? A kde měla třeba šibenici?
Myslím, že šibenici v historickém centru města Ostrava neměla. Hrdelní právo sice měla od 16. století, ale zprávy o jeho vykonávání se dochovaly jen kusé. Vím, že jedna z městských bran stála například přibližně tam, kde z Kuřího rynku vychází Poštovní ulice, druhá v místě Ostravice u středověkého mostu. Brány měla Ostrava čtyři. I za středověku měla ale Ostrava vše základní, co tehdy městečko potřebovalo. Byli tady řezníci, pekaři, ševci, v archivu máme spoustu cechovních fondů. Včetně toho, že domy v té době bohatých měšťanů, které stály kolem náměstí, měly právo vařit pivo. Samozřejmě to pivo bylo jiné než dnes a bylo považováno v prvé řadě za potravinu, pak až teprve za nápoj.

První větší pivovar v Ostravě, takzvaný Strassmanův, vyrostl později v místě Černé louky a byl německý. Jak moc byla Ostrava před vznikem Československé republiky německá?
To se střídalo, v různých obdobích středověku byla často česká, to je zřejmé ze spíše převažujících česky psaných historických listin. Ale při přerodu Ostravy na průmyslové město byla v té vrchní, řekněme řídící vrstvě společnosti, většinově německá. Měla většinou německé starosty až na pár výjimek jako třeba starostu, který se paradoxně jmenoval Konstantin Grünwald, ale považoval se za Čecha. Až do pádu monarchie. Počet Čechů se ale za Rakouska zvyšoval včetně různých národností migrantů, kteří přicházeli do Ostravy kvůli práci v rychle se rozvíjejícím průmyslu.

Ostrava měla také významnou židovskou komunitu - jakou hrála roli v „průmyslové“ historii města?
Byla tady opravdu hodně aktivní, jak v podnikatelské sféře, tak v té, řekněme, žido-německé. Ostravští Židé se totiž hlásili nejen k židovskému náboženství, ale větší část z nich i k tomu, že jsou vlastně Němci. Židovská komunita byla ale v Ostravě opravdu velká, ostatně vypovídá o tom i počet synagog na území města, všechny byly za okupace zničeny. Třeba ta přívozská stála v místě dnešní proluky v Hlávkově ulici. Přestože však byly synagogy srovnány se zemí, přežila je mimo jiné například moravsko-ostravská tóra.

Ano?
Ta je dnes synagoze v londýnském Kingstonu a slouží náboženským obřadům na předměstí Londýna. Vznikla přitom před více než sto lety v Ostravě. Když nacisté všechny synagogy v noci z 12. na 13. června 1939 vypálili a během několika následujících měsíců trosky zdemolovali, putovala tóra z hlavní synagogy v Moravské Ostravě, která stála v místě dnešního vjezdu do zadního traktu obchodního domu Laso, do depozitáře v Praze, do synagogy v pražské Michli. V roce 1964 ji s dalšími stovkami tór koupil v Praze anglický židovský obchodník s uměním Eric Estoric. Že ta v londýnské synagoze pochází z bývalého Československa a Ostravy, se zjistilo až někdy v roce 2004.

V Ostravě se narodili Ivan Lendl, zpěvačky Marie Rottrová, Hana Zagorová, herec Petr Čepek, Jaromír Nohavica a řada dalších známých osobností Ostravou prošla.
Ano, Ostrava je doslova líhní osobností kultury. Když tady vystupoval téměř celý ročník pražské DAMU v Divadle Petra Bezruče, všichni ti slavní, Ladislav Mrkvička, Jiří Kodet, tak ti všichni Ostravou prošli - buď se tady narodili a odešli do Prahy nebo sem přišli z Prahy a pak se tam po nějakém ostravském angažmá zase vrátili. Je tu i řada těch, kteří sem přišli a zůstali tady, třeba jsem nevěděl, že pan Jan Fišar je Pražák, stejně jako se u Prahy narodil ostravský herec Miloslav Holub, do Ostravy přišel z Prahy i Stanislav Šárský a v Praze vystudoval herectví i Tomáš Jirman. Ale odliv kulturních osobností z Ostravy je asi vyšší než jejich příchod sem. Občas na zajímavé ostravské kulturní osobnosti narazím při tvorbě historického kalendária, třeba teď na herečku Renátu Doležalovou, která si zahrála v seriálu 30 případů majora Zemana první manželku hlavního hrdiny, a v jednom z dílů ji zastřelil agent chodec Pavel Bláha. V době, kdy seriál točila, hrála v ostravském Divadle Petra Bezruče.

V Ostravě na ostravských divadelních prknech vyrostla i Eva Vejmělková, Píšťalka z Básníků…
Ano, ta je dnes uznávanou klinickou psycholožkou na partnerské vztahy, na deprese i úzkosti a působí v Havířově. Pěkný příběh je i ten o Oldřichu Novém, který byl jako mladý herec v angažmá v Národním domě v Ostravě v přelomovém roce 1918. Ve svých pamětech vzpomínal, že už 15. října, tedy tři dny před oficiálním vyhlášením Československé republiky, se účastnil jako devatenáctiletý pokusu vyhlásit vznik Československa. O pár dní později pomáhal proslulý český filmový milovník na pozdějším Masarykově náměstí kamarádům strhávat nápis ze známé kavárny Café Habsburg. Kavárník prý úpěnlivě žadonil, aby házeli nápis Habsburg z fasády dolů šetrně, protože byl drahý. Prý zachraňoval z nápisu zejména písmena H, dvě A a R, aby je mohl použít pro sestavení nového názvu kavárny, známé potom pod názvem Praha.

Jaká témata v historii Ostravy vás přitahují?
Máme v ostravském archivu stavební spisy domů, které už jsou zbořené. Ty probírat je moc zajímavé, máme tu například plánek domku z roku 1805, tedy z období napoleonských válek, a je pozoruhodné srovnávat, jak tehdy Ostrava vypadala. Dlouhodoběji se pokouším komplexněji zpracovávat období normalizace, tedy od invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do roku 1989. To kontroverzní, nepříliš jednoduché období, zkoumalo zatím v Ostravě poměrně málo lidí.

Pro leckoho to je zejména v „dělnické“ Ostravě téměř období komunistického temna…
Ano, ale to období nebylo černobílé. Je třeba se na ty doby dívat i z jiných úhlů a trochu i nadhledu, ne jen, že to byl komunistický útisk, i když i to je samozřejmě pravda a nedá se takový pohled vymazat.

Jaké osobnosti či události mohou narušit ten trochu černobílý pohled řady lidí, že Ostrava byla bašta tvrdá komunistického režimu?
Ostrava měla skutečně smůlu, když mluvíme o tehdejší protikomunistické opozici, že její kontrola byla řádově na vyšší úrovni než třeba v Praze. Když bychom si vzali jen počet disidentů, tak se zejména v prvním období normalizace dají spočítat na prstech. Na to malé množství lidí v opozici byla proto i správa krajské bezpečnosti velmi aktivní. Neustále třeba všelijak kontrolovali Jaromíra Šavrdu, jezdili s ním dokonce i na výstavy králíků a fotografovali ho tam, což je úplně šílené. Nebo třeba, když se vrátíme k divadlu, tak období, kdy tady v Ostravě dostal divadelní angažmá v Praze nechtěný a zakázaný režisér a herec Jan Kačer, bylo úžasné a brali ho všichni, i když v Ostravě vládla „ikona“ komunismu Miroslav Mamula. Hovořil jsem také s lidmi, kteří za normalizace pořádali malé neoficiální výstavy grafik jako třeba Milan Weber z výstavní síně Sokolská 26. Ten líčil, jak tady fungoval život ne úplně oficiálních výtvarníků, kteří nemohli na velké výstavy, ale vystavovali třeba v předsálích divadel.

Oproti komunistické éře byl zřejmě naopak prvorepublikový společenský život v Ostravě průmyslníků hodně „kapitalistický“, ne? Ostrava měla možná větší počet kaváren na kilometr čtvereční než Praha…
Když si to řekneme jednoduše, tehdy nebyla televize. Kulturní život v té době byl i v Ostravě velmi bohatý, když si otevřete kterékoliv noviny z té doby, tak vidíte velké množství akcí a představení známých hostujících umělců, velkou prestiž měl tehdy ostravský Dům umění.

Ostrava dostala za protektorátu jako průmyslová výspa nacistického Německa těžkou ránu americkým bombardováním v roce 1944. Dodnes po něm zbyla v centru řada proluk, tedy prázdných míst po zbouraných domech…
Ano, Ostravu bombardovali Američané několikrát kvůli Vítkovickým železárnám, to největší bylo velmi značné, dá se možná trochu srovnat s bombardováním Plzně. Mělo řadu obětí, pro řadu obyvatel to byla tragédie, a když se podíváte na fotky ze srpna 1944, je vidět, jak ty zásahy bomb v centru města byly skutečně velké a dodnes je to na něm vidět. Množství domů se podařilo nějak po válce opravit, některé bylo nutné ihned zbořit. Ale byla to součást války a je velmi složité toto bombardování jednoduše odsuzovat. Ostravsko tehdy zůstalo pro Hitlera poslední průmyslovou základnou a ve Vítkovicích se tehdy vyráběla spousta věcí pro wehrmacht.

Ostrava si prožila také na přelomu 19. a 20. století také svou „alkoholickou“ éru, kdy se nad touto neřestí děsila i sama Vídeň a snažila se alkoholismus v hornické Ostravě potírat a řešit.
Toto období souviselo s příchodem opravdu velkého množství dělníků do průmyslové Ostravy. Kvůli nim se otevíraly další a další hospody a doslova nálevny, často byli jejich majiteli právě židovští obchodníci. A v těchto místech po skutečně těžké dřině propíjeli dělníci své výplaty. Byly to v Ostravě vyhlášené lokace, třeba právě Stodolní ulice nebo část Kuřího rynku či Lauby, to byla ta místa, kde se nejen divoce pilo, ale působily tam i vyhlášené ostravské prostitutky, dochovala se o tom z té doby četná policejní hlášení. Existují i pohlednice s tématy pití v Ostravě. Samospráva města se tyto podniky snažila i omezovat či rovnou zavírat. Bylo to i téma pro politické strany a spoustu organizací, křesťanské církve a spolky. V Ostravě jsme měli třeba spiritisty, kteří byli zastánci zcela přísného potírání alkoholismu.

Tíhnul jste k historii už od malička?
Vůbec ne, byl jsem od dětství vláčkař. Potom jsem začal v Žilině studovat Vysokou školu dopravy a spojů, až později jsem ex post studoval historii na Ostravské univerzitě. Po ní jsem chvíli dělal pro ostravskou Českou televizi. Práce v archivu přišla náhodou, měl jsem původně pracovat v univerzitní knihovně, ale přišly povodně v roce 1997, které mi to místo zablokovaly a tady v archivu jsem nejprve zaskočil za jednu kolegyni, které šla na mateřskou, a pak mi tady nabídli místo ostravského kronikáře.