Kultura
13/03/2022 Petr Broulík

Ostravská rozšířená Galerie Gong nabízí mimořádný záběr výtvarného umění

​Učebnice světového a českého výtvarného umění, i takto by se dala nazvat nově otevřená rozšířená Galerie Gong, kterou je možné od úterý navštívit v pověstné a dnes už slavné budově někdejšího plynojemu přestavěného podle projektu architekta Josefa Pleskota v Dolních Vítkovicích.

Galerie Gong vznikla přeměnou, rozšířením a přejmenováním dosavadního Milan Dobeš Musea.

Galerii Gong otevřel autor vize Dolních Vítkovic a konceptu Education Art, průmyslník, ostravský podnikatel a mecenáš Jan Světlík, který je rovněž i jejím kurátorem. Jaká je jeho představa o poslání nové galerie moderního výtvarného umění?

Co všechno v nové galerii lidé uvidí?
Jsou tu „superšpičková“ díla a výtvarné směry, které jsou za posledních sto dvacet let známé a klasické, ale čerpají z nich i současní tvůrci. A tak zde mohou fajnšmekři umění vidět díla světových person a umělců, které doplňují hvězdy české grafiky, třeba zakladatel českého kubismu Bohumil Kubišta, Emil Filla, František Muzika, Josef Šíma, Josef Čapek, kultovní osobnost Vladimír Boudník, nebo třeba Max Švabinský, ale také Karel Malich, Jiří Kolář, Zdeněk Sýkora či Václav Boštík. Je tu i několik děl kultovního grafika Bohuslava Reynka.

Při otevření galerie jste řekl, že jste v ní chtěl rovnou čtyřmi výstavami nastartovat u Ostravanů přemýšlení o něčem jiném než o covidu, a přispět k tomu, aby se život vrátil do normálních kolejí. Ale začala válka v Ukrajině...
Čtyřiadvacátého února se nám opět změnil zásadně život, protože válka je něco strašného a hrozného. Dva roky na nás šel ze sdělovacích prostředků jen covid. A teď válka. Ale život tu je stále. A tak chci lidi pozvat do galerie, aby viděli, že svět je i jiný, že je tu kromě těch špatných i spousta lepších a pěkných věcí.

Co byste v nové galerii doporučil všem?
Třeba kinetická díla, která jsou efektní, a jejich pozorování je zábava. Jsou tu k vidění všelijaké majáky, díla, ve kterých hraje elektřina, světlo, optické efekty, pohyb a něco se v nich děje. Nemusíte ani číst popisky, stačí se jen unést a ponořit se do pohybu děl.

Proč sbíráte výtvarné umění?
Baví mě to (usmívá se). Když jsem skončil s muzikou, kterou jsem dělal od malička, a stal jsem se šéfem vítkovické lahvárny, přemýšlel jsem, co dělat v umělecké oblasti jiného. A tak jsem se začal zabývat výtvarným uměním.

Jaké umění vás baví?
Nejvíce mě zajímá současné umění a jeho předchůdci, od krajinářů na konci 19. století přes kubismus, surrealismus až do současnosti. Ale začal jsem si vybírat. Některé autory jsem později opustil, třeba jsem dal pryč Jana Zrzavého nebo Antonína Procházku. U nás jsou hvězdy, ale v kontextu evropského umění jsou nezajímaví. A některé slavné české autory jsem „dal pryč“ ze své soukromé sbírky také z morálních důvodů.

Které?
Třeba ty, kteří byli kamarády s Bohumilem Kubištou, ale mají část viny na tom, že zemřel den po konci světové války na španělskou chřipku. Když byl totiž tento malíř v první světové válce a když velel námořnímu dělostřelectvu, nechal potopit francouzskou ponorku. Po návratu do Prahy mu to nechtěli někteří jeho přátelé odpustit, a Kubišta neměl ani kde bydlet a zemřel ve vojenské nemocnici.

Nevzal jste některé „na milost“?
Některé ano. Třeba jsem ze své sbírky dříve vyřadil Maxe Švabinského. A pak jsem si zašel v Kroměříži do jeho muzea a tam jsem zjistil, že to byla chyba. Že jeho díla jsou skvělá. Tak jsem ho znovu začal sbírat. A do nové Galerie Gong jsem dal alespoň něco z jeho grafik. Takže vedle Kupky, který byl tisknutý v Guggenheimově muzeu v New Yorku, visí Švabinský. Ve své době to byl vlastně největší erotik, tyhle grafiky byly před nějakými sto lety skoro porno. A dnes je to klasika.

Sbíráte i současné umění. Které dnešní autory?
Z moderních autorů mě zajímají hlavně dobří autoři. Musí se mi jejich tvorba líbit a musím mít pocit, že dělají něco unikátního. Třeba jedna z úžasných současných mladých autorek je Ivana Štenclová, která přišla také dnes na otevření Galerie Gong. Tvoří úžasné op-artistické portréty. A mí oblíbení autoři jsou třeba Lubomír Typlt nebo Jakub Špaňhel.

Vaše nová Galerie Gong by měla i trochu vzdělávat. Jak?
Třeba díla Krištofa Kintery mohou dobře posloužit k výuce cirkulární ekonomiky a ekologie, protože tento autor tvoří z použitých věcí. Chceme představovat srozumitelná díla, nebýt nesrozumitelnou galerií jen pro pár lidí. Nechceme, aby si na návštěvníky naše galerie „vyskakovala“, chceme, aby je vystavená díla nejen poučila, ale i bavila. Vždyť celý op-art, tedy optické umění, které vzniklo už před řadou let, je dnes doslova vyrabované disegnéry a grafiky reklamních agentur. Protože je efektní a lidi baví.

Vy sám jste už nějaké výtvarné dílo vytvořil?
To ne, já mám tady jediné dílo, a to je tamta převodovka (ukazuje, ale jeho přátelé do rozhovoru vstoupí a upozorňují, že Jan Světlík nechal vytvořit znělý gong z části kyslíkové lahve, kterým galerii otevřel) No jo. Před časem jsme tady křtili Gong tradičním gongem, někde tady prý je, ale nikdo neví kde. Tak jsem si udělal nový. Ale do toho nového gongu z lahve se musí udeřit správným způsobem. Nesmí se do něho třísknout, protože to jen křápne. Musí se do něho udeřit do správného místa, aby zněl.

A co vám sběratelství výtvarného umění dává?
Je to pro mě prostě relax. Tuž nemužu furt robit (směje se).

Sdílejte článek