Osvobození den po dni: 23. dubna. Při bojích o každou vesnici umírají i stovky civilistů

Rudá armáda spolu s československými tankisty a letci sváděla od 15. dubna rozhodující a kruté boje o obce a města na Opavsku a Ostravsku.

Ostravská operace byla jednou z největších a nejurputnějších bitev na území československého státu. Sledujme postup rudoarmějců den po dni a nechme hovořit historiky i kroniky obcí.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná dubnové události rok 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Ráno 23. dubna postupovali Rudoarmějci k dolnímu konci Hrabyně, ale do obce vjely i německé tanky a Sověti se stáhli do zámku. Poté začal boj dům od domu, Němci stříleli po každém, i po občanech Hrabyně.

Tak střelili i po Františku Duratinském, který se právě vracel ze svého stavení, kam se vydal zachránit své kozy. Když je vedl do zámku, byl zasažen do břicha. Sověti jej odvezli nejprve do zámku a pak do lazaretu v Kravařích, kde ale zranění podlehl.

Hrabyňský kronikář zapsal: Zajímavá situace nastala u sester Lýkových. Odpoledne přiběhlo do jejich dvora několik Sovětů, kteří se ukryli před blížícími se Němci do chléva a tam se zabarikádovali. Viděli je však němečtí vojáci, ukrytí v kůlně a chtěli vědět, kam se přesně ukryli. Vtom však vjel do dvora německý tank, po němž pálili Sověti ze zámku.

První střela rozbila zeď, teprve druhá trefila tank. Z něj se ozval nářek a Němci se snažili tankisty vytáhnout ven. Do dvora vjel další německý tank a rovněž ten byl zničen sovětským granátem. V nastalém zmatku sovětští vojáci uprchli.

Němci se dokonce 23. dubna v 18.40 hodin pokusili u Hrabyně o lokální protiútok v síle praporu pěchoty za podpory asi deseti tanků a samohybných děl, ale nakonec se museli stáhnout.

Hrabyň, Dobroslavice a Pustá Polom hořely denně

Boj o Hrabyň pozoroval kronikář z blízkých Budišovic: V druhé polovině dubna Rudá armáda po těžkých bojích dobyla lesů nad Hájem a Lhotou a začal boj o Hrabyň, kde Němci soustředili značné síly a kladli tuhý odpor při bojích o průsmyk pod Ohrožinou k Budišovicím a o cesty k Pusté Polomi a Velké Polomi. Hrabyň, Dobroslavice a Pustá Polom hořely denně.

Byl to jedinečný, ale hrozný pohled. Do Budišovic a kolem nich dopadaly hustě granáty, a kdo se odvážil ven, byl na životě ohrožen. Tak byl výbuchem granátu zabit 23. dubna zámečník Bohumil Kšing a Václav Kšing, který byl těžce raněn, poté v bílovecké nemocnici zemřel. Neiser Leopold byl raněn. Den nato byla zabita hrabyňská občanka M. Trojková v bytě p. R. Stoniše, kde se ukryla po smrti svého manžela, líčí kronika.

Radost ruských dělostřelců netrvala dlouho

Urputný boj nastal o Uhlířov na Opavsku. Kronika zaznamenala, že fronta se převalila přes Opavu a ruské jednotky jako předsunutá špice dobyly 23. dubna ve tři hodiny ráno Uhlířova po krátkém pouličním boji. Radostno bylo slyšet ruské zvolání a příbuznou řeč, veselé ruské dělostřelce, kteří hned ráno za ustupující pěchotou stavěli děla.

Však tento postup byl za svítání zastaven, protože ustupující německé jednotky se opevnily na kopcích od Branky až ke Štáblovicím. Taktéž oblast kolem zastávky Štáblovic až po Hvozdnici ke Slavkovu byla Němci opevněna. Tím nabyli výhodné obranné postavení a začali ihned z rána 23. dubna do naší vesnice pálit z děl všech ráží. Od Domoradovic přes kopce stříleli dalekonosnými děly ráže 24 cm, které nejvíce rozstřílely vesnici.

Nápor německých tanků rozdrtilo ruské letectvo

Boje trvaly pět dní, Němci znovu dobyli skoro celou vesnici, a zase museli ustoupit. Nový německý nápor za pomoci 25 tanků rozdrtilo ruské letectvo střelbou a bombami. Požáry, výbuchy těžkých střel, rachot kulometů, boj od domu k domu – to byl počátek prvních pěti dnů. Mladší občané ochotně Rusům pomáhali zásobami a dopravou. Mnoho občanů však opustilo svá rozbořená a vyhořelá obydlí a odešlo směrem k Opavě za frontu.

Pátý den nařizuje ruský velitel evakuaci veškerého obyvatelstva do Opavy a celé území kol obce jest silně zaminováno. Obyvatelstvo opouští vesnici pěšky a bez dobytka, jen někdo si zapřáhl kravku do vozíku, protože všechny koně zabrala fronta, zapsal kronikář v Uhlířově.

Pohyb vojsk se u pásma předválečného opevnění zastavil

Po těžkých bojích v druhé dubnové dekádě dosáhla vojska 4. ukrajinského frontu opavského a ostravského pásma předválečného opevnění a jejich pohyb se zde 23. dubna zastavil. Nestalo se tak i proto, že by betonové objekty tvořily nepřekonatelnou překážku, ačkoli si určitou bojovou hodnotu rozhodně uchovaly. Rozhodujícím faktorem pro „přestávku“ v náporu vojsk bylo především vyčerpání útočného potenciálu tankových jednotek a pluků samohybného dělostřelectva.

Těmto jednotkám zbývala po střetnutích s nepřítelem a jeho protitankovým dělostřelectvem jen malá část bojových vozidel, které by byly schopny boje. Navíc v těchto dnech panovaly nad krajinou déletrvající deště a mlhy. Ty znesnadňovaly leteckou podporu bitevních letounů 8. Letecké armády. Sovětským vojskům také komplikoval pohyb rozbahněný terén v okolí řek, který se navíc od už osvobozeného údolí řeky Opavy zvedal ve směru dalšího útoku o až 150 výškových metrů.

Není divu, že se situace bránících útvarů německé 1. tankové brigády na další tři až čtyři dny stabilizovala.

Velení frontu: je třeba změnit celkový způsob boje

Velení 4. ukrajinského frontu v těchto dnech rozhodlo, že je třeba změnit celkový způsob boje a že se pokusí poslední linie německé obrany porazit na několika předem vybraných, velmi úzkých úsecích. To mělo vést k rozdělení sil 1. německé tankové armády na izolované, snadněji ničitelné části.

S určením některých míst postupu radil velení sovětských armád i velitel 3. tankového praporu 1. čs. tankové brigády štábní kapitán Emanuel Šrámek, který koncem 30. let sloužil jako příslušník hraničářského pluku 4 v Hlučíně a prožil tu i mobilizaci. Znal poměrně podrobně rozmístění pevnostních objektů i terén a dokázal vytipovat vhodná místa pro použití tanků tam, kde se v pásu opevnění nacházela slabá místa.

Němci odebírají v Porubě násilím rolníkům krávy

Velitel 4. ukrajinského frontu naplánoval poslední útoky jednotlivých armád takto: 60. armáda měla zaútočit z prostoru Branka-Podvihov na jih a spolu se silami 38. armády zničit nepřátelské síly před Ostravou a poté postupovat dále na Vítkov a Bílovec.

Vojska 38. armády měla vést hlavní úder na krátkém úseku fronty ve směru od osady Háj na Velkou Polom a Klimkovice a pak osvobodit Ostravu od západu. Vojáci 1. gardové armády měli zaútočit svým pravým křídlem od Darkovic na Hlučín a pak dosáhnout prostoru soutoku řek Opava a Odra a vstoupit do Ostravy od severu.

Mezitím v Porubě u Ostravy si kronikář v ten den zapisuje, že Němci sbírají násilně rolníkům krávy. Na dvě stě porubských krav odhánějí ke Klimkovicím.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.