Osvobození Ostravy. Proč první velký úder Rudé armády nevyšel?

​Před 75 lety se Rudá armáda chystala k těžkému boji. Dobýt Ostravu, poslední velkou průmyslovou baštu třetí Říše.

Na čtyřiadvacet tisíc rudoarmějců se po bojích o Ostravu, Opavu a řadu obcí v dnešním Moravskoslezském kraji už nikdy nevrátilo do svých domovů. Daleko od domova položili své životy za osvobození průmyslové části severní Moravy. Při Ostravské či Ostravsko-opavské operaci.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná dubnové události rok 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Dopady této mohutné a dlouhé bitvy jsou stále na Ostravsku zřetelné. „Po více než sedmdesáti letech jsou stále v lesích objevovány pozůstatky padlých vojáků, stejně jako dochází pravidelně k nálezům nevybuchlé munice. Téměř v každé vesnici lze najít kromě prvoválečných pomníků i mohyly s rudou hvězdou a jmény padlých rudoarmějců. Na Opavsku lze napočítat jako památníky i řadu tanků. Krajině vévodí železobetonové klíny památníku tyčícího se z hrabyňského hřebene,“ popisuje ve své práci na serveru Moderní dějiny historik Muzea Hlučínska Jiří Neminář.

Se sovětskými vojáky o Opavsko a Ostravsko bojovali také příslušníci československé armády vzniklé v Sovětském svazu. Vojáci, tankisté či letci. Ti všichni se účastnili možná nejtvrdších a největších bojů, jaké se kdy vůbec na bývalém československém území v době druhé světové války odehrávaly. A to jak do počtu nasazené bojové techniky, tak co se týče ztrát na životech.

Na straně osvoboditelů bylo 23 964 mrtvých, 88 657 zraněných a českoslovenští tankisté přišli o 50 strojů. Na straně německé armády zůstalo na bojových polích 100 000 mrtvých, zraněných a pohřešovaných. Rusové zajali na Ostravsku, Opavsku a Hlučínsku na 150 tisíc německých vojáků

Řada obyvatel obcí padla stejně jako vojáci obou stran

Ostravskou operaci historikové dělí na tři fáze. My si seriálem Den po dni od zítřka připomeneme především její závěrečný rozhodující, ač komplikovaný úder, který začal 15. dubna 1945.

Stíhací letoun Lavočkin na jednom z polských letišť během ostravsko-opavské operace. Foto: Archiv

Úvodní fáze Ostravské operace však začala už 10. března, ovšem nevyvíjela se zprvu tak, jak sovětské velení předpokládalo. Stalin doufal, že Ostravu jeho vojáci dobudou během pár dnů. Němci však toto území nemínili lehce odevzdat.

Takto líčí kronika pro Ostravskou operaci symbolické obce Hrabyně chvíle, kdy ještě kruté boje duněly daleko za humny a kdy věštily peklo, kterým si lidé na Opavsku a Ostravsku prošli.

Když se stěhoval lesmistr, bylo to znamení přímého ohrožení

Na konci března už byla fronta velmi blízko, 28. března byla bombardována Opava tříštivými a zápalnými bombami a následné požáry bylo možno pozorovat několik dní. Tehdy vydal lesmistr Steffek rozkaz, aby se všichni civilní obyvatelé vystěhovali z Hrabyně, jinak budou evakuováni násilím. Rozkazu však nikdo neuposlechl. Z Hrabyně se stal vojenský tábor. Po ulicích jezdily nepřetržitě kolony děl, tanků, nákladních aut a vojenských kuchyní, tažených koňmi. Ze zámku se stal vojenský lazaret, kam denně přivážela auta z fronty raněné. V budově lesní správy byl operační sál, na faře pak lékárna a sklad obvazů.

Děvčata z Hrabyně se nedobrovolně stala ošetřovatelkami německých vojáků. 30. března již všichni, kteří pracovali v továrnách, zůstali doma a upravovali své sklepy na kryty. Další vojáci přišli do Hrabyně v první dubnový den, a když se 2. dubna stěhoval z Hrabyně lesmistr Steffek, bylo to znamení, že obec je již v přímém ohrožení.

Ostravu střežilo tisíce děl, stovka tanků a letadel

Historikové Vojenského historického ústavu v Praze popisují, že Němci začali již v lednu 1945 na obranu jednoho z posledních ovládaných průmyslových center Říše budovat obranné pozice, které se skládaly z pěti pásem železobetonových a polních opevnění s drátěnými a minovými zátarasy, dohromady v délce až 50 kilometrů. Na obranu Ostravy bylo nasazeno 39 tisíc mužů, 1500 děl, 100 tanků a 120 letadel.

Přesun německých jednotek. Foto: Archiv

Na sovětské straně postupoval na jaře 1945 k Ostravě 4. ukrajinský front. Tehdy mu ještě velel armádní generál Ivan Jefimovič Petrov a měl sílu 90 tisíc mužů, 1275 děl, 1296 minometů, 4337 kulometů a 267 tanků. Přes krvavou Duklu postupovali k rodné zemi na sovětské straně i vojáci 1. čs. tankové brigády a vzduchem se blížila i 1. čs. smíšená letecká divize.

Tehdy také ustoupila do východního Slezska, na severní Moravu a západní Slovensko německá 1. tanková armáda, které velel generálplukovník Gotthard Heinrici. Rudá armáda postupovala nejprve v síle tří frontů, vojska mířící na Ostravu doprovázel na pravém křídle úspěšnější 1. ukrajinský front maršála Koněva a na levém 2. ukrajinský front maršála Malinovského na levém křídle. Území severního Slovenska a severních předhůří Karpat však zůstávalo daleko za postupem sovětské armády na dvou hlavních strategických směrech, které mířily na Berlín a na Vídeň.

Němci vystavěli polní opevnění a zapojili do linie i čs. opevnění

Jak popisuje historik Vojenského historického ústavu Tomáš Jakl, v zimě, na přelomu let 1944 a 1945 při postupu Haličí, bránil sovětským vojskům útočit v severojižním směru hornatý až vysokohorský terén Slovenska. Horské hřbety až Moravská brána bránily i obklíčit 1. tankovou armádu.

Naopak pro Němce představovala hornoslezská průmyslová oblast poslední zdroj oceli pro válečnou výrobu, a proto se německé velení rozhodlo ji sveřepě bránit. Nechalo k ochraně přístupů na Moravu budovat systém polních opevnění, do kterého zahrnulo také linie bývalého československého těžkého opevnění z roku 1938.

Němečtí vojáci ve Vítkovicích na počátku okupace. Foto: Archiv

První útok 4. ukrajinského frontu ve směru na Moravskou bránu proběhl právě ve dnech 10. až 18. března 1945. Plán velitele frontu ze 13. února 1945 přitom optimisticky předpokládal, že vojáci budou denně překonávat 350 kilometrů a že dosáhnou za pětačtyřicet dní Prahy. V první osmidenní etapě měl 4. ukrajinský front obejít Ostravu z jihu Ostravu a dosáhnout Olomouce. Za dalších patnáct dnů druhé etapy měl front překonat na 120 kilometrů a ve třetí, přibližně dvacetidenní etapě dosáhnout v polovině dubna Prahy.

Neúspěch? Místo 120 kilometrů postoupili jen o osm

To však nevyšlo. Čtvrtý ukrajinský front, který tehdy obsahoval 1. gardovou, 38. a 18. armádu a 8. leteckou armádu, začal útok 10. března ráno od obce Strumień mezi Karvinou a Těšínem. Na linii táhnoucí se od polských měst Żory, Żywiec, podél slovenských hranic a končící východně od Liptovského Mikuláše. Tento manévr však vzhledem k houževnaté německé obraně nevyšel.

Jednotky Rudé armády musely útočit severním směrem. To bylo však na druhé straně pravděpodobně i hlavní příčinou toho, že Moravská Ostrava a zdejší průmyslové závody nebyly bojovými operacemi vážněji poškozeny.

Dne 18. března tedy Němci první sovětský útok ve směru na Ostravu zastavili. Ten selhal a prakticky uvízl v blátě a mlze Těšínska. Namísto plánovaných 120 kilometrů překonala útočná čela obou sovětských armád za stanovený časový úsek kilometrů pouhých osm. Stejná vzdálenost je dělila od Olše a tím i od československé hranice.

Tvrdé boje přitom trvaly celý týden, rudoarmějci však nedokázali prolomit německou obranu a postoupili jen o několik kilometrů. Co způsobilo ztroskotání prvního útoku na Ostravu?

„Ovlivnilo je dílem nepříznivé jarní počasí, dílem i nedostatečné utajení bojových plánů. Přitom ve stejnou dobu probíhala desítky kilometrů severozápadněji Hornoslezská operace, která byla podstatně úspěšnější. Vojskům 1. ukrajinskému frontu se tam podařilo prorazit k Prudníku a přiblížit se k předválečným československým hranicím,“ líčí historik Muzea Hlučínska Jiří Neminář.

Počáteční nezdary stály místo velitele frontu

Dne 18. března začaly další boje o osoblažský výběžek, 22. března skončily osvobozením Osoblahy. Ta se tak stala vůbec první osvobozenou obcí v českých zemích. Postup Horním Slezskem na dnešním polském území byl úspěšný i na jižním směru, takže Rudá armáda překročila 28. března československou hranici také v sudickém výběžku.

Sudice se taky staly až do 15. dubna první osvobozenou obcí na území bývalého československého území. Boje zanechaly v obci ze 153 budov 56 domů nepoškozených, 53 málo poškozených, 6 těžce poškozených a 38 budov bylo zcela zničeno.

Tyto úspěchy povzbudily sovětské velení a to se pokusilo vést od 24. března generální útok na Ostravu. Avšak postup na tomto směru byl pomalý a právě obsazení umožnilo posunout výchozí pozici hlavního úderu do prostoru Oldřišov – Sudice.

Zde se fronta koncem března na více než dva týdny zastavila, ale boje nepřestávaly. Počáteční nezdary v průběhu operace si dokonce vyžádaly i změnu ve velení 4. ukrajinského frontu. Místo velitele frontu musel na konci března opustit generál Ilja Jefimovič Petrov a jeho pozici zaujal později tak vychvalovaný Andrej Ivanovič Jeremenko.

Oddechový čas si vybrali i vojáci mířící na Berlín

A jak to vypadalo s ostatními úspěšnějšími částmi Rudé armády? V té době už se oblast ovládaná Německem rychle a nezadržitelně zmenšovala. Už v únoru 1945 ovládla Rudá armáda prakticky linii řeky Odry, spojenci se na západní frontě blížili k Rýnu. Nacistické Německo se tak ocitlo téměř ve svých předválečných hranicích.

Vyčerpané jednotky Rudé armády valící se na Berlín se tehdy na více než měsíc zastavily, aby obnovily své síly. Chystaly se k rozhodujícímu úderu na tehdy už jen šedesát kilometrů vzdálený Berlín. Rudoarmějci se však díky svému postupu dostali příliš hluboko a vytvořili v nepřátelském územní klín.

Kdyby postupovali dál, hrozilo, že německá uskupení na křídlech ve Slezsku a Pomoří by mohla Rudou armádu sevřít do kleští a možná zmařit i její tažení na hlavní město Říše. Zvláště jádro německé skupiny armád Střed, které velel proslulý generálplukovník Ferdinand Schörner, představovala stále velmi nebezpečnou bojovou sílu.

Právě proto velení Rudé armády naplánovalo průlom mezi Třincem a Ostravou a následný obchvatný manévr jihozápadním směrem na Ostravu. Pokud by vše vyšlo, přišlo by Německo ještě v březnu o jedno z posledních fungujících průmyslových a zbrojních center. Němci proto začali už na počátku roku 1945 budovat improvizovaný obranný systém.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serveru Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.