Plány? Nepřestat s tím, co děláme, říká ostravská kapela Sacagawea
Seznamte se: ostravská kapela Sacagawea (čti Sækədʒəwiːə) - to je konkrétně Matěj Vašíček( zpěv, kytara), Jakub Šimkovič (baskytara, doprovodné vokály), Roman Zikán (sólová kytara, vokály) a Michael Gacek ( bicí, vokály).
"Hrajeme od roku 2014. Vydali jsme debutové album Temporary Thing a později B-sides tohoto alba (tj. songy, které se na něj nevešly). Náš plán na letošní rok zní: skládat, točit klipy a hrát. Nejbližší koncerty: 15.2. Český Těšín, 28.2. Ostrava (s Gaia Mesiah) a 2.3. Ostrava (s Gaia Mesiah). Více na www.saca.cz."
Co vás vlastně přivedlo k hudbě?
Roman: Taťka hrál v kapele na kytaru a když poprvé dotáhl elektriku domů, tak to ve mě začlo nějak hloubat, že bych to mohl zkusit. No a za pár let jsem to zkusil.
Kuba: U nás doma nikdo k hudbě vztah neměl. Poslouchali se mizerné rádiové stanice a album Lucie od stejnojmenné kapely. Já jsem mnohem radši sjížděl desky Nirvány, Brouků, Guano Apes a snil o tom, že to tomu světu taky jednou nandám. S kamarády jsme si koupili ty nejlevnější nástroje v bazaru a hráli u jednoho z nich v porubském bytě (btw. bubeník měl jenom paličky, na bicí nebyly prachy). Nikdy jsme se nenaučili společně jedinou písničku, ale spíš jsme se snažili sbalit nějaké dívky. Já chtěl samozřejmě hrát na kytaru, ale nebyl jsem dostatečně průbojný, tak na mě zbyla basa. Ten nástroj jsem začal chápat a milovat až o pár let později.
Míša: Já jsem začal jako posluchač, který bez walkmana a později discmana neudělá ani krok a v telce sleduje výhradně hudební kanály. Časem jsem začal pozorovat v klipech bubeníky, ze slepených pastelek si vyrobil paličky, obří plechový válec na chipsy přeměnil v první buben a můj srdcový nástroj byl jasný.
Jaké byly Vaše kapelní začátky a jak jste se vlastně seznámili?
Roman: Já s Kubou jsme se poznali přes jeden hudební pokus. Rok na to mě dotáhl do kapely.
Kuba: S Matějem jsme kdysi hrávali v The Tapes. Kapela skončila, ale naše osudy později spojil jednorázový projekt. Mat mi zavolal a měl výborný nápad. Společně s Míšou (tehdy bubeníkem Outsiders) a pár dalšíma lidma jsme přehráli ve Stařeně MTV Unplugged in New York od naší milované Nirvany. O pár okamžiků později vznikl zárodek něčeho, čemu dneska říkáme Sækədʒəwiːə. S Romanem, naším kytarovým polobohem, jsme se potkal o dost dříve před tímto božím koncertem v jednom takovém velice špatném projektu. Slíbil jsem mu, že až budu vědět o něčem, co za to stojí, dám mu vědět. Po nějaké době jsme se potkali v tramvaji a bylo hotovo. A od těch dob já, Míša, Roman a Matěj společně plujem světem.
Můžete našim čtenářům přiblížit, jaký hudební styl vlastně hrajete?
Roman: Náš styl je mix nás všech, takže to nějak vyplynulo z naší sestavy. Dřív mi vadilo kde co za styl, ale teď je to radost poznávat pořád nové směry a zkoušet svoje možnosti.
Kuba: Hrajem prostě písničky. S těmi žánry je to problém, nerozumím moc těm definicím. Pokud tedy někdo ví, jaký žánr hrajem, tak ať dá vědět. Nicméně jsme nic nevolili (ani demokraticky), prostě jsme se sešli, začli hrát a propojili se. Btw. nejsem si přesně jistý tím, že vím, co je breakbeat hardcore, ale rozhodně mě to uráží!
Co hudební vzory, máte vůbec nějaké?
Míša: Zkusím takový menší výběr od všech z nás: Sting, Paul Simon, R.E.M., Nirvana, Placebo, Redhoti, Metallica, Blur, Oasis, Idlewild, Feeder, The Smashing Pumpkins.
Jaký je typický fanoušek kapely Sacagawea? Pohlaví, věk...? Koho nejvíc vaše hudba osloví?
Roman: Težko říct, ale puboši to nejsou, spíše někdo hloubavý, který si jde poslechnout hudbu, která něco říká.
Míša: Ano, řekl bych lidé 20 plus, na které nějak působí naše energie a melancholie.
Kuba: Nemám absolutně tušení. Zatím se ale lidé, kteří nás mají rádi, jeví dost inteligentně a přátelsky. To cením.
Rozhovor vznikal pro Magazín Patriot. Jste patrioti? Objevuje se nebo se objeví Ostrava v textech vašich písní?
Roman: Mám rád místo, kde žiju, a lidi, kteří jsou kolem mě a tvoří tak můj život. Svým způsobem je to asi patriotismus. No a Ostrava se možná objeví, jen ji bude třeba v textu hledat. Nedokážu si představit takový konkrétní text.
Kuba: Bydlím v sociálně vyloučené lokalitě. Nejsem rasista, xenofob ani blbec. Myslím si, že jde v našem městě vést kvalitní život. Narodil jsem se tu a mám v plánu tu zemřít. Ale to má snad ještě čas. Ostravá vzkvétá a jsem rád, že jsme toho součástí. Jsem tedy patriot?
Vaše nejoblíbenější ostravská scéna?
Roman: Hudební bazar.
Kuba: Bazar.
Míša: Já bych ještě zmínil partu kolem klubu Rock Hill, kteří do Ostravy zvou mj. i hodně kvalitních zahraničních kapel.
A na závěr: co třeba plány do budoucna?
Kuba za všechny: Nepřestat s tím, co děláme.
Zuzana Václavíková