Příběhy staré Ostravy: Když U koule na Silvestra kvůli politice padaly facky

​Od roku 1888 stál v Čertové Lhotce, v dnešních Maránských Horách, zájezdní hostinec U koule.

Stál na křižovatce rušné Říšské silnice s ulicí Přemyslovců ze severu a se spojnicí na Vítkovice od jihu, dnes na Mariánském náměstí v Mariánských Horách. Postavil ho ostravský stavitel Klement Hladisch a jeho počátky jsou spojené s akcemi, ve kterých dominovaly shromáždění dělnických spolků ze širokého okolí.

Silvestrovská oslava a vítání roku 1898 v hostinci U koule, který tenkrát už vlastnil zkušený hospodský Adolf Kopold, se ale nepovedla. Měla totiž svou dohru u soudu.

Ostravská sociální demokracie si na pronájmy v hostinci U koule dělala zvykový nárok, zejména na jeho divadelní sál, kde se údajně mohlo sejít až 3000 osob. Se silvestrovskou akci 1897/98 ji předběhli anarchisté a tak se místní sociální demokraté domluvili, že to spolku anarchistů „osladí“. Opak však byl pravdou.

Okolo půlnoci 31.prosince 1897 začal známý rváč a člen socdem Jakub Bobr obcházet stoly v sále a bez příčiny oslovovat silvestrovské hosty slovy: „co do mne šťoucháš?“. Když s ním odmítali komunikovat, začal Bobr spolu se svými parťáky do nevinných bušit.

Strhla se pranice, při které létaly vzduchem sklenice, poháry, židle. Každý se bránil nebo útočil vším, co měl po ruce. Byla povolána ochranka a ta ze sálu vytlačila Bobra i s jeho natrženým kabátem. Rvačka tím skončila, účastníci oslavy se neslavně rozešli a hostinec byl uzamčen.

Jenže druhý den, kolem poledne, přišel Bobr za hospodským Kopoldem s tím, ať mu zaplatí roztrhaný kabát, jinak že ho zabije. Majitel jednoho z největších hostinců na Ostravsku chtěl narušitele uchlácholit, ale ten ho ignoroval a vnikl do kuchyně, kde svůj požadavek s pohrůžkou zopakoval na adresu personálu.

Po dlouhém přetlačování byl pak z budovy vykázán do rukou právě příchozího nadstrážníka pana Čapka, který ho zatkl. Před hostincem se mezitím shromáždil dav Bobrových příznivců, který provolával různá hesla, jako například: „nedáme našeho soudruha“.

S kameny v ruce a za velkého hulákání byl Bobr tedy osvobozen. Nadstrážníkovi Čapkovi přispěchal na pomoc policejní komisař Jermař, ale ani tomu se nepodařilo dav uklidnit, naopak ještě více ho rozdivočil.

Dorazila také posila dvou mužů vedena strážníkem Vítkem, který vyzval shromážděné, aby se jménem zákona rozešli, ale sklidila posměch a provolání „hurá“.

Vitek měl v úmyslu opět Bobra zatknout, dav se však natlačil na strážníky tak, že je museli bodáky od sebe odhánět. Navíc přicházeli další lidé, v poněkud podnapilém stavu, z hospod v Moravské Ostravě, kteří bránili strážníkům ve výkonu služby.

Vítek mnohokrát marně vyzýval shromážděné, aby se rozešli, výsledkem bylo, že začali strážníkům nadávat. V tom vynikala jistá členka socdem Mularčíková, která křikem dav podněcovala k neposlušnosti a na strážníky plivala. To už závodčí Vítek nevydržel, odjistil pušku a namířil ji na shromážděné, pak se ale zalekl možných následků a sundal prst ze spouště.

Mezitím se na scéně objevilo dalších osm strážníků povolaných telefonicky z Vítkovic a Moravské Ostravy a ti vytlačili dav hulákající „dejte nám větší mzdu a když to budeme míti, nepotřebujeme četnictvo“ z prostoru před hostincem.

Zůstali jen největší křiklouni a výtržníci, kteří si lehli do bláta a nechtěli se hnout. Tak byli byli zatčeni Jakub a Ondřej Bobr a bratři Mularčíci. Jejich matku Mularčíkovou zatkli, když přinesla 7. ledna svým synům do vězení jídlo.

V únoru 1898 se konalo v Novém Jičíně před krajským soudem přelíčení s těmi, kteří 1. ledna ve Lhotce U koule demonstrovali. Dostali tyto tresty: bratři Bobři, Mularčíková a její dva synové 14 dnů vězení. Jiní zatčení vyfasovali 8 dnů.

V hostinci U koule byl v roce 1927 rekonstruován divadelní sál na kino, které pod jménem Adria ukončilo svou činnost v roce 1955. Součásti hostince byla též pohledná velká letní zahrada se vzrostlými kaštany, kterou vyhledávali k posezení nejen jednotlivci, ale i spolky a výletníci.

Provoz hostince po 2. světové válce, kdy přilehlé budovy utrpěly válečné šrámy, už nebyl obnoven a hostinec byl zbourán spolu s kinem v roce 1960. Památeční dominanta náměstí zmizela.

Parková zeleň se vzrostlými kaštany je tam pořád a lidé si přes ni zkracují cestu na tramvajovou zastávku směr Svinovské mosty.