Kultura
26/02/2023 Roman Vojkůvka

Recenze: Děti Nagana. Hokejka, tenisák a čiré nadšení dětí devadesátek

Jedenáctiletý Dominik, inspirován vítězstvím našich hokejistů v Naganu, se rozhodne hrát hokej. Maminka i otčím, ač mají na jeho výchovu v mnoha věcech odlišné názory, se výjimečně shodnou, že do další synovy krátkodobé aktivity nehodlají investovat ani korunu.

Tentokrát to ale Dominik myslí vážně a zahnán do kouta, vybere si jedinou možnou alternativu, jak provozovat milovaný sport. Potřebuje k tomu hokejku, tenisák, betonový plácek a partu stejně nadšených kamarádů. Pak zbývá už jen porazit tým namyšlených výrostků ze sousední vesnice.

Bylo, nebylo, v časech kdy nikdo nikoho v jednom kuse nefotil a nenatáčel, sdílela se maximálně svačina, nebo žvýkačka, děti nechodily s očima zabodnutýma do displeje telefonu, ale dívaly se kolem sebe a sítě sociální nahrazovaly sítě v brankách, v téhle velmi vzdálené, ačkoliv vcelku nedávné době, se odehrává příběh party dětských outsiderů, kteří se díky své bojovnosti stávají hrdiny vlastních malých světů a formují se v charakterní bytosti.

Děti Nagana patří do žánru sportovní komedie, přesněji komediálního dramatu a jsou jakousi dětskou variantou snímků, které známe převážně ze zahraničí. Patří sem například americká Vybíjená o zoufalcích bojujících na turnaji za záchranu své tělocvičny, francouzská komedie Utop se nebo plav o depresivních synchronizovaných plavcích či španělští Šampioni o namyšleném trenérovi, který je nucen vzít si pod patronát tým mentálně postižených basketbalistů.

Ve všech těchto filmech, ač se v lecčems liší, se vyskytují nepříliš zdatní (ne)sportovci, většinou podivíni či smolaři, kteří nakonec překvapí nejen své okolí, ale především sama sebe a to i v případě, že nedosáhnou kýženého vítězství.

Podobnou skupinku zde zastupuje tým Šavlí, potřebně složený z pestrých jedinců, ať už jde o charakter, či vizáž. Je v něm holka, šprtka Káťa. Nechybí dlouhán s brýlemi a nápadně kudrnatou hlavou, tedy snadný cíl posměšků, zároveň však největší tvrďák týmu (kdysi se napíchl na hák a přežil). Je tu o tři roky starší synovec trenéra, pořízek s přezdívkou Honan, pomalejší myšlením, ale rychlý v poli.

Dva chlapci povahy sveřepé (synové trenéra) a dva citlivější, hůře nesoucí neúspěch, z nichž jedním je hlavní hrdina Dominik. Právě jeho prostřednictvím je zde odvyprávěna cesta chlapce, který se formou zocelování, tedy ochotou zatnout zuby a odrážet vlastním tělem prudké rány tenisákem, pomalu formuje v muže.

Hynek Čermák je do hlavní dospělé role velmi dobře vybrán a vlastně mě nenapadá nikdo vhodnější. Jím ztvárněný trenér je sice okatou kombinací všech jeho filmových předchůdců (svérázný, tvrdý, ale spravedlivý), nicméně kombinací funkční a přesně plnící to, co od podobné postavy divák v daném žánru očekává.

Ostatní dospělí herci (Otakar Brousek ml., Klára Issová, Pavel Batěk, Tatjana Medvecká ad.), ač jsou jejich úlohy „jen“ vedlejší, bez debat odvádějí dobrou práci. V hlavní roli jsou samozřejmě děti a ty se, v čele s Tomem Brentonem v roli Dominika, svým dospělým kolegům minimálně vyrovnají. Za zmínku stojí obsazení Štěpánky Fingerhutové, která postavu šestnáctileté pubertální trenérovy dcery ztvárňuje velmi uvěřitelně, přestože je jí už šestadvacet.

Samotné zápasy, velmi důležitý segment každého sportovního filmu, jsou natočeny zručně. Nechybí jim dynamický střih a živost, na druhou stranu se režisér Dan Pánek rozumně vyhnul příliš efektním samoúčelnostem.

Film se celkově vizuálně nepodbízí a tím, co kamera zobrazuje, tedy věcmi typickými pro naši zemi, je především českým. Vlastně mám pocit, že jako celek je nejvíce tuzemským filmem za poslední léta, snad právě proto, že využívá coby ingrediencí dnes už vymizelé symboly starých dobrých devadesátek.

Děti Nagana samozřejmě nejsou dokonalým filmem. Rozvíjejí spoustu motivů, z nichž některé nejsou dotaženy do konce (vztah Dominikova dědy s chlapcovým otčímem, další osud Kátina otce) a jiné zase nevyužité (trestuhodné nevytěžení Honanovy tělesné síly v zápase).

Snímek ale vyzařuje cosi, co z něj i přes osobní trápení některých postav dělá velmi pozitivní podívanou. Je totiž patrně prvním filmem, který zpětně neukazuje devadesátá léta jako divoké časy plné vražd a jiné kriminality, ale jako dobu takřka bezstarostnou. A ruku na srdce, zejména z dnešního pohledu, ona skutečně taková byla.

80%

Děti Nagana, ČR, rodinný, sportovní, 2023, 98 min, distribuce v kinech Bontonfilm

Sdílejte článek