Recenze: výborný film Spolu táhnou vpřed Kozub se Žilkovou
Mentálně postižený Michal (Štěpán Kozub) žije s matkou v dvoupokojovém bytě. Život s hendikepovaným mladíkem není nikdy stereotypní, což v tomto případě znamená, že každý den provede něco nového.
Matka (Veronika Žilková) přesto ani na okamžik nezapochybuje, že by se snad nerozhodla správně, když si Michala ponechala ve vlastní péči. Syna nepřestává učit a zatěžkávat úkoly a budovat v něm zodpovědnost, což se ne vždy daří. Jejich soužití dostane nový rozměr, když se nečekaně objeví Michalova sestra Tereza (Kamila Janovičová). Ta rodinu před dvěma roky opustila, aby svůj život oprostila od nepředvídatelného bratra a začala nový, s finančně zajištěným přítelem. S ním se právě rozešla a momentálně nemá kde bydlet.
Matka Terezu nepřivítá s otevřenou náručí, přesto jí neodmítne poskytnout přístřeší alespoň do doby, než si něco najde. Situace v rodině nebyla nikdy idylická, ale díky Tereziným reakcím na bratrovo chování se začne hrotit. Michal jí několikrát, ač většinou v dobrém úmyslu, zásadně zkomplikuje život, Tereza se tedy rozhodne vzít rodinnou situaci do svých rukou a vyřešit ji jednou provždy.
Ač by název mohl odradit voliče opozičních stran, jak vidno, film Spolu nevypráví o tom, jak Petr Fiala zakládá předvolební trojkoalici. Stejně tak není ani o autistickém mladíkovi, jak prosakuje v českém tisku. Novináři, kteří opisují frázi, že Kozub hraje autistu, film samozřejmě neviděli a zhlédli tak maximálně trailer.
A upoutávky jsou, jak je obecně známo, záměrně zavádějící. Některé scény mohou skutečně připomínat slavného Rain Mana (zde incident se špagetami, tam s rybími prsty), původ Michalova postižení je ale úplně někde jinde a jeho odhalení je součástí pointy příběhu. Distributor filmu Michala popisuje jako „kluka zajatého v dospělém těle“, což je o poznání blíž tomu, co se děje na plátně.
Štěpán Kozub je bezesporu oním tahákem, kvůli kterému se většina diváků vypraví na Spolu do kina. Svou roli zvládá přesvědčivě, postižení mu bez problémů věříte a Davida Votrubka ze Třech Tygrů připomíná jen ve chvílích, kdy lehce zašilhá. Selže pouze ve scéně, kdy imituje telefonistku v call centru v podání Martiny Babišové. V té chvíli divák nesleduje retardovaného mladíka, ale imitátora Kozuba. Vinu bych ovšem nepřičítal jemu, ale režisérům (ano jsou dva), kteří onu scénu z filmu nevystřihli, nebo nevybrali její uvěřitelnější variantu.
Na tom, že film po herecké stránce funguje, má podíl nejen Kozub, ale i Veronika Žilková, která je mu coby matka minimálně rovnocenným partnerem.
Režiséři David Laňka a Martin Müller nepracovali s původním scénářem, ale zadaptovali divadelní hru francouzského autora s italskými kořeny jménem Fabio Marra. Proč ne, příběh je to univerzální a může oslovit většinu obyvatel světové populace. Dobrou i špatnou zprávou je, že divadelní předloha jde z filmu cítit. Pozitivní je to v dialozích, jež jsou natočeny v dlouhých statických záběrech bez střihu a herci dostávají dostatečný prostor k práci.
Za negativum považuju, že město, v němž se film odehrává, je většinou podivně liduprázdné a víc než prostor k životu připomíná divadelní kulisy. Samotný děj funguje, jen se v něm tvůrci tu a tam nevyvarovali nelogičnostem. Za všechny zmíním tu největší, kdy matka, ač ví o dětském domečku, kam se syn po občasném útěku schovává, jej v něm nikdy nehledá a raději vylepuje Michalovy fotografie po kandelábrech.
Dobrou zprávou je, že i tak Spolu jako celek funguje. Ne coby syrové hystericky vyhrocené drama, ale jako jeho melodramatická odnož, která nezapomíná na diváka, i když se mu nepodbízí. Jeho nedokonalost je tak v mnoha ohledech nakonec velmi sympatická.
Stejně jako skutečnost, že nevelký rozpočet, který měli tvůrci očividně k dispozici, nebyl překážkou, aby natočili silný film se sympatickou dvojicí postav, jimž nepřejete nic menšího, než dobrý konec.
70%
SPOLU
ČR, drama, 2022, 118 min, distribuce v kinech Bontonfilm