Recenze filmu #annaismissing. Napětí s příchutí agitace

Magazín PATRIOT přináší recenzi thrilleru #annaismissing režiséra Pavla Soukupa.

Nina náhodou zahlédne v otcově mobilu vyzývavou selfie fotografii mladé dívky. Poháněna zvědavostí, vloupá se mu do telefonu a zjistí, že je plný pornografických snímků oné teenagerky. Záhy se dozvídá, že se jedná o patnáctiletou influencerku Annu. Svěří se právničce, otcově kolegyni z práce. Ta jí vysvětlí, že Anna byla otcovou klientkou a inkriminované fotky jsou důkazní materiál. Na internetu je totiž zveřejnil Annin bývalý přítel, aby se jí pomstil za rozchod. Jedna záhada je tedy vyřešena. Druhá se objeví ve chvíli, kdy Nina zjistí, že Anna je už dvanáct dní nezvěstná.

Jako thriller #annaismissing bez debat funguje. Divák dostane zločin, k němu indicie, napětí, pozvolné odhalování pravdy, několik potenciálních pachatelů, z nichž jeden je podezřelejší než druhý, finální odhalení, ještě jedno finální odhalení, pointu a katarzi. I svět, ve kterém se snímek odehrává, je v tomto případě pořádku. Jakmile totiž zmizí influencerka, je jasné, že se bude pátrat i ve virtuální realitě. Pokud se navíc pravdy dožadují adolescenti, je bez debat, že budou komunikovat přes (vizuálně nezajímavé) chaty a nedbajíce památky Josefa Dobrovského, jenž při současném prznění mateřštiny patrně metá v hrobě kozelce, zhusta používat anglicismy.

Ke kulisám a rekvizitám reálně vyznívajícím přimíchali tvůrci bohužel složky, které spíše než ve světě skutečném vídáme v reklamách nadnárodních společností, na propagačních webech liberálních aktivistů, v nových Disneyovkách, či v devadesáti procentech tvorby Netflixu. V praxi to znamená, že Nina nemá kamarádku, ale trans­kluka, který natáčí genderově zaměřená videa a řeší důležitost nebinárních záchodů na středních školách. Další absolutně nepodstatnou vložkou je informace, že hlavní hrdinka je lesba. Dozvíme se to skrze erotický sen, v němž coby objekt Nininy touhy vidíme ženu. Pokud by zmíněné prvky byly jakkoliv svázané s dějem, divák by byl nucen je bez debat přijmout. Zde je ovšem každému brzy jasné, že se zápletkou nemají nic společného a bez nich by film fungoval stejně, neřkuli lépe. S ohledem na starou pravdu, že v žánrovém snímku má mít vše své místo, nabízí se myšlenka, zda tvůrci, režisér Pavel Soukup a scénáristka Lucie Kryzová, obohatili své dílo takto progresivními prvky, aby ukojili potřeby investorů, z vlastní iniciativy podpořené osobními názory, proto, že je to moderní v současné západní kinematografii, či z důvodů čistě oportunistických. Pokud platí poslední možnost, je otázkou, zda by stejně přičinlivě, kdyby točili filmy v předválečném Německu, či v socialistickém Československu, ochotně implantovali do svého filmu zlého Žida, charakterního komunistu, nebo odvážného svazáka.

Jistotou je, že ony dějově nepodstatné vsuvky celkový dojem z filmu oslabují a srážejí jinak velmi slušný thriller na úroveň agitky, která má za účel divákovi zábavnou formou vnutit správné myšlení. A přitom stačilo řídit se jednoduchým pravidlem šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha, že co není k jídlu, nemá na talíři co dělat.

#annaismissing
ČR/SR, thriller, drama, 108 min, distribuce v kinech Aerofilms
40 %