Štědrovečerní zvyky v Beskydech? Dejte si pod talířek penízek, budete mít po celý rok hojnost

Jak prožívali a jaké tradice udržovali o Vánocích naši předkové?

Frýdecko-místečtí badatelé a sběratelé Jiřina a Jaromír Poláškovi se už řadu let věnují Vánocům a historickým vánočním zvykům dodržovaným v minulosti v jejich městech a Beskydech. Pojďme se díky nim seznámit s často dnes už zapadlými vánočními tradicemi v našem kraji a hlavně na Beskydsku, které máme mnozí tak rádi.

A to právě nyní, kdy máme kvůli přísným protiepidemickým trochu více času o významu Vánoc přemýšlet a a možná si je tím i více užít.

„Vánoce dnes v myslích mnohých z nás symbolizuje neuvěřitelný shon, tlačenice v tržnicích a marketech, stavění umělého stromečku, smažený kapr, přeplněný stůl plný masitých pokrmů, vysedávání u televizních obrazovek. Většina lidí si odvykla Vánoce spojovat se začátkem církevního, liturgického roku. Staleté hromadění obřadů, zvyků, pověrečných a magických praktik pranic neubralo na jednoznačné křesťanské motivaci – Vánoce jsou oslavou Kristova narození,“ zvou do exkurze vánočních zvyků Jiřina a Jaromír Poláškovi.

Manželé Poláškovi. Foto: Archiv

Nejkrásnější vzpomínky na Vánoce máme z dětství

Mezi nejkrásnějšími vzpomínkami z dětství, které se každému vybavují, jsou vzpomínky na Vánoce. Jsou milé sluchu i zraku, plné vůně a chutí, které nás provázejí po celý život. Rodinné teplo Vánoc milujeme všichni," píší.

Atmosféru štědrovečerní večeře můžeme vykouzlit vedle podávání tradičních jídel také slavnostním prostřením, drobnými stylovými vánočními předměty, purpurou, vůní františků, prskavkami, stylovými svícny, naleštěným nejrůznějším ovocem, jablky, hroznovým vínem, sušenými jablky a švestkami, pomeranči, mandarinkami, banány a různými druhy ořechů.

Všichni znají názvy těch nejznámějších vávočních dnů. Těmi ústředními dny Vánoc byly a jsou 24. prosince Štědrý den, Narození Páně, 25. prosince Boží hod vánoční a 26. prosince sv. Štěpána. Avšak 27. prosince je také den sv. Jana Evangelisty, 28. prosince den Mláďátek betlémských a nepřetržitý vánoční „maraton“ uzavírá 29. prosince Svátek sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa.

Oproti nám naši předkové neslavili okázale poslední den ve starém roce, tedy Silvestra, neslavili také začátek nového roku. Vánoční období se uzavírá svátkem Zjevení Páně – Tří králů 6. ledna a Svátkem Křtu Páně 13. ledna. S Vánocemi je pevně spojen i čtyřicátý den po Narození Páně 2. února, nazývaný Svátkem Uvedení Páně do chrámu – lidově Hromnice, který předcházel rozpustilému masopustu a předznamenával příchod jara.

Než vypukne vánoční hodování…

Štědrý den si dobře zasloužil svoje pojmenování. I prostá horská domácnost se připravovala na uvítání příchodu spasitele. Štědrý den – dříve též zvaný „Štědrým večerem“, byl štědrým na práci a na postění po celý den. Za to na štědrý večer se mnozí těšili, že se alespoň jednou v roce dosyta najedí. Jen ráno si dospělí dopřáli nějaký „tyn kelišek na zahřoti žaludku“. Muži se postili také od tabáku – nesměli po celý den kouřit. Postil se i dobytek. Odrostlejší děti se učily postit, aby spatřily zlaté tele nebo zlaté prasátko.

Říkalo se dříve: „Jak na Štědrý den, tak po celý rok.“ Proto hned zrána natřela hospodyně kliky u dveří medem, aby byla žádaná, hledaná a u sousedek vzácná. Ze stejného důvodu rozděloval hospodář domácím i čeledi kousky medem natřeného chleba, někdy hned po probuzení, jinde až navečer. Místo chleba také dávali kousek oplatku s trochou medu a někde i se stroužkem česneku.

Vařunka a ščedrok

Ve Frýdku bylo zvykem ráno chodit na „vařunku“. Trochu odrostlejším dětem zase matka dávala po krajíci chleba namazaného medem a cukrem posypaného. O Štědrém dni se zakazovalo zametat, aby se duše zemřelých nevymetly. Nesmělo se také příst, tkát, plést, vázat, šít a mlátit obilí. Hospodyně nesměla prát prádlo a ani vyprané prádlo nesmělo přes svátky viset na půdě. V domě se nesmělo kýchat, někdo by totiž mohl zemřít. Na Štědrý den většinou platil zákaz cokoli nakupovat, prodávat či půjčovat z domu, aby se nepřivolalo neštěstí.

V našem kraji se kupci snažili přilákat zákazníky, na Štědrý den rozdávali „ščedroka“ všem, kteří u nich po celý rok nakupovali. „Ščedrok“ obvykle obnášel 20 až 40 vlašských ořechů, trochu medu, menší voskovou svíci, krapet alkoholu v lahvičce nebo byl v podobě nějaké „počastné“ k ochutnání.

Zámožnější občané dávali „ščedroka“ chudobnějším sousedům. Prokazovali tak alespoň jednou v roce své služby bídnějším a plnili tak přikázání křesťanské lásky k bližnímu. Byla to obyčejně troška hrachu na polévku, malý pytlík čočky, jedna hlávka zelí, uzlík jablek nebo sušeného ovoce.

Pořádek musí na Vánoce být

Hospodář s čeledíny uváděl na Vánoce vše na dvoře a ve stáji do nejlepšího pořádku, chystal krmení na celé svátky. Hospodyně s děvečkou pekla chleba, koláče, vánočky a makůvky. Při pečení děti horlivě pomáhaly a vše vylizovaly a vyškrabovaly. Lidé také věřili na znamení, které jim dávala sama příroda. Vyjití první hvězdy na obloze ukazovalo směr, odkud přijde ke chlapci jeho vyvolená.

Nepříznivé počasí v den Mláďátek betlémských znamenalo nemoc a úmrtí – ráno přinášelo smrt dítěte, dopoledne mládenců a dívek, odpoledne a večer starších lidí. Jasné počasí věštilo zdraví a příznivý rok. Dne pomalu přibývalo: na Boží narození o komárovo zívnutí, na Nový rok o kuří krok. Na Mláďátka se den omlazuje (už ho přibývá). Padají-li na Mláďátka velké kusy sněhu, mrou velcí lidé, pakli malé, mrou děti.

Vánoční pranostiky

Zimavý, sněhovitý prosinec připovídá požehnaný úrodný rok. Bouřka v prosinci – urodí se moc větrů. Na sv. Tomáše zima se nám rozpáše. Na sv. Tomša, chop sa chlupatého rubáša. Lepší vánoce třeskuté nežli tekuté. Světlé vánoce, tmavé stodoly, zelené vánoce, bílá velkonoc – milý brachu nebudeš mět moc. Jasné vánoce – mnoho vína i ovoce. Budou-li psi ve vánoce zimou výti, včely hojně medu budou míti. Jsou-li na vánoce bařinky, bude hojně ovoce. Věje-li na vánoce vítr od východu, tu bývá dobytek bez plodu, věje-li od strany půlnoční, raduj se, rok bude úrodný.

Je-li na Štědrý den večer jasno, urodí se hrách (Dobrá). Když na Štědrý den vítr fučí, bude moc ovoce (Hodoňovice). Jsou-li na Štědrý den hvězdičky, snesou moc vajíček slepičky (Sedliště). Jakým je kdo na Štědrý den, takovým bude po celý rok. Jestli mráz na Boží narození, celá zima drží bez proměny. Svítí-li v den Božího narození slunce jako zlato, obilí drahé, měj za to. Na Boží narození východní vítr přinese vojnu, západní mor, toliko poledňový zvěstuje rok dobrý.

Z které strany na Štědrý den fučí, z té strany přijdou zloději, z které strany pes vyje, v té straně bude oheň (Skalice). Je-li v noci štědrovečerní jasno, urodí se hrách a kury ponesou (Janovice). Vidné svótky, temné stodoly (Dobratice). Je-li mlha na horách, urodí se na dolině. Je-li na dolině, urodí se na horách (Panské Nové Dvory). Které děvuši když buří na kurník se ozve kohout, ta se vdá. Které se ozve slípka, rok musí počkat (Frýdek). Kere děvuše pes prvni koločiček z ruki porvol, ta se do roka vydo (Domaslavice). Kdo najde v prvním rozlousknutém ořechu černé jádro, nebude dlouho živ (Baška). Lžíce po večeři přes hlavu hozená, obrátí-li se tenčím koncem ke dveřím, někdo blízký zemře (Místek). Když na Štědrý den koně řehtají, umře hospodář nebo hospodyň (Palkovice). Aby kráva hojně dojila, na Štědrý den jí dej chléb s medem (Myslík).

Jak to bylo s vánočním stromečkem

Městské obyvatelstvo se s vánočním stromkem začalo seznamovat v průběhu 19. století prostřednictvím dobročinných městských vánočních slavností. Ve venkovském prostředí se vánoční stromek šířil teprve od 60. až 70. let 19. století, jako první mívali vánoční stromek na faře a ve škole. Mnohem déle trvalo, nežli tato „novota“ pronikla mezi obyvatele podhorských a horských osad.

Evangelíci na Valašsku nezdobili vánoční stromek ještě v 50. letech minulého století. Ozdobený stromeček se zavěšoval buď ke stropu za špičku, někdy však i obráceně špičkou dolů, nebo stál ve světnici na stole přímo mezi vánočními jídly. Někde jej umisťovali i do okna, aby byl pro příchozí a kolemjdoucí dobře vidět. U bohatých dávali nejpěknější stromek „děvucham“ do jizby nebo do kuchyně, jeden zapíchli do hnoje, aby pole v příštím roce dalo hojnost úrody a jeden dali do plotu, aby byla hojnost ovoce v zahradě. Venku se stromky zdobily papírovými mašlemi.

Stromky se zpočátku zdobily skromně ozdobami z pečeného těsta, malovanými perníky, podomácku zhotovenými ozdobami z papíru, sušeného ovoce, přidávaly se mandle, rozinky a ořechy přírodní nebo pozlacené, šátky a svíčky. Na vrchní větvičce stromku býval umístěn obrázek Jezulátka. S vánočním stromkem je spjato obdarovávání, které se stalo podstatným rysem vánočních svátků. Za vánoční dar lze považovat už výslužku, kterou dostávali koledníci v domech, které v době vánoční navštívili: ovoce, pečivo, sladkosti a nověji i peníze.

Ovoce a pečivo u stromku nesměly chybět

Na venkově se o Vánocích konzumovalo sušené ovoce, oříšky, jablka, hrušky, vzácně i čerstvé švestky, které se uchovávaly ve studnách, a také domácí pečivo a cukrovinky. Ve městech byla nabídka daleko širší a cukrářské firmy se častokráte předháněly v nabídce exotických cukrovinek, kandovaného ovoce, kdoulových a jiných rosolů a konfetů, kompotů ze žlutých švestek a třešní, speciálních bonbonů a sladkostí.

Zdobení vánočního stromku cukrovím bylo dříve zcela běžné. Vedle zlatých šišek, papírových i látkových stuh a jablek viselo na stromku i upečené cukroví – různé perníčky, figurky a zvířátka z kynutého těsta, tu a tam pamlsky z mandlového těsta, anýzky, linecké pečivo a mnohé další druhy, které se v domácnosti pekly před Vánocemi. Pro děti bylo největší odměnou, když si mohly utrhnout cukroví přímo ze stromečku. K novotám patřily prskavky, zpočátku jen s bílým světlem, později se do některých dražších přidával červený a zelený tzv. „bengálský prášek“.

Na Štědrý den všichni pilně pracovali a postili se

Štědrý den, též Štědrým večerem zvaný, byl štědrý po celý den na práci a na přísný půst. Štědrým byl teprve až večer, jen místy pojedli k obědu trošku hrachové polévky nebo vařené sušené „hlozy“ (křížaly) s kouskem chleba. Místy jedli v poledne ovocnou „bryju“ s bílým pečivem nebo jenom dětem dali „bulku židovku“ (housku sypanou mákem).

Kdo se postil, ten navečer uviděl zlaté prasátko na stěně, zlaté telátko v povětří nebo totéž na kredenci – kdo byl malý, toho navečer vytahovali za uši, aby zlaté prasátko na kredenci uviděl. Místy se po večeři z oblohy spouštěl anděl na zlaté pentli, aby se ukázal hodným dětem, které se postily. Starší lidé se na Štědrý den postili od jakéhokoli masa.

Štědrý den začínal poslední adventní jitřní mší (roráty), při nichž byly požehnány ozdoby z přírodních materiálů, kterými se zdobila domácnost. Hospodář chystal s čeledí krmení pro dobytek na celé svátky, hospodyně poklízela celý dům, všechno se muselo vymést, aby se nedržely neplechy a blechy. Každý pracoval s chutí, aby byl po celý příští rok pilný. Pekly se koláče tvarohové, makové a povidlové, ale též „zelníky“. Také se pekly „osůchy“ (koláče z prosa) pro dobytek a k obřadním úkonům, i chleba musel být čerstvý a doma upečený.

Čerstvá vánočka, dům se vymetl

Naproti tomu v Bašce již kolem roku 1910 někteří lidé na Štědrý den koupili u kupce bochníček bílého chleba, který se v domě jinak nejedl. Ve Frýdku mnozí kupovali i vánočku, a to dokonce na Štědrý den, ačkoli se v tento den nemělo obchodovat. Kdo vařil ve starých hrncích, nezbavil se v příštím roce nouze. Od každého jídla se muselo přivařit o něco více, aby troška zbyla, to prý kvůli hojnosti. A všichni se postili a těšili se na večer. Ne nadarmo se říkávalo na Valašsku: „Kdo sa postí, večer uvidí krokev zlatů s latů a po smrti přijdě do něba“.

Dům se poklidil a vymetl, aby se v příštím roce nedržely hmyz a neplechy. Zdobení vánočního stromečku se ujímaly malé děti. Dospělí zase stavěli betlém. Na Štědrý den musel každý pracovat s chutí usilovnou, aby po celý příští rok byl pilný. Hospodyně nesměly prát, žehlit, na půdě nesmělo viset mokré prádlo, příliš se nemluvilo, nezpívaly se světské písničky, nekonaly se zábavy, synci s děvuchami se nevodili po dědině, děcka nelítaly venku, lidé byli potichu a ani svatba nebo pohřeb se nemohly konat na Štědrý den. Také se nehrálo v kině, i hospody zůstaly po celý den zavřené.

Štědrý večer přichází….

K večeru se stavěly jesličky a betlémy. Bohužel i v našem kraji je zcela vytlačila nová tradice vánočního stromku. Děti pomáhaly zdobit stromeček, někde jej zdobily samy. Ve Vyšních Lhotách nazdobený stromeček dětem přinášeli rodiče jako dar od Ježíška.

Když vysvitla na obloze první hvězda, začínal „velky obid“ nebo „štědrovečerní oběd“. Všichni museli být umyti a převlečeni do čistých šatů. K večeři se přistupovalo jako k posvátnému a slavnostnímu obřadu, nikdo se při něm nesměl ani usmát. Stůl byl pokryt bílým ubrusem, uprostřed hořela svíčka hromnička, lampa nad stolem se zhasila a rozžaly se i svíčky u jesliček nebo na stromečku.

Pod ubrus se dávaly peníze, aby jich po celý rok nescházelo. Na stole musel ležet čerstvý bochník chleba a ve slaměnce po trošce z každé plodiny, která se na poli urodila. Všichni se společně a hlasitě pomodlili, u katolíků zpravidla pět „Otčenášů“ a pět „Zdrávasů“ a „Anděla Páně“. Poté je otec všechny pokropil svěcenou vodou. Vzpomenul také všechny, kteří dříve odešli na věčnost.

O slezské štědrovečerní kuchyni psal v předminulém století P. Jan Vyhlídal toto: „U chudých se jí mačka rybová z petrušky, hrušky, pečky, krupice, bělky s medem, ořechy a ovoce. U bohatších: hrachová polévka, záprašková polévka, ryba pečená nebo vařená, rýže, bobáky, ořechy a ovoce“. Někteří slezští „chlopi“ měli ve zvyku na Štědrý den „rano zaleť chrobaka hutem vina bo gořalki, by cely rok dal pokuj“.

Jak vypadala štědrá večeře

Na slavnostně prostřeném stole hořela svíčka. Počet lidí u stolu nesměl být lichý. Pod ubrus nebo na speciální misku se položilo obilí, brambory nebo také seno, což mělo zajistit úrodu a dostatek všeho pro příští rok. Pod talíře se dávaly peníze, kdo na ně zapomněl, trpěl jejich nedostatkem celý příští rok. Od štědrovečerního stolu se nesmělo vstávat. Věřilo se, že ten, kdo od večeře odejde, do roka zemře. Hospodyně se snažila připravit vše na stůl předem. Bylo zvykem uvařit každé jídlo, které se během roku jedlo. Podle životní úrovně rodiny se podávalo od tří do devíti jídel, někde i jedenáct. Např. v Příboře jedenáct „maček“.

Slavnostní večeře začala oplatky s medem, které našel každý člen rodiny vedle talíře. Na Těšínsku, Třinecku a Jablunkovsku po počáteční modlitbě hospodář oplatky nalámal na kousky a podělil jimi všechny přísedící. Ti si namáčeli oplatky do medu. Prvním chodem býval chléb se solí, což mělo dodat sílu. Další pokrmy se různily dům od domu, na stole však většinou nesměly chybět brambory s podmáslím, zelí, krupicová nebo jáhlová kaše s máslem, cukrem a skořicí, fazole nebo hrách, sušené ovoce, jablíčka, ořechy. Někde jedli vánočku s mlékem.

Komu se ukázal kříž, nesl si ho po celý rok

Po oplatcích také mohla následovat hrachová polévka, houbová či postní polévka „baršč“ (později i rybí polévka). Častým dalším chodem byla sladká omáčka bryja, která se podávala nejčastěji s vánočkou. Kromě vánoček dělávaly se k večeři i jiné moučníky, pečené nebo vařené. Z nich je právě pro vánoce příznačné pečivo mlékem spařené, kterému se často říkalo „opekance“ nebo „pupáky“. Oblíbeným vánočním cukrovím byly též zázvorky. Také ovoce nesmělo chybět na vánočním stole. Nebylo to pouze ovoce čerstvé (jablka a ořechy), jimiž večeře končí a podle nichž se také hádá osud v příštím roce, nýbrž především ovoce sušené (švestky, hrušky a hlavně křížaly z jablek).

Jídla se podávala od nejmladšího, aby všichni zesílili a povyrostli. Po večeři hospodář všechny podělil oplatky s medem, ořechy a jablíčky. Kdo dostal ořech či jablko zkažené, ten byl v příštím roce nemocen nebo zemřel. Jablka krájeli na dílky a jedli společně, aby když někdo z nich ve světě zabloudí, cestu nazpět do rodiny našel. Komu se při rozkrojení jablka ukázal kříž, ten ho nesl po celý rok. Ořechy dávali každému jenom čtyři, každý znamenal čtvrt roční doby. Po jídle nastávala opět společná modlitba, prosili Pána Boha, aby po celý rok je v hojnosti dary obdařoval. Po modlitbě třásli vánočním stromkem, jeden po druhém. Na to sfoukávali hromniční svíčku, každý třikráte. Když se kouř kroutil, byl člověk nemocný, když šel k zemi, „hlina ho už potahovala“. Na kterou stranu kouř směřoval, na té straně člověk měl být pohřben.

Po večeři šli hospodář s hospodyní do chléva, aby také přilepšili dobytku, krávy a koně podělili horšími oplatky a chlebem. Aby věděli, co si o nich myslí dobytek, o půlnoci chodili poslouchat, jak v ten čas si stěžuje lidskou řečí. Drobty od večeře se dávaly pod ovocné stromy, aby dobře rodily, pak se poklidilo jen nádobí, ostatní se ponechalo až do sv. Štěpána.

Vánoční hodování u chudých a bohatých

Chudí lidé vařili v době Vánoc skromná jídla. Častokráte jedli k Štědré večeři jenom polévku, na Valašsku zvanou „štědračka“, do které se dávaly zelenina, zelí, pohanka, proso, fazole, čočka, hrách, sušené ovoce, sušené houby, zemáky, trošku od každé plodiny, která se na poli urodila.

U slezských chalupníků vařili štědrovečerní večeři velmi chudě: vařená syrovátka, brambory, hrách a fazole s povidlovou omáčkou, krupičku maštěnou máslem a slazenou medem, bílý chleba a sušené ovoce. Teprve mnohem později se na stole objevila i ryba. Stůl byl prostřen bílým ubrusem, na něm stála rozžatá svíce, pecen chleba, koláče, ořechy, jablka, oplatky, horší oplatky se po večeři podávaly s chlebem kravám, aby dobře dojily. Na stole mělo zůstat ze všech jídel po troše, aby všeho po celý rok bylo hojnost.

Na Ostravsku jedli hustou hrachovou polévku, mladé zelí, krupičku, brambory s podmáslím, a omáčku ze suchého ovoce, zvanou „bryja“. O lahodnosti některých jídel snad nejlépe svědčí jedno lidové přísloví (Hodoňovice): „Kvačky zatřepane, vysloboď nás ó Pane!“ (jednalo se o jídlo z řepy).

Jídelníček býval různý. Někde jedli sladké zelí s chlebem, zasmaženou polévku, „hřibjanku“ s brambory nebo s „nyglami“ (nudlemi), dále byla česneková omáčka, kynuté buchtičky, krupička s perníkem, máslem a medem, někde přidali i skořici, případně měli rýži či prosnou kaši (Frýdecko). Hrách zasmažený, oplatky s medem, místo oplatků mohly být trubičky, jedl se i svatojánský chléb, nechyběl „brutfaňok“, „makůvka“ (Baška).

Ve Slezsku u chudých mívali též „rybovou mačku z petrušky“, hrušky, pečky, krupici, „bělky“ s medem, ořechy a ovoce, u bohatějších hrachovou polévku, zápraškovou omáčku, rybu pečenou nebo vařenou, rýži, „bobaky“, ořechy a ovoce (Kaňovice).

Hřibjačka, babůvečka a brutvaňok

Jiná kombinace: hřibová a hrachová polévka, krupičná kaše s medem a buchta zalitá mlékem a posypaná cukrem a mákem. U bohatějších: bramborová polévka, hrách, krupice, sušené švestky a hrušky, vdolky a „kafé“ (Datyně). Chudí se dojedli zelím s chlebem a „hřibjačkou“. Chudí jedli vařenou syrovátku, brambory, hrách a fazole s povidlovou omáčkou či “bryju” z uvařeného sušeného ovoce. Ryba se kdysi na vesnici nejedla. Zato se jedly koláče tvarohové, makové a zelníky, „pěry“ (mastné pirohy se smaženými švestkami), „babůvečka“ či „brutvaňok“.

Na Hrčavě balili kostky cukru do papíru. Ty pak věšeli na stromek. Pro zajištění úrody pro příští rok naskládali do mísy nebo proutěného košíku oves, jablko, brambor a tuřín. V Dolní Lomné každoročně ukládali na štědrovečerní stůl pět jídel: vařenou kapustu, knedlíky na páře, krupicovou kaši, hrachovou polévku, koblihy nebo jiné svátečnější pečivo. Oplatky kupovali v kostele. Rybu začali jíst až po druhé světové válce. Na stromeček věšeli kostky cukru zabalené do staniolu. Skrojek ze štědrovečerního chleba uschovali, aby byl dostatek chleba po celý příští rok. Všechny zbytky se položily na zvláštní talíř a na jaře se položily pod ovocný strom. Jídlo na stole se přikrylo ubrusem, další den se odkrylo a dojedlo. Z každého jídla obdržel kousek i dobytek.

Vánoce u bohatých sedláků

U bohatých sedláků jedli na Štědrý večer hrachovou polévku, zasmaženou polévku, rybu pečenou nebo vařenou, rýži, vařené boby, ořechy a ovoce. Jiní zase jedli sladké zelí s chlebem, pečenou rybu, zasmaženou polévku, dále byla česneková omáčka, kynuté buchtičky, krupička s perníkem, máslem a medem, někde přidali i skořici, případně měli rýži či prosnou kaši. Hrách zasmažený, oplatky s medem, vánočka a makové a tvarohové koláče.

Na Hrčavě se vaří hrachová kaše, zasmažená kapusta, bramborový salát, smažený kapr, „babufka a krepliki“. V Českém Těšíně obvykle mají na Štědrý večer oplatky s medem, hrachovou polévku, bramborový salát, smaženého kapra, štrúdl, ořechy a jablíčka.

Na svátečním stole nesmí chybět svíčka a zvoneček. Po počáteční modlitbě se jedna oplatka rozláme na tolik kousků, kolik je u stolu sedících a každý si svůj díl namočí do medu. Jí se chléb se solí a pak chléb s brynzou. Dále se podává rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Louskají se čtyři ořechy a rozkrajují jablka. Na stole jsou koláče a cukroví.

A jak vypadá Štědrý den manželů Poláškových ve Frýdku?

Badatelský pár manželů Jiřiny a Jaromíra Poláškových, kterým učarovaly Vánoce ve všech svých někdy i zapomenutých tradičních podobách, slaví Vánoce takto.

Na Štědrý den snídají vánočku slabě namazanou máslem, k obědu se vaří sladká černá rybí omáčka. Štědrovečerní stůl se přikryje bílou plachtou, kterou se kdysi selo obilí, na stole nesmí chybět tradiční plodiny - fazole, čočka, hrách, žito, mrkev, petržel, cibule a česnek.

To vše se dá do slaměné ošatky, přidá se patka chleba, oplatky a med. Pod ubrus se dají peníze. Večeří se, až na nebi vyjde první hvězda. Když se zapálí svíčka, neodchází se od stolu. V okně v přízemí hoří svíčka na znamení, že rodina již zasedla k večeři a nepřeje si býti rušena. Po modlitbě se dá lžička z každého jídla zemřelým předkům na zvláštní talíř.

Nejprve se ukrojí krajíček chleba a uschová se do příštího roku na ochranu hojnosti. Jako první se jí přelomený oplatek s medem. Tradiční rybí polévku a zelnou polévku se smetanou a sušenými švestkami vystřídala hrachová polévka s osmahnutou houskou. Následuje bramborový salát (bez salámu a vajíčka) a smažená ryba. Zapíjí se čistou vodou, která se předchozí večer přivezla z pramene v lese Hájku.

Po večeři se uvaří pravá zrnková káva a k ní se přidá makovník nebo makový závin, případně koláče a následuje ochutnání cukroví. Když skončí večeře, sfoukne se svíčka na stole. Drobky se nechávají na ubrusu a ten se na sv. Štěpána vytřepe do zahrady pod stromy, aby byla hojnost ovoce.

Tady v tomto místě popřejme manželům Poláškovým krásné, v tradičním duchu strávené Vánoce a nám všem dostatek zdraví a štěstí a možná i vakcíny proti koronaviru.

Boží hod

Boží narození, dnes 1. svátek vánoční, v našem kraji dříve často nazývali „Hody“ nebo „Hodními svátky“, asi proto, že se nic nedělalo, jen se hodovalo a oslavovalo Boží narození. Hospodyně nic nevařily, jenom ohřívaly jídla, která navařily na Štědrý den. Křesťanskou povinností bylo v týž den navštívit tři mše svaté, jitřní, andělskou a pastýřskou.

Každý, kdo šel na jitřní mši, měl si na hlavním oltáři vyvolit jednu svíčku – když jasně plápolala, tu byl po celý rok veselým, pokud čadila, znamenalo to nemoc, když svíčka upadla a zhasla, dotyčný do roka zemřel. Kdo si na jitřní zdřímnul, měl v příštím roce bolení hlavy.

Na Boží narození se nesmělo chodit po návštěvách, doma se zpívaly nábožné písně, například v Bašce často zpívali „Proč Maria, proč se tolik nanaříkáš“. Tato píseň měla 54 sloky a i děti ji musely spolu s rodiči zazpívat celou. Kdo zpíval jen na „pul huby“ nebo nedozpíval, v očistci to v budoucnu musel všechno nahradit. Kdo nešel na „něšpory“ do kostela, modlil se doma. Někteří zbožní lidé ani netopili v kamnech a nerozsvěceli. Navečer si děti chystaly „vinše“ nebo „ščesti“, nejčastěji z uříznutých spodních halouzek z vánočního stromečku, se kterými se na sv. Štěpána chodilo po koledě.

„Ščesti“ se dělalo takto: V Dobré muselo mít alespoň pět vršků, muselo být z jedlové „četyny“, větvičky rovné na způsob kříže, ověsilo se papírovými pentlemi, růžičkami, navěšely se na ně obrázky Panny Marie, Ježíše Krista a sv. Aloisie.

Na svatého Štěpána házeli chasníci obilím po knězi

Na druhý svátek vánoční, svatého Štěpána, zřejmě letos kvůli přísným protiepidemickým opatřením moc koledníků na vesnicích jako kdysi neuvidíte. Tak alespoň v bezpečí rodinného krbu poznejme, co badatelský manželský pár Jiřina a Jaromír Poláškovi z Frýdku-Místku zjistili o jeho často už zaniklých tradicích.

Na svatého Štěpána se v kostele kdysi světívalo obilí pro jarní setí. Nejprve se konala slavná mše svatá, pak kněz posvětil obilí, které si každý hospodář přidal do setí. Na Morávce chasníci házeli obilím po knězi, tak jak byl kamením kamenován sv. Štěpán, toto obilí pak připadlo knězi, jinde je zametal kostelník. Po koledě chodívaly chudobné děti cizí, koledovala drobotina od sousedů a známých a všem se dostalo štědrého obdarování. K lašským obyčejům patřila obřadní obchůzka dospělých brzy ráno se „štěstím“, nazdobeným jedlovým vrškem, které nosili svobodní mládenci po sousedech. Zvláštní druh štěpánského obdarování byl spojen se svátkem čeledi, den sv. Štěpána byl totiž považován za svátek služebných. Čeledínové odcházeli a vstupovali na Štěpána do služby, děvečky pak zase na Nový rok.

Na Krásné a na Morávce chodili vinšovat na sv. Štěpána již po třetí hodině ráno a v každé chalupě měli „vinšův“ i přes třicet. Když ke koledě přišel jako první synek, měla kráva býčka, když děvče, tak měla „těličku“. Za koledování se dávalo po koláči nebo 10 krejcarů (5 haléřů). Někdy si děti vykoledovaly až 5 rakouských korun. Zpívaly se koledy, které dnes budou znát již jen nejstarší pamětníci.

Šulome, šulome koleda, třas třas rukami

A co se vinšovalo a zpívalo při koledě? Huslenky u Vsetína: „Vinšujeme bez přestání štěstí, zdraví, svaté boží požehnání, mnoho zdaru na každičký krok, abyste dočkali Krista Pána narození napřesrok. Nejen napřesrok, ale na delší časy s menšími hříchami a s větší radostí. A co se dobrého budete přát, aby vám to Pán Bůh ráčil dát. A vinšovať nepřestanu, dokud něco nedostanu!“

Hodoňovice: „Chodí svatý Štěpán po koledě, celou noc bere sebou Pána Boha na pomoc. Pána Boha i Panenku Marii, je-li hospodář doma, či ni. Pan hospodář není doma, šel v pole, hospodyňka v tu chvíli koledu připravuje...“

V Sedlištích zazpívali: „Šulome se, šulome – koleda, Pana sobě hledame – koleda, Pan sedi za stolem – koleda, břinko sobě tolarem – koleda, Pambu mu jich tež naspoř – koleda, snad num do též s jeden groš – koleda...”

Ve Skalici koledníci na Štěšpána notovali: „Třas, třas, třas, třas rukami třaskojtě, cup, cup, cup, cup nohami cupkojtě. Organista organoch něch vesele hraje, bum, bum, bum, cimbolista na bumbelku něch tež přibijaje!“ V Bašce zase zazpívali po valašsku: „Z nožky na nožku, poskočme trošku, na těch našich kopečkách, jeyž hospodyň koledníky tam pastýř dluho živ, něstará se o odiv (oděv), němá nic na suměnňu (svědomí), vyspi se na kameňu..“

Hospodařu lenivy, moš pod okny pokřivy

Když některá lakomá hospodyně koledníky neobdarovala, tu jí některý z otrhánků posměšně zazpíval: „Škrky, škrky po rybničku, dejtě tětko makovničku, jak nědatě, to se zpovidatě, vytento se vam tu na chodničku!“ Pannímáma zpravidla vyběhla ven, ale namísto kousku „brutfaňka” měla v ruce zpravidla metlu.

Ještě ostřejší vinšování přidali v Domaslavicích: „Hospodařu lenivy, moš pod okny pokřivy, dej jich sobě vytargať, co bystě měli kaj srať. Bo urvimy kocurovi chvost a postavimy z něgo ku chalupě most“. Nejkrásnější je koleda z Hrčavy: „...Na trh nějechajče do Frydku, bo tam chodžum o jednym kopytku, šidlo Bogem naźyvajum i kopytem śe žegnajum! Kolenda!“