Štěpán Kozub exceluje v thrilleru Hrana zlomu. Točilo se ve Frenštátě i Mošnově
Čtyři roky po uvedení mysteriózního krátkometrážního filmu Ruchoth Raoth, dokončuje režisér a scénárista Emil Křižka celovečerní thriller, s pracovním názvem Hrana zlomu.
Váš celovečerní debut „Hrana zlomu“, byl podpořen grantem Státního fondu kinematografie, což je pro žánrový film, navíc horrorový, věc takřka nevídaná. Předpokládám tedy, že váš scénář má nějaký přesah, či hlubší rozměr.
Název Hrana zlomu se už v blízkých dnech změní na ten správně znějící titul, který s filmem bude více vibrovat a nebude diváka mást. Jde mi o to, aby název byl více tajemný a film méně předvídatelný. Teď k tomu žánru, nemyslím si, že je film čistý horror, spíš je to temné mysteriózní drama s prvky thrilleru. Nevycházel jsem z žádné žánrové struktury, nebo rovnice, šlo mi o to vyprávět příběh svým osobitým stylem. Řídím se rčením „obrázek za tisíc slov“ nebo Anglickým „Show, don´t tell“. Snažím se vést diváka k větší pozornosti a nechat vše záměrně trochu nedořečené. Ano, možná se tam objeví i horrorové prvky, které vychází z tajemné atmosféry, se kterou rád pracuju.
Kde všude film vznikal?
Natáčelo se převážně v Rožnově pod Radhoštěm a to na dvou lokacích, v rodinném domě a na statku. Dále na poliklinice ve Frenštátě pod Radhoštěm, na mošnovském letišti, v Ostravě-Vítkovicích, v areálu Trojek a.s. a přilehlých ulicích, u Planetária a u Heřmanického rybníka.
V jaké fázi výroby se Hrana zlomu nachází právě teď?
Film jsem dostříhal a nyní se dodělává zvuková postprodukce, zároveň se upravuje a barví obraz. Mezi těmito pracemi se věnujeme diskuzi nad hudbou a skladatel už nahazuje první tony a hudební plochy. Je to vzrušující proces.
Váš předchozí krátkometrážní horror Ruchoth Raoth se dostal na festival do Las Vegas, kde Štěpán Kozub obdržel cenu za herecký výkon. Kde všude se film promítal a kde je možné ho vidět teď?
Promítal se v Los Angeles na festivalu Cinefest kde se dostal do semifinále. Byl k vidění na mezinárodním festivalu v Minsku, V USA na Honor film festivalu, na festivalu Things 2 fear, stal se také finalistou na Horror of Damned. V Las Vegas byl oceněn hlavní cenou pro Štěpána Kozuba. Film můžete zhlédnout na Youtube na profilu Planet Dark a nebo na nové streamovací službě Divadla Mír, MIRPLAY.
Čtěte také: Štěpán Kozub natočil svůj první celovečerní film
Jaké máte plány s Hranou zlomu. Budete mimo kinodistribuci usilovat o žánrové festivaly? Samozřejmě pokud to situace kolem covidu dovolí. Zamíří pak váš film i na VOD platformu?
Všechny plány se odvíjí od nynější situace. Film měl v únoru zavítat do našich kin. Premiéra se nejspíš přesune na jaro. O účast na festivalech samozřejmě stojíme, jen vybrat ty správné. Jako poslední platforma kde film zavítá, je určitě VOD.
Kdo všechno na Hraně zlomu spolupracoval? Kdo stál za kamerou? A jak to máte s produkcí, jste na ni sám, nebo máte koproducenty?
Za kamerou byl můj dlouholetý kamarád Ryszard Perzynski, se kterým jsme vybírali i lokace a úzce spolupracujeme ve všech aspektech filmu. Dále mi s úpravou lokací filmu pomohla architektka Marcela Dorňáková, o produkci se postarala společnost Bionaut, přímo producenti Vratislav Šlajer a Jakub Košťál. Sestavili pro mě skvělý tým, bez kterého bychom film v tak krátké době nejspíš nebyli schopni natočit. Pražskému týmu pomáhala také moje skvělá manželka Martinka, naši synové a můj obětavý bratr Daniel. O zvukovou postprodukci se stará studio BEEP, o obraz studio PFX a o hudbu Petr Kubelík, se kterým jsem již spolupracoval na filmu Ruchoth Raoth.
Můžete prozradit víc o hereckém obsazení? Jak se herci stavějí k nabízené roli v žánru který pořád nemá v české kinematografii na růžích ustláno? Preferujete spíše méně známé, leč kvalitní herce, nebo jste vsadil i na známější tváře?
S obsazováním herců jsem zatím neměl problém. Chovám k nim zvláštní úctu a uvědomuju si, jak moc jsou pro můj film důležití. Myslím na ně, už když píšu scénář, vytvářím pro ně výzvy a zajímavé nevšední postavy. Třeba Štěpán Kozub je herec, který mi skvěle vyhovuje. Jsem režisér, který vytvoří svět, načrtne postavy, jejich motivace a uvrhne je do nevšedních situací. Pak už nelpím na přesném provedení. V tom dávám raději volnou ruku hercům a nechám se překvapit. Když dáte hercům jako Štěpán Kozub, nebo Alena Sasínová Polarczyk prostor, obohatí vám postavu, tak jak si to ani nedokážete představit. Některé věci a detaily, které mají obrovský význam ve filmu, nás napadly večer u vína, před jedním z natáčecích dnů. Čím vřelejší diskuze s herci vedete, tím lepší film natočíte. Musím pochválit i další skvělé herce, které ve filmu uvidíte, jako například Pavlu Gajdošíkovou, Petra Panzenberga a Kristínu Krajíčkovou. Když herce vybírám, jde mi hlavně o talent a vizáž. Už z fotky většinou vím, jestli se daný herec na roli hodí. Musí mít daný charakter vepsaný ve tváři a potom nemusí diváka zbytečně přesvědčovat.
Které filmy světové i domácí kinematografie vás inspirovaly, potažmo mohou za to, že jste se vydal do vod filmového thrilleru a horroru?
V mládí mě formovaly filmy jako Hellraiser, Texaský masakr motorovou pilou, nebo Evil Dead. Taky první filmy Petra Jacksona. Dnes už ale nechci vyloženě strašit. Jde mi spíš o prozkoumávání lidské duše a strachu z neznáma. Hodně obdivuji Davida Lynche, čekám na každý film Denise Villeneuva, miluji vyprávění Stevena Spilberga, oku mi lahodí visuál Ridleyho Scotta a horrorové vyprávění Jamese Wana.
Emil Křižka
(* 1973) v mládí aktivně sportoval. Hrál fotbal, skákal na lyžích a v severské kombinaci obsadil třetí místo na mistrovství Česka. Několik let se věnoval biatlonu, a přes 20 let bojovým sportům. Je trojnásobný mistr Evropy v sebeobraně a má černý pas a třetí toan v Jutsu KungFu. Vystudoval v Uherském Hradišti Střední průmyslovou školu obor kamenosochařství. Je předním grafikem knižních obálek v Česku a na Slovensku, např. pro knihy Dana Browna, Stephena Kinga, či Johna Grishama. Obohatil knižní marketing o video trailery, kterých má na kontě přes stovku. Knižně debutoval románem „Mysterium tremendum“, který sklidil velký úspěch. Čtenáře zaujal nejen ojedinělým způsobem propagace (mělo jít o nalezený rukopis fiktivního spisovatele Sebastiana Rainera, který svůj román svázal do své vlastní kůže), ale i originálním temným spletitým příběhem. Emil Křižka má pocit, že právě ve filmu našel ten správný jazyk, kterým umí přenášet něco, co slovy nelze.