Tyfus, cholera, černé neštovice. Ostrava už čelila horším nákazám

Tak například 19. prosince 1831 bylo zapsáno do matriky poslední úmrtí na tehdy řádící choleru v Moravské Ostravě. Toho dne zemřel soukenický mistr Vincent Klečka.

Cholera byla u nás do té doby neznámé epidemické onemocnění a do Moravské Ostravy se rozšířila z Haliče na začátku září 1831. Cholerou v měsících září až prosinec onemocnělo 175 obyvatel Ostravy, z nichž 62 zemřelo.

Umírali především chudí lidé, žijící v nevyhovujících hygienických podmínkách. Úmrtí se ale nevyhnulo ani velkoměšťanům, jednou z obětí se stal bohatý koželužský mistr Ferdinand Grunwald, otec pozdějšího starosty Moravské Ostravy Konstantina Grunwalda.

Epidemie cholery zasáhla Moravskou Ostravu ještě několikrát, podruhé 9. července 1849, tentokrát současně s epidemií tyfu. Další epidemie cholery byly zaznamenány v letech 1851, 1855, 1866 a 1872.

Na tyfus v zimě 1847 zemřelo na čtyři stovky Ostravanů. I čtyři lékaři

Datum 26. ledna 1848 nese souhrnná zpráva tehdejších lékařů o průběhu tyfové epidemie v Moravské Ostravě a jejím okolí, která vypukla v zimě 1847, a během níž zemřelo kolem 400 osob.

Vzhledem k tomu, že koncem roku onemocněli i oba městští ranhojiči Bedřich Fuchs a Josef Krečmer a oba praktičtí lékaři Nikodém Kroczek a František Wlczek, který dokonce 27. prosince 1847 zemřel, obyvatelům hrozilo, že zůstanou zcela bez lékařské pomoci.

Proto magistrát požádal krajský úřad v Hranicích na Přerovsku o vyslání výpomocného lékaře. Tím se stal fulnecký městský lékař Josef Macháček, který za příčinu epidemie označil „přeplněnost nízkých, stísněných, uhelnatými plyny naplněných bytů lidmi, jejichž mysl je úplně deprimována starostmi o živobytí“.

Epidemie cholery si vzala i život čtrnáctiletého horníka Františka

Dne 6. srpna 1866 propukla epidemie cholery v Přívoze. Trvala tři měsíce a podlehlo jí 47 lidí, většinou ze sociálně nejslabších vrstev. Jedním ze zemřelých byl teprve čtrnáctiletý horník František Bayer.

Epidemie byla důsledkem prusko-rakouské války, do města ji zavlekli pruští vojáci. Jejímu rozšíření také napomohly značně zhoršené hygienické podmínky. Skromné byty byly přeplněny nakvartýrovanými vojáky, měly primitivní nebo žádné záchody. Neexistence podzemní veřejné kanalizace v těchto bytech vedla k rychlému šíření nákazy.

Dne 3. ledna 1902 rozhodl obecní výbor v Moravské Ostravě kvůli častým a opakujícím se epidemiím nakažlivých chorob o vybudování dalších tří přízemních infekčních pavilonů s 24 lůžky, které byly ještě v roce 1905 rozšířeny na 40 a v roce 1909 na 44 lůžek. Ty měly alespoň z části řešit akutní nedostatek místa pro pacienty v městské nemocnici.

Představitelé města se také již dříve pokoušeli v případě propuknutí nákazy informovat a zároveň chránit obyvatelstvo pomocí tištěných informačních vyhlášek, které upozorňovaly mimo jiné na zákaz prodeje potravin z oblasti, kde nákaza propukla, nebo na omezení možnosti soukromého ubytování osobám z nakažených oblastí.

Úředníci a Němci zakázali sokolské cvičení kvůli epidemii neštovic. Vymysleli si ji

Epidemie nakažlivých chorob byly v době před více než sto lety pro obyvatelstvo takovým strašákem, že úředníci jimi občas veřejnost strašili. Například dne 30. srpna 1908 se konalo první veřejné vystoupení tělocvičné jednoty Sokol v Hrušově, založené 12. ledna 1908.

Průmyslový Hrušov patřil spolu s Moravskou Ostravou, Vítkovicemi a Přívozem k těm obcím, v jejichž obecní správě dominovali Němci. Proto i vznik hrušovského Sokola nesly úřady i místní německé spolky se značnou nelibosti.

Proto veřejné cvičeni, plánované původně již na 26. července, bylo úředně zakázáno pod smyšlenou záminkou, že v obci vypukla epidemie neštovic.

Až po zákroku poslance Bohumíra Šavrdy mohla tělocvičná jednota Sokol své první veřejné cvičení s měsíčním zpožděním uskutečnit. Akce se zúčastnilo hodně Čechů ze sousedních obcí a stala se velkou národní manifestací.