Nejnovější zprávy: Na přejezdu ve Frýdku-Místku narazil vlak plný lidí do náklaďáku Zeď nad Bazaly pokryjí barvy s ostravským prachem

Auto

Autotest: Škoda Enyaq iV 80. Křižíkův sen

Že je Enyaq prvním plně elektrickým SUV od Škodovky, to v Česku vědí snad úplně všichni. Tahle nejmodernější Škoda je všude. Na billboardech, v rádiu, před pelotonem, když v televizi koukáš na přenos z Tour de France a jsem si jistý, že se Enyaq dostal i do mateřských škol, protože škodováci určitě vymysleli nějakou hezkou výtvarnou soutěž pro nejmenší.


Autor: Radim Kolibík

Tour de France se, jak známo, jede ve Francii. Pokud teda zrovna nestartuje v Emirátech nebo někde na Kamčatce, když sponzor zavelí. A ve škole nás učili, že Francouzi vyrábí velkou část energie v atomových elektrárnách, něco ve vodních i větrných a minimum v uhelných, takže nejen, že Enyaq nečoudí cyklistům do obličeje, ale po francouzském venkově se prohání téměř bez emisí. To dává smysl!

Musím uznat, že jak si tak jede krajinou před těmi závodníky, je tohle elektroauto vážně fotogenické. Rozhodně se mezi ty frajery na kosmických karbonových bicyklech hodí. Od první chvíle, kdy jej představili a vypustili na Tour, bylo jasné, že bude třeba pořádně ověřit, jestli je pod slušivým kabátem stejně povedená technika.

Čekání nebylo úplně krátké. První testovací termín padnul, byly tu drobné problémy s doklady. Toho auta, ne mými! Já ku podivu ještě o papíry nepřišel. Prostě se někde ztratil techničák k červenému Enyaqu a já autem za mega a půl bez papírů fakt jezdit nechtěl. Uzávěrka se neúprosně blížila, proto jsme museli rande odsunout na jindy.

Napodruhé už to klaplo. Vracím se do mého oblíbeného hlavního města Pajzské a už při příjezdu vidím červeného krasavce. Tentokrát je s papíry vše v pořádku. Radim Zlotý, který šéfuje prodeji nových vozů v Hlučínské Autocentrále, mi předává klíček – nový a moc hezký a jdeme k autu.

I druhý dojem je perfektní. Stojí tu před zmodernizovaným showroomem, červený, naleštěný a vyvoněný. S lakem kontrastují tmavá kola, černé doplňky a zatemněná zadní okna. Design karoserie je na škodovku až odvážný, a auto díky němu působí kompaktně. Takhle si představuju moderní SUV!

Radim mi vysvětluje, že Enyaq nejen že nemusím odemykat, já nepotřebuju hledat ani startovací tlačítko. Auto se odemkne, když se k němu přiblížím, usadím se, na voliči jízdních režimů zařadím „déčko“ a jedu. Po zaparkování je to podobné. Zastavit, stisknout tlačítko parkovací brzdy, na displeji případně zvolit čas, kdy se má auto začít klimatizovat a odchod. Jakmile vystoupím, auto se samo vypne. Na to se rychle zvyká!

V Enyaqu se mi líbí. Superby a Kodiaky prominou, ale máme tu nejlepší interiér, jaký kdy škodovka vyrobila! Všechny sedačky jsou bohatě dimenzované, pohodlné, a tak akorát tuhé. Přístrojová deska je mohutná, někdo by řekl že až moc, ale na mě to působí solidně a bezpečně. Přesně tak, jak designéři i marketéři chtěli.

Interiéru samozřejmě vévodí obrovský displej, kde se soustředí vše nezbytné. Chytrá klimatizace, informace o rekuperaci, stavu baterie, bezpečnostních i asistenčních systémech, navigace i hudba. Staromilci skřípou zuby, ale já chci elektroauto ovládat dotykem, hlasem a gesty. Po pár dnech taky ovládám a jsem spokojen!

Když jsem za volantem sám, chytrá tří zónová klimatizace elektromobilu chladí jen tam, kde sedím. Jakmile přisednou spolujezdci, klimatizace se zapne i v jejich prostoru. To je ekonomické i ekologické.

V interiéru vážně jen těžko hledám chyby. Snad jen to madlo dveří a výplň za ním by mohly být z příjemnějšího materiálu.

Když se rozjedu, slyším, teda vlastně neslyším, ticho. Úžasné ticho, které přetrvá i ve vyšších rychlostech. Je to elektromobil, motor je proto samozřejmě nehlučný, ale tady zapracovali vývojáři i na potlačení aerodynamického hluku a odhlučnění kol. To je paráda! Až po přesednutí do konvenčního auta jsem si naplno uvědomil, jaký to byl balzám a jak nízká hladina hluku pomáhá snižovat únavu při dlouhých cestách.

Elektromotor pohání zadní nápravu a má lineární a okamžitý záběr. Od dvoutunového SUV nečekám jízdu dveřmi napřed, ale síla na zadku auta je cítit a je to příjemné i při trochu ostřejší jízdě. K té se ještě dostaneme.

Naopak při normálním provozu ocením adaptivní tempomat, který čte značky, pomáhá dodržovat limity, a dokonce umí sám zrychlit nebo ubrat nejen podle značek, ale i podle terénu a členitosti silnice. Vážně to funguje! Auto ví, co je před ním a podle toho zrychlí nebo zpomalí, aby optimálně rekuperovalo. Člověk už vůbec nepotřebuje manželku na sedadle spolujezdce k tomu, aby nejezdil jak čuně.

Spolu s aktivním řízením Enyaq zvládá v koloně úplně zastavit, pak se zase bez mého přičinění rozjet, a navíc se držet ve správném pruhu. Luxus, který se při snaze dokodrcat se z Prajzské do Ostravy hodí dnes a denně. Pryč jsou ty časy, kdy vrcholem moderní techniky ve Škodovce bylo vstřikování Bosch Mono Motronic. Tady proběhlo trochu více než oněch legendárních 548 zlepšení, které všichni známe z dobové reklamy na Škodu Favorit. Kdo by to jen tehdy do té škodovky řekl.

Chytrá rekuperace funguje i bez tempomatu. Radí mi, kdy ubrat, protože ví, že brzy budu muset brzdit. Pokud chci být ortodoxním elektromobilistou, přepnu volič na „béčko“ a Enyaq se změní v pouťové autíčko. Dokážu jej ovládat jen plynem, po jeho ubrání auto okamžitě rekuperuje a docela intenzivně zpomaluje. V podstatě téměř vůbec nepotřebuju brzdový pedál. Zajímavé, úsporné, ale na mě příliš ultimátní. Já se mnohem raději k autu chovám jako k autu. Je mi jedno, jestli pálím tekuté mrtvolky dinosaurů nebo sluneční energii, kterou jsem posbíral v dotované solární elektrárně. Prostě mám auto, a to mě má bezpečně a pohodlně dovézt tam, kam zrovna potřebuji. A to Enyaq zvládá skvěle!

Přesto, že na palubovce nemám fotku Grety a rozhodně nejezdím v režimu eko rallye, dojedu na jedno dobití v pohodě přes 400 km. A to je tak akorát, abych nebyl věčně ve stresu, že zůstanu někde viset bez šťávy. Ještě trochu zkrátit tu dobu dobíjení a bude to úplná pohodička.

Když zastavím u 50 kW nabíječky v Hlučíně jsem tam letos nepochybně první zákazník. Tradiční škodováckou simply clever škrabkou ometu pavučiny, mobilem načtu QR kód, pomocí ApplePay zaplatím kredit a už dobíjím. Hračka. Pět korun za kilowatthodinu u veřejné nabíječky, to vůbec není špatné. Jednoduchým výpočtem mi vychází, že jezdím kilometr za korunu. Kdybych dobíjel doma na „noční proud“, jak tomu říkala babička, dostal bych náklady na ujetý kilometr úplně do říše snů.

Když ho po třičtvrtěhodince dobiju, je čas na něco ostřejšího. Vyrážíme na okresky! Zatáčky, serpentýny, prudké vracečky. Enyaq má díky bateriím nízko položené těžiště, což spolu s okamžitým přenosem síly na zadní nápravu dělá tohle auto překvapivě docela zábavným. Šlapu mu na krk, spotřeba energie stoupá až někam k šedesátce, ale Enyaq drží statečně.

Když jsem poprvé viděl bubnové brzdy na zadní nápravě, nedůvěřivě jsem zvedl obočí, ale tady pod tlakem se ukazuje, že zbytečně. Několikrát vyměknu a jdu ostře na brzdy přesně ve chvíli, kdy začne zasahovat stabilizace a nepodaří se mi je utahat. Dřív jsem teda utahaný já.

Konec legrace a vzájemného trápení, po pár desítkách minut se vracíme k normálnímu rodinnému provozu, kde je autu i jeho řidiči nejlépe a už to tak zůstane po celý zbytek týdne.

Enyaq dál slouží skvěle, tiše a spolehlivě. Prostor, design a pohodlí jsou jeho největšími klady, kvůli kterým ho bude rodina milovat. Bez ohledu na to, jaký motor jej pohání.

Škoda Enyaq iV 80

Technické údaje

Výkon motoru: 150 kW
Točivý moment: 310 Nm
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 8,5 s
Nejvyšší rychlost: 160 km/h
Spotřeba elektrické energie /WLTP/: 16,8 kWh/100 km
Dojezd /WLTP/: 534 km

Zavazadelník: 585 l

Vnější rozměry

Délka: 4649 mm
Šířka: 1879 mm
Výška: 1616 mm
Rozvor:2770 mm

Základní cena: 1.202.900 Kč včetně DPH

Fotogalerie

Autor: Radim Kolibík