Černý korzár se Špinarkou v Ostravě pokřtili knihu o kolotočářích

​Touha po svobodě, romantika zašlé minulosti, život na čtyřech kolech. Tak vidí lidi od kolotočů literární dokumentaristka, milovnice života a autorka knih Hornické vdovy a Sestry Kamila Hladká.

Prostředí takzvaných světských na různých místech republiky autorka v posledních dvou letech poznávala, a tak ve své nové knize Lidi od kolotoče přináší autentické příběhy několika generací českých kolotočářů.

Na obálce publikace mohou čtenáři poznat Černého korzára ze starého roku světských a bydlí z Frýdku-Místku. Kapitoly knihy zachycují svérázné lidské osudy, osobitou a mnohdy zvláštní až podivnou atmosféru poutí, maringotek, kolotočů, střelnic či strašidelných domů, které jsou po staletí nedílnou součástí naší tradice a kultury.

Kultura Místo, kde se debatuje o historii, současnosti i budoucnosti Ostravy, Fiducia má 25 let 15/10/2023

Knihu Lidi od kolotoče představila spisovatelka v ostravském Knihcentru na Smetanově náměstí. Jako kmotru si pozvala herečku Markétu Matulovou, mnohým známou z úspěšného a oceňovaného představení Špinarka. Křtu se zúčastnil i sám Černý korzár, tedy Václav Tvardek, který vlastní velký lunapark U Černého korzára. Ten je plný atrakcí jako autodrom, zvonková dráha, létající draci, klece, vídeňské kolo, řetízkový kolotoč, centrifuga či lavice Korzár. Nechybí ani klasická střelnice.

Anenská pouť a kolotoče pro ni byly více než Vánoce

„Koupit si lístek na kolotoč je snadné, ale získat od světských rozhovor a jejich osudy, nebo s nimi dokonce vyjet na štaci, je naopak téměř nemožné. Mně se to nakonec podařilo, byla to skvělá zkušenost a výborný zážitek. Od té doby vždycky u kolotočů zastavíme a utratíme na nich spousty peněz,“ říká absolventka doktorského studia Česká literatura na Univerzitě Palackého v Olomouci, která byla za svou knihu Hornické vdovy nominována v roce 2020 na cenu Magnesia Litera.

„Vyrostla jsem na vesnici, kde pro nás byl svátek svaté Anny a Anenská pouť více než Vánoce. Hodně jsem se na kolotočích vozila a pořád se ráda vozím, ale když jsem začala být starší, začali mne zajímat ti lidé, kteří s kolotoči jezdí a putují,“ říká autorka knihy.

Přezdívku Černý korzár má po svém tátovi

Václav Tvardek alias Černý korzár objasnil i vznik své neodmyslitelné přezdívky. „Můj otec, když byl s dalšími zajat na moři, tak naší rodině začali říkat černí korzárové. Otec odešel, na to pojmenování se trochu zapomnělo, ale když jsem dorostl, tak jsem převzal lunapark a také funkci černého korzára,“ vypráví.

A co mu dává celý život jezdit stále s lunaparkem? „Je to jako ta písnička, i kdybychom měli bídu a byli hlady, přece jsme na světě rádi. Jako světští jsme dostali kolotočování do vínku, je to pro nás všechno. Nechceme od kolotočů odejít. Netoužíme po bohatství, neděláme to pro peníze, je to láska, někdy nervy i strach, aby se někomu něco na atrakcích nestalo. Kolotoče jsou pro nás síla, kterou neumíme ani vysvětlit. Jak přijde zjara sluníčko, tak musíme vyjet do světa,“ říká Černý korzár.

Někdy ani kolotoče nevydělají, protože pouť proprší. „Ale nenadáváme, poděkujeme Pánubohu, že se nic nestalo, a jedeme dál na další štaci. Tak beru život, ale i naši předkové to tak brali. A jestli svítí slunce nebo prší, pořád jsem šťastný. Furt,“ dodává muž od kolotočů.

Jako dítě pomáhala vyrábět papírové růže, pak měla kolotoč zadarmo

Tvardek přesto říká, že vždy dbal, aby jeho děti i při trochu kočovném životě chodily řádně do školy. „Vozil jsem je vždy ráno autem do jedné školy ve Frýdku, všechny se pak vyučily řemeslo, všechny mají řidičáky. Vždy jsem dbal na to, aby se postavily na své nohy. Dnes jsou už starší, nejmladší má dnes dvacet let a je vyučený automechanikem a elektrikářem,“ říká Černý korzár.

Herečka Markéta Matulová na otázku, jaký má vztah ke kolotočům, odpověděla: „Kladný. Když jsem byla malá, tak mi učarovaly u nás Štítské poutě, které se konají pravidelně na začátku září. Pomáhali jsme na ně vyrábět papírové růže a za to jsme měli jízdu na kolotoči zadarmo. Moje mamka vždycky říkala, že mě musí přivázat doma, nebo jednou s kolotočáři odjedu. To se sice nestalo, ale zběhla jsem alespoň k divadlu,“ říká „Špinarka“ Matulová, která i přes odchod do brněnského Divadla na provázku v roli ostravské zpěvačky stále v Divadle Petra Bezruče hostuje.

Baví mne člověk. Když mi otevře nejen obývák, ale i své srdce

Co spojuje témata knih Hornické vdovy, Sestry a Lidi od kolotoče? „Jsou to příběhy člověka. Mně člověk baví a zajímá. Nejenže mi otvírá svůj obývák a skříňku v kuchyni s kávou, ale otvírá mi i své srdce,“ říká Kamila Hladká. Velmi si přála, aby ji světští vzali i na štaci.

„To se nakonec podařilo. Jednou mi na jaře zavolali a řekli. Za dva dny jedeme. Tak jsem si dala 200 kilometrů po okreskách a celý víkend jsem pracovala na pouti. Na elektrifikovaný kolotoč jsem si ale netroufla. To totiž není jen tak, že to zmáčknete a kolotoč jede. Musíte pořád sledovat, co se děje nejen na kolotoči, ale i kolem, takže to jsem si netroufla. Absolvovala jsem ale skákačku a musela jsem vydržet sedm hodin bez záchodu, protože mne neměl kdo vystřídat. Byl to velký zážitek a někdy bych si tam zase udělala brigádu,“ popisuje.

Lunapark U Černého korzára pojede dál

Černý korzár jezdil v minulosti se svým lunaparkem i do zahraničí. Teď už ale ne. „Byl jsem s dětmi a lunaparkem až na ruské Sibři, v Jugoslávii, v Polsku a tři roky v Maďarsku. Projel jsem kus světa. Ale vždy když jsem se vracel, tak jsem děkoval Bohu, že jsem zpátky v naší zemi. Všude je dobře, ale naše země je opravdu krásná, i lidi jsou tady hodní. To vám řeknu, že už bych do cizího státu nikdy nejel. Když někde pobýváte sedm osm měsíců, tak už se všichni těší na to, až se vrátíme. Projeli jsme hodně, ale nikde jsme nenašli štěstí ani bohatství. Radši být o vodě a chlebu, ale v naší republice,“ říká Tvardek.

On sám pochází ze dvou rodů světských. V knize se lze dočíst, že maminka patřila k rodu cirkusáků, ale například jeho dědeček byl starostou Orlové. „Jeho otec byl zase ředitelem loutkového divadla a otec loutky vyřezával. Táta nás také nechal všechny vystudovat a dal nám velikou školu. Naše rodina je veliká a všichni ctíme člověka. Jsme rádi, když se u nás lidé baví a radují. Někdy na mne přijdou těžké chvíle i trápení, ale kolotoče mne furt povzbuzují. A pokud mi Bůh dá zdraví, tak pojedu dál. Náš lunapark U Černého korzára pojede dál,“ říká.

Knihu Kamily Hladké Lidi od kolotoče doprovodil fotografiemi Jan Cága, který jako nezávislý fotograf získal řadu mezinárodních i českých ocenění, například několik Czech Press Photo.

Foto: Petr Broulík