Deník uprchlice: Míša chodí do školy, pár dní mohl vidět svého otce

Oksana Liashenko utekla se svým šestiletým synem Míšou z města Dnipro (bývalý Dněpropetrovsk). Portrétní fotografka se stala spolupracovnicí Magazínu PATRIOT a píše i fotí svůj ostravský deník.

Nyní začala nová vlna evakuací z Ukrajiny, je spojena s možností ekologické katastrofy, protože ruské jednotky zaminovaly jadernou elektrárnu AES Záporižžja, která se nachází v Energodaru.

Ukrajinci, kteří žijí v Záporoží a regionu, odcházejí, jsou to většinou matky s dětmi, někdy velmi malými, ve středisku pomoci na Černé louce je přijímají a pomáhají jim, každá matka chce zachránit život svému dítěti a to je normální.

Moje město je 80 km od Záporoží, jezdili jsme tam každý rok, protože tam jsou starobylé architektonické památky, jako je Záporoží Sič. Ukázali jsme synovi, odkud přišli kozáci a když jsme jeli k moři, tak to byla vždy i cesta přes Záporoží, takže je nám hodně známé a blízké.

Můj syn Miša letos nastoupil do první třídy, začíná se učit tady v Ostravě. Prvního září se vše povedlo, paní učitelce jsme dali květiny, ve škole jsme byli jen dvě hodiny.

Míša se posadil do první lavice, vedle něho sedí kluk jménem Honza, ve třídě jsou známé děti, se kterými chodil do školky a jedna holka z Ukrajiny.

Trochu jsem se bála, jak se Míšovi bude ve škole líbit, ale marně, protože už druhý den utíkal s chutí do školy. S přípravou do školy nám pomáhala moje kamarádka z České republiky Monika, jejíž syn je starší než můj Míša, dala nám různé potřebné věci do první třídy, batoh a mnoho dalšího.

V Ukrajině, v mnoha městech a také v našem rodném Dněpru, bohužel děti nebudou moci chodit do školy, protože je to velmi nebezpečné, proto rozhodl starosta našeho města o online vzdělávání.

Pokusíme se studovat na dvou školách současně, protože nevíme, jak rychle se vrátíme domů, abychom později stíhali program.

Během léta jsme se s rodinou stihli vidět dvakrát, naposledy v srpnu. Tam jsme oslavili 31. výročí nezávislosti Ukrajiny, což je pro nás jako občany Ukrajiny velmi výjimečná událost a její hodnota je nyní vyšší než kdy jindy, protože se musí bojovat ve válce s Ruskem.

V tento den 24. srpna se ve všech krajích rozezněly poplachové sirény, bylo jich rekordních 189, upřímně jsem se v tento den obávalа neadekvátního jednání ze strany nepřítele. V místě Čaplino bylo zraněno mnoho civilistů, ruské rakety zasáhly vlak s cestujícími. Jako vždy zabíjí nevinné lidi a je to hrozné.

Znovu jsme se potkali s rodinou v Karpatech, je to tam bezpečné, bylo velmi těžké se rozejít, není to lehká zkouška žít odděleně a čekat na konec války, která zuří v mé rodné zemi.

Léto uteklo jako vždy tak rychle, že se mi ani nechce věřit, že jsme jako uprchlíci už půl roku v Ostravě.