Filmaři natáčejí celovečerní snímek o Beskydské sedmičce

Beskydy jsou přidanou hodnotou našeho kraje, ultramaraton napříč jejich vrcholy si zaslouží vlastní film, říká hlavní kameraman připravovaného snímku Aleš Nenička.

Na svůj film nyní Aleš Nenička s kolegy vybírá peníze na Startovači.

Jste autorem myšlenky natočit film o horském maratonu Beskydská sedmička. Co vás k tomu vedlo?
Jedním z důvodů byla moje vnitřní motivace – Beskydskou sedmičku jsem dvakrát běžel a líbila se mi. Při natáčení dokumentu o Bezručově chatě jsem se potom seznámil se zakladatelem závodu Liborem Uhrem. Říkali jsme si, že Beskydská sedmička je natolik zajímavá, že by si také zasloužila vlastní dokument. Vtipnou věcí je, že jsem tehdy Liborovi v autě říkal, že dokument klidně natočím zadarmo, stejně jako jsem točil snímek o Bezručově chatě. Záhy jsem si uvědomil, že to není možné. Z třicetiminutového krátkého začal vznikat celovečerní snímek, protože jsme ucítili potenciál – žádný film o ultraběhu v Česku ještě nevznikl. I samotný příběh vzniku závodu je dost zajímavý. Libor naštěstí celý projekt pomohl rozjet i finančně, dokončujeme jej však nezávisle. Náš dokument je vlastně o změnách v lidském životě, Beskydskou sedmičku bereme jako takovou zrychlenou pouť.

Na Startovači na film právě vybíráte peníze. Na co přesně je použijete?
Vybrané peníze poputují především na dokončení střihu. Zaplatíme z nich také všechna práva za záběry – v širším týmu jsou také profíci, kteří natáčejí nádherné dronové záběry Beskyd, záběry beskydských šelem nebo tři roky snímali beskydské časosběry. Podstatnou část tvoří také hudební licence.

Mají dnes nezávislé filmy jinou možnost než využít crowdfunding?
Určitě, je jen na producentovi, jakou cestou se vydá. My jsme se vydali touhle cestou, z velké části právě kvůli nahodilosti se vznikem celovečerního snímku místo krátkého dokumentu. Peníze se dají sehnat také ze Státního fondu kinematografie, možností je ještě daleko více. My však dokument tvoříme pro komunitu a ne pro nějakého velkého sponzora s jeho product placementem. Tím pádem vnímáme crowdfounding jako adekvátní složku financování, prostřednictvím které můžeme ověřit zájem lidí o toto téma.

Proč se někdo zúčastní závodu, kde je bolest a utrpení běžnou součástí?
Tohle podrobně rozebíráme právě v našem filmu. Účastníci většinou absolvováním závodů chtějí vystoupit ze všednosti a vydat se na osobní pouť. Lukáš (Lukáš Havránek, koproducent a dramaturg, pozn. red.) přirovnává Beskydskou sedmičku právě k jakési zrychlené pouti, při které člověk prožívá podobné věci, jako třeba při čtrnáctidenním pochodu, které jsou dnes stále populárnější. Na startu je však vždy 3 000 lidí – to máme 3 000 různých motivací. Ty nejčastější bychom v dokumentu rádi pojmenovali.

Když zmiňujete Lukáše Havránka, ten tu bolest zažil také, když po závodě skončil se sedmi stehy na hlavě.
Ročník 2017 propršel a Lukáš, zvyklý běhat v dioptrických brýlích, si je kvůli dešti musel sundat. To se mu nakonec vymstilo – špatně viděl, a tak špatně našlápl a při seběhu z Ropice na Morávku trefil hlavou strom. Tím pro pro něj závod samozřejmě skončil.

Jak je možné, že se v Česku najdou tři tisíce zájemců na takto extrémní běh? Beskydská sedmička přece jenom začínala jako malý závod pro několik nadšenců do ultramaratonu.
Příběh závodu je velmi zajímavý. Když organizátoři spouštěli registrace na první ročník, počítali maximálně s padesátkou nebo stovkou šílenců. Zakladatel závodu byl zrovna na nějaké expedici a začal dostávat zprávy na horský mobil o tom, kolik lidí se hlásí – 300, 500, 700, 1 500 a tak dále. Bylo mu jasné, že budou muset o něco požádat, udělat nějaký oficiální start a cíl. Takže i celý závod vznikl vlastně dost náhodně. Dnes je z důvodu ochrany přírody nastavena maximální kapacita v podobě tří tisíc účastníků.

Když se vaše kampaň na Startovači povede, kdy film uvidíme?
Premiéra je naplánovaná letos na podzim, když se všechno podaří.

Jan Valtr