Jak přichází „jarní“ jehňata na svět? Někdy to jde samo, jindy je to drama

Pro někoho všední věc - pro chovatele je to ale vždy událost. Někdy jde vše dobře, jindy to bývá docela drama. Jarní jehňátka krátce po narození vyfotografoval pro čtenáře Magazínu PATRIOT Ivo Saniter z Čeladné. Popsal také, jak také někdy jehňata přicházejí na svět...

„Letos to bylo trochu napínavé. Čekali jsme jehňátka už na začátku března a stále nic. Ale nakonec jsme se samozřejmě dočkali, i když zatím jen od jedné ovečky. Máme dvě starší ovce, dnes již zkušené maminky, takže vrh bývá obvykle bez problémů,“ říká Ivo Saniter.

„Na začátku to ovšem bývalo i dramatické a jednou jsme dokonce museli volat zvěrolékaře. Ovečka Valča rodila jehňátko zadníma nožkama napřed a to je špatně. Pan doktor Konvička z Frenštátu byl u nás jako na koni, bleskově se umyl, namydlil ruku, jehňátko nacpal zpět do mamky, v ní jej otočil a pak pomaličku za přední nožky vytáhl. Valči se ulevilo, byla už úplně vyčerpaná a měli jsme o ni veliký strach,“ popisuje ne vždy lehké narození jehňat Ivo Saniter.

Kdysi se tato nemoc údajně léčila cukrem, ale také kořalkou nebo pivem a ovce se zavěsily do plachty, aby neležely. Buď to pomohlo, nebo ne.

„Naše Valča a Gabra přežily, ale jehňátka, tuším, že jich tenkrát bylo pět, se všechna narodila mrtvá. Letos už máme tři malé od Valči a její sestřenka Gabra nás zatím stále napíná. Je to pořádná ovce s huňatým rouchem, takže se moc nedá poznat, jak veliké má břicho, ale včera jsem se díval na vemínko a řekl bych, že se už nalívá. Těšíme se! Chovat ovečky není těžké ani časově náročné a do našeho Podbeskydí tato zvířata určitě patří. Není nic smutnějšího, než krajina bez zvířat,“ dodává Ivo Saniter.