Nejnovější zprávy: Převrat! Vondrák má jako hejtman skončit, kdo ho nahradí? Mladá žena na Frýdecko-Místecku přežila srážku s vlakem

KRÁSNÉ STARÉ STROJE

Když vám značka Fiat poblázní srdce. Veteránisté z Old Fiat Clubu vyprávějí

​Řada veteránských klubů a spolků se zaměřuje především na sbírání a renovaci aut československých automobilek. Ovšem jsou mezi nimi i takové, které si daly do svého názvu značku cizí automobilky.

Foto: se souhlasem Old Fiat Clubu

Nedávno jsme se podívali pod pokličku klubu vyznavačů trabantů, ale dnes se seznámíme s představiteli spolku, který si říká Old Fiat Club.

Old Fiat Club je nástupcem Old Fiat Clubu Frýdek-Místek, který existuje už od roku 2011. Od konce prosince loňského roku je to však zapsaný spolek a z jeho názvu zmizel název města Frýdek-Místek. Frýdecko-místecký klub se kdysi oddělil od původního Fiat klubu Ostrava.

S jeho členy jsme se proto sešli v kavárně ostravského obchodního centra Nová Karolina, nedávno zvolený předseda klubu Jiří Neborák je totiž z Ostravy a tam je nyní i sídlo tohoto veteránského klubu, i když řada členů se svými plechovými skvosty žije v okolí Frýdku-Místku.

Jiří Neborák byl dokonce členem původního Fiat klubu Ostrava a to už jako mladík od roku 1973. „Někteří členové zaměření spíše na staré fiaty se ale od tohoto původního klubu v roce 2011 odštěpili a dnes mají svoji partu,“ vysvětluje šéf klubu Jiří Neborák.

Jsme otevření nejen majitelům fiatů

Člen klubu Vladimír Rojíček říká, že Old Fiat Club je otevřený spolek, ve kterém už není podmínkou, že člen klubu musí mít jenom auto značky Fiat. „Naši členové jsou hlavně lidé, kteří veteránismem žijí. Jsme prostě otevření lidem, kteří jsou stejně postižení jako my. A nemusí mít jen historická auta, mezi veterány dnes patří i motocykly,“ shodují se tři nadšenci do veteránů a upozorňují, že italská firma Fiat vyráběla také letadla nebo tanky.

Vozy této automobilky se dokonce za minulého režimu na rozdíl od ryze západních proháněly hojně na socialistických silnicích, protože v lidovém Polsku vyráběla v licenci pro socialistický trh malé fiaty, oblíbené „maluchy“ a Fiaty 125.

„Já jsem přišel poprvé do kontaktu s fiatem jako osmnáctiletý v třiasedmdesátém roce, kdy naši v prodejně Fiat u Karoliny kupovali Fiat 850. Už tam nám tehdy, představte si, dali přihlášku do tehdejšího československého Fiat klubu, protože chlapík, co vedl tu prodejnu, byl jeho místopředsedou. Dnes je na místě té prodejny servis,“ vzpomíná Jiří Neborák.

Už za socialismu se díky klubu dostal do italské automobilky

Díky členství v ostravském Fiat klubu se Jiří Neborák dokonce dostal i v době minulého režimu přímo do automobilky Fiat v italském Turínu. „Byla to domluvená hromadná výprava někdy v roce 1975, vyřizovalo se to přes ústřední Automotoklub Praha. Jela nás tehdy kolona, která měla možná pětačtyřicet vozů značky Fiat všemožných typů od šestistovek přes osmsetpadesátky po stopětadvacítky. V žádném autě ale nejela kompletní rodina, aby měl režim jistotu, že se vrátíme zpátky. Já jsem jel s tatíkem a mamka zůstala doma,“ vzpomíná s úsměvem šéf veterán klubu.

Pamatuje také na to, že v té době Fiat Club pořádal celostátní FIAT sraz v Beskydech, na který pravidelně jezdil servisní vůz FIATu a léčil autíčka. „Díly, které jeho osádka přivezla a nepoužila je, končily v tombole,“ popisuje Jiří Neborák.

Sám začínal dříve s motorkami. Až když mu, jak říká, začalo být zima na kolena, tak se začal ohlížet po něčem jiném. „Historickou felicii jsem získal od zákazníka, který začal mít trochu problémy s penězi, ale hlavně proto, že na trh přišla Škoda Superb. A on si ji chtěl koupit. Tak jsem ji koupil a od té doby se hrabu ve starých autech. Má to výhody i pro rodinu. Žena ví, kde mě najde, máme doma dvě garáže. Někdo vráží prachy do bab, do chlastu nebo cigaret. No a já je vrážím do starých aut,“ směje se Jiří Neborák.

S felicií „fiaťáky“ provokoval. Tak si pořídil „malucha“

Dnes má Jiří Neborák už nějakých šest let i veterána značky Fiat. Je to takzvaný „maluch“. „Se starou felicií jsem byl někdy „fiaťákům“ solí v očích. Nesli těžce, když jsme přijeli na akci, kde byla spousta fiatů, a všichni diváci chodili kolem té mé felicie, protože má své nopakovatelné kouzlo a bylo to poslední československé auto, na které byly v Německu pořadníky. Prostě ten kabriolet je jiné auto než všechna ostatní. Tak se mi potom podařilo sehnat dva starší maluchy, udělal jsem z nich jednoho a dnes s ním honím parádu. A najezdím s ním po akcích v celé republice, v Rakousku a Maďarsku ročně více kilometrů než svým civilním vozem,“ směje se.

Vladimír Rojíček je zvyklý na automobily značky Fiat od dětství. „To jsem byl ještě mladý a šikovný. Vyrůstal jsem v rodině, která se pořád točila kolem aut a motorek. Děda byl soukromý řidič a opravoval auta, otec byl vyučený autokovář. Opravovali jsme doma auta, už když jsem byl kluk. Tak to ve mně zůstalo,“ říká fanda do historických vozidel.

Rodina nadšenců má Tatru 87, Pragu Alfa, šestsettrojku i aerovky

Vzpomíná, že u Rojíčků měli doma polského Fiata 125. "Byl to jeden z prvních typů, otec měl Fiata 127, pak jsem měl na začátku nové éry Fiata Tempru, s tím jsme také najezdili spoustu kilometrů. Teď už fiaty nemáme, máme historická auta a motocykly jiných značek. Nejdříve jsme se synem vytvořili sbírku pionýrů, mopedů a jaw. A pak jsem dostal nabídku na koupi Praga Alfa 29 na bílých značkách, která nešla odmítnout. Od té doby máme řadu historických aut a motocyklů,“ říká Vladimír Rojíček. Jeho syn Pavel je také dlouholetým členem spolku Old Fiat Club.

Za nejvzácnější historické „kousky“ považuje Tatru 87, Pragu Alfa, rok výroby 1929, šestsettrojku, šestsettřináctku a dvě dvoulitrové padesátky aerovky, které jsou dnes také v republice vzácné.

„A pak máme Škodu 1201, pravděpodobně jedinou v republice, která má pravostranné řízení jako stejšn. Nevím to jistě, ale kdysi jsem slyšel, že ten náš vůz patřil do nějaké série určené asi pro Sýrii, která tam ale neodešla. Nikdo už však neví proč. Pak se prodávala horníkům na poukaz tady na Ostravsku. A jedno z těch aut se dochovalo dodnes. To je to moje,“ říká pyšně člen klubu.

Mezi nejlepší patří Beskyd Rallye či Veteran Rallye Ostrava

Členství ve veterán klubu umožňuje všem členům klubu dostat se na místa, která by nikdy možná nepoznali. Jízdy a akce historických automobilů je zavedou třeba na různé památky v zemi. A členové spolku Old Fiat Club těch akcí stihnou mnohem více než jejich kolegové z jiných veterán klubů.

„Jednou z nejlepších akcí je určitě Beskyd Rallye a pak také třeba Veteran Rallye Ostrava. Na Prajzké je pěkná veteránská akce k výročí vzniku republiky. A tady kousek za hranicemi je pěkná akce v polském Zabelkově, loni tam bylo na dvě stě veteránů a motorek. Jezdíváme také do Povážské Bystrice a do Tater na Tatranský Oldtimer. Akcí pro veterány je opravdu moc, v podstatě naše sezóna začíná kolem 30. dubna nějakou vyjížďkou na dvě stě kilometrů Československem, začíná se v Rožnově pod Radhoštěm, jede se na státní hranici se Slovenskem, tam se spojíme se Slováky, s nimi pokračujeme na Slovensko a pak se vracíme zpět. Je to už tradiční akce,“ říká Vladimír Rojíček.

Na Prašivou už nemohou, tak pořádají sraz na frýdeckém náměstí

Spolek Old Fiat Club pořádá 1. května na Zámeckém náměstí ve Frýdku-Místku svou prvomájovou akci. „Dříve jsme jezdili na zahájení sezóny nahoru na Prašivou, ale pak to zatrhli ekologové a nešlo domluvit výjimku. Proto začínáme sezónu prvomájovou vyjížďku. A končíme ji na Opavsku na Ostré hůrce 28. října. Mezi tím v podstatě není víkend, kdy by se nějaká veteránská jízda nejela. A na řadě akcí se sjede i sto, sto padesát historických vozidel. A když vyjde počasí, přijde se na mnohé tyto akce podívat obrovské množství lidí,“ říká Vladimír Rojíček.

A dodává, že třeba na konec Svatováclavské jízdy veteránů zaplní fanoušci historických veteránů novojičínské hlavní náměstí tak, že se tam nedá ani moc procházet. „Krásná akce je i v Povážské Bystrici, když se koná Povážskobystrický motocykl. Tam je vyjížďka po celém městě s doprovodem policie. Všude je plno lidí a mávají. Fakt pěkné,“ říká Vladimír Rojíček.

Jiří Neborák připomíná, že i „maluchy“ mají svůj sraz a to v Autokempu Svatá Kateřina u Chotěvic, který organizuje spolek majitelů Fiat 126 působící v Pardubicích. „Tam jezdíme pravidelně, je tam ubytování v kempu, vyjížďka, soutěže, akce. Naposledy nás tam bylo sto tři malušků,“ říká.

Už dnes mají v diáři spoustu srazů, kterých letos chtějí zúčastnit

Už nyní mají členové spolku Old Fiat Club vytipované akce, kterých se letos chtějí zúčastnit. Kromě těch už jmenovaných tu najdeme akce jako třeba květnový Sraz socialistických vozidel v Hnačově, červnová Prajzká Rallye Zámek Kravaře, Traktoriáda Kozlovice, Po Valašsku na skútru, sraz veteránů v Bílovci a Fulneku či akce Veteránem po Valašsku. V létě potom Priessnitzův okruh, Radegast-33 čili Veteráni do kopca nebo Sraz vozidel československých na Plumlově na Olomoucku.

„Každý správný veteránista se ale nejvíce těší na tu první akci po zimě. Protože ho donutí vytáhnout svého veterána z garáže, pěkně ho vyleštit, zjistit, jestli startuje nebo nezamrzly brzdy a případně to dát do pořádku,“ líčí Jiří Neborák. „Dalo by se to trochu přirovnat k očekávání prvního rande. Jenomže my to máme každý rok,“ směje se. „A nejsmutnější akcí je Ostrá Hůrka. Tam zamáčkneme slzu a řekneme si, že se půl roku neuvidíme,“ dodávají Vladimír a Pavel Rojíčkovi.

Členové spolku Old Fiat Club si také hodně zakládají na Srazu veteránů ve Sviadnově, který sami každoročně v září pořádají. Říkají jí „Bubeníček“. Jedná se o charitativní akci Bubeníček pomáhá, což je sviadnovský spolek, se kterým na této akci spolupracují. „Máme tam výstavu aut, výtěžek se loni předal Charitě Frýdek-Místek,“ říká Vladimír Rojíček.

K veteránům patří nostalgické vzpomínky i dobové kostýmy

Členové Old Fiat Clubu samozřejmě zažili se svými „miláčky“ řadu veselých i dramatických příhod. Pavel Rojíček říká, že nejhorší je, když se veterán třeba po pěkné akci při cestě do kopečka najednou zaškytá a vypoví svému majiteli službu. „Bohužel k těm starým autům to patří. Pak často nezbývá než vyhrnout rukávy, a pokud se to dá, strávit dvě nebo tři hodinky opravou. Pokud se to nedá, hledá se lano nebo volá odtahovka,“ líčí Pavel Rojíček.

K těm příjemným zážitkům patří, když třeba paní v letech pozná ve veteránu auto, v kterém kdysi jela na svatbu. „Pak se často zeptá, jestli si nemůže do toho auta sednout a aspoň trochu se vrátit do svých mladých let. Tak tohle trochu i pohladí na duši a člověk si řekne, že dělá něco i pro ty ostatní a vrací je do doby, která někdy nebyla zase tak špatná,“ říká Vladimír Rojíček.

Připomíná, že k veteránům patří i kostýmy. Pánové ve vestách a buřince, ve sportovních čepicích s šály na krku, ženy v širokých kloboucích a krásných dobových šatech, v rukou s paraplíčky.

Jeho malucha občas nevidí ani signální světlo podzemního parkoviště

Jiří Neborák zase se svým maluchem zažil, že jediné místo v garážích na Nové Karolině bylo až za sloupem. A najednou koukám, jak se na mne hrne obrovský terénní offroad. Chlap v něm hledí na mé auto a nechápe. To světlo na zaparkování totiž svítilo zeleně, protože ani to čidlo to moje auto nevzalo v potaz a hlásilo tam, kde jsem stál, prázdné místo,“ směje se muž, který svému malému autu přezdívá „bonbón“.

A své felicii zase říká „babka“. „Jednou, když jsme s ní stáli na benzince v Brně, a platil jsem, tak za mnou přiběhla má žena, že je u auta nějaký neodbytný chlap mluvící německy a něco vehementně chce. Nakonec se ukázalo, že to byl nějaký Rakušák a chtěl tu moji „babku“ na místě koupit.

Akce veteránů obráží dnes i závistivci či zlatokopové

Majitelé veteránů se ale samozřejmě setkávají také s obyčejnou lidskou závistí. „Kolega si doslova vypiplal veterána, dal mu nový lak, vyjel na první veteránskou ostravskou akci. A když jsme se rozjížděli ke spanilé jízdě, přišel za námi se slzami v očích. Někdo mu klíčem ojel ten nový lak na celém autě,“ líčí Vladimír Rojíček.

Někteří návštěvníci veteránských akcí se zase doslova hrnou do vystavených aut i bez dovolení jejich majitelů. „Když se jedna paní rozčilovala, že jsem jí to vytknul, tak jsem jí musel říci, jestli by jí taky nevadilo, kdybych jí sáhl bez jejího svolení na prsa. To je přece to samé,“ říká Jiří Neborák.

Šéf spolku Old Fiat Club říká, že plno lidí dnes zjistilo, že ve veteránech jsou dnes dobře uložené peníze. „Dnes si koupíte nové auto a než s ním dojedete z prodejny domů, tak má pět procent dolů z ceny. S veteránem je to ale přesně naopak. A pak se nám stává stále více, že na veteránskou akci třeba přijede frajer se skutečně drahým historickým autem a přijde za ním malý kluk, jestli se může podívat na motor jeho auta. A ten frajer odpoví: Ne. Já ani nevím, jak se ten motor otvírá. A když se kluk zeptá, kolik má veterán válců, taky neví. Kdysi lidi veteránismem žili, dnes je to pro někoho jen kšeft,“ říká Jiří Neborák.

Fotogalerie

Autor: se souhlasem Old Fiat Clubu