Krásné staré stroje: tatra je nejvíc, říkají znalci z Tatra Veteran Sport Clubu Ostrava

​Někdo chce mít v garáži nejnovější typ bouráku světové automobilky, někdo nejnovější elektro hybrid či dokonce automobil jezdící na vodík. A pak jsou na světě i lidé, kteří jdou se svými motoristickými touhami napříč toku času.

A pořizují si auta, která dýchají časy první republiky, i když možná nesplňují současné emisní normy a někdy ani nemohou do běžného provozu na silnici.

Zkrátka mají doma svého auto veterána, ve kterém před mnoha desítkami let brázdili o poznání prázdnější silnice naši otcové, dědové a pradědové. A protože takoví „staromilci“ nejsou v České republice zdaleka sami, existuje zde řada klubů, které majitele veteránů sdružují. A náš Moravskoslezský kraj není žádnou výjimkou.

Jedním z dnes už letitých autoklubů, které sdružují majitele autoveteránů, je například Tatra Veteran Sport Club Ostrava v AČR, který v Ostravě vznikl v roce 1971, nejprve jako pobočka kopřivnického Tatra klubu. V loňském roce oslavil kulatou padesátku.

Klubu předsedá Vladimír Rojek. S ním jsme si povídali o historii klubu, který se hlásí k slavné automobilové značce Tatra. A také o soutěži historických vozidel Veteran Rallye Ostrava, která má za sebou už dvaadvacet ročníků a jejíž účastníci se už tradičně na konci letošního května předvedli na ostravském Masarykově náměstí.

Kluby vznikly před půlstoletím, Tatra jim pomáhala

Ostravský klub majitelů osobních aut značky Tatra vznikl v prvopočátku spíše jako sdružení majitelů nejen starých osobních tatrovek z třicátých a čtyřicátých let, kteří si pomáhali a radili, jak tyto letité vozy udržovat a opravovat.

Tento klub byl na počátku sedmdesátých let jednou z poboček Tatra Veteran Clubu v Kopřivnici a právě v roce 1971 se osamostatnil. V devadesátých letech si dal název Tatra Veteran Sport Club Ostrava. Další „tatrovácké“ kluby vznikly v Praze, Brně nebo v Semilech, avšak stále se zhruba jednou ročně členové všech těchto klubů setkávali. A většina těchto klubů dodnes funguje.

„Tatrovka v Kopřivnici tyto kluby sdružující majitele osobních tatrovek podporovala. Mohli se tak snáz dostat k nějakým náhradním dílům či k servisu. Tatra kdysi i vyráběla díly pro staré typy osobních aut, protože automobilka měla stále některé přípravky,“ říká Vladimír Rojek.

Podobně vznikaly i jiné značkové kluby - v Ostravě to byl například Fiat klub, který je ještě starší než Tatra Veteran Sport Club Ostrava. „Šestistovky Fiaty se do Československa začaly dovážet koncem šedesátých let, takže jejich majitelé se také sdružovali do klubů. A italská automobilka sem dokonce vysílala své lidi, kteří majitelům fiatů pomáhali s údržbou, servisem i s dodáním náhradních dílů či propagačních materiálů,“ říká šéf Tatra Veteran Sport Clubu Ostrava.

Klub má charakter rodiny, členové jezdí na společnou dovolenou

Tatra Veteran Sport Club Ostrava je podle Vladimíra Rojka trochu jiný než další veteránské kluby. Od dob vzniku jeho členy pojí spíše rodinné vztahy.

„Členy klubu jsou naše rodiny, děti, u některých rodin i vnuci. Dnes jsou některé děti, které znám odmala, našimi členy, účastní se s námi soutěží. Jezdíme spolu také vždy v prvním červencovém týdnu na společné týdenní dovolené. Už od roku toho roku 1972! Letos jsme byli v Jedovnici na Brněnsku. A sjeli se tam, jako vždy, i tatrováci z celých Čech a Moravy,“ usmívá se.

Přestože má Tatra Veteran Sport Club Ostrava v názvu značku Tatra, členové klubu nevlastní jen vozy této značky. Ale to platí už od doby vzniku klubu. „Ne všichni totiž starou tatrovku měli a přišli do klubu třeba kvůli dobré partě. Nebo dělali na našich závodech pořadatele a přidali se k nám. Někteří členové tatrovku časem, především z rodinných důvodů, prodali a pořídili si veterána jiné značky. Jezdit dnes někam šestsettrojkou totiž není zrovna nejlevnější. Také její údržba je dnes nákladnější,“ konstatuje Vladimír Rojek.

Mají osobní tatrovky z první republiky, ale i šestsettrojky

Tatrovka však zůstala „krevní skupinou“ členů klubu. Členové klubu sice mají i veterány amerických nebo evropských značek, ale tatrovky jsou prostě tatrovky. Nejstarší auta v klubu pocházejí ze třicátých let minulého století, například Tatra 54 či Tatra 57.

„Pak tam máme nějaké šestsettrojky z šedesátých let, nebo šestsettřináctky. A máme nějakou oktávku, ale třeba i veterána Ford Capri. Člen klubu z Frýdku-Místku má třeba Tatru 87, což je velmi krásné auto a unikát sám o sobě, a má rozestavěnou Pragovku,“ říká Vladimír Rojek. „Ale máme v klubu i jiná vozidla, například škodovky od sedanu 1200 po favorita, lady, americké vozy, fiaty, fordy, wartburgy, simky, mercedesy, oply, motorky nebo dokonce i autobus.“

Některé veterány mají za sebou hodně pozoruhodné příběhy. „Historie některých našich aut je opravdu hodně zvláštní. Jeden člen klubu má šestsettrojku, která kdysi jezdila na ministerstvu. Některá naše auta se opravdu našla ve šrotu a dnes jsou to krásná auta, ale stálo to samozřejmě hromadu času, práce, peněz, nervů, ale i manželských hádek,“ poznamenává.

Chtěl tatrovku, ale nakonec převzal od strýce zelenou simku

Také předseda klubu Vladimír Rojek nemá veterána tatrovku, ale zelenou francouzskou Simcu Aronde 1 300. Toužil však mít nejdříve rychlou tatrovku, což byla pro něho šestsettrojka nebo tatraplán. „A také jednu pomalou, třeba Tatru 57,“ dodává.

Ale člověk míní a čas mění.

Jeho strýc byl hrdým a prvním majitelem zelené Simcy Aronde 1 300 z roku 1958. Tehdy se jich do Československa přivezlo od roku 1957 do roku 1962 asi pět tisíc. „Strejda už s ní ale s přibývajícím věkem nejezdil, ale chtěl, ať jeho holka jezdí dál. Tak jsem arondku od strejdy převzal a na přelomu tisíciletí jsme ji rok s kamarády renovovali. No a teď s ním jezdím já, ale hlavně můj už dospělý syn Jakub,“ říká Vladimír Rojek.

A dodává, že po dvaceti letech se s Jakubem rozhodli Simcu Aronde společně s kamarádem Ríšou ještě jednou z gruntu zrenovovat. „Pak na ni nebudeme muset tak třicet let sahat, samozřejmě kromě pravidelné údržby. Veterány toho totiž toho za sezónu vesměs moc nenajezdí, se simkou jsme měli rekord tři tisíce najetých kilometrů. Ale jezdit se s veterány musí, jinak stárnou rychleji,“ upozorňuje šéf Tatra Veteran Sport Clubu Ostrava.

Kabriolet značky Tatra měl i Jan Werich

Na značku Tatra jsou členové ostravského klubu opravdu hrdi. „Tatrovka patřila s podniky Škoda a Praga k hegemonům autoprůmyslu u nás. Byla to třetí největší automobilka v zemi a vyráběla všechno – užitková a nákladní auta, osobní auta pro smetánku i obyčejné lidi. I když tehdy v třicátých letech třeba Hadimrška, vzduchem chlazený čtyřválec Tatra 57, stála okolo třicet tisíc korun. Za to se dal tehdy koupit menší barák. A dvanáctiválcová Tatra 80, ta stála tehdy přes sto tisíc korun!

Osobní vůz značky Tatra 52 si pořídil před válkou třeba i Jan Werich. Automobilka Tatra Kopřivnice vyrobila v letech 1931 až 1939 přibližně 1 700 kusů těchto vozů, převážně jako šestisedadlové limuzíny.

„Karosérii kabriolet pro Wericha navrhl a postavil Josef Sodomka ve Vysokém Mýtě, jeden z nejznámějších českých karosářů. Za první republiky si totiž hodně českých herců i podnikatelů pořizovalo česká auta. Mívali samozřejmě i zahraniční auta, ale opravdu ctili spíše české značky. Možná to však bylo trochu i proto, že na dovoz aut byla vysoká cla. Třeba bugatka někdy vyšla se clem i na dvojnásobek ceny. Ale to platilo všude, i ve Francii nebo v Německu. Státy tím chránili svůj průmysl, zvláště po krizi v třicátých letech. A globalizovaná Evropa tehdy ještě nebyla,“ říká Vladimír Rojek.

Tatra přišla o výrobu osobních aut, tatraplán se dělal ve Škodovce

Upozorňuje, že pro automobilku Tatra bohužel skončila éra „normálnosti“ druhou světovou válkou a rokem 1948. Poté totiž zavládlo v Československu znárodněné hospodářství a Tatra už nevyráběla žádná lidová vozítka, tedy osobní auta, ale nakonec jen limuzíny určené často pro politiky. Jejím hlavním úkolem byla totiž výroba těžkých nákladních a speciálních automobilů.

Plánované hospodářství došlo dokonce tak daleko, že výrobu Tatry 600 Tatraplan přesunulo z Kopřivnice do mladoboleslavské škodovky, kde tehdy neměli co vyrábět.

„Takže v Mladé Boleslavi vyráběli asi rok tatraplán. A dodnes je poznat, který vůz tohoto typu byl vyroben v Kopřivnici a který ve Škodovce, hlavně v kvalitě. Protože zaměstnanci Škodovky nemohli přenést přes srdce, že museli montovat tatrovky! Také Kopřivničtí špatně nesli, že musejí vyrábět jen nákladní auta. Byl to pro ně ústup ze slávy výrobců osobních aut. A tak byli nakonec rádi alespoň za výrobu reprezentačních limuzín Tatra 603 a Tatra 613. Ale dnes už Tatra bohužel osobní auta nevyrábí vůbec,“ říká Vladimír Rojek.

České veterán kluby vznikaly jinak než na Západě

V České republice je dnes opravdu hodně veteránských auto-moto klubů, ovšem mají trochu jiné kořeny než ty v západních zemích.

„V zemích za někdejší železnou oponou, třeba v Anglii, si lidé nechávali starší auta v garáži, když si koupili časem novější. Neměli potřebu svá auta prodávat, takže lidé tam měli někdy doma i pěknou sbírku automobilů jako vzpomínku na tatínka nebo dědečka. Takže tyto sbírky tam vznikaly pozvolnou cestou,“ vysvětluje Vladimír Rojek.

No a pak přišla chuť čas od času se s takovým „dědečkem automobilem“ projet či vyrazit na výlet společně s dalšími majiteli podobných aut. „Třeba jako dnes už v kultovním filmu Genevieve z padesátých let. To jsou základy tradičního veteránského hnutí,“ dodává.

Naopak v českých zemích lidé často stále ve veteránech jezdili. „V padesátých a šedesátých letech si totiž lidé nemohli běžně jako na Západě koupit třeba spartaka, protože ne každý měl dostatek peněz nebo byl dostatečně vysoko v pořadníku. Nových aut byl totiž nedostatek. Tak jste byl nakonec rád, že jste si za tisícovku koupil třeba starou aerovku a mohl jezdit s rodinou na výlety,“ vysvětluje Vladimír Rojek.

Ostravská rallye je poctou velkému srdcaři Františku Procházkovi

Vladimír Rojek přišel do veterán klubu v roce 1993. Tehdy jezdil závody motokár a do klubu ho zlákali jeho mechanici, kteří byli také členy tohoto klubu. Navíc ho „bratrská“ Tatra veterán rallye Beskydy inspirovala k přípravě a založení vlastní soutěže historických vozidel, které členové ostravského klubu dali název Veteran Rallye Ostrava.

Rallye, která se někdy jela i pod jinými názvy jako Silesia Rallye, Moravia Rallye nebo dokonce FIVA World Rallye v roce 2005, však organizátoři z Ostravy věnovali v podobě memoriálu zakládajícímu členovi ostravského Tatra veteran klubu Františku Procházkovi. „Byl to velký srdcař a duše klubu. Od počátku byl také ve vedení klubu. Pocházel z jižní Moravy, takže měl podle mnoha lidí z klubu skvělou, dobrosrdečnou povahu,“ vzpomíná Vladimír Rojek.

František Procházka měl několik veteránů značky Tatra, jedna je dokonce na logu Veteran Rallye Ostrava. „Já jsem už ho ale bohužel nezažil, krátce před tím, než jsem do klubu přišel, zemřel,“ říká.

Zájem o rallye byl letos tak velký, že organizátoři stopli přihlášky

Letos se jel po dvou covidových odmlkách XXII. ročník rally. Její součástí byla tradiční dopolední výstava historických vozidel na Masarykově náměstí. Ta se stala opět velkým lákadlem pro všechny, kteří mají staré nablýskané automobilové krasavce rádi.

Zájem majitelů auto veteránů byl po dvou covidových pauzách tak velký, že organizátoři museli v květnu stopnout přijímání dalších přihlášek.

"My počet soutěžících omezujeme v posledních letech pravidelně. Naše rallye je totiž trochu jiná než ostatní. Ostatní soutěže startují a končí v jednom místě. My startujeme v Ostravě, vesměs na Masarykově náměstí, a končíme vždy někde v okolí. Tak poznáváme zajímavá místa našeho kraje,“ říká Vladimír Rojek.

Třeba letos účastníci Veteran Rallye Ostrava jeli z Ostravy přes Opavu do Vítkova-Podhradí. Navštívili třeba Slezské zemské muzeum v Opavě, kdo chtěl, mohl si vyšlapat na rozhlednu Šibenice u Stěbořic, nebo si projít větrný mlýn v Cholticích u Litultovic. „Ale tím pádem jsme limitování množstvím parkovacích míst či tím, kolik lidí může na prohlídku expozic. Proto musíme, ač neradi, počet zájemců omezovat,“ zdůrazňuje hlavní organizátor Veteran Rallye Ostrava.

Tatra Veteran Sport Club Ostrava vydal také v polovině loňského listopadu dokonce knihu o historii Veteran Rallye Ostrava v letech 1994 až 2019. Bližší informace lze najít na www.tvsco.cz.

Někdo sbírá známky, my zase staré tatrovky

A čím je pro Vladimíra Rojka a jeho kamarády z Tatra Veteran Sport Clubu Ostrava značka Tatra a její automobily? „Tatra je prostě auto z našeho kraje. Je to třetí nejstarší automobilka na světě, která stále ještě funguje. Starší je jen Peugeot a Mercedes Benz,“ odpovídá předseda klubu.

Dodává, že tatrovku měl vždycky rád, pamatuje si, kdy jako chlapec chodil do kopřivnického muzea. „Měl jsem vždycky rád auta a automobilové závody, i když v mém mládí už tatrovky nezávodily, to skončilo koncem šedesátých let, kdy mi bylo tak čtyři pět let. Ale když přišel Dakar a Karel Loprais, tak se značce Tatra zase začalo fandit,“ říká Vladimír Rojek.

S úsměvem podotýká, že sám už je vlastně ve veteránském věku. „Někdo sbírá známky a je rád, když každou sobotu zajde za kamarády na filatelistickou burzu. A je nadšený, když tam sežene něco, co sháněl spoustu let. Obdobné je to i u nás. Máme rádi stará auta a i díky klubu se potkávám se skvělými lidmi, se kterými bych se možná nikdy ani nesetkal. Klub je i určitý relax a díky němu můžeme s přáteli příjemně strávit dny, víkendy, a stále poznávat něco nového,“ říká šéf Tatra Veteran Sport Clubu Ostrava v AVČ Vladimír Rojek.