Lesy, ve kterých se prolíná fantazie s realitou. Už jste v Beskydech potkali tajemné bytosti?

Představte si, že kráčíte hlubokými lesy Beskyd a náhle zahlédnete v mechu podivnou tvář. Zamrkáte překvapením a ona je pryč. Jen se vám to zdálo? Nebo jste právě spatřili jednu z beskydských bytostí?

Podle Jana Tkáče, ostravského ajťáka a tvůrce beskydské mytologie, se vám to rozhodně nezdálo. Už několik let totiž spřádá příběhy tajemných bytostí, které prý obývají nejvýchodnější moravské hory.

Společnost Hasič vystavěl prostorový model osvobození Ostravy. Inspirují ho opomíjené události historie 26/04/2024

A nejen to – Honza a další nadšenci nachází důkazy o jejich existenci při svých víkendových toulkách po beskydských koutech. Ukazují, že fantazie a realita se v beskydských lesích prolínají víc, než by se mohlo zdát. Na sociálních sítích už jejich objevy získaly širokou fanouškovskou základnu.

V září vyjde beskydským bytostem knížka, která má inspirovat děti i dospělé, aby přestali sedět u mobilů a vydali se do přírody. S otevřenýma očima a srdcem. S padesátiletým Janem Tkáčem jsme si povídali o jeho beskydských bytostech a trochu i o něm samotném.

Kdy a kde jste objevil první beskydskou bytost?

Moje první setkání se odehrálo před dvěma lety cestou na Lysou horu. Při výšlapu pracuje tělo a srdce ve velké zátěži, u mě to probouzí kreativitu. A právě při takovém výkonu jsem ho uviděl – pana Čipíčku, bytost z nafoukaného sněhu usazenou na pařezu. Vypadal, jako by šlo o strážce zimního lesa. Musel jsem si ho vyfotit, abych se ujistil, že to není přelud. Pak už to šlo ráz na ráz – další bytosti, sdílení s přáteli, Facebook...

Jak „sbírání“ bytostí pokračovalo?

Pro mě je důležité, aby každá nalezená bytost měla svůj originální příběh. Nejde ale o uzavřený svět. Bytosti reagují na přítomnost turistů v Beskydech. Rád do jejich příběhů vkládám odkazy na naše lidské radosti i strasti.

Třeba beskydští červíci. Rádi cestují tak, že se turistům přichytí na batůžek a značené stezky pak využívají jako své metro. V kabelce jedné výletnice procestoval červík Ludva coby černý pasažér Chorvatsko, Egypt i Dubaj! Po dvou letech se mu povedlo vrátit se do domovských Beskyd, aniž by si ho jeho hostitelka v kabelce za celou dobu všimla. Dnes je mezi ostatními červíky legendou.

Jak beskydské bytosti hledáte? A kolik jich dnes vůbec je?

V archivu jich mám přes tři sta, zveřejněných kolem šedesáti. Cestou jich najdu třeba pět, z toho jednu fakt originální. Nedávno jsem potkal Chrastilku, vypadá jako socha vytesaná ve skále připomínající strážce hor. Při vymýšlení příběhu jsem jí dal schopnost měnit lidi a ostatní bytosti v kámen, což jí dost komplikuje osobní život. (smích)

Je to tedy svět duchů, čarodějů a podobných bytostí?

Ne tak úplně. Beskydské bytosti jsou svébytné, tak jako je osobité Ostravsko i celé Beskydy. Nečekejte Hejkaly a Bílé paní, píšeme vlastní mytologii. V našem světě členíme bytosti do několika hlavních druhů. Jsou tu třeba draci, symbol živé energie, jako zástupci živé podstaty. Pak máme celou řadu bytostí dřevěné podstaty, od stromových mužíků až po ty, kteří ze dřeva přímo povstali. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na obyvatele říše kamenné a sněhové. Jediné, co nám zatím chybí, jsou vodní bytosti – ty se totiž špatně fotí! (směje se).

Mechomor – skřet s temným osudem. Foto: Vladimír Pryček

Do vašeho světa beskydských bytostí však patří i Radegast...

Přesně tak. Radegast jako bůh války má v mém podání i svou vlastní armádu – Radegastovy legie. Vybral si ty nejudatnější válečníky mezi bytostmi, aby s ním chránili Beskydy. Takový náš ekvivalent blanických rytířů.

Takže beskydská mytologie čerpá ze staroslovanských kořenů?

Určitě se jimi inspiruji, i když jde spíš o drobné odkazy a detaily než o přímé převzetí nějakých mýtů. Jména některých bytostí nejsou vymyšlená, ale skutečná staroslovanská – Vlkomír, Budimír a další. Tak trošku navazuji na pradávné slovanské dědictví našeho kraje.

Prozradíte nám některé ze svých nejoblíbenějších bytostí?

Těch mám opravdu hodně. Třeba Bobyho, strom se záporným IQ, který je geniálním šachistou právě proto, že mu to myslí úplně jinak. Nebo Pazuch, strážce klíčů od Radegastova pokladu. A pak jsou tu členové Kamenné ligy – na stezkách číhají na turisty a soutěží v tom, který nešika díky nim zakopne, uklouzne či přímo upadne. Mají svůj bodovací systém, který začíná jedním bodem za nadávku, kterou turista vypustí a končí 100 body, pokud je nutný zásah horské služby.

Jaké poselství by měly beskydské bytosti předat nám, obyčejným smrtelníkům?

Zpočátku byl ten svět hlavně projevem mé vlastní fantazie bez nějakého hlubšího záměru. Ale jak jsem ho propracovával, začal jsem si uvědomovat jeho potenciál. Beskydské bytosti by se mohly stát unikátním lákadlem, které přitáhne do Beskyd více návštěvníků. Rodiče s dětmi by mohli poznávat jejich příběhy, hledat je v lesích, zažít kousek toho světa fantazie na vlastní kůži. A třeba si přitom i lépe uvědomit krásu a hodnotu přírody kolem nás.

Slyší na to Moravskoslezský kraj?

Ano, jsou otevření spolupráci a vidí v tom příležitost. Věřím, že společně ten svět dokážeme ještě víc rozvinout a zpřístupnit lidem.

Mám radost, když mi čtenáři a fanoušci píšou, že se při výletech do Beskyd najednou dívají kolem sebe jinýma očima. Hledají stopy bytostí, ale přitom si víc všímají detailů a malebnosti krajiny. To je přesně to, o co mi jde – aby beskydské bytosti pomohly lidem zažít přírodu intenzivněji a navázat s ní osobnější vztah.

Píšete o beskydských bytostech i knihu. Kdy vyjde a o čem bude?

Ano, pracuji na sérii tří knih nazvané „Kroniky beskydských draků“. Jejich hrdiny budou jablunkovští zakrslí draci, kteří žijí v utajené osadě v Beskydech. Jsou to takoví mírumilovní vegetariáni, velcí asi jako pes a vlastně ani neumějí chrlit oheň. (směje se) První kniha sleduje dobrodružství malého dračího kluka, který se ocitne daleko od domova a při hledání cesty domů potkává další bytosti. Přitom zjišťuje, že se do Beskyd vrací zlo, díky kterému už dříve jablunkovští draci málem vymřeli. Tento díl je spíš akční, pro kluky, druhý díl, kde se přidá i hrdinova sestra, je víc holčičí a objevuje se v něm víc magie a fantasy. No a třetí díl bude epická bitva o Beskydy, při které bude pomáhat i Radegastova legie.

Takže beskydský Tolkien?

(smích) To ne, nepovažuju se za druhého Tolkiena nebo Rowlingovou. Můj hrdina není žádný Harry Potter se superschopnostmi. Je to normální dračí kluk, tak trochu průšvihář, který se prostě k něčemu připlete a pak už ho vláčí běh událostí. Navíc se snažím, aby knihy bavily a oslovovaly hlavně dnešní moderní děti, já jim říkám „digitální děti“.

Budimír – strážce hranice. Foto: Vladimír Pryček

Zmínil jste, že vaše knihy cílí na „digitální děti“. Co tím přesně myslíte?

Víte, při svých výpravách do Beskyd potkávám čím dál méně dětí staršího školního věku. Opravdu. Často tam potkávám mrňata, která ještě nejsou pod vlivem mobilů, a vezmou je tam rodiče. Ale školáci nebo starší školáci nejsou v horách moc vidět. Dnes je totiž mobil konkurentem jakékoliv alternativní činnosti. Ať už je to obyčejný výlet na hory nebo čtení knih, máloco dokáže mobilům konkurovat. Proto jsem si řekl, že knížku o beskydských bytostech udělám tak, aby byla vhodná pro tyto „digitální děti“.

A jak toho chcete docílit? Propojením klasické knihy s moderními technologiemi?

Přesně tak. Zakazováním mobilů z dětí nadšené čtenáře neuděláme. Vždyť technologie můžeme využít k tomu, abychom dnešním dětem udělali z knihy interaktivní zážitek. Kroniky beskydských draků proto budou obsahovat jak knihu, tak i audioknihu a také QR kódy odkazující na bonusový obsah – další obrázky, informace o bytostech nebo třeba zákulisí vzniku audioknihy.

A samozřejmě čtenáři budou moci hledat skutečné bytosti přímo v Beskydech! Ve spolupráci s krajem plánujeme vytvořit speciální „kešky“ (skrýše), které povedou k místům, kde se bytosti vyskytují. Do některých kešek bych rád zakomponoval i moderní vychytávky jako instagramové filtry. Představte si, že najdete kešku s odkazem, vyfotíte se, a najednou máte třeba hlavu dračího kluka nebo vám na rameni sedí oživlá větvička.

Audioknihu vám namluvil známý herec Robin Ferro z Divadla Mír a Třech tygrů. Jak se vám podařilo ho k tomu přesvědčit?

No byl to velký lov. Robin totiž ještě nikdy žádnou audioknihu nenamluvil. Ale měl jsem jasno, že chci někoho, kdo má vztah k Ostravsku a Beskydám. Robin mi z herců, kteří by přicházeli v úvahu, zasvítil. Dokáže vystihnout trochu naivního hlavního hrdinu kluka a má úžasný hlas. Před nedávnem jsme nahrávání dokončili, jsem úplně nadšený.

Beskydské bytosti už mají i vlastní web, je to tak?

Přesně tak, každá bytost tam má svůj popis a svou sekci tam má i chystaná knižní série. Víte, co je zajímavé? I když jsem hodně bytostí objevil a vyfotil sám, velká část těch nejlepších a nejoriginálnějších snímků pochází od fanoušků. Například takový Tajemnoš, to je skvost, který nám poslal jeden nadšený „lovec“. Beskydské bytosti najdete i na Facebooku a Instagramu.

Nemyslíte, že by se z beskydských bytostí mohl stát skvělý námět třeba pro večerníček?

Rozhodně! Knížka, kterou připravujeme, je určená po děti asi od sedmi let. Mně by se líbila třeba série krátkých animovaných skečů s našimi dráčky. A tím, jak se v poslední době rozmáhá umělá inteligence, by v blízké budoucnosti taková série animovaných skečů nemusela vyžadovat tak velké investice jako dnes.

Foto: Vladimír Pryček

Když mluvíme o umělé inteligenci – na vašem webu u fotek bytostí upozorňujete, že nejde o výtvory AI. Dnes je na internetu spousta realisticky vypadajících obrázků, které ve skutečnosti vygeneroval počítač. Myslíte, že je umělá inteligence do budoucna pro lidstvo hrozbou?

Zatím bych to jako vyložené nebezpečí neviděl. Co se týče generovaných obrázků a videí, lidé jsou zvyklí filtrovat – v 80. letech se taky nevěřilo všemu, co se psalo v novinách, dnes zas nevěříme všemu na internetu. Takže určitý filtr pořád máme. Pravdou ale je, že některé modely AI už dnes zvládnou určité úkoly lépe než člověk. Takže nás určitě čekají velké změny, ale jak přesně budou vypadat, to vám dnes nikdo neřekne.

Aby jednou beskydské bytosti po vás nepřevzala umělá inteligence…

Zkoušel jsem umělou inteligenci nechat napsat kousek knihy. A dobrou zprávou je, že to zatím moc nezvládá. Potřebuje nejdřív zadat všechny důležité body příběhu, zápletky, zvraty a výsledný text není nic moc... Ale kdo ví, co bude za pár let, že? Myslím, že nejvíc ohrožení jsou autoři romantické literatury. Tam se hodně jede ve vyjetých kolejích a používají se stejná klišé dokola. Takže Ordinace v růžové zahradě je přesně to, co by v budoucnu měla psát umělá inteligence. A možná to bude hned i natáčet! (směje se)

Jste rodilý Ostravák? Jak jste se vlastně dostal k beskydským bytostem?

Vyrůstal jsem v Ostravě v 80. letech a na střední hodně fotil. Pak mě ale v 90. letech pohltily počítače a začal jsem pracovat jako ajťák. S dětmi jsem chodil na výlety, ale pak odrostly a za covidu jsem trávil většinu času doma. Tehdy jsem si naplno uvědomil, jak dobře se cítím v přírodě. Čím jsem starší, tím víc vnímám, co mi dává – vyčištěnou hlavu, pocit svobody, úlevu od bolesti zad z věčného sezení... Takže před dvěma a půl lety jsem začal pravidelně vyrážet do Beskyd. A ejhle, najednou jsem míň nemocný a rychleji se uzdravuju!

Takže teď vyrážíte do hor každý víkend?

Snažím se, hlavně v neděli, to už je v Beskydech klidněji. Nejradši chodím sám, občas vyrazím s kamarády nebo se synem. Sám si ale nejlíp pročistím hlavu. Vybírám si klidnější trasy a šlapu třeba 6-7 kilometrů nahoru a pak zas dolů.

Bradavičník mámivý. Foto: Vladimír Pryček

Máte v Beskydech nějaká oblíbená místa?

Úplný expert zatím nejsem, ale moc rád chodím na Kněhyni. Je tam nádherný prales. Pak jsem si oblíbil výšlapy směrem na Slezské Beskydy, kde je klid a krásné výhledy. Ale poslední dobou spíš, než konkrétní cíl razím heslo „cesta je cíl“.

Čím jsou pro vás Beskydy? A myslíte, že jsou přelidněné, jak někteří říkají?

Beskydy jsou moje srdeční záležitost. Mají velikost tak akorát pro postaršího ajťáka jako já. Přelidněných je ve skutečnosti jen několik lokalit. Ale věřím, že třeba beskydské bytosti by mohly pomoct rozptýlit turisty i do méně známých koutů.

A jaký je váš vztah k Ostravě, kde teď žijete?

Jsem zapálený ostravský patriot! Ostrava je velmi skvělé místo pro život, kde člověk najde vše, co potřebuje. Líbí se mi i přístup Moravskoslezského kraje. Jediná věc, která mi dříve vadila, byl zimní smog. Protože když máte v Ostravě rodinu, tak je to na dětech poznat. Ovšem životní prostředí v Ostravě se v poslední době výrazně zlepšilo. Bydlíme v Heřmanicích a tam vždy přicházel smog z Polska. Ale je vidět, že i Poláci své provozy odsířili.

Foto: Vladimír Pryček