Nacity! Pojďme zkrášlit veřejný prostor

Některé pěkné a úspěšné spolupráce vzniknou náhodou, tak jako setkání Jiřího Knoppa s architektkou Pavlou Tylichovou. Úspěchy jejich spolupráce ale náhodné nejsou, ceny odborníků i chválu veřejnosti si zasloužili svými neotřelými nápady a chutí jít někdy i tak trochu proti davu.

„Celý svůj profesní život se zabývám rozvojem obcí a řízením projektů pro obce a města. Vždycky mě veřejný prostor zajímal. Záleží mi na tom, aby vypadal hezky. Není to nekonečný statek a měli bychom se k němu takhle chovat. Shodou okolností jsem před sedmi lety potkal Pavlu a začali jsme spolupracovat,“ popisuje začátky společné práce Jiří Knopp.

Proměny kraje Tady se žije krásně. Vesnicí roku se staly Palkovice 07/06/2024

„Já v té době byla na mateřské dovolené. A naše spolupráce začínala tím, že kluci potřebovali nakreslit podklady k projekčním záměrům. Říkala jsem si, že aspoň nevypadnu z profese a začali jsme spolupracovat opravdu zlehka,“ říká Pavla Tylichová.

Kluci z týmu zrovna řešili cyklostezky a zabývali se rozvojem některých oblastí, když Pavlu napadlo, že by v rámci veřejné cyklistiky mohla vymyslet něco vlastního, speciál­ního – funkční a pokud možno zajímavý cyklobox.

„Tenkrát mi to připadalo trošku jako protiúkol. Ve městech a státech, kde se hodně jezdí na kole, člověk vidí kola opravdu všude. A ten protiúkol jsem viděla v tom, že mi přišlo zvláštní dávat do prostoru nějakou krabici. My Češi pořád máme strach, že nám kolo někdo zcizí. Přemýšlela jsem, jak to uchopím, abych byla jako architekta spokojená, aby box dobře zapadl do prostoru – mám pocit zodpovědnosti vůči všem, jsou to prostory nás všech. Snažila jsem se to uchopit z jiné strany. Nechtěla jsem, aby v prostoru byla bariéra, tak jsem k cykloboxům vymyslela přídavné sedáky. Primární funkce úložné krabice se najednou stala sekundární a ve své podstatě je to obytný kus nábytku,“ říká Pavla.

Po úspěchu cykloboxů si spolu s Jirkou řekli, co kdyby pokračovali a založili firmu?

„Určitou dobu jsme přemýšleli, kam cyklobox jako takový posunout. Je pravda, že určující je rozměr kola, cyklobox prostě zmenšit nejde. Pak jsme ale pozorovali, že lidi opravdu rádi vylezou na ten box, pozorují prostor okolo. Rozhodli jsme se tedy cykloboxy zkrátit a vymyslet, že tím můžeme vyřešit situaci různých úložišť, které bývají v České republice úplně všude. Přitom mám pocit, že to do prostoru přináší výhody, je to hravé, lidi si to zabydlí. Tím tedy vznikl další produkt,“ říká Pavla.

„Tak vznikla další řada, kterou vyvíjíme do výroby, což jsou parkové lavičky Fully. Chceme mít více možností, protože každý veřejný prostor vypadá jinak a má jiné požadavky. Cykloboxy taky vypadají různě – například když je cyklobox u vodní plochy, tak jej můžeme vyskládat až na takové molo; nebo může být malinkaté zastavení pouze s dvojicí cykloboxů a pár rozesetými lavičkami. Je to vždycky individuální a snažíme se nabídnout komplexní řešení,“ říká Jiří Knopp.

Dvojice hledala někoho šikovného, kdo dokáže cykloboxy, lavičky, a další mobiliář, klidně i ve větších sériích, vyrobit. „Byla to opět shoda okolností. Po Pavle jsem potkal Petra Machovského, což je šikovný člověk, a u něj zadáváme výrobu. Zároveň je i společník v Nacity.

Na různých místech kraje, ale i za jeho hranicemi, je dnes již okolo dvou desítek cykloboxů z Nacity. „Potřebujeme se naučit chodit v tom, jak oslovovat obce. Učíme se oslovovat architekty, developery, kteří by o to měli zájem. Přichází k nám zpětná vazba s cykloboxy a my zjišťujeme, že záběr nemusí být jen pro obce – může to být alternativa zahradní chatky, kdy se tam může uložit například sekačka, ale nebude to překážka v prostoru,“ říká Pavla.

Foto: se souhlasem Nacity

Po úspěchu cykloboxů se v Nacity rozhodli, že by se mohli pustit do vymýšlení a výroby koktejlových a piknikových stolů. „S nimi nyní sklízíme úspěchy. Jde o řadu Muselet, tedy vyšší koktejlový a nižší piknikový stůl. Neměli jsme úplnou koncepci. Jiří mi dá nápad, zadání. Jako vždycky si člověk udělá rešerši. Ve chvíli, kdy si uvědomí, jak široký a krásný je trh s mobiliářem a nábytky, tak je těžké do něj vstupovat. Pokud do něj přesto chceme vstoupit a být úspěšní, tak je potřeba dát produktům něco navíc, něco, co by nám mohlo konkurenčně pomoct,“ říká Pavla.

U stolů měla myšlenku, že pokud nábytek vymyslí tak, aby byl stohovatelný, tak by na českém trhu mohl být výjimečný. „Můžeme tak velmi zpříjemnit užívání nábytku – například pro restaurace s omezeným množstvím skladovacích prostor. Je to ale příjemné i pro obsluhu, protože nemusí po směně řešit jednotlivé židličky. Není jeden kus stolu, ale stůl, ke kterému se nemusejí pořizovat židle,“ popisuje Pavla.

Vyšší koktejlové stoly byly k vidění například na loňském festivalu Pojez v Dolních Vítkovicích. „U těchto stolů se člověk opírá, nesedí na polstrované sedačce. Je to uživatelský bonus – popíjí se, je zábava. Mám pocit, že velké procento lidí spíš rádo stojí, než sedí. U koktejlového stolu není omezený počet uživatelů jako u klasických stolů. Je to přece jen rozdíl. U takového stolu může najednou stát až patnáct lidí, výhodné je to pro bistra, gastrofestivaly. Stoly mají logistické i stabilní výhody, nic se nemusí montovat. Myslím, že stoly můžou být zajímavé i pro komunitní centra ve městech. Veřejný prostor měst vnímám jako společný obývák, kdy lidi spolu chtějí trávit čas,“ říká Jiří.

Foto: se souhlasem Nacity

Hned druhý rok, co Nacity představilo své stoly na Designbloku, přišlo nečekané ocenění. „Získali jsme nominaci na ocenění, vybírala nás mezinárodní porota plná velkých osobností evropského designu. Říká se, že kategorie nábytku je velmi sledovaná. Název kategorie byl Designblok Award – kategorie nejlepší nábytek. Skončili jsme mezi třemi nejlepšími. Těší nás, že jsme oslovili zahraniční i českou odbornou veřejnost,“ říká Pavla.

Mezinárodní porota se vyjadřovala, že se jim líbí samotný tvar stolu, že fyzicky zobrazuje sounáležitost u kulatého stolu. Pak se taky líbilo udržitelné použití lana jako součásti stolu. „Když totiž na laně lezete a dvakrát, třikrát do něj spadnete, tak už se nedá použít. Je tam prostor na udržitelnost. Mohli bychom udělat řadu, kdy lana nejsou úplně intaktní, ale na funkci sedáku mohou krásně sloužit. Kupující by s tím byl obeznámen, ale měl by tam i přidanou hodnotu příběhu, že lana někdy zachraňovala životy a teď slouží dál,“ vypráví Jiří.

A jaké mají v Nacity plány do budoucna? „Když mě tehdy Jiří oslovil na piknikové stoly, tak jsem vymyslela rovnou čtyři řady. Máme co vyrábět. Je to spíš o přetažení do sériové výroby, je potřeba žádat o finance. Zároveň nám to přidává sebevědomí tomu věřit a jít dál do vývoje. Dává nám to pocit, že to má smysl, a že by to snad mělo fungovat i po byznysové stránce,“ říká Pavla a Jiří ji doplňuje: „Naší vizí je každý rok přijít s něčím novým. Jsme malá, lokální firma, nemůžeme mít velké oči. I takoví velcí hegemoni představují maximálně pět novinek ročně.“