Nákupy v polském Rybniku? Město s českou historií vás možná překvapí
Polský Rybnik leží asi padesát kilometrů nad Ostravou, a nebudete-li zrovna provádět rychlostní zkoušky nového automobilu, dorazíte do něj za necelou hodinku.
Pokud vám jméno slezského města zní tak trochu česky, jdete po správné stopě. Byly doby, kdy město patřilo k zemím Koruny České a bylo v něm rybníků jako v Třeboni. Modrá ryba se dokonce dostala i do městského znaku. V roce 1742 Rybnik připadl Pruskému státu a po první světové válce, přestože 71 % obyvatel bylo proti, byl pro změnu připojen k Polsku.
Rybník je malou perlou mezi slezskými městečky, bývá považován za nejzelenější polské město, a přestože má daleko, nejen geograficky, do Českého Krumlova nebo Oxfordu, jisté kouzlo mu nelze upřít a za návštěvu určitě stojí.
Kromě několika malebných zákoutí a Baziliky svatého Antonína Padovského, která je se svými pětadevadesátimetrovými věžemi nejvyšším kostelem Horního Slezska, je Rybnik díky odvážnému rozhodnutí zastupitelů také komerčním centrem regionu. Přímo uprostřed města totiž nevyrostla jedna, ale hned dvě velké obchodní galerie: Rybnik Plaza a Focus Park.
Focus Park. Foto: Marek Prorok
Díky tomu se Rybnik stal jedním z mála měst, kde je možné zcela bez problémů zaparkovat přímo v centru, projít si ulice a obchůdky okolo, a pak si třeba zajít na večeři do některé z místních restaurací, třeba SPHINX na hlavním rynku. Tato fakta z Rybniku dělají ideální cíl pro spíše nákupní a gastronomickou než sportovní nebo turistickou výpravu.
Obě rybnická centra, stejně jako Pizza Hut na hlavním rynku, byla postavena a otevřena dávno před ostravskou Novou Karolinou. Pamatuji si, že jsem do nich jezdíval už před rokem 2009, kdy jsem vyzpovídal tehdejšího primátora Rybniku jménem Adam Fudali (ve funkci 1998 - 2014).
Rozhodnutí o výstavbě se podle něj neobešlo bez široké společenské diskuse a hlasitě vyjádřených obav – zejména pokud jde o dopravní zátěž v centru města. Kdyby ale toto rozhodnutí neučinili, centru Rybnika by možná dodnes dominoval zdevastovaný bývalý pivovar a na křižovatce ulic Raciborska a Dworek by bylo parkoviště s dírami.
Rybnik Plaza. Foto: Marek Prorok
My však pohodlně parkujeme na střeše Rybnik Plaza a hned si děláme několik aktuálních fotografií za krásného podvečerního osvětlení. Minule, ještě před pandemií, mi v této činnosti zabránil aktivní strážce budovy, protože paneláky za cestou jsou proklatě blízko, a je třeba respektovat lidské soukromí.
Vzhledem k tomu, že synovy natažené vazy v kotníku se ještě úplně nezotavily z nepovedeného skoku na trampolíně, vrcholem dnešního turistického výkonu bude překonání vzdálenosti mezi oběma obchodními centry, s malou zastávkou na náměstí.
Základem každého dobrého obchodního centra je obchod s potravinami. Zatímco žena si prohlíží módní značky, muž se probírá nabídkou cizokrajných vín či těstovin, a dítě přemýšlí, za jakou hračku utratí svých 20 zlotých nečekaného kapesného. V Rybnik Plaza můžete potraviny nakoupit ve Stokrotce neboli Sedmikrásce, ale ve Focus Parku už nějakou dobu proviant neseženete.
Dlouhá léta jsem přitom mířil právě tam, do vyhlášeného řetězce s delikatesami Alma. V roce 2016 ovšem Alma kvůli finančním problémům Rybnik opustila. Nebyla úplně levná, spíše luxusní, a Poláci stále, možná ještě více než my, slyší na slovo „tanie“. Dnes je na jejím místě ve Focus Parku prodejna elektroniky.
Kreatywna Kawa. Foto: Marek Prorok
Do Rybnik Plaza jsem pro změnu jezdíval na vynikající Costa Coffee, ještě když jsme si o něm v Ostravě mohli nechat jen zdát. Dnes už tato kavárna v Rybniku neexistuje, zatímco v Moravskoslezském kraji si Costa Coffee můžete dát i na pumpě. Na druhou stranu zde na každém rohu narazíte na původně varšavský Grycan, který expandoval i k nám, a káva v něm chutná vskutku výtečně.
Po minulé návštěvě Ratiboře jsem se poučil, a nechal si alespoň polovinu nádrže pro polský levný benzín (litr za 5,36 zlotých). Po cestě zpět jsme ještě zamířili na rychlý srovnávací nákup do LIDLu. Ačkoli srovnávací, stejně kupuju jen věci, které aktuálně potřebujeme, a nevytvářím si žádné válečné zásoby.
Nabídka LIDLu mi v Polsku připadá bohatší, na přibližně stejně velké prodejní ploše. Možná je to jen odlišností sortimentu - pod značkou Italiamo třeba nacházím čerstvé (nikoli sušené) plátky pro lasagne (250g, 4,75 zlotých). Za dvě červené bio papriky zaplatím 8,56, Costa Coffee je zde alespoň pomletá v sáčku a ve slevě za krásných 11,19.
Radost mi udělají malé okurky, které už u nás přestal LIDL prodávat, alespoň v našem obchodě. Beru normální i chilli po 4,46 zlotých. Druhá večeře - chlazené pirohy s masem 400g, 5,22 zlotých, kilogram mandarinek - 6,65, bio okurka hadovka - 5,70.
Nakonec ještě do košíku přihazuju Tofelek/Tofík, abych si na něm spočítal potenciální úspory a vnitřně si zdůvodnil, proč mě nebaví jezdit do Polska za slevami. Zatímco u nás stojí 4,90 Kč a ve slevě 3,90 Kč, v Polsku jsem ho dostal v přepočtu za 3,70 Kč.
Foto: Marek Prorok
Na každém Tofíku tedy ušetřím 20 haléřů, pokud je u nás v akci, a korunu dvacet, pokud v akci není. Kdybych jich koupil tisíc, vydělal bych tedy přes tisíc korun! A co teprve, kdybych jich nakoupil milión! Byl by ze mě tofíkový milionář!
Kurz 1 PLN = 5,36 CZK.