Něco na tom golfu je: v Karviné golfisté vystřídali horníky

Lze si hlavu ukroutit, ale je to tak. Karvinské hřiště Lipiny loni uzavřelo svou již desátou sezonu existence. Málokde se projevuje prospěch golfu tak evidentně jako na místě, rekultivovaném po důlní těžbě. Pro krajinu i pro lidi.

Na dohled od majestátní stavby Dolu Darkov – působící někdy tak syrově, že se jí říká Mordor – a v sousedství dalších těžebních věží dolů ČSA a ČSM se hraje golf už tak bezstarostně a samozřejmě, jako by tu jamky stály odjakživa. Přitom o stavbě se definitivně rozhodlo až v roce 2007 a golfové hřiště nebylo zdaleka první variantou, co provést na půdě zasažené hornictvím.

Nedávnou minulost připomíná věrná kopie těžní věže u vstupu do Lipin. Technická rekultivace – zasypání hlušinou a vytvarování terénu – byla hotova už v roce 1998. Následovala biologická. Měla se tu rozprostřít orná půda, pak vyrůst les. Nakonec společnost OKD prosadila výstavbu golfového areálu. Zrovna, kdy končil boom ekonomiky i golfu a nastávala doba šetření.

Na druhou stranu, načasování investice bylo z hlediska vývoje logické. Zatímco dříve rekultivace na Karvinsku znamenaly zalesňování a zatravňování „mrtvých“ oblastí, nebo vznik vodních ploch na místech, kde poklesl terén, posléze se začalo ve spolupráci s městy a obcemi myslet hlavně na využitelnost území.

To se týkalo také prostoru mezi řekou Olší a Stonávkou, u silnice z Karviné na Ostravu. I tady se prosadila myšlenka, která už došla naplnění jinde.

Hřiště v Sokolově vzniklo rovněž na pozůstatcích po těžbě uhlí, na Dýšině u Plzně se dříve těžila železná ruda a také golf u Kunětické hory napravil původní skládku popílku z nedaleké elektrárny Opatovice.

OKD investovalo do plochy padesáti hektarů asi 170 milionů korun. Zhruba 44 milionů poskytla Evropská unie přes Regionální program Moravskoslezsko. V dubnu 2012 se nejprve otevřelo prvních devět jamek, tzv. mistrovská část a tedy „dospělé“ hřiště se vším všudy, potřebným pro „velký golf“. V srpnu pak šla do provozu tzv. veřejná devítka jamek, menší cvičné hřiště, ovšem postavené podle stejných postupů jako to velké.

Hned po otevření získaly Lipiny ocenění v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje za rok 2011, a to od odborné poroty za ekologii. Vznikl tu unikátní ekosystém s množstvím druhů fauny a flory, který nenechá nikoho na pochybách o tom, zda je golf přínosný.

Byl tu ještě plán druhé mistrovské devítky směrem na Důl Darkov, ale ten se neuskutečnil. Dvě devítky v této kombinaci se ukázaly jako postačující. V případě mistrovského hřiště sice nejde o plnokrevnou osmnáctku, co se počtu jamek týká, čímž je limitováno pořádání nejvyšších turnajů. Avšak devítku lze obejít dvakrát za sebou, a to už jde o pořádnou porci délky.

S maximem 3671 metrů z nejvzdálenějších odpališť patří Lipiny k nejdelším takovým hřištím v Evropě. S profilem a provedením pak k nejzdařilejším.

Na první pohled by se mohlo zdát, že krajinou se rozprostírá rovina, ale terén byl pečlivě vymodelován a na jamkách se střídá převýšení, počítané někdy i v desítkách metrů. Délku vyhání na maximum také fakt, že mezi devíti jamkami se tu neobvykle nachází pouze jedna s parem (normou ran) tři.

Jenže to není žádný drobeček. Na zasažení středu greenu, podle normy jednou ranou s počítáním dvou následujících puttů, je potřeba ze žlutě označených odpališť, určených pro nejširší výkonnostní skupinu hráčů, zahrát 171 metrovou ránu. A to pro většinu golfistů této kategorie znamená hrát nikoli obvyklým železem, ale holí na delší rány, tedy hybridem nebo dokonce dřevem.

Tohoto Goliáše obepínají tři jamky s parem 5 a pět s parem 4. Začátek i konec mistrovských Lipin je vcelku milosrdný. První „uvítací“ jamka se stáčí vlevo, zatímco vpravo číhá voda, na zhruba tři sta metrů, což na dvě rány do greenu není moc. Jenže od prvních chvil se tu vyžaduje přesnost, protože na zbloudilé úvodní rány čeká bunker vpravo u fairwaye a na ty další zase vlevo u greenu.

Končí se rovněž čtyřparem, ještě o něco kratším než na jedničce (279 metrů pro muže a 236 pro ženy), ale zase to má háček. Fairway je nesmírně úzká, což také vyvolává úzkost na odpališti, ale plocha zároveň „padá“ ke greenu, a tím zase vyzývá k útoku. Zkombinovat tyto dva protichůdné elementy není jednoduché. Pokud se odpal povede, čeká už jen krátká rána na green u krásné klubovny.

Sem, do příjemné restaurace s terasou, u vody a vodotrysku, může přijít z „ulice“ každý, tak jako na golf, aby pojedl skvělé kuchyně, popil cokoli od kávy po něco ostřejšího, a také se pokochal výhledem k Darkovu, ať už z přízemí, nebo z impozantní vyhlídky v prvním patře vkusné industriální stavby.

Pojďme ale ještě zpět na hřiště, protože jsme neušli zdaleka tolik, abychom si mohli dát v restauraci zaslouženou odměnu. Na pětiparové jamce číslo 2 se už terén mírně vlní i táhne do kopce. Také tu můžete spatřit na jezírku rodinku labutí. Jamky na sebe plynule navazují a s pětkou se hra vrací ke klubovně, na dvojitý green, jehož levá část patří jamce číslo devět.

Tříparová šestka vede hráče podruhé k Darkovu. Široké a velkoryse postavené jamky jsou také povedeně oddělené, takže v tom široširém prostoru máte přece jen i pocit jisté intimity. Byť na sedmičkovém greenu s Mordorem před očima vůbec nejblíž, jak jen to jde. I když jsme de facto na městském hřišti, tak s Darkovem v zádech působí tak přírodně, jak jen to jde.

Poklonu zaslouží nesmírná kvalita herních ploch. Při letní návštěvě, za veder, byla tráva svěží, na fairwayích hustá a na greenech jemně osekaná. Jediná potíž nastala Lipinám loni, kdy na čtvrté jamce prosákla spodní voda tak, že tu vzniklo nechtěné jezero, se kterým se nedá nic dělat, jen plochu označit jako „půdu v opravě“. Když sem míč zapadne, lze pokračovat bezstrestně novým. Těžba uhlí zasáhla pod okrajové části hřiště, ale jinak jeho provoz neohrozila.

Co je pro golf v Karviné důležité: ani na mistrovském hřišti se nevyžaduje osvědčení pro hru, tedy jakýsi řidičský průkaz, jinde občas stále nutný. Zato se jako všude musí dodržovat základy, tedy etiketa, tempo a pravidla hry.

Druhé devítijamkové je spíše pro začátečníky, ale rovněž se vymyká standardům. S délkou 1549 metrů a parem 30 (standardem bývá 27) totiž neobsahuje jen obvyklé jamky s parem tři, ale má i tři čtyřpary, díky nimž si hráč může udělat slušnou představu o tom, co ho čeká vedle.

Podle odhadů ředitele areálu Pavla Maliny přivedly Lipiny ke golfu přes 5000 nových hráčů. To je vpravdě pozoruhodné. Když uvážíme, že v celé republice je registrováno zhruba 55 000 golfistů, pak věčná sláva Lipinám, kde lidé podle ředitele „ztrácejí ostych a poznávají golf jako normální, rodinný sport se vším všudy.“ Samy Lipiny byly a jsou překvapeny takovým zájmem.

Vliv na to jistě mají vstřícně nastavené ceny. Na mistrovském hřišti se ve všední dny až do 14 hodin hraje devět jamek za 400 korun, odpoledne za 450 a o víkendech a svátcích za 500. Osmnáct jamek má cenu mezi 700 až 900 korunami, což je v podstatě polovina z republikového průměru.

V této podobě je golf na Lipinách dostupný skutečně každému. V prvním roce své existence obsloužily 17 000 návštěvníků, další rok tu bylo už 25 000 hráčů. Loňská covidová sezona přivítala navzdory restrikcím 23 831 hráčů. Trvala od 9. dubna až do 9. prosince. V roce 2019 navštívilo Lipiny asi 21 000 hráčů a rovněž rekordně se hrálo 244 dnů na letní greeny. Když přituhne, vzniknou zimní greeny, ale cvičná louka neboli driving range funguje celoročně a odpaluje se tu i do sněhu. Na cvičné greeny může rovněž přijít kdokoli golf vyzkoušet.

Lipiny vymýšlejí vždy něco pro každého. Turnaje na devět jamek s grilováním, velké osmnáctijamkové soutěže na úpravu handicapu, klubové akce, dny pro ženy, úvodní lekce golfu na veřejném hřišti, dětské akademie, příměstské tábory i představení golfu dětským domovům.

Jako volitelný předmět se golf učí na karvinské základní škole Dělnická. Krásné to spojení, za minulých časů nemožné: Dělnická a golf...

S otevřením Lipin našlo práci dvacet lidí. I to je další plus zdejšího golfu, někdy kritizovaného právě kvůli OKD a jeho provozním ztrátám. Auditorská společnost Ernst & Young navrhla několik řešení, jak dostat Lipiny do roku 2035 k zisku. A to např. nákupem pozemku pod hřištěm, rozšířením areálu, rozvojem sousedního území nebo větší pozorností k polskému golfovému trhu.

Řekněme si to na rovinu. Výdělečná hřiště se v tuzemsku dají spočítat na prstech jedné ruky. Výrazná menšina končí finančně na nule a většina ve ztrátě. Green fee, vstupné na hřiště, by muselo stát mnohem víc, než stojí, aby se náklady skutečně pokryly a nemusely se sanovat odjinud. V případě Lipin nelze ani tak počítat účetní ztráty (v několika milionech ročně), ale spíše pozitiva, která golfový počin v tomto místě přináší. I když ta jsou vlastně nevyčíslitelná.

Jak začínal skokan na lyžích Roman Koudelka

Může za to David Jiroutek, který mě přivedl ke golfu v době, kdy byl trenérem reprezentace. Neuvěřitelně mě to chytlo. Dojížděl jsem často do Liberce na Machnín, kde jsem trénoval a zároveň dělal zelenou kartu. Když byla forma, tak mi na můstku i v golfu připadalo vše strašně jednoduché a jakoby zpomalené. Věděl jsem o každém pohybu a detailu a golf mi v tom moc pomohl.