Nevzdávám se, vzkazuje Lingr z Rotterdamu. Fanoušci ho poznávají víc než v Praze

Fotbalový reprezentant Ondřej Lingr (25) pochází z Havířova. S velkým fotbalem začínal v Karviné, odkud se přes Slavii dostal až do slavného Feyenoordu.

Setkání a rozhovor jsme si domluvili přímo v Rotterdamu, ve kterém si šikovný ofenzivní fotbalista plní svůj sen. Stále je však pevně nohama na zemi, mluví s pokorou a s láskou ke svým nejbližším, díky kterým se dostal až tam, kde teď je. Přiznává sice, že by byl rád, kdyby ve Feyenoordu dostal ještě více šancí, nečekejte od něj ale, že by se vzdával. Takový on totiž není!

Sport V Ostravě vyroste během hokejového MS velká fanzóna, vstup bude zdarma 27/03/2024

Když vám bylo 18 let, naskočil jste za Karvinou v české lize, tehdy proti Spartě. Teď spolu sedíme v Rotterdamu a vy jste hráčem slavného Feyenoordu. Jak vám to zní?

Krásně. Dokázal jsem to jako kluk z Karviné. Dostal jsem se do takového klubu, zahrál jsem si Ligu mistrů. Zahraničí mi v mnohém otevřelo oči.

Ve Slavii jste měl poslední rok smlouvy, chtěl vás Panathinaikos. Jak jste se nakonec dostal do Feyenoordu?

Zrodilo se to z čista jasna. Blížil se konec přestupového období, ale Slavie mě nechtěla pustit. V té době jsem měl jsem nabídku z Panathinaikosu a z Itálie, bylo tam i oťukávání z Německa. Pro Slavii jsem byl klíčový hráč, o to to bylo těžší. Ovšem já jsem měl jasno, chtěl jsem si vyzkoušet zahraniční angažmá. A pak se ozval Feyenoord.

Překvapilo vás to?

Nečekal jsem to. Byl už začátek září, hrála se liga, navíc jsem byl zraněný. Zrovna jsme se Slavií hráli s Baníkem, já jsem měl ráno individuální trénink s kondičním trenérem. Najednou mi volal můj agent Radek Matějek, že mě chce Feyenoord.

Měl jste hned jasno?

Měl jsem od nich nabídku už o rok dříve, hrál jsem proti nim Konferenční ligu. Věděl jsem, že je to fotbalové město, loni získali titul, dostali se do Ligy mistrů. Hned jsem věděl, že do toho chci jít.

Foto: se souhlasem Feyenoordu Rotterdam

Pak už všechno nabralo rychlý spád?

Trénink jsem měl v 11 hodin dopoledne, o tři hodiny později mi slávistický trenér Houštecký gratuloval k přestupu. Upeklo se to vážně rychle, už další den jsme s agentem letěli do Rotterdamu. Moc to pro mě znamenalo.

Ve Slavii jste měl pevnou pozici, ve Feyenoordu jste byl ale úplným nováčkem. Jaký ten přechod byl?

První zápas jsem ještě nehrál, ale ve druhém už jsem nastoupil a připsal jsem si asistenci. To mi pomohlo, debut se mi povedl, ale musím říct, že si stále zvykám. Je tady obrovská konkurence, v kabině mám spoluhráče, které chtějí nejlepší kluby světa. Rostu každým tréninkem a strašně si vážím toho, že tady můžu být. Jasně, určitě bych byl rád za větší šanci a více minut na hřišti, ale když dostanu prostor, tak se snažím ukázat maximum, co ve mně je.

Feyenoord vás přivedl na hostování. Už víte, co bude v létě?

Jsem tady v na hostování, ale smlouvu mám na pět let. Pro Feyenoord jsem byl posledním letním, vlastně už podzimním, přestupem. Klub už vyčerpal povolenou kvótu, takže jediná možnost, jak mě přivést, bylo hostování. V létě se stanu kmenovým hráčem Feyenoordu a co bude dál, to se uvidí. Byl bych nejradši, kdybych získal více prostoru a mohl tady zůstat. Každopádně mám jasno v tom, že chci pokračovat v zahraničí.

Když si vzpomenu na vaši roli ve Slavii, bylo to zvláštní. Pro trenéry jste byl klíčovou postavou, dával jste góly, rozhodoval zápasy, přesto jste často chodil do hry z lavičky náhradníků. Jak jste to vnímal?

Jako fotbalista jsem to musel akceptovat, i když mi to vadilo. Trenéři to věděli, ale taky věděli, že mám moc zlomit zápas z lavičky. Často to dopadlo tak, že jsem tým vyhecoval nebo zápas rozhodl. Slavii se to pak zalíbilo natolik, že to trenéři začali praktikovat často. Já jsem chtěl hrát od začátku, vždy jsem ovšem svou roli přijal a nakoplo mě to ještě k lepším výkonům. Spoustu zápasů jsem ale odehrál i v základu, bylo to vyvážené. A hlavně to bylo vykomunikované tak, že mezi námi nebyl jediný problém.

Slavia je českým velkoklubem, Feyenoord je ovšem zase úplně jiný svět, že?

Je to úplně něco jiného. Nečekal jsem, že to bude až takový skok. Ale každý, kdo v zahraničí působí, vám to potvrdí. Pro nás, jako české hráče, je těžké dostat se do základní sestavy zahraničního klubu. Velkým krokem je už samotný přestup ven, což by veřejnost měla vnímat. Pro český fotbal je přece skvělé, že jsme v cizině. Každopádně je to těžké, protože musíte dokázat, že jste lepší, než domácí hráči. A jejich kvalita je obrovská.

Kdyby se nakonec Feyenoord neozval, skončil byste v Panathinaikosu?

Kdyby nic jiného nebylo, šel bych tam. Ale chtěl jsem čekat, Slavia mě navíc do Řecka nechtěla pustit, protože věděla, že mám na víc. Zpětně jim děkuji, že mě nepustili, protože jsem se díky tomu dostal do Feyenoordu. Je pravda, že jsem na přestup spěchal, ovšem kdybych nepočkal, možná bych se rozhodl špatně.

Bylo těžké opustit něco, co fungovalo, a vydat se do neznáma?

Ve Slavii jsem byl doma, měl jsem skvělé trenéry a parádní partu. Všechno do sebe zapadalo, byly to krásné tři roky, na které budu dlouho vzpomínat. Ze Slavie jsem se odrazil do Feyenoordu, ale tady je všechno o dva levely výš. Máme špičkové tréninkové centrum, Feyenoord je velkoklub. To se nedá popsat.

Foto: se souhlasem Feyenoordu Rotterdam

Na podzim jste si zahrál Ligu mistrů, přitom před pár lety jste hrál ještě před pár tisícovkami fanoušků v Karviné. Jaké jste tam měl začátky?

V Karviné jsem to měl na začátku strašně těžké. Jako odchovanec jsem na startu moc příležitostí nedostával, navíc se často měnili trenéři, což mladým hráčům moc nepomáhá. První ligový start jsem měl pod trenérem Weberem, pomohlo mi i karvinské vedení. Pak jsem šanci chytil za pačesy a už jsem místo sebe nikoho na hřiště nepustil.

A v roce 2020 vás koupila Slavia!

Bylo mi 21 let, Karvinou vedli pánové Jarábek a Mašlej. Sezona se mi povedla, dal jsem dost gólů a zalíbil jsem se Slavii. Tehdy mě chtěl i Baník, ale jakmile se ozvala Slavia, nebylo o čem uvažovat. Bylo to rok potom, co Slavia hrála Ligu mistrů – já jsem měl vždy nejvyšší cíle, takže jsem neváhal a odešel jsem do Prahy, kde se mi změnil život. Přitom to všechno mohlo začít úplně jinak.

Povídejte…

Měl jsem nachystané hostování v Liberci. Šel jsem do přípravy Slavie s tím, že když se neprosadím, tak půjdu pod Ještěd. Ale trenérům jsem řekl, že budu hrát za Slavii, a to se mi taky povedlo. Vypracoval jsem se v klíčového hráče, dokonce nechybělo moc a málem jsem se stal kapitánem.

Slavia se stále drží nahoře, zato Karviné se opět nedaří. Čím to podle vás je?

Karviná doplácí na to, že se tam hráčům nechce. Pro vedení je to strašně těžké. Pro hráče je Karviná daleko, radši jdou blíže Prahy, klidně i do druholigové Dukly. Mohlo by se to změnit, kdyby Karviná hrála ve vyšších patrech, ale teď jsou bohužel dole. Jako odchovanci mi je to strašně líto, zaslouží si totiž úplně něco jiného. Karviná má fantastické podmínky a kdo do klubu jde, tak je spokojený. Jen je třeba celé vnímání města a klubu změnit.

Je vám teprve 25 let, pro spoustu mladých karvinských fotbalistů jste ale obrovskou inspirací. Vnímáte to?

Jsem rád, že mě tak kluci vnímají. Že by jednou chtěli být jako já, to pro mě moc znamená. Vidí mě jako vzor, je to krásné. Jsem rád, že jim něco můžu předat. Plním si svůj sen. Kéž by se v Karviné našel zase někdo, kdo by se vydal stejnou cestou, nebo by mě ještě předčil.

Vracíte teď klubu to, kam jste se z něj odrazil?

Když můžu, tak tam jsem, klukům něco řeknu, rozdám jim autogramy. Za Karvinou hraje i můj mladší brácha, tak snad se mu taky jednou podaří dostat někam dál. Moc bych mu to přál.

Že hrajete za Feyenoord, to pro něj musí být něco. Jezdí za vámi?

Byl tady už třikrát a chystá se znovu. Jsme stále v kontaktu, máme spolu skvělý vztah. Jen mě mrzí, že se nevidíme ještě častěji.

Foto: se souhlasem Feyenoordu Rotterdam

Z Karviné jste se odrazil do Prahy, teď jste v Rotterdamu. Jak se vám tady líbí?

Moc, Rotterdam je veliké a moderní město, s partnerkou stále objevujeme jeho další krásy. Zrovna dnes, během našeho rozhovoru, sedíme v krásném parku, kterých je tady spousta. Všude okolo je krásná příroda, jezdíme i do Amsterdamu. Nizozemsko je krásná země, mile mě překvapila.

Taky je to země, ve které se prolíná spousta kultur. Jak na vás působí?

Je to úplně něco jiného, v mých očích je Nizozemsko ohromně vyspělá země. Je to hrdý a moderní národ. Jsem rád, že to tady můžu zažít a poznat i zahraničí. To je totiž hrozně důležité.

Jak v Rotterdamu vypadá váš pracovní den? Liší se hodně od toho, na co jste byl zvyklý?

Trénujeme od rána. V devět jedu na stadion, kde máme ještě před snídaní individuální trénink. V telefonech máme aplikace, co je třeba zlepšit, a na tom ráno pracujeme. Po snídani máme chvíli čas. Následuje společná týmová posilovna a krátký, ovšem intenzivní venkovní trénink. Poté je regenerace, ve dvě máme společný oběd, pak mítink nebo individuální pohovory a ve tři jsem doma. Ve Slavii trénink zabral maximálně čtyři hodiny, ale trénovali jsme dvoufázově. Tady někdy všechno trvá i sedm hodin, ale pokud nehrajeme, tak mám odpoledne volné.

Feyenoord hraje na krásném stadionu, na kterém se v roce 2000 konalo finále EURA. Jaké máte fanoušky?

Musím říct, že slávističtí fanoušci byli skvělí, ale toto je ještě něco jiného. Na každém zápase máme přes 50 tisíc lidí, je to vážně hukot. Fandí hodně, fotbalem žije celé město. Pokud fanoušci v den utkání prokážou, že jdou na zápas, tak cestují zdarma. Fotbal je tady náboženstvím.

Nerozklepou se vám před takovou atmosférou na hřišti někdy kolena?

Na hřišti to nevnímáte, já už navíc nějaké zkušenosti z Evropy nebo reprezentace mám. Ale je pravda, že když jsme přijeli na Atlético Madrid, kde bylo 70 tisíc lidí, tak to bylo ještě něco jiného.

Vy jste ve Feyenoordu zatím krátce, ale už jste si fanoušky stihl získat?

Fanoušci mě tady poznávají ještě více než v Praze. Lidé ve městě fotbalem žijí, poznají vás všude. Feyenoord je už velkoklub. Když jdete ven, lidé vás zastavují, fotí se s vámi, je to jiné. Hodně mi vzrostla i sledovanost na sociálních sítích, chodí mi spousta zpráv. Mají mě tady za blázna, v tom dobrém slova smyslu. Když se mi něco povede, tak je feedback od fanoušků veliký, což mi dodává sílu, hodně mi to pomáhá. Fanoušky jsem si na svou stranu dokázal získat i ve Slavii.

Feyenoord měl zvuk vždy, ale v posledních letech ještě získal na prestiži – je to tak?

Ano, v posledních letech šel hodně nahoru a pravidelně hraje v Evropě. Je tady trenér, kterého chtěl Tottenham nebo Barcelona. Feyenoord je ve světě vnímán jako top klub, ze kterého přestupujete do elitních lig a klubů. Každé léto se tady točí deset až patnáct hráčů a tvoří se nový tým.

Přemýšlel jste o tom, že byste se jednou mohl z Feyenoordu odrazit ještě výš?

Doufám v to, ale vidím, jaká je tady kvalita. Věřím si, ovšem v mých očích je toto v současné době strop. Teď jen potřebuji dostat víc šancí. Rvu se o to a uvidíme, na co to bude stačit. Kvalita je tady obrovská, ovšem věřím, že pokud dostanu šanci, tak se můžu prosadit. Každopádně už teď jsem hrdý na to, co se mi povedlo.

Pokud opory týmu v létě odejdou, mohla by to pro vás být šance, jak si říct o místo v sestavě?!

Záleží na trenérovi i na posilách, které přijdou. Ale věřím si, že pokud se mi povede příprava, tak se můžu prosadit. Fanoušci mě mají rádi, skvěle se ke mně chová i klub, jen musím přidat více minut. Ale nestěžuju si, každým dnem rostu jako fotbalista i jako člověk.

Foto: se souhlasem Feyenoordu Rotterdam

Tým navíc vítězí, o to těžší asi je se do sestavy dostat, že?

Ano, oproti Slavii je to jiné. Trenér Feyenoordu sází na jedenáct hráčů, které, pokud nemusí, netočí, což plně respektuji. Pokud ve Feyenoordu dostanete šanci v základu a využijete ji, tak už v sestavě zůstanete, takže je třeba být trpělivý. Nedávno jsem poslal náš tým do finále poháru – a to je cesta, kterou musím jít.

Vaši práci ocenil i reprezentační kouč Ivan Hašek, který vás zařadil do své první nominace. Sníte o EURU?

Je to můj sen. Mám 25 let, další EURO už nemusím zažít. S týmem jsme si to vykopali a rád bych se tam dostal. Trenér Hašek za mnou přijel i do Rotterdamu, což bylo moc příjemné. Měl jsem z toho strašně dobrý pocit. Řekli jsme si, co ode mě v reprezentaci mohou očekávat. Doufám, že mi to vyjde a na EURO pojedu.

V zimě se spekulovalo o vašem možném návratu do Slavie. Bylo něco takového ve hře?

Se Slavií jsem byl v zimě v kontaktu, ale návrat nebyl vůbec ve hře. Ve Feyenoordu jsem papírově na hostování, takže jsem nikam ani odejít nemohl. Možná bych hrál více minut, ale já jsem jasně řekl, že se chci porvat o místo v Rotterdamu. Navíc by byla škoda všechno po pár měsících zabalit. Nedávalo by to hlavu ani patu. Každý, kdo mě zná, ví, že nejsem člověk, který by se vzdával.

Před časem se taky psalo, že jste se líbil Spartě. Lákali vás na Letnou?

Oficiálně ne, ale vím, že ke mně měli sympatie. Dál bych to už nerozebíral, jsem slávista.

Zatímco v Česku je rivalita mezi Spartou a Slavií, v Nizozemsku mezi sebou „válčí“ Feyenoord s Ajaxem. Jaké to bylo, když jste na podzim v Amsterdamu vyhráli 4:0?

Ajax na tom byl v té době hodně špatně, fanoušci vlétli na stadion, museli jsem dohrávat o pár dnů později. Bylo to brutální, atmosféra byla neskutečná. Když jsme se pak vraceli domů, tak nás před tréninkovým centrem vítalo pět tisíc lidí se světlicemi. Tehdy jsem na zápas do Amsterdamu chtěl vzít i přítelkyni, ale nic takového vůbec nešlo.

Nechybí vám česká kabina?

Musím říct, že česká kabina není žádný výmysl. Na začátku mi chyběla moc. Ve Slavii jsme měli neskutečnou partu, já jsem společně s Davidem Juráskem kabinu táhl. Nebyl trénink, kdy bychom nevymysleli nějakou blbost. Tady je to jiné, jsou tady skupinky. Máme fajn kluky, hodně jsem se sblížili, ale nikdy to nebude jako v Česku. Skončí trénink a všichni jedou domů.

Pomáhá vám Slovák Dávid Hancko, který do Feyenoordu odešel ze Sparty?

Hrozně moc, jsme velcí kamarádi. Je tady taky Chorvat Luka Ivanušec, sedly si i naše partnerky.

V Nizozemsku jezdí všichni na kole, dokonce i fanoušci na fotbal. Už jste kolu propadl taky?

Ještě ne, ale vidím to všude okolo sebe. Na kole jezdí všichni, za jakéhokoliv počasí. S kolem se tady dostanete všude, je to skvěle vymyšlené.

Foto: se souhlasem Feyenoordu Rotterdam

Z východu naší republiky jste se dostal do evropského velkoklubu, stále ale zůstáváte pokorný a nohama na zemi. Je to těžké?

Je to hlavně zásluhou a výchovou mých rodičů. Jsem moc rád za to, jak mě naši vychovali. Na hřišti jsem sice byl vždycky hajzlík, který věděl, za čím jde, ale v životě vždy zůstanu pokorný. Ale je pravda, že někteří hráči to všechno, co se děje okolo, neunesou a dopadnou špatně. Pokud nemáte základy rodiny a okolo sebe správné lidi, tak je to těžké. Já se každopádně snažím být takový, jaký jsem, a snad takový zůstanu. Třeba jednou můj brácha nebo můj syn budou stejní.

Berete to, kde jste, i jako odměnu rodičům?

Stoprocentně. Teď jsem dospěl do bodu, kdy jim konečně mohu něco vrátit. Investovali do mě spoustu času, peněz i energie, každý den mě vozili z Havířova do Karviné na tréninky. Jsem moc rád, že se teď o ně můžu postarat i já.

V Nizozemsku jste i se svou snoubenkou. Jal dlouho už je po vašem boku?

Jsme spolu od mých 18 let. Za všechno jí jsem strašně vděčný, se vším mi pomáhá. Na dálku studuje, k tomu se stará ještě o mě. Teď plánujeme svatbu, takže máme co dělat. Je mi velkou oporou, stejně jako má rodina. Bez nich bych nebyl tam, kde jsem.