Ostravské devadesátky. Dolů s nimi! A vraťte ty, co zmizely!

Hned v prvních lednových dnech roku 1990 se začali historici a lidé v Ostravě pídit po tom, jak vypadalo hlavní Masarykovo náměstí předtím, než se stalo na desítky let náměstím Lidových milicí.

Nedůstojný název poukazující na nechvalně známou ozbrojenou složku totalitního režimu složenou z tatíků se samopaly a puškami naštěstí rychle po listopadu 1989 nahradil ten původní. Také socha milicionáře zmizela z podstavce ještě dříve, než do Ostravy přijel několik dnů po svém zvolení prezident Václav Havel. Bohužel zmizela tak dokonale, že dodnes nikdo neví, kde a jak skončila. Má snad někdo milicionáře na zahradě? Nebo ho někdo rozbil?

Milicionář na náměstí dostal i bílý zábal

„Kamenný milicionář zdobící ještě nedávno Masarykovo náměstí k velké radosti mnohých občanů našeho města zmizel. Zatímco po řadu let jsme tuto sochu často vůbec nevnímali, události posledních týdnů na ni soustředily zraky všech,“ psal po Silvestru 1989 Ostravský večerník.

Ostravské devadesátky. Když do Ostravy vtrhl sex a erotika 22/08/2024

Zmizení milicionáře vyloudilo u mnoha obyvatel spokojený úsměv. Ještě ve svých posledních týdnech „života“ před Ostravským muzeem posloužila socha dělníka s puškou na rameni k vylepování plakátů, věšení barevných balónků, dokonce dostala bílý zábal…

Až někdo zřejmě na radnici rozhodl, že bude lepší milicionáře odstranit. A začalo se mluvit o tom, že by Masarykovo náměstí mělo získat znovu opravdu důstojnou tvář. Stávala na něm totiž socha svatého Floriana, litinová kašna a především pak mariánský morový sloup. Ten byl ostatně vzácnou a jedinou barokní památkou Ostravy, pocházející z roku 1702.

Kde jsou sochy?

Zvažovalo se umístit na Masarykovo náměstí sochu toho, po kom se jmenuje. Na Masarykově náměstí v centru Ostravy se totiž v posledních dnech roku 1989 objevil kvádr, na jeho čelní stěně je vytesáno Pamětní kámen k pomníku T. G. Masaryka 1930. Na kvádru byl nalepený lístek, který žádal kolemjdoucí, zda někdo ví, kde se tento pomník nachází. Bohužel – dějiny sochu T. G. Masaryka Ostravě nakonec nedopřály. A to i přesto, že na ni město uspořádalo za první republiky hned dvě soutěže.

Obyvatelé Ostravy se také rychle začali ptát, co se stále stojícími ostravskými sochami Klementa Gottwalda. Jedna „zdobila“ místo před Domem kultury, kde dnes začíná růst architektonicky ojedinělá koncertní hala podle návrhu amerického architekta Stevena Holla.

Klémovi nasadili smyčku kolem krku

A pak už to šlo ráz na ráz. Novináři z večerníku litovali, že nestihli zaznamenat odstranění sochy Klementa Gottwalda před Domem kultury ROH pracujících Vítkovic. Fofr byl ráno 17. ledna tak velký, že k odstraňování Gottwalda stihl přijet jen kameraman Stanislav Vacek z výrobního družstva Fotografia Zlín se sídlem v Ostravě.

Proto večerník první zprávu doplnil obrázkem z videa, na kterém má dělnický prezident smyčku kolem krku. Ironií bylo, že akci přihlíželi i ti, kteří k nohám sochy pravidelně a po léta kladli věnce. Některým lidem se však smyčka kolem Gottwaldova krku nelíbila. Do redakce dokonce volal funkcionář městského výboru KSČ a varoval, že si pečlivě pořizuje výstřižky a zápisy o všech antikomunistických činech a hrozil, že ještě přijde doba, kdy tyto své záznamy použije.

Hned na počátku roku také zmizely sochy Klementa Gottwalda, které stávaly před budovou nového ředitelství VŽKG a před hlavní bránou Nové hutě Klementa Gottwalda.

Také Lenin musel z porubské Leninky

V dubnu roku 1990 odstranili montéři i bronzovou sochu Vladimíra Iljiče Lenina, který přežil na podstavci o tři měsíce déle než Klement Gottwald. Předtím se porubští zastupitelé sešli na mimořádném jednání, jehož jediným bodem byl právě další osud této sochy, která stála v centru Poruby od roku 1976. Sto ze 135 zastupitelů zvedlo ruku pro to, aby Lenin, symbol totalitní moci, byl zatím přemístěn do provizorního depozitáře a v případě zájmu může být i prodán.

Foto: se souhlasem Ostravy

Dne 25. dubna přijely k soše V. I. Lenina v Porubě dva jeřáby Hutních montáží a ze žulového podstavce sundaly bezmála čtyřmetrovou, devět metráků vážící sochu, dílo akademického sochaře Antonína Ivanského.

A kde je bronzový Lenin dnes? V roce 2002 obvod sochu V. I. Lenina prodal soukromému sběrateli. „Socha byla dlouho v různých skladech, kde jsme ji měli umístěnou do roku 2002. Pak se prodala soukromníkovi ze Svinova. Jméno si nepamatuji, ale pokud si někdo projde ulici U Rourovny, třeba ji najde,“ říká s úsměvem mluvčí obvodu Poruba Martin Otipka.

Zajímavostí je, že žulový podstavec, na kterém socha Lenina stála, posloužil jako základ busty Pavla Tigrida, kterou v roce 2010 vytvořil Miroslav Rybička. Busta stojí v areálu Jazykového gymnázia Pavla Tigrida na ulici G. Klimenta v Porubě. To jsou paradoxy… Na začátku roku 1990 montéři odstranili z řady míst v Ostravě tři velké sochy Klementa Gottwalda, patnáct pamětních desek, busty, hesla z kovu a mnoho dalšího, co bylo v totalitních časech součástí politické výzdoby.

Sochy z Masarykova náměstí

Na Masarykovo náměstí se vrátil mariánský morový sloup a socha svatého Floriána. Tyto památky musely z náměstí pryč na příkaz KV KSČ v roce 1960. Mariánský sloup a socha sv. Floriana skončily tehdy v Kravařích, kde byly nešetrně pohozeny bez jakékoliv památkové ochrany a péče. Ostravané se začali po těchto památkách pídit už v době uvolnění režimu a to v roce 1967, kdy Ostrava slavila 700. výročí založení města.

Kam zmizela litinová kašna, která jediná se už ale na Masarykovo náměstí nikdy nevrátila, nedokázali říci v roce 1990 ani památkáři, ani pracovníci odboru kultury magistrátu.

Zrestaurovaný morový sloup byl znovu slavnostně odhalen 24. října 1992 a při renovaci kameníci doplnili jeho tři ztracené vázy. Oproti původnímu umístění je však obrácen o 180 stupňů, socha Panny Marie je tedy orientována zády ke staré radnici.

Na Masarykovo náměstí se vrátila také socha sv. Floriána. Po svém odstranění v roce 1960 putovala po různých místech, jednu dobu dokonce ležela v trávě u zámku v Kravařích. V roce 1990 ji znovu vztyčili u kostela v Hrabůvce. Až roku 2008 nechalo město Ostrava sochu zrestaurovat a umístilo ji opět na hlavní Masarykovo náměstí.

Zmizela řada soch, zbourali i kubistické krematorium

Snad v žádném městě degradace kulturní památky nezanechala tak ostudné stopy. Pozornosti normalizátorů neušlo ani třináct kovových plastik v Komenského sadech. Přes protesty autorů musely pryč. Velkou ztrátou bylo pro město i zboření jedinečné kubistické stavby krematoria od známého architekta Vratislava Hofmanna při asanaci ústředního hřbitova koncem 70. let.

V Ostravě a v dalších městech se měnily začátkem roku 1990 názvy ulic. Například havířovští zastupitelé v dubnu 1990 odhlasovali, že dosavadní ulice 40. výročí KSČ ponese název 17. listopadu, ulice Lidových milici bude od té doby Klidná, Gottwaldova třída se stala Hlavní třídou a náměstí Vítězného února začali od dubna 1990 obyvatelé nazývat náměstím Republiky.