Ostravský obvod žaluje ministerstvo, najal si úspěšnou advokátku Janu Hamplovou

Jana Zwyrtek Hamplová je úspěšnou advokátkou - jejích služeb využilo například několik obcí a měst, které se utkaly se státním aparátem. A Jana Zwyrtek Hamplová byla úspěšná.

Nyní bude ve sporu s ministerstvem životního prostředí zastupovat ostravský obvod Mariánské Hory a Hulváky, který si nechce nechat líbit, že ministerstvo posvětilo stavbu spalovny nebezpečných odpadů právě ve zmíněném obvodu.

O případu jsme psali zde.

Paní Hamplová, proč se specializujete právě na právní pomoc obcím a městům?
Samospráva je můj osud. Pohybuji se v ní od roku 1990, a od počátku jsem věděla, že se na právo samospráv budu specializovat. Obor, který byl Popelkou, jsem dostala do popředí zájmu, začala jsem o kauzách publikovat, a dnes s úsměvem tvrdím, že v oboru mne už nikdo nedožene. Přispělo k tomu i nepochybně to, že jsem byla skoro dvacet let zastupitelkou svého rodného města, v době studií jsem pracovala jako úřednice a pak tajemnice městského úřadu, a také jsem byla rok starostkou města. Tyto zkušenosti takzvaně na vlastní kůži jsem pak přetavila do advokátní praxe, a postavila na tom ve své podstatě vše. Byla jsem také asi zdravě „dravá“ a odvážná přijít s novými pohledy na některé otázky, a soudy tomu začaly dopřávat sluchu.

Můžete vyjmenovat ty nejzajímavější spory, které jste vyhrála?
Tak není to jen o sporech, hodně jsem vždy pyšná, když se nám podaří vymyslet dobré projekty bezpečných prodejů pozemků ve stavebních lokalitách a podobně, ale pokud jde o kauzy, tak velmi důležité bylo, když jsem hned na počátku kariéry, ve své podstatě pár měsíců po otevření advokátní kanceláře, vyhrála u Ústavního soudu, a zachránila obci Dolní Bečva desítky milionů. Zpětně dnes musím ocenit odvahu tehdejšího starosty mi věc svěřit, a svou odvahu to přijmout. Pak to byla řada sporů o odvody dotací, kde jsme buď jednáními se státem, nebo přímo u soudů, za posledních deset let zachránili obcím a městům a dalším subjektům skoro půl miliardy korun. Na to jsem hodně pyšná. Naposledy pak to byla výhra opět u Ústavního soudu, kdy soud vyjádřil, že stát se musí starat o své nemovitosti, i když jsou součástí veřejného prostranství v obci či městě, a výhra nad ministerstvem vnitra, že nemůže samosprávě v určitých situacích do samosprávy vůbec zasahovat. A nyní napjatě čekám na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci novely zákona o střetu zájmů, protože zastávám názor, že ta novela je protiústavní. V tom můj názor podpořilo několik desítek senátorů, a tak jsem mohla ústavní stížnost podat. Hodně nyní rozviřují mínění trestní kauzy, kdy stát nedůvodně stíhá zastupitele, ale to už by bylo na román. Ale i ty jsme zatím všechny vyhráli. Takže pořád mám na stole nějakou výjimečnou kauzu. On totiž samosprávě skutečně málokdo rozumí.

Proč jste se rozhodla zastupovat v žalobě proti ministerstvu životního prostředí ostravský obvod Mariánské Hory a Hulváky?
Jednak se ztotožňuji s názorem obvodu na věc samu, totiž že tak blízko obytné zóny se nemá podobné zařízení rozšiřovat, a pak mi odvaha tamního starosty Patrika Hujduse a dalších členů rady umožnila pokusit se prosadit výraznou změnu ve významu stanovisek státních institucí ve správním řízení v obecné rovině. Ne každý by do toho šel, ale obvod Mariánské Hory a Hulváky se tady projevil jako ta správná samospráva, která ví, co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane.

V čem konkrétně tu odvahu spatřujete?
Vedení obvodu pochopilo, že jejich případ může změnit „dějiny“, řečeno obrazně, a připomíná mi tak onu dávnou kauzu Dolní Bečvy. A mohu vás ujistit, že to není vůbec jednoduché stavět se proti státu s podobnou systémovou a doposud nerozhodovanou věcí. Ale na odvážných starostech a starostkách stavíme naše soudní precedenty. Patrik Hujdus patří mezi ně. Tedy doufám, že spolu změníme ty právní dějiny.

Je v něčem ten spor jiný než vaše předchozí?
Je jiný svou podstatou, protože se opět snažíme probít něco poprvé. Zjednodušeně řečeno jde o to, aby jednotlivá stanoviska ministerstev a podobných institucí nebyla závazná pro úředníka, který v konečné fázi rozhoduje o celku. Myslím si totiž, že když je stanovisko takzvaně závazné, ten úředník, který rozhoduje o konečném územním rozhodnutí, pak vlastně nerozhoduje, ale jen opisuje, a to je špatně. Zákon předpokládá, že bude moci samostatně uvažovat, a to chceme výrokem soudu dosáhnout – aby to skutečně mohl dělat. Takže když to tak shrnu, chceme, aby soud vyslovil, že stanoviska nemohou být závazná, aby bylo respektováno zákonem předpokládané volné správní uvážení konečného úředníka v řadě.

Myslíte, že máte šanci uspět?
Doufám v to a udělám pro to vše. Osobně si ale myslím, že jde o tak výraznou změnu pohledu na správní rozhodování, že to skončí až už Nejvyššího správního soudu, eventuálně až u soudu ústavního. Ale ve skrytu duše doufám, že ostravský krajský soud nezahodí šanci vynést republikově významný rozsudek, a odvážně naší žalobě vyhoví už v prvním stupni - tak, jako podobnou možnost využily jiné krajské soudy, například v žalobě proti ministerstvu vnitra Pardubický soud. Tedy skloubí-li se odvaha starosty obvodu Mariánské Hory a Hulváky s odvahou krajského soudu, může tu být brzy další významné soudní rozhodnutí, které by zasáhlo všechna povolovací řízení v republice. A zasáhlo právem - protože jsem přesvědčena, že se ve svém právním názoru nemýlím.