Auto
14/04/2020 ČTK

Před devadesáti lety vyjely do ulic Ostravy první autobusy

​Historie veřejné dopravy v průmyslové Ostravě se začala psát už na konci 19. století, kdy do jejích ulic vyrazila parní tramvaj, následovaná v květnu 1901 tramvají elektrickou.

Postupně rozšiřovaná pouliční dráha se pak na další tři dekády stala přirozenou součástí života Ostravanů, ne všude se však vyplatilo budovat koleje a natahovat dráty. Tramvaje proto doplnily městské autobusy, které v Ostravě začaly jezdit 14. dubna 1930.

Přelom 20. a 30. let minulého století byl přitom v celém Československu érou, v níž větší města začínala s autobusy vážně koketovat. I díky rozvoji techniky, potřebné vozy již - za vydatné pomoci karosáren jako byl vysokomýtský závod Sodomka - dodávaly továrny Škoda, Praha nebo Tatra.

Například v Praze začala pravidelná městská autobusová doprava fungovat v červnu 1925, následovaly Olomouc (únor 1927), Hradec Králové (prosinec 1928) nebo Plzeň (březen 1929).

Za otevřením první ostravské autobusové linky byla Společnost moravských místních drah (SMMD), následník Brněnské společnosti místních drah, která v roce 1894 přivedla do Ostravy parní tramvaj.

SMMD po vzniku Československa sjednotila tramvajové linky v rozrůstající se ostravské aglomeraci a na jaře 1930 se rozhodla přidat i autobusy. Na trase, která vedla z Masarykova náměstí přes Přívoz k chemické továrně, se první vůz objevil 14. dubna 1930, provoz s cestujícími začal o dva týdny později.

Společnost moravských místních drah si pro premiéru pořídila autobus Praga N a k němu dvě Tatry 23 (mimochodem první těžké typy, kde kopřivnická automobilka použila podvozek s centrální nosnou rourou).

Už po roce ale pragovku kvůli vysoké spotřebě podnik prodal a místo ní pořídil dvě Tatry, tentokrát typ 27. Autobusy přitom za první republiky tvořily v Ostravě spíše doplněk k tramvajím, i kvůli odporu pošty, jež sama provozovala autobusovou dopravu a nestála o konkurenci.

Nejdůležitější linkou se během první dekády provozu autobusů v Ostravě stalo hned první spojení z Masarykova náměstí přes Přívoz k chemické továrně, oblíbená byla také linka z Masarykova náměstí k nádraží v Přívoze, jež sloužila jako posila tramvajím a navazovala na některé vlaky.

Pro podnik byla významná také zájezdová nebo dálková doprava, celkově ale autobusyhrály v Ostravě ve 30. letech jen vedlejší roli. Svědčí o tom i fakt, že koncem dekády provozovala SMMD necelou desítku vozů.

Situace se ještě zhoršila během druhé světové války, kdy kvůli nedostatku paliva musely být ostravské autobusy přestavěny na pohon dřevoplynem a svítiplynem, do jejich provozu zasáhl i nedostatek pneumatik.

Největší ránu ale autobusovému provozu v Ostravě ale zasadili na samém konci války Němci, kteří k ústupu zabavili všechny dostupné autobusy s výjimkou jediného. A i o tne město přišlo. Jak píší historici ostravského dopravního podniku, zrekvírovala ho nakonec Rudá armáda.

Po osvobození trvalo přes rok, než se podařilo obnovit autobusovou - ale i tramvajovou - dopravu v předválečném rozsahu, v květnu 1949 pak byl založen Dopravní podnik města Ostravy, který převzal její provozování.

Během 50. let se začaly stále častěji v ulicích Ostravy (ale také na staveništi Nové huti) objevovat nové autobusy, které v květnu 1952 doplnily trolejbusy. Ty nejprve jezdily na okružní lince, později mimo jiné nahradily úzkorozchodnou tramvaj.

Rozmach autobusů přišel v 60. letech, koncem dekády - spolu se zavedením nepřestupního tarifu - začaly častěji zajíždět do centra, vznikly i linky centrem projíždějící.

Na přelomu 70. a 80. let hrály autobusy stále důležitější roli, jejich rozmach ale podobně jako jinde v Československu zbrzdila ropná krize, po které plánovači znovu objevili výhody tramvaje či trolejbusů.

Dnes v Ostravě přepraví autobusy spolu s trolejbusy stejně lidí jako tramvaje, tedy téměř 50 milionů cestujících ročně.

Sdílejte článek