Příběhy hrdinů. Pomáhal osvobodit Ostravu, pak se stal nepohodlným

​Léto může být příležitostí navštívit na jaře otevřenou novou, interaktivní a efektní bojovou expozici v Národním památníku II. světové války v Hrabyni na Opavsku.

Magazín PATRIOT ve spolupráci se Slezským muzeem Opava přináší příběhy hrdinů, kteří buď působili v odboji nebo bojovali přímo se zbraněmi v rukou na některé z front druhé světové války. Tyto příběhy jsou součástí expozice, stále přibývají, a lidé se s nimi mohou seznámit přímo v památníku, v kterém od letošního jara lze prožít třeba i simulovaný nálet či projít se válečným bojištěm.

Ondřej Kolář, šéf oddělení historického výzkumu Slezského zemského muzea v Opavě, nám dnes představuje dalšího z hrdinů, tankistu, jemuž se hodila při osvobozování Opavska a Ostravska znalost zdejšího kraje.

Rodák ze západních Čech sloužil v Háji u Opavy

Před čtyřiaosmdesáti lety, v srpnu 1939, připlul do Francie transport vojáků z Polska. Ke zklamání mnohých z nich jim francouzské úřady neumožnily vytvořit vlastní jednotku, ale zařadily je k různým útvarům Cizinecké legie, zejména v severní Africe. Mezi Čechy, kteří se tehdy ocitli v Alžírsku, byl i Emanuel Šrámek.

Rodák ze západočeských Žinkov přišel na svět roku 1910. Po maturitě nastoupil do armády a stal se vojákem z povolání. „Absolvoval výcvik horských jednotek na Slovensku, načež v letech 1936 až 1938 sloužil v hodnosti poručíka v Háji u Opavy. Tam jeho oddíl zajišťoval ostrahu lehkého opevnění. Znalost zdejšího kraje se Šrámkovi později za války velice hodila,“ upozorňuje historik Ondřej Kolář.

Vzal si Angličanku. A pak šel na východní frontu

Po okupaci českých zemí v červnu 1939 odešel do Polska a odtud do Francie, kde po krátkém působení v Cizinecké legii vstoupil do exilové československé armády. V červnu 1940 následovala evakuace do Velké Británie.

„Zde se Šrámek seznámil a roku 1942 oženil s dcerou železničáře Joan White. O rok později prošel kurzem pro tankisty. V té době měly československé jednotky na západě přebytek důstojníků, naopak vojsku v SSSR chyběli zkušení velitelé. Šrámek se proto stal jedním z důstojníků, odeslaných v roce 1944 na východní frontu,“ vypráví historik.

Počátky zde nebyly snadné, jelikož sovětské úřady „zápaďákům“ příliš nedůvěřovaly. Také mnozí vojáci, kteří za sebou měli boje u Sokolova, Kyjeva a Bílé Cerekve, o nových velitelích často pochybovali. Šrámek přesto osvědčil své schopnosti v bojích na Dukle a získal si respekt podřízených. Nováčci z Volyně a Podkarpatské Rusi, kteří pod jeho vedením prodělali doslova křest ohněm, mu dokonce přezívali Táta.

Kvůli konfliktům i kvůli ženě Angličance musel do civilu

Na jaře 1945 již Šrámek zastával pozici zástupce velitele 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. Během bojů na Ostravsku díky své znalosti regionu působil jako poradce štábu generála Jeremenka.

Po válce pokračoval ve vojenské kariéře a dosáhl hodnosti plukovníka, vyučoval na vojenských školách. Po roce 1948 se postupně stával nepohodlným kvůli předešlé službě v „buržoazní“ armádě první republiky a také kvůli sňatku s Angličankou.

„Konflikty s nadřízenými, mezi nimiž byli ironií osudu i bývalí spolubojovníci, v roce 1952 vyústily v propuštění do civilu. Šrámek našel práci v Klášterci nad Ohří, odkud se později odstěhoval zpět do rodných Žinkov,“ říká historik Ondřej Kolář.

V době Pražského jara tamní občané sepsali petici prezidentu Ludvíku Svobodovi za Šrámkovu rehabilitaci, nástup normalizace však tento záměr zhatil. Až po roce 1989 se válečný veterán opět dočkal společenského uznání, především díky úsilí ostravského archiváře Karla Jiříka. Emanuel Šrámek zemřel v Žinkovech roku 1992.