Speciální helma pomůže napravit vrozenou deformaci lebky

O dětské neurochirurgii jsme hovořili s docentem Radimem Lipinou, přednostou Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě.

Pane přednosto, proč jste se začal věnovat dětské neurochirurgii?
Původně jsem se chtěl věnovat gynekologii, strašně se mi líbilo porodnictví. V posledním ročníku jsem ale absolvoval povinnou, tuším dvoutýdenní stáž na neurochirurgii, kde byl primářem doktor Wolný, odborník a skvělý člověk s lidským přístupem a jeho zástupcem doktor Tomáš Paleček. Pustili mě k operacím a doktor Paleček mi řekl: „Vy jste takový šikovný, nechce dělat tu neurochirurgii?“ Já jsem byl celý potěšený. Dneska už vím, že je to tak trochu psychologická manipulace, kterou používám taky (směje se). A potom jsem potkal doktora Tomáše Nytru, který se vrátil z ročního pobytu v zahraničí. On se specializoval na dětskou neurochirurgii a hledal někoho k sobě. Mě se strašně líbilo, jak pracoval, jak se choval k pacientům. Ale po tříleté spolupráci odešel do Prahy a na mě vlastně zůstala celá dětská neurochirurgie. Strašně jsem se do toho ponořil a troufám si tvrdit, že jsem ten obor nejen udržel, ale i rozvinul.

Takže doktor Nytra Vás před 20 lety přivedl i k léčení kraniosynostóz? Tedy předčasně srostlých lebečních švů u novorozenců?
Ano. Dělali jsme tehdy asi jen 10 operací ročně, protože hlavní centrum bylo ve Fakultní nemocnici v Motole. Později jsem se věnoval léčbě polohových abnormit hlavičky pomocí ortézy a zjistil jsem, že ve Spojených státech touto formou léčí i ty předčasně srostlé lebeční švy. Zajel jsem se tam podívat - to bylo v roce 2012 a pak už jsem začal tuto metodu používat.

Jaké nebezpečí vlastně hrozí dětem, u kterých lékař včas předčasně srostlé lebeční švy neodhalí?
Ta lebka prostě nemůže správně růst. Má různý tvar - je dlouhá a úzká nebo krátká, vysoká a podobně. Pokud bychom ale nezasáhli v případě, že se jedná o kraniosynostózu, tak hrozí velké komplikace. Mozek vlastně nemá kam růst a vtlačuje se do kosti, může zakrnět a u dítěte se může projevit například epilepsie. Prostě není to jen problém kosmetický, ale hlavně medicínský.

Je to 6 let, kdy jste jako první v ČR provedl tento zákrok endoskopicky .Kde jste se s ním seznámil?
Já jsem se jej naučil u profesora Jimenéze - přednosty neurochirurgie v St. Antoniu v Texasu . On tu metodu vymyslel a začal dělat. Ale to bylo před 20 lety. My jsme se vlastně přidali až 14 let po něm. A přidám ještě jedno číslo. Loni jsme endoskopicky uvolnili předčasně srostlé lebeční švy 35 dětem a letos to číslo bude podobné.

Vím, že za Vámi jezdilo hodně rodičů ze Slovenska.
Ano. Abychom těmto rodičům situaci zjednodušili, spojil jsem se loni s docentem Branislavem Kolarovszkim - přednostou neurochirurgie v Martině, který o trochu mladší než já. Navrhl jsem mu, že mu pomůžu zřídit podobné centrum, jako máme v Ostravě, kde by se mohly léčit děti se všemi typy abnormalit hlaviček. Hned vedle nemocnice jsme našli i výbornou protetiku, bez které by to nebylo možné. Takže já teď jezdím za panem docentem a ty operace děláme spolu. Už jich máme několik za sebou a jsem přesvědčený, že už může pracovat sám. Helmičky se sice stále budou vyrábět tady u nás na protetice ve Frýdku – Místku, ale upravovat už je budou tam.

Operací ale léčba nekončí. Dítě pak musí na hlavě nosit už Vámi zmíněné přílby. Proč ?
Po operaci je totiž nutné, aby hlavička dítěte rostla řízeně, to je asi nejvhodnější termín. A tou přilbou vlastně usměrňujeme růst hlavy tak, aby měla správný tvar. Děti ji po operaci nosí 6 – 12 měsíců. A teď se kolegům z Plagio kliniky podařilo vyvinout přilbu na 3D tiskárně, která je velmi lehká a hlavně vzdušná. První dítě jí dostalo v květnu a víme, že funguje výborně.

V čem vidíte největší posun v léčbě kraniosynostóz za těch 20 lety, kdy jste se s léčbou seznámil?
Posuny jsou vlastně dva - tak v prvé řadě to je ta endoskopická léčba. Je málo invazivní, s menšími krevními ztrátami, méně to ty děti bolí. A druhý posun je ve vývoji té přílby, protože její nošení je přeci jenom pro děti omezující.

Deformitami vývoje lebky trpí až 20 procent dětí - čím to je ?
Ano - ale jen výjimečně se jedná o vadu, o které se bavíme. Ty zbývající vady jsou jen řekněme kosmetickým problémem a tam nehrozí nějaký zhoršený vývoj mozku. To my nazýváme polohovými vadami, které mohou vzniknout jak v děloze tak, a to častěji, po narození.

Kdy je ideální, abyste malého pacienta viděl poprvé?
Do dvou měsíců po narození, protože ta ideální doba na operaci je do půl roku, potom už endoskopický zákrok provádíme jen ve výjimečných případech. Pokud mají rodiče podezření, že lebka jejich dítěte nemá ideálně tvar, tak ať se raději objednají na vyšetření. Vůbec nemusí mít strach, že nás obtěžují. Raději, ať přijdou zbytečně, než pozdě.

Než jste se stal přednostou, prováděl jste na operačním sále kolem 200 výkonů ročně. Jak často se Vám daří jít na sál teď?
Snažím se,abych byl zastupitelný, protože si myslím, že oddělení musí fungovat i když tady šéf není a to nejen po stránce provozní, ale hlavně odborné. Takže na všechny zákroky, které já dělám mám i svého zástupce, který je dělá stejně dobře, jako já. Nejsem nenahraditelný a hlavně, když začnete dělat manažerskou funkci, tak se vám život dost otočí. Já se ale přesto snažím být na sále alespoň jednou až dvakrát týdně. Cítím se tam za zavřenými dveřmi dobře a užitečný a zároveň je to pro mě i výborná relaxace.