Sto chutí Reného Müllera. Festy, festy, fesťáčky

Vážení a milí, se svými přáteli máme ve svých vzpomínkách tolik zážitků z festivalů, že by to vydalo na samotnou knihu. Nemluvím teď o hudebních vystoupeních, party stanech nebo doplňkových aktivitách, ale o práci stánkaře a vše s ní spojené.

Pokud bychom ji vydali, existuje šance, že byste místo návštěvy některých stánků radši podstoupili dlouhodobé stravování nitrožilní kanylou. To se samozřejmě týká pouhé hrstky zúčastněných obchodníků, ale bez nastínění extrému bych vás unudil k smrti.

Komentáře Sto chutí Reného Müllera. Ano, šéfe! 25/05/2024

Existuje několik různých druhů festivalů, ale pro potřeby tohoto sloupku použijeme pouze dva, které majoritní část z vás letos zažije (nebo už zažila). Velké hudební festivaly s desetitisícovou účastí a mainstreamové „foodie“ akce. V první skupince sedí CoO a B4L, v té druhé pak třeba Burger fest. Na jeden druh akcí vám poradím, jak vybírat, na druhý druh akce vám poradím, jak nechodit. V tuto chvíli můžete pouze hádat, který je který.

Začněme tím atraktivnějším, hudebními festivaly. Tam je jídlo v podstatě jen nutný doplněk k absolvování bujarých dní plných zábavy. Na druhou stranu, z gastronomie se stalo společenské téma a na festivalech se to také promítlo. Ve velkých areálech je logicky hodně prodejců a všeobecný mýtus, že mít na festivalu stánek, je zlatý důl, je opravdu jen mýtus.

Za posledních 8 let se ekonomické podmínky účasti komplikovaly, a to už na začátku nebyl stánek na velkém festivalu vůbec levná sranda. Do toho připočtěte velkou konkurenci, důležitost lokality v rámci festivalu, a v neposlední řadě ukrutnou několikadenní dřinu. Proto se nemůžete divit, že na festivalu neuvidíte spoustu velkých jmen foodtruckové nebo i street foodové scény. Všichni mají celoroční provoz a vidina takového martyria, byť finančně zajímavého, je nechává chladnými. Proto buďme obzvlášť vděční za výjimky, které do toho jdou. A jak si vybrat? Když uvidíte frontu, zbystřete. A pak si zapamatujte, kde to bylo a vraťte se, až tam nebude. A automaticky se vyhněte čemukoliv, kde je jídlo třeba na pánvi ve velkém množství už nachystané nebo kde obsluha vypadá, že si večer předtím dala minimálně dvě dávky perníku.

Nedávno jsem se byl podívat na burger festu. Pamatuju si, že to bývala oblíbená akce, kde se sjeli ti nejlepší burgraři z republiky, aby si to mezi sebou rozdali o nejlepší burger v republice. Teď už tam jsou podniky, o kterých jsem v životě mimo plochu festivalu neslyšel, a co víc, jsou schopny vám dát proschlou bulku s nedopečeným masem. Všichni dělají navíc skoro to samé. Ke konci dne se nemůžete spoléhat na přehnanou vstřícnost obsluhujících a jediné, čím se můžete bavit, je otázka, zda jsou tak protivní, protože jsou přepracovaní nebo protože toho prodali tak málo.

Tyhle a obdobné food festivaly měly podmínky účasti z říše snů už před lety. Prodejce stahují z kůže a jediný, kdo z toho má zajímavý finanční profit, jsou organizátoři. Není tedy žádným překvapením, že se tam šikovní a zajímaví prodejci nehrnou. Pokud si chcete ušetřit několik stovek a odpoledne života, podívejte se pečlivě, kdo se jakého festivalu účastní, nebo budete odcházet s prázdnou peněženkou a nejistým pocitem v žaludku jako já.

Festivaly jsou kompletně samostatnou disciplínou v rámci gastronomie. Je těžké si představit, jak vypadá týden stánkaře třeba na Colours (v podstatě by se v tom dalo najít i vysvětlení, že někdo vypadá, že si dal včera perník). S návštěvníky festivalů to taky nebývá úplně lehké, ale podnikáme nejen pro peníze, ale i zážitky (které nemusejí být dobré, hlavně když jsou intenzivní). A na druhou stranu, mít kvalitní kurátorsky vybranou gastronomii na své události je příležitost a jsem zvědavý, kdo to první zrealizuje. Protože jsem přesvědčený, že existuje cesta, jak dostat velká jména české scény mimo jejich komfortní zónu tak, aby se jim to líbilo. A těžit z toho budeme my všichni.

Autor je zakladatel značky Faency Fries