Třicet let svobody: Jak se Ostrava stala mimořádným kulturním centrem

Magazín PATRIOT připravil ke třicátému výročí sametové revoluce seriál reportáží, rozhovorů a analýz na nejrůznější témata, související se změnami, které za uplynulých 30 let v Ostravě proběhly.

Třetí největší město v republice Ostrava bylo před revolucí vnímáno jako ocelové srdce republiky. Díky umístění těžkého průmyslu, který začal vzkvétat již ke konci 19. století, se v ní před válkou, ale také po válce, vytvořila pevná infrastruktura.

Do města se stěhovaly davy dělníků z celého Československa a mládežnické stavby míru přinesly dodnes fungující stavby typu Nová huť Klementa Gottwalda. Vítkovické železárny si získaly pojem nejen ve světě ocelářské výroby, ale také uhranuly svou vizuální stránkou.

Díky nim se tady třeba točily ve své době významné hrané snímky. Po revoluci, kdy došlo k velkým změnám ve společnosti, se začala měnit také Ostrava. S tím souvisí i proměna kulturních zařízení, které po jedné stránce ostravské scéně dominovaly už po 1. světové válce: divadlo, galerie, posléze přibude televizní studio nebo konzervatoř.

V Ostravě se mimořádně daří divadelní múze: Thálii

Naprostým fenoménem je tady třeba porevoluční zázrak v podobě Komorní scény Aréna, která se pyšní už po několikáte za sebou titulem Nejlepší divadlo v Česku.

Není to náhoda, divadlo bylo v Ostravě populární už za 1. republiky, vždyť tady začínal třeba Oldřich Nový, jezdili sem významní skladatelé jako Hindemith, Stravinský, Prokofjev.

Tuto svou dobrou pověst coby divadelní Mekka si Ostrava udržela až do dnešních dnů. Nikoliv, že by se v tomto případě své nelibé černé minulosti chtěla účelově zbavit, ale naopak prohloubila a vynesla na povrch již dříve platné vazby.

Koná se v ní několik divadelních festivalů, z nichž třeba oceňovaný Dream Factory patří ke každoročním fenoménům stejně jako Spectaculo Interesse, největší loutkoherecký festival v Česku.

Koneckonců právě v Ostravě vyrostlo po revoluci na zelené louce první novodobé loutkové divadlo, navazující ovšem na dlouhodobou tradici Dřevěného království.

Divadla skutečně není v Ostravě dost, nedávno se v ní zrodila soutěžní přehlídka neobvyklých interaktivních forem Offenzíva, je tady nedávno se prosadivší velice silná muzikálová scéna, například se na zdejší scéně v české premiéře objevil kus Rebecca.

Tak bychom mohli pokračovat, zkrátka ostravské divadlo vycházející z tradice je nebývale silné a plodné a stále rodí nové a nové inspirace. Někteří její příznivci, inspirátoři a tvůrci ji neváhají vidět jako světový fenomén.

„Přitom divadelní Ostrava je evropský fenomén – málokde ve stejně velkém městě naleznete tak širokou plně profesionální divadelní infrastrukturu a navíc v takové šíři, záběru a kvalitě. Važme si toho a dejme o tom sebevědomě vědět i světu,“ uvedl Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského.

A nejde zdaleka jen o kamenná divadla, v Porubě se například koná každoročně novodobý fenomén Cirkulum, na kterém se podílí společnost Cirkus trochu jinak. Sjíždějí se sem pouliční umělci z celého světa, aby pod širým nebem předvedli svou obratnost.

Daří se v ní také improvizačnímu umění a Janáčkova konzervatoř Ostrava každý rok vychová velice výrazné talenty, za všechny lze třeba jmenovat jednu z nejpopulárnějších osobností popmusic, dříve i výrazného herce Richarda Krajča.

Také po hudební stránce se Ostrava vzepjala k nebývalým výsledkům

Dříve nebylo myslitelné, že by se v Ostravě objevily hvězdy světového formátu jako The Cure, The Swans, Puclic Image Limited, Marianne Faithfull, Björk, Alice Cooper, Iggy Pop, a mnoho dalších.

Některé do Ostravy přivezl novodobý porevoluční fenomén, hudební festival Colours of Ostrava, zaměřený svou eklektickou dramaturgií na momentální tržní stav světové scény, ale také objevitel zcela neznámých jmen.

Ve spojení s Černou loukou či posléze právě s již proměněnými ocelárnami ve Vítkovicích se Colours staly minimálně středoevropskou událostí a každý rok společně s tanečním festivalem Beats for Love pumpují do vyhaslého průmyslového srdce novou krev.

Ale nejde jenom o pop. Světovou proslulost Ostravě zajišťuje dnes už spojený Festival Leoše Janáčka vzniklý na tradici poválečného Janáčkova máje a festivalu v Hukvaldech. Skutečně porevolučním fenoménem v oblasti vážné hudby je Svatováclavský hudební festival založený v roce 2003 a odehrávající se téměř výhradně v sakrálních stavbách celého regionu.

Možná i proto, že samotná Ostrava nemá vyhovující koncertní síň, kterou nedokáže plně nahradit i nově vybudovaná multifunkční hala Gong vytvořená z železobetonu v bývalém plynojemu v Dolní oblasti Vítkovice, přesto i ona je symbolem porevoluční proměny kultury ve městě. Tam, kde dříve Jaromír Nohavica makal coby dělník, má dnes svůj vlastní klub Heligonka.

Přestože se městu daří vytvářet zajímavé výstavní činnosti, například díky sběrateli umění a průmyslníkovi Janu Světlíkovi (výstavy jako Sváry zření či Černá slunce) a také díky činnosti Ostravského muzea nebo soukromému sektoru, není výtvarná scéna v Ostravě až tak sjednocena jako právě divadlo nebo hudba.

Přesto v ní osobnosti nejenom výtvarného umění založily tak unikátní přehlídku performance a akčního umění, jako je Malamut.

V roce 2010 se Ostrava ucházela o Evropské hlavní město kultury, prohrála o jeden hlas před Plzní. Ten to stav je v mnoha ohledech trvalý, Ostrava má velké ambice, ale v řadě případů se jí ani za třicet let nepodařilo dotáhnou své vize do konce.

Stále nemá reprezentační koncertní síň, chybí ji důstojná vědecká knihovna (známá Černá kostka je stále jen na papíře) ani se jí nepodařilo realizovat tolik potřebnou přístavbu Domu umění alias Bílý stín.

O mnoha kulturních ambicích se v Ostravě hodně mluví, jejich realita je zatím v nedohlednu, snad se to změní. A tak si například žijící legenda ostravského umění Eduard Ovčáček nebude muset povzdechnout, že: „Spousta obrazů leží ve sklepeních v depozitářích, místo aby byly na očích. Domu umění chybí stálá expozice, na kterou není místo,“ jak uvedl v nedávném rozhovoru pro cyklus SametOVA!!!

Na druhou stranu je Ostrava kulturou přímo zahlcena, není výjimkou, že se v ní v jeden den, nedaleko sebe, ve stejný čas koná hned několik pozoruhodných akcí.

Podle statistiky města má Ostrava za rok přes padesát festivalů. Třicet let od revoluce sice přineslo nebývalou svobodu, ale také pro kulturní dramaturgy obtížněji zvládnutelný chaos bez potřebného rozhledu a jistých konstant.

Typickým příkladem budiž známá Stodolní ulice, na které se v době největší porevoluční slávy nacházela řada kulturně aktivních klubů, a ze kterých dnes nezbyl ni jeden.

Daleko lépe se daří soukromému klubovému sektoru s dalším novodobým fenoménům jako je Hudební Bazar anebo Soukromý absintový klub Les, kde se konají pravidelné divadelní, hudební i literární pořady.

Svébytným fenoménem je i každoroční unikát v podobě Měsíce autorského čtení, který letos doputoval až do nově vzniklého Divadla 12.

Přesto i tak v jinak nebývale kulturní Ostravě citelně chybí třeba hodnotné filmové projekce nebo soustavnější vzdělávání v audiovizuální kultuře. Ojedinělým způsobem se je pokouší aspoň jednou za rok v pěti dnech nahradit třeba filmový festival Ostrava kamera oko, určený ovšem zejména pro kameramany.