Nejnovější zprávy: V Ostravě dnes večer začal vystoupením Cirku La Putyka NeFestival Šéfkuchař Valíček plánuje do kurzů vaření pro dospělé zapojit i děti

Filmové návraty

V hostinci Havránek vznikla televizní inscenace Blokáda. Pak se ztratila

​Je to neuvěřitelné, ale počátky původní ostravské televizní tvorby sahají až do 50. let minulého století.

Foto: Archiv Martina Jirouška

Jedním z klíčových děl se stala původní televizní inscenace Blokáda, kterou režíroval slavný tvůrce Antonín Moskalyk (Babička, Četnické humoresky, Dita Saxová aj.) Natáčelo se pravděpodobně v první ostravském televizním studiu Havránek v Ostravě – Zábřehu, ale záznam se bohužel nedochoval.

Je otázkou, zda by se dnes našli pamětníci jejího přelomového vysílání, my se můžeme spolehnout jen na nepřímá svědectví. Mimo jiné také na publikaci Marka Hlavici Dramatická tvorba ostravského studia Československé televize (1955-1991).

Hlavica v ní například uvádí: „Vývoj ostravské dramatické tvorby v padesátých letech završuje 18. listopadu 1959 Blokáda, jež je v produkci určené dospělým divákům první zcela původní celovečerní inscenací, tedy realizovanou televizí od volby námětu a vzniku scénáře až po samotné natáčení.“

Blokádu napsal regionální tvůrce, spisovatel Ladislav Bublík (autor předlohy Páteř k již zmiňovanému snímku Úplně vyřízený chlap z roku 1965).

„Jedním z úkolů regionálních studií ČST měla být spolupráce s místními spisovateli a jejich zapojení do scenáristické tvorby pro televizi, a zřejmě právě proto ostravské studio s žádostí o napsání scénáře oslovilo novináře a dramatika Ladislava Bublíka (1924-1988), jenž sice pocházel ze slováckého Bzence, ale svým profesním životem byl úzce spjat s Ostravou,“ vysvětluje Hlavica.

Podle zdroje se jednalo o tento příběh: „Televizní hra Blokáda přibližuje historické události spjaté s polsko-sovětskou válkou probíhající v letech 1919-1921. Pilsudského armáda v ní byla materiálně podporována západními státy, které tak chtěly zabránit proniknutí vojsk bolševického Ruska hlouběji do nitra Evropy, přičemž pro převoz vojenského arzenálu byla využívána i železniční trať spojující Vídeň s Malopolskem a vedoucí přes Moravu a Rakouské Slezsko, dřívější Severní dráha císaře Ferdinanda. Komunisty podněcovaní železničáři se tehdy snažili vojenské transporty blokovat nejprve odstavováním na slepé koleje a později i vyhlášením stávky.“

Jak píše Bublík v předmluvě ke svému scénáři, považovala „marxistická historiografie" tyto události za „základ čs.-sovětského přátelství a za nejvýraznější projev akčního socialistického internacionalismu".

V pozůstalosti Ladislava Bublíka se podle Hlavici nacházejí také scénáře divadelních a rozhlasových her z počátku padesátých let, které pod různými názvy (napříkla Zrání, Proletářská blokáda, Zadržená ruka) zpracovávají stejné téma jako Blokáda, mají podobný syžet a vystupují v nich takřka totožné postavy, takže je zjevné, že z nich při psaní televizního scénáře vycházel.

Blokáda se odehrává ve fiktivní vesnici Luzná obsazené v sedmidenní válce (1919) československou armádou. Hlavní postavou je mladý Lojzek (Josef Langmiler), který se po čtyřech letech strávených na východní frontě a v legiích vrací domů.

Ztotožňuje se s ideologií bolševického Ruska a snaží se s pomocí kolegů železničářů zablokovat vojenské transporty mířící do Polska. Brání mu v tom však zejména jeho tchán Dombrovský, kterému byl jako Polákovi zabaven majetek, jenž se tak snaží zavděčit nové vládě.

Lojzek také zjišťuje, že se jeho ženu Doru během jeho nepřítomnosti snažil svést jeho bratr Ruda a podezírá ji z nevěry. Blokování transportů skončí v okamžiku, kdy československá vláda vyhlásí v polsko-sovětském sporu neutralitu.

Záhy se však ukáže, že to byla jen politická intrika a transporty pokračují dále, avšak již se vydávají za potravinovou pomoc. V tomto okamžiku se však už dramatická linie Lojzkova příběhu oslabuje a Bublík dává více prostoru předvádění manipulací a uplácení ze strany vládních úředníků, kteří se rozdáváním funkcí ve státní službě snaží získat na svou stranu přízeň obyvatel Luzné.

V dramatickém finále Dombrovský zastřelí železničáře Pjontka, který chce jít jeden z transportů zastavit. Lojzek nad jeho mrtvolou sděluje poselství inscenace: „Dnes ty za Sověty, zítra Sověty za nás. Svět ještě pozná, jaká láska nás spojuje."

„Režií inscenace natáčené zřejmě v sále U Havránků byl pověřen Antonín Moskalyk (1930-2006), který rok předtím absolvoval režii na Divadelní fakultě pražské Akademie múzických umění (DAMU) a byť již v té době měl za sebou v pražském studiu několik zdařilých pořadů, v oblasti dramatické tvorby byl stále ještě začátečníkem,“ uvádí Hlavica.

Podle dobového tisku inscenace nebyla příliš povedená. Rudé právo sice oceňovalo samotné téma, nicméně zpracování vytýkalo „jednoduchou dramatickou stavbu s postavami od první chvíle jednoznačně určenými a nepřinášejícími proto v ději žádné překvapení".

Bublíkovi se prý nepodařilo „dodat k tomuto konfliktu i osobní domácí konflikt hlavního hrdiny. Tedy - kde už nebylo možno se opřít o ověřená fakta - to skřípalo v lidské i dramatické logice."

Velké chvály se nedočkal ani Moskalyk, jehož režijní zpracování prý „zůstalo na nevzrušivé úrovni předlohy, i když je třeba ocenit režijní i hereckou míru vkusu, s níž se všichni snažili překrýt nejhlušší místa hry".

Bublíkova spolu práce s ostravským studiem a televizí neměla žádné další pokračování. Na počátku normalizace byl znovu zbaven všech funkcí a až do odchodu do důchodu už pracoval jen v dělnických profesích.

Přesto patří Blokáda k milníkům ostravské televizní tvorby a jak dodává Hlavica: „I přes zřejmě nepříliš velkou zdařilost završila Blokáda vývoj dramatické tvorby ostravského studia v padesátých letech. Přes všechny technické, prostorové i personální obtíže a po postupném, čtyřletém získávání zkušeností s dramatickými pořady - přenosy divadelních představení, studiovými inscenacemi převzatých představení i původními dětskými pořady - se podařilo vytvořit první původní celovečerní inscenaci určenou dospělým divákům.“

Autor je filmový kritik a publicista