​Ostravská duchařina Travis jako milník v porevolučním českém hororu

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Opuštěné venkovské sídlo vydává své děsivé tajemství, tak bychom mohli uvést nejen řadu klasických filmových či literárních hororů, ale také český televizní snímek Travis z roku 1997.

Žánrový klenot nemající v novodobé éře domácí tvorby téměř obdoby natočil jako svůj jediný režijní počin známý herec Václav Postránecký.

Distributor jej jaksi nesměle, možná z obavy o diváckou publicitu, uvádí jako „Tajemný příběh střižený skoro po britsku“. Opak je pravdou, tady nejde jen o nějaké „pouhopouhé“ tajemství, ale skutečně nervydrásající příběh s patřičně houstnoucí atmosférou.

Za vznikem Travise stojí produkční tým ostravské televize pod vedením zkušeného dramaturga Aleše Jurdy. Zvolený žánr, konkrétně klasická britská duchařina, vybočuje z obvyklé ostravské produkce.

Maximálně ji můžeme spojit s již předpotopní adaptací hororové detektivky Vraždy v ulici Morgue z 60. let v režii Zdeňka Havlíčka (záznam je bohužel nezvěstný) anebo s experimentální produkcí raných 90. let pod vedením Kateřiny Ondřejkové a podobně. Nikdy se však nesetkáme s takto precizní formou jako je právě anglosasky laděný Travis.

Čím je Travis jedinečný? Svou schopností dosáhnout kýženého výsledku s pomocí úsporných prostředků v poměrně vyvážené formě. Stačí mu k tomu zejména vhodná lokalita a patřičně distingované herectví českých legendárních klasiků.

Setkáme se tady tak například s fenomenálně působivým výkonem „velmi anglického“ Františka Němce, anebo s patřičně morouským kočím v podání Josefa Somra, přirozeně pak také s oním „opuštěným venkovským sídlem“ a k tomu především s jedním jeho mimořádně „záhadným obyvatelem“. Ano, mráz vám může začít běhat po těle…

Travis představuje nefalšovanou, přiznanou duchařinu, takže můžeme poodhalit roušku onoho „tajemství“: Zástupce pojišťovny Jeremy Heartley (František Němec), přijíždí do zapadlé lokality, aby uspořádal pozůstalost po zemřelém Simonu de la Mere. O nebožtíkovi toho moc neví a místní starousedlíci Mapleovi (kočího Maplea hraje Josef Somr) jako by něco tajili.

Zdá se, že starý dům nebude tak úplně opuštěný. V každém případě se tu dějí podivné věci a vládne tajemná, hororová atmosféra. Heartley se setkává s malým chlapcem jménem Travis, který ho stále pronásleduje. Travis je přízračným duchem tohoto domu, přinášející neštěstí a zkázu. Postupně Heartley odkrývá záhady kolem starého domu. Především však skládá mozaiku osudů a vztahů jeho dřívějších obyvatel…

Travis je ale také typická britská žánrovka, která jako by z oka vypadla oněm strašidelným až hrůzostrašným historkám z pera Charlese Dickense nebo M. R. Jamese. O to více pak může být obdivuhodné, že se Postránecký do takového podniku vůbec pustil. Měl k tomu výtečnou předlohu J. Hanáka (podle jednoho zdroje jde o povídku, podle dalšího dokonce o divadelní drama).

Ghost Story, nebo-li duchařský příběh, představuje národní stylový příběh anglosaské provenience. Patří k bontonu, že zvláště o Vánocích Britové uveřejňují už několik století podobné duchařské historky a za tu dobu v tomto oboru dosáhli nefalšovaného mistrovství.

O to více udiví, že kromě BBC se do tohoto podniku pustila právě Ostravská televize a to ještě s více jak uspokojivým výsledkem. Škoda, že jde o zcela ojedinělou aktivitu.

Václav Postránecký neměl svou roli režiséra patřičně pevně v kramflecích, původní délku adaptované látky o dost přepálil a tak mu s výsledným tvarem musel pomáhat jiný zkušený režisér Zdeněk Zelenka.

Pochopitelně měli ostravští tvůrci štěstí na mimořádně zdařilou lokalitu a exteriéry, kde se Travis natáčel.

Travis má respekt i mezi skalními fanoušky žánru. Například ostravský spisovatel a komiksový scénárista Roman Bílek si jej váží jako konzistentního díla. Zejména si pak cení hereckých výkonů.

„Maplovy obavy a strach visí ve vzduchu již od počátku filmu. K atmosféře ještě přispěla skvělá kamera, bravurně zhostěna Vladimírem Opletalem. Celý film od počátku nemá hluchá místa a drží krásně napětí. Pokud to mám k něčemu přirovnat, tak to bude slavný britský film Žena v černém (Woman in the black), kterému se nedávno dostalo i remake, ovšem prostředí, postavy i duch jsou v Travisu jiné. Že anglická syrovost jde vrazit i do českého filmu a vytvořit snímek na úrovni, je nadmíru vidět. Travise definuji jako pravý, nefalšovaný „čistý“ duchařský horor, bez zbytečných serepetiček okolo. Příběh je přímočarý a silně emotivní a, jak už bylo řečeno, i v našich luzích a hájích se dá natočit horor, u kterého se divák bojí.“

Zkrátka ostravský Travis patří k jistým klenotům naší domácí tvorby a můžeme jej směle zařadit mezi nejlepší počiny tohoto druhu v české produkci včetně takových skvostů jako je televizní adaptace Hraběte Drakuly (1970) anebo Záhadný pan Hyde (1964), Lokis (1986) či Specialita šéfkuchaře (1999).

Autor je filmový kritik a publicista