Velký návrat. Divadlo po 90 letech znovu hraje lechtivou Španělskou mušku

Přesně po 90 letech se do Národního divadla moravskoslezského vrací velmi oblíbená rozverná komedie Španělská muška. Díky scéně Davida Baziky je pro diváky připravena spousta nečekaných záměn.

Na německých i českých jevištích slavila ve dvacátých letech minulého století tato lehká komedie úspěch, neboť si střílela z pokrytecké morálky vyšších vrstev. Neminula ani Národní divadlo moravskoslezské, kde měla premiéru v prosinci 1925.

Po devadesáti letech se tato taškařice autorské dvojice Franz Arnold – Ernst Bach vrací: „A nutno podotknout, že zcela právem. Napsána je totiž brilantně, s noblesou, vtipem, je plná nečekaných záměn a skandálních odhalení, slovní i situační komiky a samozřejmě nechybí ani láska, a to v podání hned dvou mileneckých dvojic,“ uvádí dramaturg Marek Pivovar.

Láska, či spíše dávné erotické vzplanutí, se stává ovšem také přízrakem, který po letech pronásleduje několik ctihodných zámožných pánů, a to v živoucí podobě již dospělého „plodu“ oné hříšné vášně. Překrásná tanečnice, zvaná Španělská muška, se na jevišti sice nikdy neobjeví, ale na dálku znamenitě míchá s osudy jednotlivých postav…

Komedie Španělská muška patří mezi takzvané „trojdveřové“ komedie: „Což znamená, že herci ve vypjatých okamžicích přicházejí nepředvídaně a rychle zleva, zprava či prostředkem a přispívají tak ke vzniku mnoha komických situací,“ pokračuje Marek Pivovar.

Aby záměny probíhaly dokonale, navrhnul scénograf David Bazika scénu o dvaceti dveřích: „Jde vlastně o jeden zkroucený paraván, který je složen ze samých dveří. Trošku to připomíná stěnu nebo knihovnu v honosnějším interiéru, kde jsou tajné dveře. Nečekaně se dá vejít odkudkoliv, to je ten princip.“ To je ovšem jen jeden z mnoha způsobů, jak komično ve Španělské mušce vzniká, jak dodává Marek Pivovar.