Nejnovější zprávy: Petra Kvitová se ve Fulneku dočkala kavárny. Má wimbledonský dort i originální název Poruba se letos podruhé představí doma. Ve středu přivítá rozjetou Třebíč

Společnost

Zeď nad Bazaly pokryjí barvy s ostravským prachem

Velká betonová zeď nad Bazaly je součástí Ostravy už desítky let. Vystřídalo se na ní několik obrázků a na konci léta ji pokryje kresba – příběh. Mezinárodní soutěž vyhlášenou městem Ostrava vyhrál sedmačtyřicetiletý ostravský rodák Jan „Bogy“ Lörincz.

Vizualizace: Jan „Bogy“ Lörincz

„Narodil jsem se v Ostravě-Vítkovicích a bydlel jsem tady do svých třiatřiceti. Pak jsme se přestěhovali na polosamotu do Bílých Karpat,“ říká Jan Lörincz.

Čemu se věnujete ve svém profesním životě?

Od osmnácti let se věnuji malířství. Přišlo to společně s graffiti, se kterými jsem začínal. Věnuju se tomu soustavně, ale naplno se tím živím teprve pár let. Nerad dělám kompromisy a nerad maluji něco, co nechci a s čím nesouzním. Živil jsem se také jako lesní dělník, asfaltováním a malováním pokojů, což jsem vlastně naposledy dělal ještě letos. Nebudu tvrdit, že jsem umělec profesionál.

Zmiňoval jste graffiti. Znamená to, že jste začínal jako sprejer?

Ano, přesně tak. Divoké grafiťácké období, kdy jsem sprejoval načerno, už mám za sebou. Skončil jsem především kvůli hrozbě vazební věznice a také mi vadil byznys okolo barev. Je to průmysl a já chtěl něco svobodnějšího – třeba tvořit barvy z toho, co najdu okolo.

Dá se v Ostravě ještě teď najít nějaké vaše dílo z této doby?

Ano, občas ještě nějaké potkám.

A jaký máte dnes názor na vaše tehdejší výtvory?

Stojím si za nimi. Graffiti je prostor se svými pravidly, které se mnohdy neslučují s pravidly oficiálními, ale to je na dlouhou debatu.

Co zajímavého jste vytvořil během posledních let?

Dělám hodně věcí v interiérech. Jak v komerční tak v soukromé sféře, ale vždy mě to musí bavit. Maloval jsem například v kavárně PetPunk. Spolupracuji se sdružením pomáhajícím lidem s psychickým onemocněním – MENSSANA. Dělal jsem pro ně nástěnné malby v jejich kancelářích. Spolu se studiem Stojkov jsem pro Ostravar navrhl jejich nového koně a sedm kreseb Ostravy. Tvořím také různé interiéry, občas spolupracuji na projektech s architekty. Dělám grafiku, dřevoryt, linoryt, kreslím a píšu přes dvacet let deníkové záznamy, kde je základ mé tvorby. Jo, a taky tvořím hudbu a divadlo. Mám velmi široký záběr.

Jak jste se dozvěděl o Muralu Bazaly?

Někdo mi řekl, že se pořádá výběrové řízení.

Byl jste okamžitě rozhodnutý, že do toho půjdete?

Ne, určitě ne. Žena mi říkala, abych do toho šel. Odpověděl jsem jí, že pokud mě napadne motiv a způsob, který mi bude dávat smysl, začnu s návrhem. Opět jsem nechtěl dělat kompromis. Nakonec mě tedy něco napadlo.

Z čeho vychází váš motiv?

Jedná se o časovou linku, která vychází z prvotního výkopu, který má být nadsázkou. Chtěl jsem tím říct, že Baník je v podstatě důležitější než Velký třesk. Je to taková legrace, ale řekl bych, že pro některé lidi to tak opravdu je. Já jsem Baníku také fandil a rozumím tomu. Kdysi jsem byl na základce ve Vítkovicích jako jediný ve třídě baníkovec, navíc v roce 1985, kdy Vítkovice vyhrály pohár. Bylo to o hubu.

Byl váš vítězný motiv oříšek nebo to šlo samo?

Dal jsem si pro sebe podmínku, že pokud se budu u návrhu trápit, nechám toho. Doufám, že malba bude mluvit sama a nebude třeba motiv vysvětlovat.


Foto: Vladimír Pryček

Velmi mě zaujaly materiály, které chcete na tuto práci použít. Z čeho tedy nakonec celá malba vznikne?

Zatím je to ještě ve vývoji, ale bude se jednat o místní průmyslové a odpadní materiály. Konzultoval jsem to na Vysoké škole chemické v Pardubicích, kde mají přímo obor nátěrové hmoty. Byl jsem také v Brně na VUT za ředitelem Ústavu chemie materiálů a na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava mi pomůžou s namletím pigmentů na požadovanou velikost částic.

Budete tedy natírat zeď materiály z Ostravy?

Ano, podařilo se mi zajistit vstup na haldu v Heřmanicích, která hoří a vznikají tam díky žáru různé červené odstíny. Jinak mám ale v plánu na červenou barvu použít také cihly z bývalého dolu Jan Maria na Hranečníku, které jsem včera dostal. Mám také domluvenou spolupráci s českým výrobcem fasádních barev, který sídlí kousek od Luhačovic a pomůže mi barvu vyvinout. Problém je ale v tom, že na to máme opravdu málo času. Uvidíme, kolik pigmentu z recyklátu tam ve výsledku bude. Nemám ambici, že ho tam bude sto procent. Byl jsem také v koksárnách na Dole Odra, kde mi dají koksový prach, který budu používat. Jedná se o čistý uhlík. Barví to jako blázen a neměla by hrozit nějaká nečekaná reakce s pojivem.

Předpokládám, že během celého procesu budete muset řešit problémy nejen ohledně toho, aby tyto materiály správně barvily, ale aby také dlouho vydržely…

Přesně tak. Experimentuji s recyklovanými pigmenty už dlouho, ale barvu pro tak velkou plochu bych si zatím sám netroufl vyrobit. Oslovil jsem proto mnoho vědců a profesorů, z nichž několik se mi ozvalo a nabídlo spolupráci. Za to jim velmi děkuji.

Sedíme tady spolu v autě a díváme se na dělníky, kteří zeď již čistí a připravují. Jak moc vás vlastně tlačí čas? Jste nervózní?

Mám asi ještě měsíc a půl na vývoj barvy. Nervózní samozřejmě jsem, ale dosavadní konzultace mě dost uklidnily.

Netrvají tyto procesy i několik let?

Ano, ale tady už je receptura známá, jde spíše o to, jak do ní zapracovat netradiční pigment, aby nedělal problém v pojivu. Pojivo bude průmyslové.

Sledoval jste sociální sítě po vyhlášení vašeho jména jako vítěze soutěže na mural?

Bohužel ano.

Je pravda, že mnoho lidí bylo nespokojených, ale je třeba si uvědomit, že mnozí by byli nespokojeni s čímkoliv…

Ano, určitě. Nemám jim to za zlé. Většina z těchto lidí je vlastně v reálném životě úplně v pohodě. Sociální sítě zcela mění vnímání mezi lidmi. Bez očního kontaktu a reálné přítomnosti nelze plnohodnotně komunikovat. Dochází k odlidštění. Moc to tedy neprožívám a myslím si, že kdybych někoho z těchto haterů potkal naživo, tak bychom si dali pivo a mohli bychom to probrat v klidu. Říct mu, že tu haldu vyrubal jeho děda a my z ní děláme barvu. Přece jenom jsem napůl řemeslník a dělník. Nepovažuji se za intelektuální elitu, která chce určovat vkus, ale tu baníkovskou modrou jsem prostě na haldě nenašel.

Budu přehánět, když řeknu, že se jedná o nejmonumentálnější dílo vašeho dosavadního života?

To určitě nebudete.

Máte vymyšlený pracovní postup na takovou obrovskou zeď? Jak to bude vypadat?

Ano, mám. Bude jedna nebo dvě pojízdné plošiny a posuvné lešení sahající do poloviny výšky zdi. Přenesení malby na zeď provedeme pomocí projektoru.

Kolik lidí na tom bude pracovat a kdy by mělo být hotovo?

Měli by na tom pracovat asi tři nebo čtyři lidé. S projektem se také pojí workshop pro studenty, kde se dozví, jak si udělat vlastní barvy, a rád bych k práci přibral i někoho z nich. Hotovo by mělo být na konci září a plán je takový, že na tom budeme pracovat během srpna.