Cestování
29/10/2021 Tomáš Svoboda

Hrad Helfštýn: Když k modernímu tanci vyzveš hradní renesanci

Hrad Helfštýn, který je monumentálním strážcem Moravské brány, si díky unikátnímu přístupu k záchraně renesančního paláce má hodně co říct nejen s historií, ale i se současnou architekturou.

Drsně působící torzo hradního paláce volalo po důstojné obnově desítky let. Projektanti sice přicházeli s návrhy, mezi kterými převažovaly historizující rekonstrukce s dřevěnými trámy a sedlovými střechami, ale to se příliš nelíbilo odborníkům z památkové péče. K posunu od chátrání směrem ke skutečné záchraně začalo docházet od roku 2010, kdy Národní památkový ústav v Olomouci stanovil nové podmínky pro zachování autentického stavu objektu.

Byl mezi nimi mimo jiné požadavek na částečné zastřešení, které nebude narušovat jeho siluetu z dálkových pohledů. Torzo, jehož kamenné zdivo se postupně rozpadalo a ohrožovalo návštěvníky, potřebovalo samozřejmě mnohem více stavebních zásahů včetně masivního statického zajištění a rozsáhlých oprav od přízemí až po korunu obvodového zdiva. Z bezpečnostních důvodů byl palác v roce 2014 uzavřen a poté se tři roky čekalo na zahájení záchranných prací.

Odvážný experiment

Poprvé jsem se na stavbu vyrazil podívat v roce 2018, a to s architektem Miroslavem Pospíšilem z olomouckého atelieru-r, který byl spoluautorem projektu. Tenkrát jsme se bavili hlavně o celkové koncepci, která vycházela ze snahy zachovat torzální charakter paláce a zároveň jej pomocí novodobých prvků více přiblížit veřejnosti. Proto s kolegy pro dominantu Helfštýna navrhli jak skryté skleněné zastřešení, tak vložené ocelové konstrukce pro účely atraktivní prohlídkové trasy, která vede i do dříve nedostupných míst.

O takto odvážném pojetí bylo třeba intenzivně diskutovat s investorem i památkáři. „Dospěli jsme k tomu postupně. Jsme velmi vděční, že jsme mohli ruku v ruce dospět k řešení, které bylo finálně přijatelné pro všechny strany. Není to tradiční záležitost a svým způsobem vše vnímáme jako experiment, kdy v docela velkém rozsahu skloubíme moderní prvky s historickou stavbou,“ vyprávěl architekt, se kterým jsme se tehdy setkali na velmi živém a neutěšeném staveništi.

O tom, že celý projekt je od začátku především záchranou a až pak zpřístupněním paláce, svědčil havarijní stav zdiva, které bylo obklopeno lešením a jednotlivé vrstvy kamene i cihel se stabilizovaly, případně nahrazovaly materiálem dovezeným z různých zbouraných objektů. Stavaři také sanovali omítky, klenby či odkopávali terén od spodní části zdiva, do kterého vrtali otvory pro železobetonové výztuže. Zapotřebí tedy bylo značné množství lidských sil, které mohly vzhledem ke složitému manévrování uvnitř hradu doplňovat stavební stroje jen v omezené míře. Výjimkou byl věžový jeřáb, který se do areálu podařilo dostat jako skládačku po částech.

„Musím říct, že záchrana paláce byla náročná hlavně z hlediska obrovského rozsahu ruční práce a dopravy stavebních materiálů z předhradí až na horní nádvoří. Kromě věžového jeřábu, bez kterého bychom se neobešli, jsme mohli používat jen menší mechanizaci. A to i z důvodu četných archeologických nálezů,“ upozorňoval Ludvík Vysloužil, stavbyvedoucí z realizační firmy Hochtief CZ, se kterým jsme se na Helfštýně potkávali pravidelně až do loňského srpna, kdy byla záchrana paláce dokončena.

Povedená záležitost

To bezesporu potěšilo i mého dalšího průvodce, kastelána Jana Laura, se kterým jsme se dali do řeči pro změnu na prahu letošní návštěvnické sezóny. „Hlavní výzvou pro nás bylo zachránit palác před zánikem, což se povedlo v absolutní míře. Právě z toho máme největší radost. To, že se pánům architektům podařilo prosadit aspoň částečné zastřešení, nám samozřejmě také dělá radost. I když musím přiznat, že jako správci bychom byli ještě radši, kdyby střechy byly nad celým objektem,“ zmínil kastelán fakt, že zastřešených je „pouze“ pět místností. Další čtyři zůstaly otevřené.

Za největší lákadlo považuje vyhlídkovou plošinu, která vznikla nad horní hranou obvodového zdiva. Člověk se tak může kochat okolní krajinou i nevšedním pohledem na samotný hrad. „Výhled, který se odtud naskýtá do údolí Moravské brány, je skutečně dechberoucí. Je to nesmírně povedená záležitost. Totéž platí pro vložené cortenové konstrukce, které umožňují procházet všemi úrovněmi stavby. Už během zkušebního provozu se to ukázalo jako trefa do černého,“ řekl Jan Lauro, který po uvolnění vládních restrikcí mohl Helfštýn opět zpřístupnit turistům k prohlídkám či k účasti na oblíbených akcích, jako je například kovářský Hefaiston.

K nové podobě hradního paláce dostávají architekti i stavitelé veskrze pozitivní reakce. Menšinové, přesto však relevantní, jsou názory lidí preferujících historický přístup a tradiční materiály, které se při obnovách památek obvykle používají. Logicky namítají, že moderní materiály, jako je kalené sklo, leštěný beton a cortenový plech, jsou s torzem paláce v příliš velké konfrontaci. Zastánci odvážného řešení si zase pochvalují, že historický objekt v kontrastu s novodobými zásahy mnohem více vynikne.

O tom, že se zrealizovalo něco jedinečného, svědčí neutuchající zájem tuzemských a zahraničních médií i prestižní ceny, které projekt postupně získává. Důležitější je ale možná něco úplně jiného. „Osobně vnímám, že minimálně v rámci Evropy historické objekty fungují s kvalitní moderní architekturou v jasné synergii. Navíc tím přitahují zvýšený zájem veřejnosti, což má výchovnou funkci a současně ekonomický efekt ve prospěch dlouhodobé údržby. Dalším aspektem je vliv na postavení architektury v naší společnosti. Myslím si, že zatím je na poměrně nízké úrovni. Proto chceme našimi projekty a stavbami architekturu lidem přiblížit,“ uvedl Miroslav Pospíšil, díky jehož práci se i na Helfštýně můžeme dozvědět hodně o tom, jak se stavělo kdysi a jak se staví dnes.

Co je v paláci k vidění?

Nejprve si připomeňme, že celý hrad je otevřen denně (kromě pondělí) až do konce října, v listopadu funguje víkendový provoz. Co se týče paláce, v pěti místnostech suterénu se nachází expozice uměleckého kovářství s výběrem nejzdařilejších kovaných exponátů ze sbírky hradu, která čítá přes 1 300 kusů. Expozice archeologie pak představuje nálezy z výzkumu, numismatiku, kuchyňskou keramiku, kachle s heraldikou či část výzbroje jezdce. Samostatná panelová expozice je zaměřena na vše podstatné z obecné i stavební historie paláce, který chtěli naši předkové zastřešit již v 50. letech. V roce 1952 vydalo Ministerstvo školství, věd a umění stanovisko, ve kterém se mimo jiné psalo: „se zřetelem k tomu, že dosavadní zabezpečovací práce prováděné konservační technikou budoucímu kulturnímu využití naprosto nevyhovují, bude nutné po etapách realisovati generální asanační plán, jehož základní ideou je zastřešení všech zachovalých částí hradu a jejich stavební zabezpečení tak, aby podstata památky netrpěla povětrností a vnitřních prostor mohlo být řádně využito ke kulturním účelům.“ Po takřka 70 letech se záměr stal skutečností.

Citlivý i progresivní přístup

Hrad Helfštýn byl postaven zřejmě už na konci 13. století. Renesanční podoba paláce vznikla pravděpodobně v letech 1597–1605 za vlády rodu Bruntálských z Vrbna, kteří hrad částečně přestavěli, charakter pevnosti však zůstal zachován. Během dalších epoch docházelo dokonce i k záměrnému demolování a hrad postupně zchátral až do stavu zříceniny. Komplex, který tvoří řada objektů, jako jsou brány, bašty, věže a opevnění, patří svojí rozlohou k nejrozsáhlejším hradním areálům v Evropě. Obnova paláce byla iniciována Olomouckým krajem, který do něj investoval přes 80 milionů korun. Unikátní byla už příprava projektu, jehož součástí se stal například detailní 3D model vytvořený z tisíců dronových fotografií. Kromě pečlivých sanačních a restaurátorských prací bylo zásadním počinem doplnění stavby o nové konstrukce, které reprezentují současnou architekturu. Realizované řešení je v historickém paláci jasně čitelné a v případě potřeby může být v budoucnu odstraněno. Snad právě kombinace citlivého a moderního přístupu je důvodem, proč Helfštýn již zabodoval v soutěžích Stavba roku Olomouckého kraje 2020 a Gloria musaealis 2020. Ucházet se bude také o Českou cenu za architekturu 2021 i o titul Stavba roku 2021.

Sdílejte článek