Jeden den v Šumperku. Malá Vídeň je ukrytým klenotem se spoustou lákadel

Pokud se vám přezdívá malá Vídeň a vaše jméno je skloňováno v superlativech, vzbuzuje to logicky velká očekávání. Mezi foodies je Šumperk podobným pojmem jako Litomyšl mezi fandy architektury.

Město odsouzené svou velikostí k bezvýznamnosti dokázalo překonat svůj stín a dostat se na mapu světa! My sem s Márou přijeli o víkendu a našli nádherné historické centrum přece jen trochu poloprázdné a zjistili, že některé jeho největší atrakce mají v sobotu zavřeno.

Cestování Jeden den v Katovicích. Dynamické město je dál než Ostrava, ta je teď dotahuje 12/01/2024

Ale popořádku. Do Šumperka se dá z Ostravy dorazit vlakem s přestupem v Olomouci nebo Zábřehu na Moravě. Autem pak svištíte buď spodem po dálnici opět přes Olomouc, případně lze zvolit kilometrově kratší cestu přes Opavu a Bruntál. Volíme druhou možnost a v Bruntále děláme krátkou zastávku na kafe. To ještě netušíme, že výběrovka, kterou si dopřáváme na náměstí, kde se místní o sobotním ránu prohání s dětmi po kluzišti, bude dnes naše poslední.

Do Šumperka dojíždíme trochu hladoví, takže hned pádíme na brunch do předem vybraného Caffe Svět v impozantní budově bývalého kina totožného jména. Líbí se mi, že se při rekonstrukci neztratil genius loci a skvostný interiér v člověku vyvolává pocit čehosi velkolepého. Tady se bude snídat s noblesou!

Eggs benedict tu mají s lososem, což lze jedině uvítat, omáčka je správně kyselkavá, vajíčka však na můj vkus až moc natvrdo a mátový čaj není z čerstvé máty, což je třeba jinde dávno běžné. Máru jeho míchaná vajíčka také úplně neoslnila. Úroveň obsluhy a příjemné prostory překlápí celkový pocit z návštěvy do pozitivna, poprvé se však vkrádá pochybnost, čím že si to město Šumperk svou gastronomickou pověst vlastně vydobylo.

Hurá na prohlídku města! Centrum je plné skvostů a honosných domů, jakými jsou například Oberleithnerův klasicistní palác. Nádherné je zdejší městské divadlo, nepřehlédnutelná radnice, mírně zchátralá funkcionalistická budova pošty a také vlastivědné muzeum. V tom se letos chystá pozoruhodná výstava. Připomenut má být polozapomenutý rodák Leo Slezák, který se na konci 19. a počátkem 20. století proslavil v německy mluvících zemích jako vynikající tenor a talentovaný herec.

Slavná je jeho příhoda z inscenace Wagnerovy opery Lohengrin, kdy měl v daný moment ze scény jako tradičně odplout na labuti. Ta však byla stažena dříve, než na ni stačil nebohý zpěvák naskočit. Pohotový Slezák ale dokázal publikum ihned odzbrojit, když se bezelstně zeptal: „Kdy jede další labuť?“

Šumperk a okolní kraj je také nechvalně proslulý čarodějnickými procesy, ale protože je sobota, muzeum s expozicí čarodějnictví zůstává zavřeno. To samé platí o vyhlídkovém ochozu na radnici, kam se člověk musí s předstihem objednat.

Co nás však mrzí ještě více, je zavřený hotel PERK, což je staronový funkcionalistický hit města původně z let 1931-1932, kdy se ještě jmenoval Grand, a taktéž zavřená slavná kavárna Pikola, která stála na počátku gastronomické obrody Šumperka. Marně se tak dobýváme k nejlepší kávě na předhůří Jeseníků a přicházíme o skvělé kulinářské zážitky, za nimiž tu tolik lidí rádo jezdí. Tak třeba příště.

Vyrážíme tedy alespoň obhlédnout jeden z nejstarších Šumperáků, jenž se nachází v ulici Terezínská pod číslem 1842/3. Domů s oficiálním označením „rodinný dům typu V“ vyrostlo v socialistickém Československu nespočet. Jejich sláva byla dána tím, že si je lidé dokázali postavit svépomocí a splnit si tak sny o vlastním bydlení, které vypadá moderně a nese v sobě jemné funkcionalistické odkazy a silný étos bruselského stylu.

Ten úplně původní Šumperák nenajdete v Šumperku, nýbrž v Rapotíně, který s Šumperkem sousedí, i když o přesném pořadí se vedou debaty. Jisté je alespoň to, že ze Šumperka pocházel otec těchto domů Josef Vaněk, který ten první v roce 1965 vyprojektoval. Návrh samotný nebyl zcela originálním dílem, sám projektant se inspiroval v podobných typech domů, které Šumperákům předcházely.

Ale zpátky k jídlu. Ježto jsme s Márou dva masožravci, kteří nejraději na oběd kus flákoty v housce, nemůžeme si nechat ujít Cakir’s Burger. Jedná se o místní legendu se špičkovou obsluhou, milým personálem a hlavně bombovními burgry. S chimichurri burgrem se pouštím do jihoamerických chutí a ničeho nelituji.

Skvělé je, že mi servírují maso automaticky medium rare, což ne všude bývá zvykem. Chápu, že to má každý rád jinak a spousta lidí si nedokáže představit pozřít cokoli, co nebude dobře propečené, ale za mě je to takhle ideální. Celé jídlo chuťově vyvažuje karamelizovaný ananas, ten sice nepatří na pizzu, do tohoto burgru se však náramně hodí!

Abych netrávil celý den jen posedáváním v kavárnách a bistrech, loučím se s už značně vyčerpaným fotografem Márou, který má svou šichtu pro dnešek za sebou, a vydávám se za město prozkoumat Městské skály.

Cestou na ně míjím dřevěnou sochu anděla, která patří do sbírky Čarovného lesa. Pokud do Šumperka přijedete na výlet s dětmi a vezmete je do Čarovného lesa na procházku, narazíte krom dřevěných soch pohádkových bytostí i na dětské lesní hřiště. Výstup na kopec ke skalám není složitý a nahoře je krásná vyhlídka na údolí i protější kopce z malé dřevěné rozhledny. V klidu si tak můžu zrekapitulovat, čím mě Šumperk překvapil.

Milé a pozitivní je zajisté to, že tu jsou další podniky ve zrodu, osobně se velmi těším na avizovaný pivní bar Na lok, který byl v době naší návštěvy v přestavbě. Šumperk pak doslova přetéká originálními koncepty jako Cukrle s výbornými zákusky nebo Bistro J&J, kde byla v době naší krátké návštěvy doslova půlka města.

Město navíc zvládá pořádat kulturní akce se zajímavým přesahem, čehož jsou důkazem jak podzimní festival bluesové hudby s názvem Blues Alive, tak už dnes tradiční Dny architektury. Město je tak vlastně hajpováno právem, jen nesmíte mít smůlu jako my, že ty největší klenoty města před vámi zůstanou skryty! Aspoň máme důvod stavit se sem v budoucnu ještě jednou.