My jsme Baník! Jak jsme na Bazalech slavně porazili Brazílii

​Rok oslav stoletého výroční od založení fotbalového Baníku se chýlí ke konci. Pojďme si ale připomenout jedenáct nejslavnějších chvilek z historie slezskoostravského klubu!

Zavzpomínejme společně na vpravdě historické okamžiky z knihy Tomáše Šiřiny, kterou vydalo vydavatelství Albatros pod názvem My jsme Baník!

28. června 1976, přátelský zápas, Ostrava, Bazaly

FC Baník Ostrava – olympijský výběr Brazílie 1:0 (0:0)

Branky: 76. Slaný. Rozhodčí: Jelínek, až 35 000 diváků
Sestava Baníku: Michálik – Foks, Vojáček, Ruš (85. Hudeček), Rygel – Radimec, Tondra, Kvasnica – Slaný, Sionko (46. Smetana), Lička (85. Lorenc); trenér: Jiří Rubáš

Sestava Brazílie: Zé Carlos – Rosemiro, Tecão, Edinho, Chico Fraga – Alberto (56. Eudes), Batista, Marinho – Erivelto, Fernando (64. Julinho), Santos (64. Jarbas); trenér: Zizinho

Byla to bomba. Když se fanoušci Baníku dozvěděli, že se jejich tým utká s Brazílii, zastavilo se jim asi srdce. Byla to odměna za mistrovský titul. Brazilci byli v roce 1976 na svém v pořadí sedmém evropském turné, které bylo motivováno především poznáním vývoje evropské kopané před blížícím se mistrovstvím světa 1978.

Zápas s úřadujícím mistrem ČSSR v Ostravě si jihoameričtí míčoví kouzelníci zařadili do svého programu dodatečně. Nutno podotknout, že reprezentační tým Brazílie se na svých zájezdech střetával s klubovými soupeři zcela výjimečně...

„Ještě pár dní před zápasem jsme byli přesvědčeni, že budeme hrát s prvním týmem Brazílie. Internet samozřejmě nebyl, informace ze zahraničí se prostřednictvím novin nebo televize šířily docela složitě, takže jsme nevěděli, jak to s brazilským výběrem vypadá na jeho turné,“ vzpomíná jeden z tehdejších čerstvých mistrů republiky Jiří Ruš.

Těšil se, že si zahraje před plnými Bazaly proti hvězdám typu Rivelina a podobně, ale nakonec byl rád, že kopal uprostřed obrany proti olympionikům. „Mám pocit, že to vůbec nebyla chyba československé strany. Ale vezměte si, že Brazilci jsou fotbalový kolos, už tehdy to platilo, byli něco jak Dream Team. A i jejich olympionici měli respekt,“ dodává dnes Ruš, jemuž tehdy bylo přes dvacet let.

Zájem o utkání byl obrovský, objednávky vstupenek se hrnuly ze všech míst a vyprodáno bylo dlouho dopředu. Objevil se však jeden podstatný zádrhel. Brazilci sice nabídli Baníku přátelské utkání pod hlavičkou reprezentačního A-týmu, nakonec však do Ostravy dorazil pouze olympijský výběr Brazílie, který ladil formu na olympijské hry konané v roce 1976 v kanadském Montrealu.

Tento fakt samozřejmě způsobil v našem regionu jisté zklamání. Brazilský celek byl složen z mladých fotbalistů první ligy (většinou ze slavných klubů), hráči však měli pouze amatérský statut. Pro zajímavost – na již zmiňované letní olympiádě se Brazilci umístili na čtvrtém místě.

Na Bazalech nebylo volné místečko

Bazaly toho dne doslova praskaly ve švech a je dost možné, že se jedná o historicky nejvyšší návštěvu, jaká kdy na tomto legendárním stadionu byla. Přesný oficiální počet diváků se nikdy nedozvíme, referáty z dobového tisku uvádějí až 35 tisíc fanoušků!

Od týmu hostů, mužstva ze země fotbalového krále Pelého, se očekával lehkonohý fotbal plný technických fines a pohybu. Vystoupení Brazilců v Ostravě však bylo velkým zklamáním. Hosté se vůbec nedokázali vypořádat s dobře organizovanou evropskou obranou. Vzruchu bylo
v první půli pramálo. Za zmínku stojí střela Tondrova, kterou vytěsnil stoper hostů na roh, a prudká střela Fernanda, kterou kryl domácí gólman Michálik.

Jinak se hra se odvíjela hlavně ve středu hrací plochy. Druhý poločas už byl znatelně lepší, hlavně ze strany Baníku, který zvýšil tempo, získal převahu a měl i šance. Několikrát se blýsknul gólman hostů Zé Carlos.

Ostravským střelcům také párkrát chyběla přesnější muška. Rozhodnutí přišlo čtvrt hodiny před koncem, kdy pronikajícího Vernera Ličku srazil v pokutovém území stoper Tecão a mezinárodní sudí Jelínek z Rožnova pod Radhoštěm správně nařídil pokutový kop.

Míč si na penaltový bod postavil útočník Petr Slaný. Brankář Zé Carlos střelu Slanému vyrazil, avšak pouze zpět k jeho kopačkám. Ten pak umístil balón do odkryté brány. Vítězství modrobílých bylo zcela zasloužené, po většinu zápasu byli lepším týmem, o čemž vypovídá i statistika: střely na bránu 6:2, rohy 7:3.

Nejlepším hráčem hostujícího týmu byl šikovný záložník Erivelto, v domácím celku si největší aplaus vyprodaných Bazalů vysloužil mladý pravý bek Foks, který byl pro Brazilce nepřekonatelný. Ještě jedna zajímavost – dva hráči z brazilského výběru si zahráli o dva roky později na mistrovství světa v Argentině a vybojovali třetí místo. Byli to obránce Edinho z Fluminense a záložník Batista z Internacional Porto Alegre.

Zápas se nesmazatelně zapsal do velkolepé baníkovské historie a přímí účastníci na tento fotbalový svátek nikdy nezapomenou. „Mám dodnes pocit, že se tehdy jednalo o vůbec nejvyšší návštěvu na Bazalech. S Bayernem jsem o pár měsíců později už nehrál, protože mi v prvním kole Poháru mistrů ve Stavangeru jeden z Norů poranil koleno. Abych řekl pravdu, už jsem se do sportovní formy nikdy úplně nedostal. Možnosti tehdejší medicíny nebyly takové jako dnes a koleno bylo pro mnohé vrcholové sportovce osudné,“ dodává Jiří Ruš, který po odchodu z Baníku ještě odehrál ligový rok v Rudé hvězdě Cheb.

„Vystudoval jsem VŠB, začal jsem se věnovat civilní práci a nakonec jsem se k fotbalu vrátil ještě jako rozhodčí. Ale titul a zrovna třeba zápas s Brazílií jsou mými největšími sportovními úspěchy,“ usmál se Ruš.