Odstranit, nechat nebo schovat pod poklop? Sochy Špinarky či Janáčka v Ostravě budí vášně

Bronzová socha Věry Špinarové od Davida Moješčíka v Husově sadu budila svého času velké vášně. Mnohým umělcům a zastáncům kvality se nelíbila a někteří dokonce žádali její odstranění. Někteří lidé si však sochu oblíbili a dokonce ji uctívají jako kult.

Právě tuto sochu a některé další, jako třeba vánoční Velký dar - úhel pohledu Eriky Bornové na Prokešově náměstí, často probírali v Komorní scéně Aréna účastníci druhé debaty z debatního cyklu S důvěrou do arény. Ten připravuje Antikvariát a klub s galerií Fiducia.

Socha Špinarky má i svou stránku a někteří lidé ji uctívají

Literární historik Pavel Hruška řekl, že je pro něj někdy nejasné a divné, jak sochy ve veřejném prostoru existují. „Mě strašně štve, že když se mluví o ostravských sochách, tak si každý vybaví sochu Špinarky. Ta socha je opravdu blbá, ale ta socha nějakým způsobem funguje a žije. Dnes má dokonce vlastní facebookovou stránku,“ řekl Hruška.

Společnost FOTO: Dolní Vítkovice rozzářily tisíce světel. Začala vánoční výstava Světla vyprávějí… 01/12/2023

On sám zná člověka, který bydlí sochy kousek za rohem, chodí k ní večer a zvláštním způsobem se o ni stará. „S tou sochou si povídá a všelijak ji zdobí. Socha Špinarové mu dala jakýsi smysl života a on se stal součástí té sochy. Byl bych dříve možná i pro odstranění té sochy, ale dokud tento člověk bude k té soše chodit, tak tam tu sochu nechme,“ pobavil účastníky debaty nazvané Jaké chceme sochy ve veřejném prostoru Ostravy?

Marie Foltýnová, vedoucí Oddělení správy veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy, upozornila, že také v Praze měli podobného uctívače jedné barokní sochy na Karlově mostě. „Když jsme ji opravil a přidělali k ní lampičku, tak nám k ní chodil příznivec a neustále vybouchával ta tavená červená sklíčka a zapaloval tam svíčku. Až jsme rezignovali a nechali mu jedno to sklíčko vysklené,“ rozesmála publikum debaty.

Leoše Janáčka občas někdo obejme a baví se s ním

Probírala se také sedící „kontaktní“ socha Leoše Janáčka na ostravském Jiráskově náměstí. „Je to zase něco tak pitomého. Ale můj syn mi jednou vyprávěl, že viděl nějakého opilce, který u toho Janáčka seděl, objímal toho bronzového Janáčka kolem ramen a cosi do něho hučel a klavíroval. Janáček samozřejmě vytrvale naslouchal. A jeho socha ožila. Takže tyto sochy žijí nějakým svým, někdy nočním životem a my ho musíme respektovat,“ prohlásil Pavel Hruška.

Umělec, kurátor, člen spolku Skutek a iniciativy Procenta na umění Petr Dub řekl, že umění ve veřejném prostoru může být i odvážné. „Právě vaše Věra Špinarová může být vnímána jako odvážná socha a zpětně si cením toho, co vyvolala,“ míní Petr Dub.

Tomáš Knoflíček, teoretik a historik umění a pedagog, spoluzakladatel ostravského festivalu umění ve veřejném prostoru Kukačka, řekl, že také pro něho získala socha Špinarky legitimitu až poté, co se u ní začaly „dít věci“. „Takže pro mne je jakákoliv diskuse o tom, že měla být odstraněna, lichá. Stala se pro mne spíše jakousi sociální plastikou než hmotnou,“ řekl.

Velký dar byl pro někoho jako z Fellinova filmu

Pavel Hruška také řekl, že některé sochy klamou tělem a vzpomenul na dvakrát vystavenou obří vánoční instalaci Eriky Bornové Velký dar, která rovněž mnohé lidi provokovala. Na sociálních sítích se objevovala slova jako kýč, hnus, hrůza. Ovšem není to naopak kvalitní současné umění? „Když jste kolem této sochy šli večer z hospody, měli jste dojem, že jste v nějakém Felliniho filmu,“ řekl ostravský literární historik Pavel Hruška o instalaci, která vždy na více než jeden měsíc jako poklop v podobě velké opentlené krabice schovala sochu Ikara na Prokešově náměstí.

Jedna z účastnic debaty uvedla, že byla zvědavá na novou vánoční instalaci na Prokešově náměstí, kterou měl vytvořit proslulý a v Ostravě známý umělec Kurt Gebauer. „Není škoda, že se tak nestalo? Proč v těchto vánočních instalací magistrát nepokračuje?“ ptala se.

Ostrava by mohla vyrobit poklop na špatné sochy

Náměstkyně primátora pro kulturu Lucie Baránková-Vilamová prohlásila, že problémem Velkého daru byly dva miliony, které veřejnost za dílo neuměla přijmout, a také samotná velikost díla. „Tím, že se v Ostravě měnilo vedení města, nebyla všeobecná shoda na návrhu díla Kurta Gebauera. Toť vše,“ řekla náměstkyně. Upozornila ale, že sáňky a velká baňka z díla Eriky Bornové je dnes vystavena na Černé louce. „Lidé je tam mohou vidět a myslím, že tam celkem dobře zapadá,“ dodala.

Petr Dub k tomu řekl, že by se mu líbilo, kdyby Ostrava jako první město v České republice vyrobila mobiliář na špatné sochy. „A tahle poklička by se dávala provizorně třeba na pět nebo deset let třeba na Špinarovou a vyzkoušelo by se, jestli socha někomu chybí,“ prohlásil Knoflíček upozornil, že takový park nechtěných soch mají kousek od Hamburku.

Někteří lidé by nejradši sochy v Komenského sadech odstranili

Někteří zástupci umělecké veřejnosti však poukazovali na to, že v reprezentativních Komenského sadech se dnes nachází podle nich problematická dočasná výstava Sochy!!! se sochami takzvanými yummy, yummy. „Tuto výstavu tam instaloval centrální městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz. Co může Ostrava dělat, abychom takové umění v Ostravě neměli?“ ptala se jedna z diskutujících.

Náměstkyně primátora pro finance a kulturu a starostka Poruby Lucie Baránková-Vilamová upozornila, že je řada věcí, které se někomu nemusí líbit, ale toť vše. „Platí to nejen u umění, ale třeba i u veřejných akcí. Já sama jsem si pokládala otázku, když přijde nějaký organizátor akce, která není moc kvalitní, jak s ním zacházet. Něco nějak zakazovat, to už hovoříme o nějaké regulaci nebo cenzuře,“ řekla náměstkyně.

Umělecké dílo nemůže být zároveň dětský herní prvek

Někteří diskutující poukazovali na výtvory ostravské Střední umělecké školy Ave Art instalované v Jubilejní kolonii, které se jim zdají nebezpečné pro děti. Marie Foltýnová k tomu řekla, že když Praha kompletně restaurovala velké bronzové sousoší Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, odborníci se zděsili, když se dostali dovnitř.

„Mně se tehdy udělalo úplně špatně, když jsem si vzpomněla, že někdy dříve byl šampionát nebo nějaké mistrovství a na to sousoší se vyšplhal dav a obsypal ho. Všichni seděli na té ruce, kterou Hus ukazuje k Týnu, a která má sama několik tun. My jsme o několik let později zjistili, že ty spojovací šrouby jsou totálně odrezlé a jediné, co drželo tu ruku, byla jen tenká vrstva toho povrchového bronzu. To je ten problém, proč umělecké dílo nemůže být zároveň dětský herní prvek,“ míní vedoucí Oddělení správy veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy.

Pavel Hruška upozornil, že v Ostravě už na uměleckém díle zemřelo dítě, když v Sadu Milady Horákové lezlo na plastiku účastníka Mezinárodního sympozia prostorových forem, konaného v Ostravě dvakrát v letech 1967 a 1969.

Náměstkyně primátora pro finance a kulturu a starostka Poruby Lucie Baránková-Vilamová připomněla, že například památník obětem střelby ve Fakultní nemocnici v Porubě, která bude mít 10. prosince čtvrté smutné výročí, sklidil mnoho negativních reakcí.

„Je to přitom památník velmi klasický a podle mne nemůže ani nikoho pohoršit. A já jsem na něho dostala mnoho negativních zpětných vazeb, jak vůbec něco takového můžu dopustit. Proto si myslím, že dílo ve veřejném prostoru se musí s lidmi i místními politiky komunikovat a vysvětlovat jeho smysl,“ prohlásila.