Příběhy hrdinů: Horník z Radvanic jako parašutista bojoval s partyzány v Beskydech

Babí léto a nastávající podzim v Moravskoslezském kraji může být i příležitostí navštívit novou, interaktivní a efektní bojovou expozici v Národním památníku II. světové války v Hrabyni na Opavsku.

Betonový památník skrývá ve své nové expozici řadu příběhů našich hrdinů druhé světové války. Ředitelka Slezského zemského muzea Opava Jana Horáková nám dnes představí příběh parašutisty Roberta Matuly, rodáka z Radvanic.

Společnost ​Příběhy hrdinů: Němec z Hošťálkovic dezertoval z wehrmachtu a padl do zajetí u Vlčího doupěte 12/08/2023

Robert Matula se v Radvanicích narodil 19. prosince roku 1919 nedaleko hornické kolonie Jakubka, kam se rodiče v roce 1925 i nastěhovali. V roce 1937 dokončil základní školní docházku a vyučil se vulkanizérem ve firmě Oldřicha Svatého z Moravské Ostravy, kde pracoval do roku 1937. Poté nastoupil jako horník na důl Ludvík.

Po vstupu do Cizinecké legie prodělal těžký výcvik v Africe

Po okupaci ČSR se Robert Matula rozhodl odejít do Polska. Na jaře 1939 s kamarádem a spolupracovníkem Josefem Křístkem z Domaslavic, který se později účastnil bojů u Tobruku a Dukerque, odcestoval do Krakova a přihlásil se na československém konzulátu. Tam ovšem uvedl nesprávné datum narození – 16. ledna 1918, aby ochránil rodinu před postihem.

V táboře v Malých Bronovicích se rozhodl podepsat závazek vstupu do Cizinecké legie a odjel spolu s dalšími Čechoslováky 26. července 1939 třetím transportem z Gdyně lodí Kastelholm do Francie. Následovala cesta do Sidi bel Abbés, kde byl Robert Matula zařazen k 1. pěšímu pluku Cizinecké legie, s nímž se přesunul k marockým hranicím do pevnosti Bossuet.

„Namáhavý výcvik v drsném africkém prostředí s nedostatkem vody ukončilo vypuknutí druhé světové války, se kterým pro Čechoslováky přišlo uvolnění ze služeb Cizinecké legie,“ říká ředitelka Slezského zemského muzea Opava Jana Horáková.

Ve Francii zažil nedostatek výzbroje, výstroje i jídla

Dne 23. září 1939 Robert Matula spolu s dalšími vyplul lodí General Gouverner Tirman na cestu zpět do Francie. Tam mezitím Francouzi uvolnili v Agde bývalý tábor pro uprchlíky ze španělské občanské války pro potřeby vznikající čs. jednotky.

„Francouzi nebyli na válku zdaleka připraveni a naši vojáci se potýkali s nedostatkem výzbroje, výstroje i jídla. I přes nesnáze se do 15. listopadu podařilo ustavit 1. a 2. čs. pěší pluk, jehož se Robert Matula stal příslušníkem, a to u 4. roty těžkých kulometů. Z této roty se později stala 12. kulometná rota. Velel jí Josef Otisk, který se později stal velitelem paraskupiny Wolfram,“ uvádí historička.

Stal se velitelem roty protiletadlových kulometů

Když německá vojska vstoupila na francouzské území, byli do obrany nasazeni i čs. vojáci. Dne 5. června 1940 odjel 1. i 2. čs. pěší pluk do frontového pásma. Druhý pluk byl zařazen k francouzské 239. pěší divizi k ochraně přechodů přes řeku Marnu.

Robert Matula se stal u 12. roty velitelem protiletadlových kulometů. Po prolomení obrany německými vojsky ustoupil druhý čs. pěší pluk ke Gien, kam dorazil 16. června v podvečer. Také odtud musel čs. pluk ustoupit zpět, nejprve do Agde a odtud do přístavu Séte k evakuaci.

Zde Čechoslováci nastoupili na loď Rod el Farag a v konvoji dalších dvaceti lodí vypluli směrem k Velké Británii. Dne 12. července 1940 zakotvila loď v Liverpoolu a vojáci se přesunuli do stanového tábora v Cholmondeley. Zde 12. srpna 1940 vznikla 1. čs. smíšená brigáda a Robert Matula se stal příslušníkem 2. roty 2. čs. pěšího praporu, s nímž odjel do Walton Hallu k výcviku.

V Anglii se stal členem paravýsadku Wolfram

Během výcviku se Matula dvakrát hlásil k letectvu, ale neuspěl pro nízké stavy vojáků u brigády. Na počátku roku 1942 byl odeslán do kurzu zacházení s trhavinami a v dubnu 1942 do kurzu pouličního boje k STS 45 (Special Training School). Se zákopnickou četou 2. praporu se pak účastnil ochrany pobřeží u Seatonu v jižní Anglii a v létě roku 1942 pak obrany východního pobřeží.

Dne 17. listopadu 1942 byl Robert Matula odeslán do dalšího kurzu, tentokrát výroby trhavin. V roce 1943 prošel přeškolením na řidiče tanku a stal se příslušníkem Čs. samostatné obrněné brigády a zařazen ke 3. rotě 2. tankového praporu.

„Zástupcem velitele roty byl Josef Otisk – ten byl na jaře 1944 pověřen sestavením paravýsadku, který měl být vysazen s bojovými a sabotážními úkoly v prostoru Beskyd. Jako jednoho z příslušníků skupiny si vybral právě Roberta Matulu,“ připomíná ředitelka Slezského zemského muzea Opavě.

Měli seskočit na Grúni, dopadli ale do osad obce Morávka

Dne 13. dubna 1944 se Robert Matula oženil s Violet Wrightovou, která sloužila u Wrens, tedy dobrovolnic britského námořnictva. A v květnu byli příslušníci budoucího výsadku odesláni k STS 25 na farmu Garramor, poté k STS 51 v Ringway k paravýcviku. Zpravodajský výcvik absolvoval bývalý horník z Radvanic u STS 17 v Beaulieu a nakonec v Londýně. Dne 13. září 1944 odjel celý výsadek Wolfram, vybavený materiálem a vysílačkou Jindra, na letiště Campo Cassale.

V noci ze 13. na 14. září skupina vyskočila ve dvou trojicích v prostoru obce Morávka, místo původně určeného Grúně, a to u osady Nytrová a Kotly. Parašutisté se sešli až po deseti dnech, radista Karel Svoboda však padl do rukou gestapa. Příslušníci Wolframu díky místním lesníkům navázali spolupráci s takzvanou Radou tří. Rada tří, označovaná také R3, byla v letech 1944 a 1945 největší odbojovou organizací na území protektorátu. Politickým zaměřením byla demokratická, nekomunistická.

Počátkem října výsadkáři skupiny Wolfram navázali kontakt také s 1. čs. partyzánským oddílem Jana Žižky pod velením poručíka Jána Ušiaka a o několik dní později se sovětskou zpravodajskou skupinou kapitána Adama Jevsejeviče Niščimenka, krycím jménem Bělavského.

Jako partyzáni přepadli část štábu německé tankové divize

Když se Němci rozhodli zničit partyzánské hnutí v Beskydech při operaci Tetřev (Auerhuhn), příslušníci Wolframu se ukryli u rodičů jednoho z nich - Vladimíra Řezníčka. Na konci listopadu 1944 se vydali na pochod k Líšni u Brna na statek Otiskových. Zde všichni přečkali zimu a v březnu 1945 obnovili svou partyzánskou a zpravodajskou činnost.

Z českých spolupracovníků, uprchlých sovětských zajatců a sovětského desantu Ivanuška zorganizovali partyzánský oddíl, který dne 20. dubna 1945 přepadl část štábu německé 16. tankové divize. Do konce dubna oddíl přepadával skupiny ustupujících německých vojáků. Svou činnost ukončil Wolfram po příchodu 2. ukrajinského frontu na velitelství 49. střeleckého sboru v Jiříkově.

Po válce odešel z armády, po únoru 1948 přešel hranici do Bavorska

Po skončení války byl Robert Matula v hodnosti poručíka přidělen ke zpravodajskému odboru ministerstva národní obrany a po třech měsících byl přeložen k Vojenské akademii v Hranicích, kde vyučoval boj v týlu. V roce 1946 ale požádal o propuštění z armády, jednak ze zdravotních důvodů, jednak proto, že nesouhlasil s poválečnými poměry v armádě. Pracoval nadále jako dopravní referent v Moravolenu Šumperk.

Po únoru 1948 však přišlo sledování policií, výslechy a falešné obvinění, které se však neprokázalo. Matulova manželka a dcera Nataša legálně odletěly do Anglie, Robert Matula se rozhodl pro útěk z vlasti. Z vlaku do Chebu, kde byl pod dohledem příslušníků obranného zpravodajství, se mu podařilo utéct, a s kamarádem Hájkem pak překročil hranice do Bavorska.

Pracoval v továrně Jaguar, poté odešel do Kanady

V létě 1948 se vrátil do Velké Británie. Pracoval tam jako mzdový účetní, narodila se mu druhá dcera Frances a v roce 1954 ještě syn Robert Charles. Tehdy začal pracovat jako dělník v továrně na karosérie Jaguar. V roce 1958 se přestěhoval s rodinou do Kanady, kde také 12. června 2012 ve městě Victoria zemřel.

Od roku 1989 několikrát svou vlast navštívil, v roce 2006 byl jmenován čestným občanem města Ostravy a v roce 2009 jej prezident republiky povýšil do hodnosti brigádního generála ve výslužbě.

Robert Matula se v Radvanicích narodil 19. prosince roku 1919 nedaleko hornické kolonie Jakubka, kam se rodiče v roce 1925 i nastěhovali. V roce 1937 dokončil základní školní docházku a vyučil se vulkanizérem ve firmě Oldřicha Svatého z Moravské Ostravy, kde pracoval do roku 1937. Poté nastoupil jako horník na důl Ludvík.

Po vstupu do Cizinecké legie prodělal těžký výcvik v Africe

Po okupaci ČSR se Robert Matula rozhodl odejít do Polska. Na jaře 1939 s kamarádem a spolupracovníkem Josefem Křístkem z Domaslavic, který se později účastnil bojů u Tobruku a Dukerque, odcestoval do Krakova a přihlásil se na československém konzulátu. Tam ovšem uvedl nesprávné datum narození – 16. ledna 1918, aby ochránil rodinu před postihem.

V táboře v Malých Bronovicích se rozhodl podepsat závazek vstupu do Cizinecké legie a odjel spolu s dalšími Čechoslováky 26. července 1939 třetím transportem z Gdyně lodí Kastelholm do Francie. Následovala cesta do Sidi bel Abbés, kde byl Robert Matula zařazen k 1. pěšímu pluku Cizinecké legie, s nímž se přesunul k marockým hranicím do pevnosti Bossuet.

„Namáhavý výcvik v drsném africkém prostředí s nedostatkem vody ukončilo vypuknutí druhé světové války, se kterým pro Čechoslováky přišlo uvolnění ze služeb Cizinecké legie,“ říká ředitelka Slezského zemského muzea Opava Jana Horáková.

Ve Francii zažil nedostatek výzbroje, výstroje i jídla

Dne 23. září 1939 Robert Matula spolu s dalšími vyplul lodí General Gouverner Tirman na cestu zpět do Francie. Tam mezitím Francouzi uvolnili v Agde bývalý tábor pro uprchlíky ze španělské občanské války pro potřeby vznikající čs. jednotky.

„Francouzi nebyli na válku zdaleka připraveni a naši vojáci se potýkali s nedostatkem výzbroje, výstroje i jídla. I přes nesnáze se do 15. listopadu podařilo ustavit 1. a 2. čs. pěší pluk, jehož se Robert Matula stal příslušníkem, a to u 4. roty těžkých kulometů. Z této roty se později stala 12. kulometná rota. Velel jí Josef Otisk, který se později stal velitelem paraskupiny Wolfram,“ uvádí historička.

Stal se velitelem roty protiletadlových kulometů

Když německá vojska vstoupila na francouzské území, byli do obrany nasazeni i čs. vojáci. Dne 5. června 1940 odjel 1. i 2. čs. pěší pluk do frontového pásma. Druhý pluk byl zařazen k francouzské 239. pěší divizi k ochraně přechodů přes řeku Marnu.

Robert Matula se stal u 12. roty velitelem protiletadlových kulometů. Po prolomení obrany německými vojsky ustoupil druhý čs. pěší pluk ke Gien, kam dorazil 16. června v podvečer. Také odtud musel čs. pluk ustoupit zpět, nejprve do Agde a odtud do přístavu Séte k evakuaci.

Zde Čechoslováci nastoupili na loď Rod el Farag a v konvoji dalších dvaceti lodí vypluli směrem k Velké Británii. Dne 12. července 1940 zakotvila loď v Liverpoolu a vojáci se přesunuli do stanového tábora v Cholmondeley. Zde 12. srpna 1940 vznikla 1. čs. smíšená brigáda a Robert Matula se stal příslušníkem 2. roty 2. čs. pěšího praporu, s nímž odjel do Walton Hallu k výcviku.

V Anglii se stal členem paravýsadku Wolfram

Během výcviku se Matula dvakrát hlásil k letectvu, ale neuspěl pro nízké stavy vojáků u brigády. Na počátku roku 1942 byl odeslán do kurzu zacházení s trhavinami a v dubnu 1942 do kurzu pouličního boje k STS 45 (Special Training School). Se zákopnickou četou 2. praporu se pak účastnil ochrany pobřeží u Seatonu v jižní Anglii a v létě roku 1942 pak obrany východního pobřeží.

Dne 17. listopadu 1942 byl Robert Matula odeslán do dalšího kurzu, tentokrát výroby trhavin. V roce 1943 prošel přeškolením na řidiče tanku a stal se příslušníkem Čs. samostatné obrněné brigády a zařazen ke 3. rotě 2. tankového praporu.

„Zástupcem velitele roty byl Josef Otisk – ten byl na jaře 1944 pověřen sestavením paravýsadku, který měl být vysazen s bojovými a sabotážními úkoly v prostoru Beskyd. Jako jednoho z příslušníků skupiny si vybral právě Roberta Matulu,“ připomíná ředitelka Slezského zemského muzea Opavě.

Měli seskočit na Grúni, dopadli ale do osad obce Morávka

Dne 13. dubna 1944 se Robert Matula oženil s Violet Wrightovou, která sloužila u Wrens, tedy dobrovolnic britského námořnictva. A v květnu byli příslušníci budoucího výsadku odesláni k STS 25 na farmu Garramor, poté k STS 51 v Ringway k paravýcviku. Zpravodajský výcvik absolvoval bývalý horník z Radvanic u STS 17 v Beaulieu a nakonec v Londýně. Dne 13. září 1944 odjel celý výsadek Wolfram, vybavený materiálem a vysílačkou Jindra, na letiště Campo Cassale.

V noci ze 13. na 14. září skupina vyskočila ve dvou trojicích v prostoru obce Morávka, místo původně určeného Grúně, a to u osady Nytrová a Kotly. Parašutisté se sešli až po deseti dnech, radista Karel Svoboda však padl do rukou gestapa. Příslušníci Wolframu díky místním lesníkům navázali spolupráci s takzvanou Radou tří. Rada tří, označovaná také R3, byla v letech 1944 a 1945 největší odbojovou organizací na území protektorátu. Politickým zaměřením byla demokratická, nekomunistická.

Počátkem října výsadkáři skupiny Wolfram navázali kontakt také s 1. čs. partyzánským oddílem Jana Žižky pod velením poručíka Jána Ušiaka a o několik dní později se sovětskou zpravodajskou skupinou kapitána Adama Jevsejeviče Niščimenka, krycím jménem Bělavského.

Jako partyzáni přepadli část štábu německé tankové divize

Když se Němci rozhodli zničit partyzánské hnutí v Beskydech při operaci Tetřev (Auerhuhn), příslušníci Wolframu se ukryli u rodičů jednoho z nich - Vladimíra Řezníčka. Na konci listopadu 1944 se vydali na pochod k Líšni u Brna na statek Otiskových. Zde všichni přečkali zimu a v březnu 1945 obnovili svou partyzánskou a zpravodajskou činnost.

Z českých spolupracovníků, uprchlých sovětských zajatců a sovětského desantu Ivanuška zorganizovali partyzánský oddíl, který dne 20. dubna 1945 přepadl část štábu německé 16. tankové divize. Do konce dubna oddíl přepadával skupiny ustupujících německých vojáků. Svou činnost ukončil Wolfram po příchodu 2. ukrajinského frontu na velitelství 49. střeleckého sboru v Jiříkově.

Po válce odešel z armády, po únoru 1948 přešel hranici do Bavorska

Po skončení války byl Robert Matula v hodnosti poručíka přidělen ke zpravodajskému odboru ministerstva národní obrany a po třech měsících byl přeložen k Vojenské akademii v Hranicích, kde vyučoval boj v týlu. V roce 1946 ale požádal o propuštění z armády, jednak ze zdravotních důvodů, jednak proto, že nesouhlasil s poválečnými poměry v armádě. Pracoval nadále jako dopravní referent v Moravolenu Šumperk.

Po únoru 1948 však přišlo sledování policií, výslechy a falešné obvinění, které se však neprokázalo. Matulova manželka a dcera Nataša legálně odletěly do Anglie, Robert Matula se rozhodl pro útěk z vlasti. Z vlaku do Chebu, kde byl pod dohledem příslušníků obranného zpravodajství, se mu podařilo utéct, a s kamarádem Hájkem pak překročil hranice do Bavorska.

Pracoval v továrně Jaguar, poté odešel do Kanady

V létě 1948 se vrátil do Velké Británie. Pracoval tam jako mzdový účetní, narodila se mu druhá dcera Frances a v roce 1954 ještě syn Robert Charles. Tehdy začal pracovat jako dělník v továrně na karosérie Jaguar. V roce 1958 se přestěhoval s rodinou do Kanady, kde také 12. června 2012 ve městě Victoria zemřel.

Od roku 1989 několikrát svou vlast navštívil, v roce 2006 byl jmenován čestným občanem města Ostravy a v roce 2009 jej prezident republiky povýšil do hodnosti brigádního generála ve výslužbě.