Nejnovější zprávy: Slovenská strela se během zkušební jízdy poškodila. Týden bude mimo muzeum Armin Van Buuren: Co jsem zažil v Ostravě, bylo neuvěřitelné!

SÁGA RODU MALÍKŮ

​Sága rodu Malíků: Od starého špinavého obchodu k velkodrogerii

„Idu do Malíka,“ říkávaly naše babičky a prababičky. Myslely tím Velkodrogerii Malík, která stávala v centru Ostravy. Do roku 1944 na hlavním náměstí, po vybombardování se přestěhovala k obchodnímu domu Textilia.

Foto: Archiv Hany Mrázové

Po znárodnění skončila proslulá a největší ostravská drogerie v rukou komunistického režimu. Rodina bývalých majitelů musela nejprve budovat lepší zítřky, poté v roce 1969 odešla do Kanady.

Magazín PATRIOT připravil seriál o historii rodiny úspěšného a významného ostravského podnikatele Vladimíra Malíka, kterou vypráví z Toronta jeho dcera Hana Mrázová. Tato sága se odehrává na pozadí bouřlivého vývoje Ostravy v překotném 20. století.

Sestra Žofie se vdala za známého restauratéra Helbicha

V době divokého mládí Vladimíra Malíka už byla jeho nejstarší sestra Božena vdaná za drogistu Josefa Fuska v blízkém sousedství v Ruské ulici. Mladý Vladimír Malík tedy nastoupil jako učeň v drogistickém oboru. Vyučil se částečně u Fusků a později u drogisty Marka v Orlové.

Tam byla jeho další sestra Otýlie vdaná za Františka Mertu, který přebral po své matce velmi výnosnou prodejnu s textilem a střižním zbožím, takže tam měl mladý Vladimír, tedy Ladík, opět rodinné zázemí.

„Náš otec měl vrozený podnikatelský talent, stejně jako jeho tři sestry. Jeho nejmladší sestra Žofie se například vdala za Jana Helbicha, který vystavěl v Zábřehu známou výletní a dodnes fungující restauraci u Bělského lesa. Tři Ladíkovy sestry byly do značné míry také v té době dominantními osobnostmi - jejich manželé byli sice schopní, ale to prý spíše mírní mužové,“ líčí dcera Vladimíra Malíka Hana Mrázová.

Nakonec se největším podnikatelem ze sourozenců stal právě její otec Vladimír Malík. Jak se k drogerii na Masarykově náměstí v centru Ostravy dostal, o tom se v březnu roku 1991 rozepsal do rodinného příběhu vlastnoručně sám.

Mladý Malík koupil starý, špinavý obchod s bídným zařízením

„V červenci roku 1932 osamostatnil jsem se ve věku 24 let jako drogista zakoupením malé drogerie v Ostravě na Masarykově náměstí, která byla v úpadku čili v konkursu. Obchod to byl tehdy malý, starý, špinavý, jeho zařízení bylo bídné a zásoba zboží téměř žádná. Nejnižší vyvolávací cena byla tehdy 10 000 Kč. Byl jsem tehdy jediným zájemcem, který byl ochoten koupit obchod, jak byl, a tak mi byl tento „přiklepnut“ za toto nejnižší podání.

Počátky byly velmi těžké. O Vánocích dostal jsem tři žaloby na zaplacení účtů od dodavatelů. Asi za čtyři roky jsem se dozvěděl od referenta Berní správy, který měl na starosti všechny drogerie v Ostravě a okolí, kterých bylo asi třicet, že moje drogerie byla co do obratu a výnosnosti na prvním místě. To bylo vysoké uznání.

V roce 1938 jsem se oženil a pak spolu s mamkou jsme úspěšně dále podnikali. Přišla válka a podnik již ve velmi pěkném stavu byl 29. srpna 1944 totálně vybombardován, samozřejmě včetně bytu nad ním. Můj podnik byl naštěstí pojištěn a tak jsme asi za čtyři měsíce otevřeli novou prodejnu na tehdejší Hlavní třídě vedle obchodního domu Textilia, dnes Ostravica.

Krásná, výborně prosperující Velkodrogerie Malík byla roku 1948 znárodněna a vyvlastněna. V té době jsem zaměstnával 30 velmi dobrých spolupracovníků.

Foto: Archiv Hany Mrázové

Vzhledem ke dnešním cenám, tedy v roce 1991, by byla hodnota dnes nejméně 15 milionů korun. Zda bude majetek ohodnocen, v jaké formě a zda bude možno uplatňovat nějakou náhradu, mi není jasno a známo.“

Otce vždy mrzelo, že nevystudoval

Nedokončené formální vzdělání, které „vyměnil“ za kulečník v hostinci a fotbalové hřiště, Vladimíra Malíka i přes jeho velké úspěchy v podnikání vždy mrzelo. Po celý zbytek života se tak podle Hany Mrázové vzdělával vlastním úsilím. Do roku 1950 byli ostatně jeho přátelé většinou lidé z řad inteligence a umělců, a těmi byl vždy respektován. A snažil se jim vědomostmi vyrovnat.

Presto její otec nikdy nelitoval, že nemá akademický titul. Být nezávislým panem šéfem ve svém podniku považoval prý totiž za to nejtvořivější prostředí.

„Ač studium nedokončil, odnesl si ze školy mnohé znalosti, které mu byly kromě akademických předmětů velmi užitečné v praktickém životě. Jako například chemie pro drogistickou praxi a podobně. Bohužel všichni podobní podnikatelé byli Vítězným únorem coby příslušníci buržoazie postižení a jejich existence mnohdy úplně zničeny. Samozřejmě, společenský život únorem 1948 v podstatě skončil,“ popisuje Hana Mrázová.

Drogerie byla plná světla, vládla tam čistota

„Stále existuje v archivech řada fotografií interiérů a exteriérů v době největší slávy drogerie našeho otce, jak vypadala před a bohužel také po bombardování. Podle vzpomínek naší maminky byla tato první drogerie na Masarykově náměstí elegantní a plná světla. Jednak v ní byla velká výkladní okna, ale také skleněné vitríny s umělým osvětlením a také tam vždy vládla čistota,“ líčí Hana Mrázová.

Byla také dobře umístěna, stála uprostřed fronty domů naproti Baťovy prodejny na Masarykově náměstí mezi firmami Kulík a Meinl. Prodejní sortiment byl různorodý, ale víceméně podobný jako dnes. Prodávaly se tu prostředky na údržbu domácnosti, zdravotnické a hygienické potřeby pro celou rodinu, kosmetika a jiné „okrašlující“ zboží. Samozřejmě, některé artikly asi časem vymizely a nahradily je jiné.

Drogerie strýce Fuska měla i benzinovou pumpu

Staré fotografie Drogerie Fusek v Zábřehu, kterou vedli teta Božena a strýc Josef Fuskovi, názorně podle Hany Mrázové dokládají, co vše vedly i jiné drogerie mimo centrum měsa. Každá taková prodejna kromě základních artiklů nabízela samozřejmě to, co vyžadovali především místní lidé.

A tak drogerie manželů Fuskových vzhledem ke své lokaci, tedy roh Ruské ulice a ulice vedoucí k zábřežské nemocnici, poskytovala rovněž službu tehdy ještě nemnohým motoristům - strýc Fusek provozoval totiž na rohu i malou benzinovou pumpu. A protože byl jejich byt přímo nad jejich obchodem, mohl posloužit zákazníkům v jakoukoliv dobu, třeba i v noci.

Drogerie tehdy obecně prodávaly i domácí potřeby, například drátky a pastu na parkety nebo široký sortiment pracích prostředků. Prádlo se totiž tehdy ručně namáčelo, poté vyvařovalo a škrobilo. Vyhlášené bylo takzvané jádrové mýdlo značky Rak od firmy Otta z Rakovníka, jeho konkurencí bylo zase Schichtovo mýdlo značky Jelen.

Velkodrogerie nabízela každý rok i nové vánoční ozdoby

„Tatínkova drogerie nabízela i potřeby pro osvětlení domovů, petrolej a sortiment svíček všeho druhu včetně takzvaných votivních svíček určených například k prvnímu svatému přijímání. Ty a kolekce krásných českých vánočních ozdob byly „U Malíka“ ve velkém výběru. Sestra a já jsme mohly vybrat každý rok nějaké nové,“ vzpomíná Hana Mrázová.

A všude samozřejmě i známý artikl Alpa francovka. Ta existuje dodnes.

„Pamětnice asi pamatují, že údržba parketových podlah a praní zvlášť bílého prádla byla kdysi opravdu dřina. A tak ocet a soda byl tehdy v každé domácnosti nutný artikl a podle mě i dnes dokonale nahradí celou řadu chemických a čisticích prostředků. No a na okna platily samozřejmě pomačkané noviny, za našich časů se na leštění oken hodilo nejlíp Rudé právo!“ vzpomíná Hana Mrázová.

Na parfémy se Madam školila v Paříži

Oddělení Parfumerie a kosmetiky Malíkovy velkodrogerie navštěvovaly často dámy z celé Ostravy - kromě cenově dostupnějšího zboží tu byl široký výběr luxusních artiklů. Malík měl například v Ostravě zastoupení světové značky Elisabeth Arden, tedy parfumerie, a ústní vody Odol, která mimochodem oslavila nedávno 150 let trvání.

Foto: Archiv Hany Mrázové

Odbornou poradnu v oddělení Kosmetika a parfémy poskytovala dáma, které se říkalo Madam, maminka si její jméno později už ale nepamatovala. Tato dáma absolvovala příslušné kursy v Paříži. A v oddělení foto kino byl odborným asistentem pan Mikula. Nabídka zboží vycházela především ze zastoupení firem Agfa a Kodak.

Velkoobchod Malík však kromě mnoha jiných výrobků produkoval také například přípravky na ochranu pleti a to i zdravotnické. Podle vzpomínek obou rodičů za ně Malíkovi dostávali mnoho děkovných dopisů například od zahradníků, třeba za citronový krém s příměsí lanolinu, což je výtažek z ovčí kůže, který se používá na změkčování pokožky.

Těmito a mnoha jinými výrobky Malík zásoboval i menší drogerie ve městě i v širokém okolí, tedy na Moravě i na Slovensku. „Bratr Láďa od otce ví, že některé chemikálie se kupovaly doslova „na vagóny“, takže výroba a laboratoř jela na velké obrátky a byla rozsáhlá,“ říká Hana Mrázová.

Příště: Velkodrogerie měla první neon v Ostravě