Trojanovice! Svědectví o architektonickém zázraku v Beskydech

Jak se z Trojanovic díky starostovi Jiřímu Novotnému a architektovi Kamilu Mrvovi stala obec, která se dostala do architektonických monografií a ročenek a kde je radost žít.

Trojanovice se nacházejí na severovýchodní Moravě, v náručí rozložitých Beskyd. Pokud bychom pro ně hledali vhodné přívlastky, nejspíš v jejich případě použijeme adjektiva jako „rázovité“ či „malebné“ nebo „utěšené“. Z Trojanovic je to jen několik kilometrů na Radhošť nebo Velký Javorník, což jsou vyhlášená poutní místa, ale také významné horské vrcholy, z nichž jsou daleké výhledy do krajiny.

Cestování Jeden den v Bílovci. Od kafe až k větrným mlýnům 23/03/2024

Jsou to také orientační body, díky nimž se dají snadno najít. Ačkoliv mají sotva tři tisícovky obyvatel, tak jsou považovány za obec zaslíbenou architektuře, která je natolik zajímavá, že se v její souvislostí dokonce hovoří o trojanovickém „fenoménu“, ba i „zázraku“. Stavby, jež zde vznikají, totiž jednak plně respektují nezaměnitelný charakter obce, ale také odpovídají nárokům současnosti. Jsme svědky nového regionalismu, jak se pojmenovává architektonická tvorba úzce spojená s určitou oblastí, jejíž výraz přebírá a definuje natolik přesvědčivě, že se stává typickou.

Nebývalý rozvoj Trojanovic začal v roce 2006, kdy byl zvolen starostou Jiří Novotný, zakladatel hnutí Naše Beskydy. Je to muž činu vizionářského ražení, pro nějž jsou překážky výzvou. Uvědomil si, že pokud chce dosáhnout viditelných výsledků, musí mít partnera, který rozumí svému oboru. Začal tedy intenzivně spolupracovat s architektem Kamilem Mrvou, jehož kancelář sídlí v nedaleké Kopřivnici, a který už na začátku jednadvacátého století získal renomé autora kvalitních rodinných domů hladce zapadajících do kopcovité rodiny. Jejich spolupráce přinesla nejméně tucet zajímavých staveb, z nichž většina byla natolik kvalitní, že byly publikovány v odborných magazínech a různých monografiích soudobé architektury.

Poezie i próza

Určujícím počinem, který dal události do pohybu, bylo vybudování zvoničky „Strážkyně Beskyd“ na Horečkách, která vznikla v obrozeneckém stylu „národ sobě“: tedy svépomocí. Třicet kilogramů vážící zvon, zavěšený ve vrcholu trojice osmimetrových modřínových stožárů, odzvonil symbolicky 15. května 2010 umíráček dolu Frenštát, jehož dosud uzamčené těžní věže od konce osmdesátých let minulého století hyzdí panoráma západních svahů nad Trojanovicemi. Právě hrozba těžby černého uhlí pod Beskydami byla příčinou toho, že se dal Jiří Novotný do komunální politiky. Nedílnou součástí zvoničky je ze dvou stran otevřená „útulna“, která byla pojata jako asymetrický objekt se sedlovou střechou, pokrytou šindelem, které jsou vepsány i do vnějších stěn. Celek připomíná moderně pojatou venkovskou kapli. Zvonička je vyhlídkovým i odpočinkovým bodem, kde může poutník nabrat síly před dalším putováním Beskydami. Ukázala možnosti soudobého zpracování dřeva v kontextu tradičního stavitelství. Objevila se v přehledové ročence Česká architektura 2009-2010, nebo dokonce v knize 1000× European Architecture, kterou vydalo švýcarské nakladatelství Braun v roce 2011, čímž se toto nevelké dílo zařadilo – zaslouženě – do mezinárodních souvislostí. Dokazuje též známou věc, že nezáleží na tom, jak je stavba velká: k tomu, aby uspěla, je podstatné, jak souzní s místem, do nějž byla zasazena, a jaký vztah si k ní lidé najdou. V tomto případě se to povedlo okamžitě.

Po poetické zvoničce byl Kamil Mrva vyzván k mnohem prozaičtějšímu úkolu, který spočíval v návrhu nových šaten na fotbalovém hřišti TJ Bystré. Stejně jako v předchozí realizaci se hlavním materiálem stalo dřevo, které už odnepaměti odpovídá místním „stavebním zvyklostem“. Následovaly úpravy hasičské zbrojnice, mateřské a základní školy: důležité obecní budovy byly očištěny od nánosů minulosti, zbaveny nadbytečných prvků (kupříkladu ze základní školy byla sejmuta mansarda, typická pro socialistickou architekturu) a dostaly novou dřevěnou fasádu s horizontálně položenými latěmi. Stačilo málo a došlo k proměně, která tyto stavby okamžitě zpříjemnila a zpřítomnila. Obec jako by se znovu nadechla a potvrdila si, že se nemusí odvolávat jenom na dávnou minulost, která je charakterizována typickými dřevěnicemi, ale stejně tak může být přitažlivá i její přítomnost.

V Raškově revíru

Po prvotním „zásahu“ na Horečkách dostal architekt možnost vyřešit celou lokalitu, tvořící předěl mezi Trojanovicemi a Frenštátem pod Radhoštěm, jejímž těžištěm jsou skokanské můstky spojené s osobností Jiřího Rašky, prvního českého vítěze zimních olympijských her (Grenoble, 1968). Našel problémové body a vymyslel, jak jim dodat čerstvou energii, aniž by to bylo nákladné. Takto v roce 2012 doznal zásadní změny rozpadající se a roky zanedbaný amfiteátr, který opět začal plnit svou roli kulturně-společenského stánku pod širým nebem. Proměny Horeček zatím vyvrcholily rekonstrukcí restaurace Rekovice, která je považována za jeden ze symbolů obce. Narodil se tu Antonín Bača Horečka, který se nejvíc zasloužil o vznik obce Trojanovice a její samosprávu v roce 1748. Zastupitelé se shodli na odkoupení objektu a také na tom, že by v něm bylo dobré provozovat obecní hostinec. Historická budova byla postupně oživena, byly navrženy nové stropy v sále a nový krov, ale původní klenby a kamenné stěny byly zachovány a doplněny soudobými materiály. Velkorysá okna lákají turisty dovnitř a naopak, z přízemí objektu je možný bezprostřední pohled do přírody. V patře je šest pokojů pro ubytování hostů a součástí restaurace je dřevěná brána a dřevěné venkovní posezení. Rekovice se staly „dobrou adresou“, kde je v souladu forma s obsahem, neboť se zde výborně vaří. Jejich pověst se rychle roznesla po kraji a překročila hranice regionu.

Foto: Petr Hrubeš

Dalším příkladem následováníhodné kreativity je způsob, jakým v Trojanovicích naložili se starými garážemi, jež byly přestavěny na víceúčelový objekt s kavárnou, řeznictvím a prodejnou sportovních potřeb. Vesnice byla obohacena o progresivní stavbu, aniž by se ta původní musela kvůli jejímu zrodu srovnat se zemí a zlikvidovat. Architekt Kamil Mrva provedl konverzi a proměnil původní – vysloveně technologické zařízení nízké estetické hodnoty – do podoby elegantního domu čistých linií. Nejprve se musel původní objekt zpevnit, obvodové či dělící zdi byly ponechány a zastřešeny stropní betonovou konstrukcí, která přesahuje průčelí a vytváří subtilní stínící kšilt. Omlácená plechová vrata, jež jsou pro staré garáže příznačná, nahradila velkoformátová okna a další výrazný okenní otvor byl proražen do jižní fasády, která přiléhá ke kavárně. Novým „zabydlujícím prvkem“ se stala dřevěná terasa, přes niž se vstupuje do jednotlivých provozoven, slouží také k vyrovnání výškové hladiny s bezprostředním okolím a zapojuje stavbu do veřejného prostoru. Jak již bylo zmíněno, je tu kavárna, řeznictví i obchod se sportovními potřebami. Hned naproti kavárně, prakticky souběžně, vznikl přestavbou starého domu patřícímu obci moderní obchod s potravinami a také pronajímatelné kancelářské prostory, které zvyšují atraktivitu objektu.

Pustevny: Jurkovič a Mrva

Tady nabírají sílu poutníci, kteří směřují na sedlo Pustevny. Mohou jít po svých nebo využít lanovou dráhu, nejstarší svého druhu v Česku, jejíž výstupní stanice s restaurací je dalším dílem Kamila Mrvy. Pustevny proslavily turistické chaty Libuším a Maměnka postavené na konci devatenáctého století podle návrhu slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Zatímco památkově chráněné domy ve stylu lidové secese se spoustou vyřezávaných motivů jsou do sebe uzavřeny, restaurace navržená Kamilem Mrvou je jejich pravým opakem. Ale přesto se nedá říci, že by spolu minulost a současnost byly v protikladu. Novostavba okamžitě zaujme svou lehkostí a „průhledností“, díky čemuž se jakoby odpoutává od terénu. V roce 2018 nadchla porotu České ceny za architekturu, která ji zařadila mezi nejlepších osm staveb uskutečněných v posledních pěti letech na území České republiky. Jury, složená výhradně ze zahraničních architektů, ve svém hodnocení ocenila, že „hrubé materiály použité v exteriéru (dřevo, kámen) jsou v interiéru vyváženy jemným designem a povrchy, dodávajícími pocit útulnosti: za zvláště povedené jsou považovány ručně vyrobené lampy, pohodlná polstrovaná křesla i kvalitní dubová podlaha. Čistota řešení interiéru je daná také velkoformátovými okny umístěnými přes celou stěnu, dřevěný strop s podpůrnými trámy je charakteristický pro místní způsob dělení vnitřního prostoru a přináší jeho další hodnotu.“ Především je to srozumitelná, přehledná architektura, která patří na své místo a ukazuje, jak je možné stavět v Chráněné krajinné oblasti a být v jednadvacátém století v souladu s krajinným rázem.

Zatím nejčerstvějším počinem, s nímž se můžeme setkat v Trojanovicích, je informační centrum v blízkosti školy, obchodu s potravinami a přestavěných garáží. Jedná se o natolik utěšenou kompozici, že ji lze kvalitativně srovnat s produkcí obvyklou v podhorských vesnicích v Rakousku nebo Švýcarsku. Informační centrum je jakousi esencí tvorby Kamila Mrvy, který se řídí heslem „Méně je více“, jež do architektury přinesl Ludwig Mies van de Rohe, klíčová postava funkcionalismu a předchůdce minimalismu. Pod střechou mírného sklonu se setkávají velké prosklené plochy – umožňující propojení s venkovním prostředím – s dřevěnými stínícími nebo fasádními prvky, které jsou zde kladeny kolmo jako štíhlé přímky. Přesahující střecha před hlavním průčelím vytváří loubí, přechodovou zónu mezi venkem a vnitřkem, kde se dá schovat před nepřízní počasí, jsme-li na místě zrovna mimo běžnou otevírací dobu. Interiér je pojat jako jednolitý prostor s masivním obslužným pultem v přízemí a s knihovnou pro veřejnost umístěnou v patře: obklopen knihami v policích vonících dřevem nachází člověk relaxační intimní zónu v jinak extrovertním domě, kde má vše své místo. Pakliže jsou informační centra budována hlavně se zřetelem na předávání poznatků o daném místě, zde se můžeme také osvěžit, občerstvit a dále vzdělávat: nikoliv náhodou bylo letos nominováno na Českou cenu za architekturu.

Kontinuita

Jiří Novotný se řadí ke starostům, kteří naplňují význam pojmenování své funkce a starají se o to, aby obec či město bylo dobrým místem k životu. Prvním takovým byl po roce 1989 Miroslav Brýdl, který z maloměstské Litomyšle udělal metropoli současné architektury. Novotný spolu s Kamilem Mrvou vytvořili sehranou dvojicí, založenou na důvěře a úctě ke sdíleným hodnotám. Jsou patrioti a Beskydy jsou jejich domovem, který chtějí udržovat, ale i posouvat kupředu. Jen těžko k nim v české soudobé architektuře najdeme obdobu, protože takto blízké sepětí architekta a starosty je pořád velmi neobvyklé. Vyžaduje stabilitu, která umožňuje návaznost a postupné uskutečňování stanovených cílů. Tam, kde se příliš často mění vedení, nemůže nic kloudného vzniknout, a tak zatímco jinde zůstávají často plány v podobě vizualizovaných skic, v Trojanovicích je krok za krokem zhmotňují. Bez velkých gest, pouze na základě vcítění, pokory a důvěry ve smysl toho, co dělají.

Autor je kritik architektury a spisovatel