V bývalém ostravském Bauhausu jsou k vidění díla laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého

​Kdo fandí současnému mladému modernímu umění, má možnost v ostravské galerii PLATO, v bývalém hobbymarketu Bauhaus, vidět špičku umělců letošních laureátů Cen Jindřicha Chalupeckého.

Tento prestižní výtvarný projekt se vrátil do Ostravy po třech letech. A mezi pěti umělci je i dáma z Ostravy.

Cena Jindřicha Chalupeckého je každoroční ocenění pro mladé výtvarné umělce a umělkyně do 35 let. Skupinu finalistů, laureáta či laureátku vybírá nezávislá mezinárodní porota. Cenu pojmenovanou podle významného českého kritika výtvarného umění a filozofa uděluje Společnost Jindřicha Chalupeckého už od roku 1990, za jejím vznikem stojí prezident Václav Havel a vynikající čeští umělci Jiří Kolář a Theodor Pištěk.

Kultura Mrazík na ledě byl fenomén, vzpomíná režisér. Od ostravské premiéry uplynulo 25 let 28/10/2023

Laureáty Cen Jindřicha Chalupeckého se letos stali Kryštof Brůha, Lenka Glisníková, Petra Janda a Gabriela Těthalová a kolektiv, který si říká Stony Tellers. Pět jejich opravdu velkorysých instalací doplňuje mezinárodně etablovaný nizozemský umělec Jonas Staal se svou „věznicí“ - tedy společensky naléhavou instalací a živým programem nazvanými Stanice propagandy.

Šlahouny ze sena a slámy se plazí prostorem hobbymarketu

Laureátky a jeden laureát představují v obrovském prostoru bývalého hypermarketu nová díla, na nichž pracovali od začátku roku. Výstava je k vidění do 25. února příštího roku.

Dílo výtvarnice Petry Jandy zaujímá centrální prostor. Vzniklo splétáním sena a slámy a oplétáním kovových konstrukcí, rozprostírá se do téměř všech stran. Mnohametrové šlahouny se plazí po podlaze nebo se derou za světlem až ke střešním světlíkům. Dominuje mu objekt ve tvaru zrna, svatozáře či vulvy a odkazuje k tématu ženského principu, sexuality a mateřství.

Lenka Glisníková, absolventka ateliéru fotografie Michala Kalhouse na Fakultě umění v Ostravě, vytváří ze svých starých fotografií trojrozměrné objekty, k nimž dodává části již odepsané elektroniky nebo další předměty. Vše přefocuje, digitálně upravuje a tiskne. Výsledkem je velkolepá hra s plochou a prostorem. Takto vzniklé obrazy jsou ve výstavním prostoru zavěšené a propojené bílými instalačními trubkami. Na některých místech objektových obrazů je možné vidět části lidského těla, jinde to jsou součástky a komponenty. Jde snad o novou formu života na pomezí člověka a robota? Nebo o mechanické vylepšování člověka?

Gramofony s hologramovými vinyly, magnety a družice

Třetí instalace představuje Kryštofa Brůhu. Jeho efektní, až záhadná práce, spojuje umění a vědu. Autor na výstavě ukazuje výsledky svých experimentů a průzkumů, které se vztahují k unikátnímu místu v severních Čechách – skalnímu útvaru Zlatý Vrch. Instalace propojuje kamenné objekty či videa ze snímků vesmírných družic.

Gabriela Těthalová představuje na výstavě výběr svých obrazů z loňského a letošního roku, který doplňuje zvuková instalace – tři gramofony s hologramovými vinyly, spouštějící hudbu v určitých intervalech. Umělkyně sama nahrála hudbu a její skladba Reverse Mantra připomíná meditativní stav mysli během malby. Podobně podle organizátorů fungují i samotné malby, ve kterých jsou podprahově zaznamenány její pocity, myšlenky nebo tělesné stavy.

Posaďte se k černým ohořelým stolům a napijte se čaje z léčivky

Umění může být i nábytek. A tak je další dílo kolektivu StonyTellers součástí bistra v bývalém hobbymarketu. Návštěvníci se na ně mohou posadit, dát si polévku nebo zákusek či kávu. Je tu jejich vlastnoručně vyrobené keramické nádobí. Je černé a nazývá se Burnout Space, tedy Prostor vyhoření. Dřevěné desky stolů a stoliček vyřezané do podoby květů stojí na kovových podnožkách a nesou stopy žehu plamenem.

Autorky se nechaly inspirovat loňským požárem v Českém Švýcarsku, ale snaží se dílem ukázat i to, že ač pro přírodu představuje lesní požár zkázu a ohrožení, přesto je na místech vyhoření možné nalézt i nečekanou naději a důkazy odolnosti. A to v podobě rostlin, kterým se daří nejlépe na čerstvých spáleništích. Při posezení v instalaci si proto návštěvníci mohou nalít šálek čaje z léčivky vrbky úzkolisté, která je příkladem takové rostliny. Navíc ulevuje od napětí a úzkostí.

Nizozemec videosnímky ukazuje, jak se dělá propaganda

Nizozemský umělec Jonas Staal, který patří k nejznámějším umělcům na mezinárodní scéně, připravil rozsáhlou instalaci s řadou obrazovek a živým programem, který shrnuje více než dekádu jeho uměleckého výzkumu na téma propagandy.

Současně v centru své instalace představuje nový film nazvaný Divadlo propagandy. Staal vnímá propagandu nejen jako prostředek často skrytého ovlivňování našeho vnímání a chování, ale také zkoumá, jestli je možné, aby se propaganda stala osvobozujícím nástrojem.

Jeho Stanice propagandy, stejně jako živý program Školy propagandy, má návštěvníkům ukazovat, jakým způsobem se utváří velké mediální a politické příběhy, které udržují často nechtěné a nefunkční systémy, v nichž žijeme. Vybízí, aby lidé jen nečinně nepřihlíželi, ale aby se jako jednotlivci i kolektivně zapojili do akcí vedoucích k pozitivním změnám.

Propaganda z pohledu mediálních obrazů a (dez)informací

Ve čtvrtek 2. listopadu nizozemský umělec a jeho hosté uvedou ve své instalaci celodenní setkání Školy propagandy.

První sekce prozkoumá skrze příspěvky Andrey Průchové Hrůzové a Jana Bělíčka téma propagandy z pohledu mediálních obrazů a (dez)informací. Odpoledne s Eliškou Koldovou bude věnováno otázkám genderu a násilí, populistickému feminismu a ženské autonomii. V závěrečné části programu vystoupí makedonská kurátorka Ivana Vaseva z organizace Faculty of things that can't be learned, která příští rok uvede projekt Jonase Staala ve Skopje.

Během konání výstavy se v rámci Školy propagandy představí další sekce věnované klimatické propagandě, tématu anti-romské propagandy a formám rezistence vůči ní.

Během dne bude paralelně probíhat workshop participativního vyšívání květiny privilegií (power flower), inspirovaný konceptem kurátorského týmu. Workshop je součástí uměleckého projektu kolektivu StonyTellers.

Foto: Petr Broulík