Cesta ostravské rodačky Marie Rottrové k filmu a televizi byla klikatá

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Marie Rottrová, rodačka z Hrušova (1941) patrně v televizi debutovala v pořadu o Haně Zagorové Písničky pro Hanku z roku 1969 v režii osvědčeného Zdeňka Havlíčka, který k nim ještě přizval známé kolegy jako Vladimíra Mišíka nebo Viktora Sodomu.

Ale podle jiných zdrojů se už objevila při natáčení televizních soutěží v raných 60. letech. V 69. roce už pracovala coby profesionálka s Flamingem a měla za sebou i první desky včetně dlouhohrajícího debutu.

Nemohla se neobjevit v notoricky známém zábavném Televarieté (1970) a jen o dva roky později tady byl první pořad, v jehož názvu se objevilo přímo její jméno: Chvíle s Marií Rottrovou (1972), kde zazní písničky Most, Cikán a Perpetuum mobile v režii Ivo Paukerta.

Tento formát si zaslouží větší pozornost a vrátíme se k němu za chvíli. Z téhož roku je pak černobílá detektivka Smrt si vybírá od Václava Vorlíčka, ve kterém se ale Marie neobjeví, pouze zpívá ústřední hit Život utíká, který složil Karel Svoboda na text Zdeňka Rytíře.

Celý děj se kromě vraždy točí kolem její doprovodné kapely Flamingo, která v pražském příběhu skutečně vystupuje, ovšem nic přímo ostravského zde nelze objevit. Přesto stojí zato si připomenout zajímavý kontext kolem vzniku tohoto díla.

V roce 1971 vznikne duet s Karlem Gottem Mít pouhej tejden, ale také se excentrickým hercem Pavlem Landovským Zatracenej čáp. Marie Rottrová byla rozvedená matka dvou dětí a kapelník Flaminga Richard Kovalčík byl jejím tehdejším partnerem, i když nebyl rozveden.

Ve filmu jej sice vidíme, ale neslyšíme žádný původní hlas, kromě Marie, která ale zase není vidět. Ona sama k tomu pak nepřesně dodává: „ Sama jsem sice na plátně nebyla, ale vidět tam byli kluci z kapely, dokonce řekli i pár vět.“ Možná řekli, ale diváci je nikdy neslyšeli, protože jejich ostravštinu nechal Vorlíček cíleně předabovat.

Premiéra Vorlíčkova atypického filmu se konala až o rok později a to už místo Flaminga museli začít nuceně existovat Plameňáci. Kapela byla přinucena se přejmenovat, protože komunistům v době normalizace neimponovaly anglické názvy. Jednu chvíli ale vystupují pod oběma verzemi. Marie Rottrová ale už měla nový hit: Markétku.

Přestože sympatická černovláska na stříbrném plátně chyběla, diváci ji mohli znát už z dobových videoklipů a to dokonce v barvě. Televize se v tomto směru ukázala jako nové a silné nastupující médium a skutečně už tehdy občas vysílala barevně.

Pro vycházející hvězdu tak byl jako stvořený pořad Chvíle s Marií Rottrovou. Objevily se v něm sice jen tři písničky, ovšem ve výjimečné (na svou dobu) režii Ivo Paukerta.

Barevný formát v pastelových tónech a charakteristická měkkost televizních barev na rozdíl od ostrého filmu dodaly patřičnou snovost. Cikán je v tomto triptychu nejkonvenčnější, kdežto Most (verze Bridge over troubled water od Simona a Garfunkela) a ještě více Perpetuum mobile připomínají až experimentální západní tvorbu s psychedelickým nábojem.

Režisér pracuje sice v prostorově omezeném televizním studiu, ovšem dokáže si vyhrát i s minimem prostředků, včetně práce s kamerou a proměňováním úrovně pozadí. To může být tekutě modré jako například moře. Někdy se do centra obrazu dostávají až abstraktní kompozice, nechybí tajemné černé siluety.

Přišly samozřejmě i jiné filmové příležitosti, ale překvapivě a ke škodě nikdy žádná velká role. Přesto není na škodu si její největší úspěchy v této oblasti zopakovat.

V roce 1976 to byla opět ústřední píseň, tentokráte s názvem Já se znám v populární odlehčené komedii Léto s kovbojem v režii Ivo Nováka. Také Dušan Klein, režisér spjatý s Ostravou, si nenechal ujít příležitost obsadit ji do své další krimi Kam nikdo nesmí.

Kromě toho, že Marie tady zazpívá ústřední píseň To mám tak ráda, objeví se poprvé a naposledy i na velkém plátně. A její role? No prostě Zpěvačka. Pak už na ni čekají jen televizní role.

I z této konvence dokáže vybočit a tak přijde opět velký svět filmu a zpěv titulní písně Léto, která na ni ještě čeká v Prázdninách pod psa (1980) nebo účinkování v Nevěstě k zulíbání z téhož roku.

V pozdějších letech například zazpívá píseň Lásko v Ženách v pokušení (2010). Pochopitelně její televizní kariéra a zvláště vlastní pořady jsou mnohem bohatší. Za všechny snad stačí jmenovat Divadélko pod věží z 80. let.

Autor je filmový kritik a publicista