Nejnovější zprávy: Z centra Ostravy do Kunčic nepojedou dva týdny tramvaje Ředitelka ZŠ: Uzavření škol vítám, někteří rodiče už byli agresívní a mluvili o genocidě

Gastronomie

Gastro v krizi. Obrovské provize rozvozců moc podnikům nepomáhají, říká majitel Mr. Sushito

Jak restaurace, bary, kavárny či bistra zvládají boj o přežití v době pandemie?

Foto: Mr. Sushito

Magazín PATRIOT podporuje podniky v Moravskoslezském kraji v boji o přežití v době omezení fungování, věříme, že se o nich dozví více zákazníků a že zkušenosti těch úspěšnějších mohou ty ostatní inspirovat.

David Moravec otevřel se svým bratrem před lety první pobočku sítě restaurací Mr. Sushito. Další už má například v Brně, chystá otevření Olomouce a dalších míst.

Napadlo vás, když pandemie začala, že to bude takhle těžký rok?
Abych byl upřímný, tak ne. Na začátku jsme nikdo nevěděli, co to vlastně je, jaké to bude, jaké to bude mít následky. Měli jsme obavy a strach, ale tak nějak jsme si říkali, že to bude několikaměsíční záležitost, stát se o nás postará a ke konci roku začneme znovu a budeme fungovat stejně, jako před pandemií. Když nás v létě otevřeli, tak jsme zažívali obrovský boom a měli jsme rekordní tržby. V té chvíli nás ani nenapadlo, že budeme tam, kde jsme teď…

Uvažovali jste, že s podnikáním úplně skončíte?
Taková varianta nás nikdy nenapadla. A věděli jsme, že nemůžeme dovolit, abychom někdy na něco takového pomysleli.

Kdy to bylo nejtěžší?
Když přišla druhá vlna. Věděli jsme totiž, kolik jsme toho ztratili při té první a věděli jsme, že teď to nebude jiné, ba naopak ještě horší. Situace a atmosféra v celé republice už nebyla dobrá a opravdu jsme se báli každého dalšího dne co přijde, nebo nepřijde. Očekávali jsme ty nejhorší scénáře, že lidé opravdu ubudou, že už to nikdy nebude jako dřív, že celá ta dřina byla k ničemu. Naštěstí máme skvělé zákazníky a ti nás v tom nenechali.

Jak náročné bylo změnit fungování podniku?
Vzhledem k tomu, že náš koncept je od samého začátku rukou v ruce s take-away a rozvozem, tak to moc náročné nebylo. Co se samotného systému a konceptu týče, tak se u nás nic extra nezměnilo, jen jsme zapracovali na nové take-away aplikaci, přes kterou si zákazník může na našem webu jednoduše jídlo na vybraný čas objednat a následně vyzvednout.

Kolik procent prodeje vám dělá okénko a kolik rozvoz?
Rozvoz dělá přibližně 65%, okýnko 35%. Ten poměr se hodně otočil.

Rozvážíte sami, nebo využíváte rozvozce?
Vlastní rozvoz nemáme. Využíváme rozvozy Dámejídlo, Wolt a Jidloo.

Jak jste s nimi spokojeni?
Co se týče toho, jak to funguje, tak spokojení jsme. Je jasné, že všechny tyto služby musely udělat spoustu změn k tomu, aby zvládaly nápor objednávek. Třeba takový Wolt jede opravdu neskutečně. Jejich logistika je skvělá. Za celou dobu fungování (hlavně tedy v Brně) jsme neměli jeden jediný problém. Kurýři jsou na vteřinu přesní, jak u nás, tak u zákazníků. V takovém případě se třeba Dámejídlo má stále co učit. V Ostravě jsme využili také služeb Jidloo, kteří vznikli na začátku pandemie a spolupráce funguje také skvěle.

Je cena za rozvoz adekvátní?
Bohužel není. Já chápu, že náklady těchto služeb jsou obrovské. Ale myslím si, že by nebylo od věci náklady trochu snížit, minimálně teda v pandemii. Situace je taková, že spousta restauratérů končí, defacto většina je na tom s tržbami zle, ale rozvozové služby rostou rychle nahoru. Suma sumárum, když si odečtete provizi rozvozcům, odečtete náklady surovin (které v našem případě jsou prostě dražší), odečtete zaměstnance, nájem atd., tak to jídlo vlastně děláte „zadarmo“. Na druhou stranu si uvědomujeme, že musíme být vidět a musíme našim zákazníkům být stále k dispozici. S vlastním rozvozem by samozřejmě tyto problémy mohly být vyřešeny. Na druhou stranu je vlastní rozvoz (hlavně vstupní náklady a začátky) velice nákladný a my se stále držíme vize, že peníze chceme investovat do nových poboček. Proto i aktuálně pracujeme na pobočce v Olomouci a už vyhledáváme další prostory, abychom letos mohli otevřít další dvě nové pobočky.

Řešíte nějak ekologii obalů nebo postě berete, co je nejlevnější?
Už od samotného začátku jsme měli obaly rozdělené tak půl na půl. Z půlky jsme měli ekologické balení, z druhé půlky plastové. Nebylo by to tím, že bychom chtěli šetřit, ale tím, že trh zkrátka není ještě kompletně připravený na ekologické obaly. Máme 3 pobočky, za loňský rok jsme prodali přes 70 tisíc jídel. A proto obaly musí být 100% připravené pro naše pokrmy, nesmí tam být žádný kompromis. Aktuálně ale přecházíme čím dál tím víc na ekologické obaly, a zatím kromě příborů a plastových víček jsme komplet ekologičtí. A chceme pokračovat v tom, abychom jednou byli 100% ekologičtí.

Jak komunikujete se zákazníky, museli jste se naučit nové způsoby komunikace?
Komunikujeme stále stejně. Od samého začátku využíváme k naši komunikaci převážně sociální sítě a funguje nám to. Lidé nás na sítích vyhledávájí, na všech sítích máme dosah desetitisíců až statisíců uživatelů měsíčně a s touto komunikací pokračujeme i v době pandemie.

Co vám v tomto ohledu funguje?
Snažíme se být stále více a více pozitivní a přinášet lidem i trochu radosti. Aby na těch našich sítích a návštěvě zákazníci na chvíli na pandemii zapomněli. Přeci jen, kdy naposledy jste si na sociálních sítích přečetli něco pozitivního? Kdy novináři přišli také s nějakou pozitivní zprávou? Pokud naše práce, naše jídlo a komunikace potěší alespoň jednoho zákazníka, je to úspěch. A když to jsou desítky, stovky, tisíce, tak to má smysl.

Pomohli vám vaši štamgasti? Jak?
Když byla první vlna, spustili jsme on-line prodej voucherů. Ke každému voucheru jsme přidali i malý bonus ve formě wakame salátu nebo třeba smažených krevet zdarma. Prodali jsme stovky voucherů a prodáváme dodnes. To je obrovská pomoc. Zákazníci nám ukázali, že stojí při nás, že náš koncept mají rádi. To nás neskutečně drželo nad vodou. I touhle cestou bych chtěl každému zákazníkovi moc poděkovat, protože to byla obrovská pomoc. Nejen finanční, ale i psychická.

Všichni si jistě přejeme, aby pandemie už skončila, přesto - dala vám kromě ztrát a nervů i něco pozitivního?
Utvrdila nás v tom, že to celé ty roky děláme dobře. Od začátku jsme si upřesnili nějakou vizi a za ní si šli. Většinou jsme tu vizi viděli jen my a naši nejbližší přátelé, rodina. My věděli, že to bude kus práce, ale jakmile každý den tvrdě pracujete, tak už se díváte opravdu jen před sebe a neřešíte nic jiného. Když potom přijde pandemie, která bohužel ničí ekonomiku a troufám si říct i životy a vy máte stejné tržby jako před pandemií, tak se prostě zastavíte a ohlédnete se na ty roky dřiny. A jen si řeknete - jo, stálo to za to a můžete se motivovat dál.

Co vás ještě drží nad vodou?
Rád bych řekl, že vidina světla na konci tunelu, ale to je stále v nedohlednu. Nad vodou nás drží to, že tržby máme stejné, některé dny i vyšší, než obvykle. Se ziskem je to samozřejmě horší, právě skrz obrovské provize rozvozcům. Ale co nás asi nejvíce drží nad vodou je to, že můžeme stále fungovat a víme, že budeme pokračovat v tom, co milujeme. Strašně mě mrzí a trhá srdce to, že vidíme všude kolem nás podnikatele, kteří musí zavírat své podniky, své hospody, které fungovaly celé roky. Nedokážu si představit zažít něco podobného. Je to strašné. Obzvlášť, když dle mého názoru není viníkem pandemie. Covid není viníkem… Viníky jsou ti, kteří nás zavírají, kteří se nedokážou postarat o podnikatele, o své občany. Myslím, že by každý restauratér přijal i uzavření svého podniku, kdyby věděl, že je o něj finančně postaráno a až tohle všechno skončí, tak může pokračovat dál.

Pomohl vám stát a jak rychle jste se pomoci dočkali?
Na tohle je pro mě dost těžké odpovědět, protože to slovo „pomoc“ je velice daleko od toho, co pro nás stát udělal. Ano, o různé dotační programy jsme žádali, ale jejich složitost, způsob vyplácení apod., se absolutně neztotožňuje s nějakou pomocí. Pomohli nám naši zaměstnanci a zákazníci. Na tyto dvě skupiny lidí jsme se mohli spolehnout a díky toho budeme fungovat dále.