Příběhy hrdinů: Nad mořem musel vyskočit z porouchaného letounu, Němci ho prohnali zajateckými lágry

Začínající podzim v Moravskoslezském kraji může být i příležitostí navštívit novou, interaktivní a efektní bojovou expozici v Národním památníku II. světové války v Hrabyni na Opavsku.

Betonový památník skrývá řadu příběhů našich hrdinů druhé světové války. Ředitelka Slezského zemského muzea Jana Horáková nám dnes představí příběh brigádního generála Zdeňka Škarvady.

Od dětství snil o létání, za protektorátu musel do civilu

Zdeněk Škarvada se narodil 8. listopadu 1917 v Olešnici do rodiny knihaře, obecnou a měšťanskou školu absolvoval v letech 1923 až 1932, poté nastoupil na Zemskou odbornou školu v Olešnici a pomáhal otci v knihařské dílně.

Od dětství stavěl modely letadel a snil o létání. Dne 1. října 1935 ho přijali do vojenského leteckého učiliště v Prostějově, poté nastoupil u 41. letky I. perutě Leteckého pluku 4 v Hradci Králové. Tam se stal 1. května pilotem letcem. V listopadu absolvoval v Kutné Hoře radiokurs, od 31. prosince byl působil v 47. letce III. perutě v Pardubicích. Tam se stal 1. září 1938 polním pilotem letcem.

Společnost Příběhy hrdinů: Horník z Radvanic jako parašutista bojoval s partyzány v Beskydech 17/09/2023

Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava musel Zdeněk Škarvada do civilu, ale 8. června 1939 odcestoval vlakem do Ostravy a 21. června se hlásil na československém konzulátě v Krakově. Stal se příslušníkem čs. vojenské skupiny v zahraničí s číslem 543.

Při bombardování polského letiště odletěl na Volyň

Dne 27. července 1939 se chystal nastoupit na švédskou loď Kastelholm a odjet do Francie. „Do přístavu však přijel podplukovník Ludvík Svoboda s představiteli polské armády a nabídl čs. pilotům možnost vstoupit do polského letectva. Zdeněk Škarvada s dalšími dvanácti piloty této možnosti využil a odcestoval do Dęblinu, kde absolvoval létání na letounech Potez 25, Breguet 19 a RWD 8,“ říká Ředitelka Slezského zemského muzea Jana Horáková.

Při bombardování letiště 2. září 1939 odletěl Zdeněk Škarvada s letounem Potez 25 na letiště Góra Puławska. Dostal se do osady Křemenec na Volyni, odtud se spolu s dalšími Čechoslováky vypravil do třicet kilometrů vzdáleného Šumsku a dále do Českého Kvasilova. Sem dorazili v listopadu 1939 a pomáhali okolním sedlákům. Dne 21. března přišel rozkaz hlásit se v Kvasilově, kde Čechoslováci nastoupili cestu přes Kyjev, Kursk a Voroněž do internačního tábora Oranki a odtud dále do Suzdalu.

Přes Indii a kolem Afriky odplul do Liverpoolu

Dne 7. července 1940 byl Zdeněk Škarvada zařazen do transportu směr Suzdal–Moskva–Oděsa. Odtud čs. vojáci vypluli lodí Svanetia přes Varnu do Istanbulu, odtud nákladní lodí Sardinien Prince přes Cannakale v průlivu Dardanely do Port Saidu, kam dopluli poslední červencový den.

„O deset dní později nastoupili na další loď, President Doumergue, s níž vypluli do Indie. Po několikadenní zastávce v Bombaji pak vyrazili další lodí, SS Narkunda, kolem Afriky a přes Atlantský oceán. Svou dlouhou cestu zakončili 27. října 1940 v Liverpoolu,“ popisuje cestu historička.

Z přístavu se sedmatřicet čs. letců ihned odebralo na nádraží a odtud vlakem do čs. výcvikového a náhradního tělesa v Cosfordu. Tam byl dne 2. listopadu Zdeněk Škarvada přijat do RAF Volunteer Reserve a o deset dní později zařazen do funkce pilota. Obdržel hodnost Sergeant a nastoupil do kurzu angličtiny. Na počátku února 1941 na letišti Cambell absolvoval opakovací výcvik, pak prošel kurzem pozemní obrany, až konečně 20. března 1941 nastoupil v Lichfieldu jako zalétávací pilot k jednotce No. 51 Maitenance Unit.

V Anglii poznal bojovou stíhačku Hawker Hurricane

Už začátkem května však Zdeněk Škarvada odjel do školy spolupráce s armádou v Old Sarumu a 3. června pak zamířil k operační výcvikové jednotce No. 52 Operational Training Unit v Debden, kde se konečně seznámil s bojovou stíhačkou Hawker Hurricane Mk.I.

Poté byl zařazen k 19. stíhací peruti, díky náhodnému setkání s velitelem čs. stíhačů Alexanderem Hessem byl však přeřazen k 310. čs. stíhací peruti a dne 22. července se v Dyce ve Skotsku zapojil do činnosti čs. jednotky. V prosinci přišel rozkaz k přesunu jednotky na letiště Perranporth v hrabství Cornwall. Hned na počátku roku 1942 byl Zdeněk Škarvada odeslán do speciálního navigačního kurzu u №. 2 School of navigation for SNO (Station navigation officer).

Dne 4. února 1942 se vrátil na základnu v Perranporthu, kam se 310. peruť přesunula v prosinci. Letka „B“ právě držela hotovost a přišel rozkaz vzlétnout.

Vyskočil nad mořem z porouchaného letounu, prošel řadou německých táborů

Když byl Zdeněk Škarvada nad mořem, začal mu vynechávat motor a selhalo i spojení. Musel vyskočit z letounu padákem, dopadl do ledové vody, odkud jej vylovila posádka německého válečného plavidla. Nejprve ho odvezli do přístavu Brest, odtud putoval do zajateckého tábora Dulag Luft ve Frankfurtu.

Po výsleších byl pak 9. března 1942 odeslán do tábora Stalag Luft VIIIB v Lamsdorfu. Zde dostal osobní číslo 24 756, které mu zůstalo do konce války. Než válka skončila, prošel Zdeněk Škarvada ještě tábory Stalag Luft III v Saganu v Polsku, Stalag Luft I v německém Barthu, dále Stammlager IV v Mühlbergu, ještě později to byl Stalag Luft IV v Heidekrugu v Litvě a Stalag Luft VI v polských Tychowicích.

Přežil pochod smrti, který osvobodili britští výsadkáři

Když se v lednu 1945 přiblížila k táboru v Tychowicích fronta, byli zajatci vyhnáni na pochod smrti. Řada z nich pochod nepřežila, trosky původního transportu dorazily k Hannoveru, odtud ke Schwerinským jezerům, kde je u obce Gransse osvobodili příslušníci 6. výsadkové divize 2. britské armády. Zdeněk Škarvada se 4. května 1945 se vrátil na území Velké Británie a o den později se hlásil v Cosfordu.

Do vlasti se vrátil v srpnu 1945 a byl přidělen k Leteckému pluku 10 jako příslušník štábu velitele. Přesně o rok později se oženil se Zdenou Janečkovou (†1987). V dubnu roku 1947 nastoupil u Vojenské letecké akademie v Hradci Králové do školy pro učitele létání. Byl již leteckým instruktorem, když přišel únor 1948.

Z velitele leteckého pluku se stal v padesátých letech vojín v záloze

V květnu 1949 byl převelen k 8. leteckému pluku, v srpnu se stal jeho velitelem. V březnu 1950 byl odvolán z funkce, přeřazen do Olomouce do leteckého skladu, poté do zálohy. A ještě později byl degradován na vojína pěchoty v záloze.

Zdeněk Škarvada nastoupil u Čs. stavebních závodů v Brně jako pomocný dělník a závozník. V roce 1952 ale dostal výpověď z bytu, proto odešel s rodinou do Jevíčka. Do práce nastoupil v Moravských šamotových a lupkových závodech, v hlubinném dole v Březině.

V důchodu pracoval jako pomocník taviče ve Vítkovicích

Tam začal jako horník, později byl vrtmistrem, technikem a začal studovat průmyslovku. Dostal ale znovu výpověď z bytu, a proto si v roce 1964 našel nové zaměstnání v Ostravě na dole Zárubek, kde se stal průzkumníkem hlubinných slojí. V září 1965 mu byla navrácena hodnost majora, po roce dostal hodnost podplukovníka v záloze.

V roce 1972 odešel do důchodu, ale od roku 1975 do roku 1978 pracoval jako pomocník taviče ve Vítkovických železárnách. Od roku 1980 byl pak plných deset let měřičem u Stavoprojektu Ostrava. Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. V roce 2000 byl dekretem prezidenta jmenován do hodnosti brigádního generála.

Od roku 1990 byl čestným občanem Olešnice, od roku 2007 čestným občanem Ostravy, města, jehož doly, hornickou historii a lidi si zamiloval. Zdeněk Škarvada zemřel 11. května 2013 v Ostravě.