Důvěrnosti Ilony Rozehnalové. Šťastné a…kontroverzní, nebo líbivé?

Když se poprvé na náměstí před Novou radnicí objevila vánoční instalace oceňované umělkyně Eriky Bornové Velký dar, rozhořela se vášnivá diskuse o tom, jaká by měla být vánoční výzdoba města, co je umělecké dílo a co kýč, a také o tom, co čekáme od umění ve veřejném prostoru města.

Tentokrát se místo avizované vánoční instalace z dílny dalšího vynikajícího sochaře Kurta Gebauera objevil na náměstí světelný nápis Ostrava!!! a nový primátor města na Facebook napsal, že náměstí ozdobí decentnější výzdoba než kontroverzní „velký dárek“, protože Vánoce jsou hlavně o tradicích a nemusí nutně šokovat.

Komentáře Důvěrnosti Ilony Rozehnalové. Bauhaus jako symbol proměny nemísta v město 30/12/2023

Je pochopitelné, že současné umění budí emoce a může se občanům zdát nesrozumitelné či kontroverzní. Kontroverzní ale zdaleka neznamená, že je to umění špatné a že bychom ho měli z veřejného prostoru města „vymýtit“. Z minulosti máme příklady, kdy občané Ostravy něco považovali za kontroverzní a dnes to považujeme za zásadní součást našeho kulturního dědictví. Myslím tím třeba sochy z Mezinárodních sympozií prostorových forem ze 60. let, jež byly v době vzniku považovány také za „kontroverzní“. Bylo to svým způsobem stejně jako dnes pochopitelné – po delším období tzv. sorely se v Ostravě začala objevovat radikálnější současná díla, lidé na to nebyli zvyklí, proto budily rozruch. Nakonec ale byly veřejností přijaty, a to dokonce tak, že když je chtěli komunisté v 70. letech zničit (což se pak částečně stalo), lidé v anketě sochy hájili, chtěli je zachovat. Stalo se tak podle mě i díky tomu, že tehdejší vedení města spolupracovalo na sympoziích s odborníky a dokázalo veřejnosti spolu s nimi efektivně vysvětlovat, proč daná díla mají v Ostravě smysl.

Velký dar, ale i soutěžení soch a památníků pro mě bylo v posledních letech důkazem, že současná Ostrava na tyto tradice navazuje, nebojí se současného umění a kultivuje veřejný prostor, do něhož přináší moderní umělecké realizace i nutnou diskusi, jak by měla současná díla ve veřejném prostoru vypadat. Je mi proto líto, že se nyní vzdává snahy kultivovat vánoční veřejný prostor skrze kvalitní dočasná umělecká díla s odůvodněním, že daná díla „šokují“ (světoznámý sochař Auguste Rodin šokoval tak, že ve své době nemohl realizovat několik veřejných zakázek, šokovali impresionisté, Beethoven i Janáček). Zrušit Gebauerovu instalaci připravovanou ještě za předchozího vedení města jen proto, že se na něm neshodla nová rada města, je podle mě krokem zpátky, už jen z toho důvodu, že Ostrava má kvalitní odborné instituce, které může rada požádat o názor ve chvíli, kdy si není kvalitou díla jistá – s rozhodnutím jí může pomoct třeba městská galerie, MAPPA či fakulta umění.

Je škoda, že se o umělecké vánoční instalaci rozhodlo zřejmě jen na základě politického názoru – přitom Ostrava byla v posledních letech vyzdvihována právě pro spolupráci s oborníky a díky tomu i pro progresivní přístup, s jakým začala umisťovat současná díla do svých ulic. Je to škoda i proto, že se město u vánoční instalace před radnicí vzdalo také potřebného dialogu a snahy o vzdělávání lidí v oblasti současného umění – přitom například na případu zpočátku velmi kontroverzně přijímaného muralu na Bazalech vidíme, že když ten, kdo dílo ve veřejném prostoru zadává (zde šlo o Moravskoslezský kraj ve spolupráci s městem Ostrava, zapojen byl i fotbalový klub Baník), jde cestou spolupráce s odborníky a komunikaci díla směrem k veřejnosti se dostatečně věnuje, veřejnost dané dílo ve výsledku přijme dobře a to se stane nedílnou součástí tváře města. Mural na Bazalech je krásnou ukázkou vyšší politické kultury, i toho, že když se s veřejností vede dialog, je schopná dílo přijmout za své.

Doufejme tedy, že se na příští Vánoce dočkáme ve městě, jež má ambici být městem atraktivním a perspektivním, odvážnější instalace, než je „neproblematický“, ale fádní nápis Ostrava s třemi vykřičníky.

Autorka je majitelkou Antikvariátu a klubu Fiducia