Rezidence 13! Food atelier Davida Valíčka je na nové adrese

David Valíček, gastronom se zkušenostmi ze světa a neutuchajícím elánem zkoušet nové věci, ohlašuje další novinku.

Když se vrátil ze zkušené ve velkém světě špičkové gastronomie, zakotvil v Beskydech, z hor ale pak sešel dolů do Ostravy. Působil v Dolních Vítkovicích, kde si pronajal objekt bývalé kompresorovny, pak se přestěhoval do restaurace v apartmánovém domě Landek v Petřkovicích a nyní otevírá ve Staříči Rezidenci 13.

Společnost Kdo před 15 lety přijel do Ostravy na víkend, byl podivín, říká známý ostravský hoteliér a gastronom 14/11/2023

„Skoro to vypadá, že nikde nevydržím, ale podle mě má všechno svůj vývoj a správné načasování,“ říká neustále dobře naladěný David Valíček.

Jak vy to děláte? Vidím vás v televizi v Dobrém ránu, kam vstáváte ve čtyři, pak se štracháte do studia, tam vaříte, pořád se u toho smějete a vypadá to, že vás to dokonce i baví.

Sám jsem vždycky překvapený, kolik elánu ještě mám, protože to, s čím se někdy potýkám v gastrobyznysu, není úplně jednoduché. Držím se tak nějak v kondici, samozřejmě jako každý běžný člověk furt řeším to dobré, ale i špatné. Je to o hlavě a o nastavení. Cíle jsou a to je pro mě důležité.

Po Dolních Vítkovicích a Petřkovicích se teď chystá něco nového, už se usadíte?

Jako vypadá to, že nikde nevydržím, ale ono to ani není úplně o tom, že bych nevydržel. Je to prostě vývoj, chci se víc soustředit na to, co dělám a chci, abych vydělané finance vkládal do svého.

Takže vzniká nový projekt?

Otevírám Rezidenci 13 ve Staříči, ale pořád jsem i částečně v Ostravě, kde se starám o jídelnu Baníku Ostra­va. Také spolupracuji se společností Home Interiér, kde mi poskytli i místo pro případné kurzy.

Co to je Rezidence 13?

Je to stylový dům ve Staříči, kde mám i svůj apartmán, takže nemusím neustále za svými gastronomickými kurzy někam cestovat. Je to obrovská úspora nákladů i času. Pět let jsem jezdil do Ostravy každý den z Třince a to projezdí­te kilometry, strávíte spoustu času na cestě a ten čas, který pak potřebujete, nemáte. Takže víceméně všechno jsem teď soustředil do jednoho baráku. Ale vždy říkám, že je to podnik lidí, kteří si koupili poukazy a kurzy a mohou si je opravdu užít v krásném a stylovém prostoru.

Takže vzniklo místo čistě jen pro pořádání kulinářských kurzů?

Rezidence 13 je vlastně moje privátní místo. Je to místo pro můj byznys. Tvoříme tam akce na míru. Děláme tam kurzy vaření. V budoucnu z toho bude velké školící středisko. Jde o domácké prostředí, takže to oceňují i podniky, které jsou třeba v industriálních prostorách a mohou trošku uvolněně poklábosit se svým personálem i někde jinde. Řešíme tam ubytování a další věci, hodně plánů ještě nyní dotahujeme. Ten barák není malý, takže opravdu nabízí obrovskou škálu možností třeba také pro soukromé večírky. Mám spoustu výborných přátel, známých z byznysu a lidí, kteří mě podporují. Využívají to místo, abych jim i něco dobrého uvařil.

Takže restaurace, kde bude denně vařit David Valíček, už se nedočkáme?

Samozřejmě stále jsou nějaké pobídky, pořád mi chodí nějaké možnosti, ale v uvozovkách se snažím pořád mít tu volnou ruku, protože restaurace je obrovský závazek, potřebujete mít lidi, na které se spolehnete, a s tím, co si budeme povídat, je trošku problém. Dávat ruku do ohně, když někde nejsem, a prodávat to pod svým jménem také nechci.

O co je dneska největší zájem? Zvyšuje se zájem lidí o vaše kurzy vaření?

Nevidíme nějaký pokles ani extrémní zvyšování prodeje, ale zatím na tohle množství nám to stačí, umíme to pokrýt a věřím tomu, že v momentě, až rezidence bude plně funkční, to bude úplně neskutečné místo. Mě ten barák hrozně dobře přijal, má obrovskou historii, je starý 140 let, takže tam samozřejmě řeším spoustu technických věcí, ale s tím se poperem. Musím říci, že když někdo přijede na návštěvu, tak je úplně nadšen.

Existuje nějaký typický návštěvník vašeho kurzu?

Asi bych řekl, že je to rozložené, ale v nejmenší míře jsou to dámy, protože přece jenom často už mají navařeno dost a víceméně kurzy kupují spíše pro své muže, kteří se v tom třeba po čtyřiceti letech shlédnou. Mají už třeba nějak vybudovanou kariéru, jsou v pohodě, mají trošku víc času a je vidět, že je to opravdu chytne, že si v tom najdou zálibu.

Stalo se vám, že od vás někdo odešel tak nadšený, že třeba začal vařit více?

Určitě. Posílají mi recepty, fotky, jsou se mnou v kontaktu a tohle je boží. Musím říct, že už mi prošlo food ateliérem nějakých skoro šest set lidí a už si je všechny ani nepamatuju. Vždy se za to upřímně omlouvám. Je to úspěšný projekt, jsem rád, že jsem ho mohl takhle vybudovat i bez toho, abych si předem zjišťoval nějakou statistiku, co v Ostravě je a není. Jsem to já, takový trošku střelec.

Máte nějakou konkurenci, co se týče kurzů, v Ostravě nebo v našem kraji?

Já jsem rád, když můžu podpořit svoje kolegy kuchaře a pokud někdo kurzy dělá, tak je to jenom dobře, protože samozřejmě i já bych nerad zaspal a měl bych se vyvíjet dál. Je určitě dobré, když tady nějaká konkurence je. Ti, co to zkusili, tak zjistili, že to není úplná sranda.

Jak dlouho již kurzy děláte, kolik to je let?

Teď v říjnu už to bude sedm let.

Dá se říct, jestli se za těch sedm let nějak zlepšuje povědomí nás, Čechů, Moravanů a Slezanů o gastronomii? Přicházejí k vám lidé, kteří jsou už trošičku více ponoření do dané problematiky než dřív?

Musím říct, že lidé jsou dneska perfektně nastudovaní. Na internetu dnes samozřejmě najdete milion různých receptů. Vždycky říkám, že všechno je vymyšlené, ale ta interakce s kuchařem je ten velký bonus, kdy vlastně člověk může přijít na spoustu otázek a dočká se odpovědí. Prodávám do kurzů i tu svou minulost a přísnost. Nedávno jsem měl mladého kluka, který velmi rád vaří, byl jsem na něj trošku drsnější, byla tam jeho mamka a taťka a tak nějak se to sešlo. Na druhou stranu jsem mu ukázal, jak to opravdu v té kuchařině je, že člověk musí být přísný, aby dostal úplně to nejlepší.

Takže abyste je připravil na drsnou praxi, tak na ně v rámci kurzu i křičíte nebo po nich někdy něco hodíte?

No, s tím řvaním se musím někdy držet. Ne, dělám si legraci, oni jsou úžasní. Někdy mi je jich až líto, protože třeba ten klučina byl ještě opravdu mladý, ale musím říct, že jsem ho nedeptal. On byl velmi nervózní, stál vedle mě a normálně nevěděl, co má dělat. Ale tím, že jsem ho dostal trošku do nějakého presu, tak musím říct, že ty kurzy, které byly víc aktivní, které nebyly takové jako uspávací, tak z nich lidé odcházeli úplně vyřízení, ale druhý den mi psali, že se z toho vyspali a řekli si, že to byl fakt zážitek. Z kurzu, kde jenom něco nachystáte a dáte to do kastrůlku, si člověk nic neodnese. Právě proto dělám opravdu ten kuchařský kurz a ty lidi nešetřím. Ale pak poděkují a jsou za to šťastní.