​Těžký život vlekaře v Beskydech, nestálá zima, ale krásná příroda

O nejlepších i nejtěžších sezónách v lyžařském středisku Bílá, ale hlavně o té začínající. O liduprázdných klidných místech v beskydských horách, které zná, či o otravné kamionové dopravě přes Beskydy zejména v létě.

Jaroslav Vrzgula už řadu let vede areál, do kterého rádi jezdí Ostraváci, Frýdeckomístečtí a spousta dalších obyvatel kraje nebo sousedních států. Beskydy mu stejně jako mnoha rodilým Ostravanům přirostly natrvalo k srdci.

Jaký je začátek letošní zimní sezóny na Bílé?
Začali jsme už 7. prosince, ale 23. prosince před Vánocemi nastalo šílené oteplení a následovaly několikadenní deště, což nás přinutilo na Vánoce přerušit provoz střediska. Po Vánocích jsme otevřeli jako asi jediní v Beskydech v nouzových podmínkách s necelým vysněženým svahem.

O Vánocích bývá asi největší zájem lyžařů…
Ano, tvoří to většinou až čtvrtinu tržeb lyžařských středisek. Ten výpadek se těžko nahrazuje, i když na počátku ledna přijela spousta lidí, víc než třeba loni. Bílá je hodně závislá na počasí a nestalo se, že by celá zima byla konstantně na návštěvnost dobrá. Kromě zimy na přelomu let 2012 a 2013. Ta byla sněhově velmi dobrá a zatím rekordní.

Na kterou zimu nerad vzpomínáte, která byla pro vás jako vlekaře nejhorší?
Těch velmi špatných zim bylo několik. Hned první byla na přelomu let 1997 a 1998, tehdy jsem tady na Bílé nastoupil jako trvalý zaměstnanec a postavili jsme tu první vlek, kde je teď sedačka. A ta zima hned na to byla katastrofální. Je to až paradoxní, podobná „špatná“ zima se nám opakovala v letech 2006 a 2016. Tenkrát jsme zase postavili sedačkovou lanovku a zima byla opět úplně katastrofální. Areál Bílá tehdy jel v sezóně celkově pětapadesát dnů, přitom průměrná doba fungování areálu v zimě u nás trvá kolem 115 až 120 dnů. Takže jsme si užili dost kruté chvíle, museli jsme na nová zařízení, kde nám naskočiyl úvěry, brát i překlenovací úvěr. Dost bídné zimy jsme si ještě zopakovali v letech 2014 a 2016. To jsme si také na nastartování další zimy po roce 2016 vzali provozní úvěr.

Kdy jste měli nejlepší sezónu co do návštěvnosti? A odkud k vám lidé jezdí?
To byla právě sezóna, která končila v roce 2013 a dodnes je to rekord, který nemůžeme překronat. To jsme měli na zařízeních na sjezdovkách milion a pět set padesát tisíc průchodů a napočítali jsme 127 tisíc návštěvníků za sezonu. Druhá nejlepší sezóna byla ta loňská, kdy tady bylo 123 tisíc lidí.

Jak vidíte tu letošní sezónu?
Doufáme, že se to spraví. Výpadek z prosince není moc velký, horší by bylo, kdyby opět přišlo několikadenní teplo a deště. Výhled ale je, že má několik dnů ještě mrznout, dosněžíme svahy a pak už to je na chuti lidí lyžovat a na přírodě.

Jsou vám lidé v takových situacích věrní?
Máme stálé fandy a návštěvníky. Jsme ale hlavně dojezdové středisko. Nejsme Špindl, kam přijedou lidé na týden a lyžují. U nás vícedenní permanentky tvoří minimální část vstupného, naopak drtivě převažují dvouhodinové, tříhodinové či čtyřhodinové jízdenky. Naší výhodou je, že jsme dobře dosažitelní z okolí a hlavně třeba z Ostravy. Z ní to sem trvá čtyřicet minut, záleží, jestli jsou třeba kolony. Já to dělám někdy i za třicet, pětatřicet minut.

Bílou lidné považují dnes za asi nejlepší lyžařské středisko. Máte v Beskydech vážnější konkurenci?
Určitě. Je tu spousta menších areálů, které se stejně jako my stále vylepšují. Ať je to Kohútka či bečvanské areály. Teď vystavěli na Severce nebo v Mostech u Jablunkova lanovky, mám dojem, že i na Armádě. Takže konkurence roste, i když zatím tady nikdo nevystavěl něco bombastického a lepšího než je Bílá. My spíše cítíme velkou konkurenci v Polsku, jako je Szczyrk Mountain Resort, tam jsou obrovské investice skupiny GNT, která má na Slovensku areály v Tatrách a u nás třeba Ještěd. A samozřejmě jsou pro nás konkurencí areály v Jeseníkách, třeba Karlov nebo Kopřivná s šestisedadlovou vyhřívanou „bublinou“. Protože Ostravák, navíc ze strany Poruby, má skoro jedno, jestli jede do Beskyd nebo do Jeseníků. Navíc když se cesta na Opavu před Vánoci zlepšila prodlouženou Rudnou. Proto také stále investujeme. Snažíme se.

Tak jaké investice připravujete?
Chceme zařízení na Bílé vylepšovat. Už se nemáme kam rozšiřovat, obec nemá takovou infrastrukturu na to, aby se sem dala další sedačka a dalších několik extra sjezdovek. Údolí Bílé je malé, jeho kapacita je vyčerpaná. Chtěli bychom spíše modernizovat a nabídnout větší komfort. Ale zatím je to plán, uvidíme, na jaře se bude rozhodovat, zda spustíme projekt nové odpojitelné vyhřívané šestimístné sedačky s bublinou.

Kolik máte dnes sněžných děl?
Děl máme hodně, že je ani nemůžeme použít všechna najednou. Máme totiž určit limity v odběru vody. A také se stane, že dole u potoka pod sjezdovkou bylo devět pod nulou a nahoře byla nula. Tak nahoře nejde zasněžovat. Jiný den je to zase naopak.

Odpočinete si v létě, kdy se nelyžuje?
Ani moc ne. Léto je někdy náročnější než zima. Když se zimní sezóna v zimě rozběhne, tak lidé pak už vědí, co mají dělat. V březnu už je vše klidnější než v prosinci na začátku. Léto je ale někdy hektičtější než v zimě. Zvláště, když vyřizujete investice. My neděláme vše na klíč, často do toho rozvoje areálu vkládáme své pracovní síly, musí se často jednat s firmami a připravovat vše na další lyžařskou sezonu.

Jste beskydský rodák?
Ne, ne (usmívá se). Jsem rodák z Ostravy, naši tam pracovali, ale měli jsme chatu v Janovicích. Takže, když jsem nebyl ve škole, byl jsem tady na chatě. Závodně jsem plaval, ale brácha začal závodně lyžovat za TJ Vítkovice. Jezdil na Bílou, a já jsem k tomu také přešel. Navíc můj dědeček byl kdysi instruktor lyžování. To vypadalo jinak. Sedlo se třikrát čtyřikrát za rok do autobusu a jelo se na hory. Bílou jsme vylepšovali a odpracoval jsem tu spoustu brigád, za rok i pět set či šest set brigádnických hodin. No a v devadesátém pátém jsme na Bílou koupili první rakouské sněžné dělo. Tehdy jsme si na něj půjčili milion korun. A s tím jedním dělem jsme začali. Tehdy jsem dělal ve Vítkovicích mistra výroby. Ale hory mne táhly více, tak jsem sem přišel natrvalo.

Jste beskydským patriotem?
Samozřejmě. Od dětství jsem sem s dědou jezdil a děda mne k horám a lesům vždy vedl. V patnácti jsem dokonce toužil studovat střední lesní školu, ale sešlo z toho nějak. Ale k lesu jsem vždy tíhnul. Každý si dnes myslí, že každý provozovatel lyžařského areálu nesnáší lesy, ale já vůbec nejsem zastáncem tvrdého přístupu k přírodě. Naopak. Na Bílou potřebujeme lidi dostat za přírodou a to za opravdu pěknou přírodou. Je mi proto někdy proti srsti, jak se dnes někteří lesní dělníci občas k přírodě chovají. Na Bílé se snažíme, aby prostředí na návštěvníky v zimě i v létě působilo pěkně a nebyl tu nějaký nekontrolovaný prales.

Jak se nejlpe odreagujete? Která místa máte v Beskydech rád?
Jezdím hodně ba kole. Od ochránců přírody často slyšíte, že Beskydy jsou přecpané a že je tu moc lidí. Mám pocit, jako by chtěli nad Beskydami udělat nějakou bublinu a nikoho do nich z okolních měst nepouštět. S tím nesouhlasím. Samozřejmě - mraky a davy lidí chodí na Lysou horu či Pustevny. Ale já jak sednu na kolo a jedu z práce domů, tak často nepotkám v létě na lesních cestách ani živáčka. V létě jezdím strašně rád na kole přes Bílý kříž domů. Tam sjedu do údolí Morávky, pak si ještě vyšlápnu pod Travný, tam je asi největší klid. Potkat někoho nad úbočím Travného je někdy velký oříšek. Rád se také podívám tady na Bobek. Když je výhled, tak jde vidět Fatra i Tatry. Je to krásné místo, líbila by se mi tam nějaká pěkná dřevěná restaurace, kde by se lidé od lanovky půl kilometru prošli podobně jako na Radhošti. Mnozí lidé to potřebují, chtějí z města vypadnout, a nesedět jen v těch králíkárnách a koukat na televizi.

Nějakého beskydského medvěda jste nepotkal?
Ne, ne (směje se), ale je fakt, že se sem nějaký zatoulá. Ale počkat. Potkal jsem medvěda v Alpách. Byli jsme jednou lyžovat na konci sezóny a vraceli jsme se na ubytování takovou fakt úzkou cestou a medvěd nám skočil přímo před auto. Zabrzdili jsme a hleděli na sebe. Medvěd překvapený, my taky. Někde mám i fotku. Přitom medvědů moc v Alpách není. A jednou jsem zahlédl medvěda v borůvčí na Slovensku. Byli jsme s dětmi na soustředění na Malé Fatře a šli jsme z Trí Kop do Spálené Doliny. A najednou jsme zahlédli čerstvý dýmající trus od medvěda. Ztichli jsme, protože jsme dostali strach. Ale lekl se nás a utekl. A jednou jsme slyšeli útok medvěda. Byl jsem se synem na soustředění s dětmi na terase ve Valčanské Dolině. A najednou začaly strašně bečet ovce. Bylo to kousek. A fakt to byl řev. A místní, co s námi seděl, řekl: „A jé, je tu medvěd. Mezi ovcemi.“ A opravdu, ráno našli tři ovce mrtvé, jednu rozsápanou, která ještě žila, museli také zabít.

Je něco, co vám na Bílé a v Beskydech vadí?
Kamionová doprava. Hlavně v létě. Neomezený provoz kamionů tady stát klidně dovolí, zejména kamiony jedoucí přes Bílou a Bumbálku nás v Beskydech tíží. Kamionová doprava stále roste, dělá stále větší hluk a prach. Opravdu obtěžuje. Slyšel jsem už od lidí z Prahy, co se tady v létě ubytovali, jak se podivovali, kde to budou bydlet. „Vždyť to je horší než u nás na Václaváku,“ koukali po kamionech jedoucích přes Bílou. Všichni jezdí tudy, protože tady není mýtná brána. Prý by se jim podle sčítání aut v roce 2015 tady nevyplatila.